Moderní přístup k pěstování kukuřice na siláž s sebou přináší výkonné hybridy s vysokým výnosovým potenciálem a podílem palic na celkovém množství hmoty. Ruku v ruce s tímto trendem jde také vývoj sklizňové techniky, kdy základem takové technologické linky je samojízdná sklízecí řezačka.
Nejvýkonnější modely se dodávají s pohonnými jednotkami o výkonu atakujícím hranici 808 kW (1100 k), přičemž během jednoho přejezdu sklízejí 12 až 14 řádků. Těmto parametrům musí odpovídat uspořádání celé technologické linky.
Při výběru nové samojízdné sklízecí řezačky se orientujeme podle její výkonnosti, provedení jednotlivých konstrukčních prvků, možností nastavení délky řezanky či preciznosti při drcení zrna.
Vše začíná sklízecím adaptérem
Je nutné si uvědomit, že o struktuře výsledné délky řezanky rozhoduje již samotná konstrukce adaptéru, a to pod jakým úhlem směřují celé rostliny kukuřice k vkládacímu, a tedy také k řezacímu ústrojí. Všichni výrobci řezaček se snaží o to, aby rostliny vstupovaly do vkládání pokud možno kolmo, čímž se dosáhne toho, že se skutečná délka řezanky co nejvíce přibližuje délce teoretické. U moderních sklízecích řezaček se setkáme s tzv. plošnými, tzn. na řádcích nezávisle pracujícími adaptéry. Z hlediska konstrukce rozlišujeme dva základní typy – se vkládacími dopravníky a se vkládacími rotory. První skupina adaptérů se dodává s pracovním záběrem 6 až 10,5 m, což představuje 8 až 14 řádků o rozteči 0,75 m. Druhá skupina se nabízí se záběrem 3 až 9 m, tyto adaptéry umožňují sklizeň 4 až 12 řádků o stejné rozteči.
Adaptér je tvořen nosným rámem, který je hydraulicky sklopný pro změnu z přepravní do pracovní polohy a naopak. Setkáme se se dvěma řešeními. Buď je adaptér rozdělen na poloviny, které jsou hydraulicky sklopné do kolmé přepravní polohy, nebo je rozdělen na menší části. Ty se skládají přes sebe jako sendvič, což zlepšuje zejména viditelnost během přepravy. Dopravníky se skládají z článkovitých segmentů tvořených více komponenty připomínajícími řetěz. Spodní část je opatřena řezacími noži, které se opírají o proti-ostří, čímž je zajištěno oddělení celých rostlin. Součástí dopravníku jsou také opěrné segmenty, které zajišťují posuv oddělených celých rostlin směrem ke středu adaptéru. V jeho středu nalezneme svislé rotory usnadňující vkládání hmoty a její posuv směrem ke vkládacímu ústrojí řezačky. Po celé šířce záběru jsou umístěny opěrné ližiny, které rovněž umožňují plynulý posuv celých rostlin od krajů adaptéru k jeho středu. Jako příslušenství se k těmto adaptérům dodávají hmatače, jež umožňují řádkové navádění sklízecí řezačky. Pro varianty s největším záběrem je k dispozici přepravní podvozek.
Rotorové adaptéry
Na obdobném principu pracují také rotorové modely, které se odlišují zejména počtem rotorů, jejich průměry a také různými kombinacemi odlišných průměrů rotorů na jednom adaptéru. Těchto provedení a jejich výrobců existuje řada, každý z nich nabízí určitou filozofii a obchodní strategii.
K dispozici je uspořádání, kdy všechny rotory mají stejný průměr, některá provedení menších modelů se dodávají s dvojicí vnějších rotorů o velkém průměru a s vnitřními rotory o menším průměru.
