s Jaroslavem Hajdou, předsedou Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě

Ve svém vystoupení na nedávné valné hromadě svazu jste pozitivně hodnotil přistoupení České republiky k Evropské unii, protože přineslo předem definovaný systém a řád například do hodně problematického zpeněžování jatečných zvířat. Jak ale vidíte členství v EU obecně z pohledu chovatele?

s Jaroslavem Hajdou, předsedou Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě
Ve svém vystoupení na nedávné valné hromadě svazu jste pozitivně hodnotil přistoupení České republiky k Evropské unii, protože přineslo předem definovaný systém a řád například do hodně problematického zpeněžování jatečných zvířat. Jak ale vidíte členství v EU obecně z pohledu chovatele?
Nevstoupili jsme do ráje, nýbrž do tvrdého konkurenčního prostředí. Země bývalé evropské patnáctky jsou charakteristické nadprodukcí vepřového masa.a v tomto směru vedou Dánsko a Nizozemsko. Nové členské země EU pro ně znamenají především vhodný prostor, kde lze umístit vlastní zboží. Chceme –li si zachovat dlouholeté stoprocentní samozásobení, musíme o ně tvrdě bojovat. Nikoliv nejrůznějšími byrokratickými prostředky (jak jsme byli dosud zvyklí), ale cestou radikálního zvyšování konkurenceschopnosti domácích výrobců. Chci zdůraznit, že se zdaleka nejedná jen o procento samozásobení, ale rovněž o objem tržeb českých podnikatelů v zemědělství, o udržení pracovních příležitostí a zachování života na venkově vůbec.
Základním trendem je tlak na snižování nákladů na jednotku výroby. Jaké bude mít důsledky?
Pokračující strukturální změny povedou k snižování počtu producentů a současnému nárůstu konkurenceschopných specializovaných podniků s minimální koncentrací 400 až 500 prasnic a 2000 až 4000 kusů prasat ve výkrmu. Zvyšovat se bude produktivita práce – na jednu prasnici a rok má být maximálně vynaloženo 14 pracovních hodin, na jedno ustajovací místo a rok 1,1 pracovní hodiny. Logicky se musí zvyšovat i užitkovost zvířat, počínaje počtem odchovaných selat na prasnici a rok (25 kusů a víc) přes výši denních přírůstků a spotřebu směsí po podíl libového masa (56 až 58 procent) a obsah intramuskulárního tuku (minimálně 1,5 procenta). Jednotnost a vyrovnanost porážených prasat i hlavních jatečných částí je samozřejmostí, pokud chce chovatel na trhu obstát.
Je naše výrobní struktura dostačující?
Není. Konkurence schopné jsou většinou jen specializované podniky (bývalé SZP) a to ještě za předpokladu technologických modernizací a dosažení výše uvedených parametrů. Více méně nekonkurenceschopná je převážná část provozoven zemědělských společností, družstev či fyzických osob. Průměrná koncentrace stájí postavených či rekonstruovaných po roce 1990 je velmi nízká. Například u prasnic jen 161 kusů u právnických osob nebo 27 kusů u fyzických osob. To snad nepotřebuje další komentář.
Po sametové revoluci jsme tedy budovali malovýrobu?
Bohužel ano. Přitom je mimo jakoukoliv pochybnost, že směr výroby vepřového jde nejen v Evropě, ale ve světě vůbec, jednoznačně průmyslovou cestou. Musíme konstatovat, že jsme v uplynulých letech hodně ztratili z náskoku, který jsme měli. Myslím tím samozřejmě strukturu a velikost výrobních kapacit. Teď tedy nutně potřebujeme finanční prostředky na výstavbu nových provozů a modernizaci i technologickou rekonstrukci těch stávajících. A získat potřebné peníze určitě nebude lehké.
S čím je třeba v nejbližší době ještě počítat?
Producenti vyrábějí surovinu, v našem případě jatečná prasata. Zhodnocení a obchodovatelnost suroviny závisí na jejím zpracování a zhodnocení ve vysoce kvalitních a žádaných výrobcích. To je úkolem zpracovatelů. Zatímco surovina je libovolně nahraditelná (je jedno, odkud pochází), masné výrobky jsou nezaměnitelné. Co z toho plyne? Prvovýrobce, ať sám nebo i sdružený do odbytových družstev je vůči trhu v podstatě bezmocný. Pokud tedy ovšem nemá „v rukou“ i zpracovatelské podniky. Německý profesor Hans – Wilhelm Windhorst, který letos na jaře vystoupil na našem semináři, jasně sdělil: „Dominantní organizační formou se brzy stanou vertikálně organizované systémy. V budoucnu si nebudou konkurovat jednotlivé zemědělské nebo zpracovatelské podniky, ale tyto systémy, případně potravinové řetězce specializované na určité segmenty trhu.“ Předsednictvo svazu je proto rozhodnuto co nejdříve zahájit jednání se zpracovateli o možnostech a způsobech vytváření takových výrobkových vertikál. Pro členy svazu jsou tyto aktivity prioritní.