Setkáme se i s tím, že hlavní rotory jsou doplněny ještě rotory pomocnými, opět o menším průměru. V současnosti snad všichni výrobci dodávají typy adaptérů se sudým počtem rotorů, ale některé starší modely řezaček pracují s adaptérem tvořeným třemi rotory a průběžným šnekovým dopravníkem. Tato koncepce byla už překonána. Variant tak existuje řada, přičemž někteří výrobci těchto typů deklarují, že je možné s nimi provádět i sklizeň obilnin metodou GPS, zatímco řada výrobců sklízecích řezaček dodává speciální modely pracující na bázi diskových žacích strojů. Pro sklizni GPS je třeba mj. zvážit, s jakým výsledným strništěm budeme moci při využití daného sklízecího adaptéru počítat.
Pracovní rotory jsou na spodní části opatřeny noži, kdy spodní část má tvar pilového kotouče, jehož úkolem je oddělit celou rostlinu. Kromě oddělení celých rostlin je dalším úkolem spodní části, stejně jako v případě dopravníkových systémů, narušení a roztřepení strniště, které pak snáze podléhá humifikačním procesům. Plášť rotorů je opatřen výstupky, které slouží k postupnému vtahování rostlin, a to opět od vnějších stran adaptérů směrem ke vkládacímu ústrojí. Konstrukce rotorových adaptérů zahrnuje zábrany a ližiny, jež usnadňují proces vedení hmoty v celém pracovním záběru. Kromě základních modelů o záběru 3 m se také tyto adaptéry dodávají jako hydraulicky sklopné, přičemž počet sekcí je přímo úměrný celkovému pracovnímu záběru. Adaptéry nejvyšších výkonových tříd se dodávají s pomocným přepravním podvozkem. Ani zde nechybí možnost dodání čidel pro navádění na řádek, jako v případě dopravníkových typů je také důležité kopírování povrchu pozemku.
Vkládací systémy
Vkládací systém je u většiny řezaček tvořen celkem čtyřmi vkládacími válci, některé modely disponují také šesti válci pro ještě větší stlačení hmoty. Změna otáček, a tedy pracovní rychlosti vkládacího zařízení, může být nastavována plynule nebo krokově, což znamená, že se i délka řezanky mění plynule nebo ve stupních. Rychlost vkládání a také počet řezacích nožů, kterými je osazen řezací buben při daných otáčkách bubnu, určují teoretickou délku řezanky. Zpravidla se setkáme s tím, že sklízecí řezačky umožňují nastavovat teoretickou délku řezanky se standardním řezacím bubnem a plným osazením nožů v rozsahu 4 až 22 mm. Čím rychleji se otáčejí vkládací válce, tím kratší řezanky se dosahuje, a obráceně. Do procesu nastavování délky řezanky také vstupují některé typy adaptérů, které jsou osazeny speciálním senzorem pro průběžné monitorování obsahu vody v rostlinách, a to na základě jejich zbarvení. Odstíny zelené vypovídají o vyšším obsahu vody, odstíny okrové vypovídají o vyšším obsahu sušin. Čím je vetší obsah sušiny, tím se řezanka zkracuje, a naopak.
Součástí vkládání řezaček je také detektor kovů, eventuálně kamene. Tyto systémy nejsou při sklizni kukuřice natolik využity jako při sběru zavadlé hmoty z řádků.
Řezací a drticí zařízení
Srdcem každé řezačky je řezací ústrojí tvořené řezacím bubnem a protiostřím. Pro sklizeň kukuřice se buben osazuje tzv. kukuřičnými noži a protiostřím. Z hlediska způsobu uspořádání nožů na řezacím bubnu se setkáme s tzv. spirálovým uspořádáním a uspořádáním do „V“. Součástí řezacího ústrojí je rovněž brousicí zařízení.
V prvním případě je buben osazen noži, jejichž délka dosahuje čtvrtiny šířky řezacího bubnu. Takové sklízecí řezačky jsou dnes dostupné v konfiguraci 40 až 56 nožů. Ve druhém případě činí šířka nože polovinu šířky řezacího bubnu s tím, že rozsah poštu nožů je poměrně značný. Pohybuje se v rozsahu 2 x 6 až 2 x 24 nožů s tím, že zpravidla se setkáme s osazením v konfiguraci 2 x 10 až 2 x 20 nožů. S počtem nožů souvisí teoretická délka řezanky. Jeden výrobce udává délku řezanky při osazení 20 noži na úrovni 5 až 29 mm, při 28 nožích činí délka řezanky 4 až 21 mm, se 40 noži je možné dosáhnout délky řezanky 3 až 15 mm a při 48 nožích 2 až 12 mm.
Další komponent v systému řezání představuje dno řezacího bubnu, které může být hladké nebo drhlíkové, různé konstrukce. Některé modely řezaček se dodávají také s odpruženým dnem bubnu a metače. V kanálu řezačky je umístněno válcové nebo diskové drticí zařízení pro narušení kukuřičných zrn za účelem uvolnění škrobu, a tedy energie v zrnu obsažené. Většina řezaček je osazena drticími profilovanými válci, které mají různou hustotu rýhování. Mohou být vyrobeny z různě tvrzeného materiálu a zpravidla mají průměr 200 až 250 mm. Pro zvýšení drticího efektu pracují s diferencí otáček (20 až 40 %) a také s nastavitelnou roztečí mezi těmito válci. Systém diskového drticího zařízení je tvořen dvojicí hřídelů osazených disky, které mezi sebe zapadají jako hřeben a na styčných plochách dochází k drcení zrna.
Metač a výmetný komín
Následuje metač, který slouží k urychlování toku materiálu výmetným komínem, přičemž metač plní roli ventilátoru.
Výmetný komín je konstruován jako polohovatelný, kdy je možné jej otáčet v úhlu přes 200°. Dále je opatřen různým typem z místa obsluhy polohovatelné metací koncovky, která umožňuje usměrňovat tok při plnění přepravních prostředků.
Výmetný komín může být doplněn různým příslušenstvím od vlhkoměru přes systém automatického plnění přepravních souprav až po trysku k aplikaci konzervačních přípravků. Samotný aplikátor může být integrovaný jako originální příslušenství, nebo jde o některý z produktů specializovaných výrobců.
Pohonné jednotky, podvozek a kabina
Samojízdné sklízecí řezačky, které se dnes dodávají na náš, potažmo evropský trh, pokrývají poměrně široké výkonové spektrum od více než 257 kW (350 k) až po téměř 808 kW (1100 k). Z hlediska pohonných jednotek jde o šesti-, osmi- a dvanáctiválcové agregáty s různým systémem managementu řízení výkonu. Takové systémy fungují tak, že konkrétní pohonná jednotka je softwarově nastavena do dvou výkonových hladin: při sklizni kukuřice s vysokou průchodností pracuje agregát s výkonem 588 kW (800 k) a při přejezdech nebo sklizni senáže pracuje motor s výkonem 478 kW (650 k). Volba samotné řezačky z pohledu výkonu motoru závisí především na uvažovaných sklizňových plochách. Modely s výkonem do 294 kW (400 k) se orientačně agregují s kukuřičnými adaptéry pro sklizeň až šesti řádků, modely o výkonu do 514 kW (700 k) se dodávají zpravidla s adaptérem o záběru 7,5 m, tj. deset řádků a nejvýkonnější modely pracují se záběry 12 až 14 řádků.
Výkonnosti agregátů odpovídá také objem palivové nádrže, kromě základního provedení se dodávají řezačky s přídavnou nádrží a celkový objem pak výrazně převyšuje hodnotu 1000 litrů. Konstrukce podvozku souvisí s pohonem pojezdu.
V současné době většina samojízdných řezaček disponuje různými hydrostatickými prvky či systémy s plynulým pohonem pojezdu. Některé modely využívají rovněž mechanického, tedy kardanovým hřídelem připojitelného pohonu zadní nápravy, jiné řezačky jsou vybaveny též hydraulickým pohonem 4 x 4.
Zejména pro sklizeň kukuřice je vhodné volit modely s pohonem obou náprav, a proto někteří výrobci toto příslušenství dodávají ve standardním provedení. Důležité je také vhodné obutí, kdy s ohledem na podzimní charakter prací je vhodné obzvláště u výkonných modelů, které vynikají relativně vysokou vlastní hmotností, volit na přední nápravě šířku pneumatik na úrovni 800 až 900 mm a na zadní nápravě 600 až 700 mm. V některých velmi mokrých oblastech se rovněž setkáváme s přestavbami kolových podvozků na podvozky polopásové, obdobě jako u sklízecích mlátiček. Maximální pojezdová rychlost „samochodů“ dosahuje podle modelu a výrobce až 40 km/h na silnici nebo maximálně okolo 20 km/h na poli. Opět v závislosti na výbavě a celkové technické úrovni řezačky se setkáme s odpružením zadní nápravy.
Neméně důležitým konstrukčním prvkem je pracoviště obsluhy, tedy kabina.
Výrobci kladou velký důraz na maximální prosklení a ergonomii z hlediska ovládání i sedadel obsluhy a spolujezdce. K výbavě všech moderních řezaček patří také palubní počítač, který kromě nastavení a monitorování základních pracovních funkcí umožňuje připojení dalšího příslušenství včetně prvků precizního zemědělství.
Dopravní technika
Výkonná sklizňová technika při sklizni kukuřice na siláž vyžaduje také dostatečně výkonnou dopravu a následné naskladňování hmoty. V případě dopravních prostředků se využívají zejména ty s ložným objemem minimálně 25 až 30 m3 a výše, velké podniky a podniky služeb využívají modely o objemu 35 až 60 m3.
V našich podmínkách se setkáme s několika druhy dopravní techniky. První, poměrně velkou skupinu představují dvou- a tříosé nákladní automobily staršího data výroby. Zejména modely s dvouosým podvozkem se vyznačují menším objemem než zmíněných 25 m3, a proto se k nasazení výkonné sklizňové linky příliš nehodí. Samozřejmě se setkáváme také s nově pořizovanými nákladními vozy, zpravidla s tříosým podvozkem. Naopak investice do nové dopravní techniky pro obsluhování sklízecích řezaček se v našich podmínkách nesou v duchu univerzálních traktorových návěsů, systémů výměnných nástaveb, vozů s výtlačným štítem, silážních vozů s řetězovým podlahovým dopravníkem a víceúčelových sběracích senážních vozů. Pro všechny vyjmenované typy platí, že se dodávají s dvou- anebo tříosým podvozkem. I zde je důležitá volba vhodných pneumatik, které nabízejí šířku 550 až 800 mm a rozměr disků 22,5 nebo 26,5´´, výjimečně také 30,5´´. Nápravy jsou konstruovány jako kloubové, parabolicky odpružené nebo s hydraulickým vyrovnáváním.
Manipulace a naskladnění hmoty
Kukuřice na siláž se skladuje ve velkokapacitních silážních žlabech, průjezdných nebo neprůjezdných, většinou nadzemních. Naskladňování je záležitostí zejména výkonných teleskopických nakladačů s nosností na úrovni 4000 až 5500 kg s dosahem ramene 6 až 10 m a hydraulickými drapákovými vidlemi či lopatami o objemu 2 až 2,5 m3. Stále častěji se však setkáváme s novými modely výkonných kolových nakladačů o výkonu od 110 do 147 kW (150 až 200 k) i výše. Tato manipulační technika pracuje s velkoobjemovými lopatami o objemu 2,5 až 3,5 m3 nebo speciálními hydraulicky rozkládatelnými rozhrnovacími vidlemi. Populární jsou mj. pro svou vysokou vlastní hmotnost. Nesmíme zapomenout ani na výkonné kolové traktory s odpovídající manipulační technikou či dusacími prostředky, například válci tvořenými vagonovými koly.
Závěrem se můžeme zmínit o mobilní technologii skladování kukuřice, a to prostřednictvím vakovacích lisů, které se dodávají v provedení s příčnými dávkovacími a lisovacími rotory, k nimž přichází hmota po příjmovém dopravníku. Pro ukládání kukuřice se používají vaky zpravidla o průměru 3 m a délkách 45 až 75 m s kapacitou na úrovni asi 180 až 340 tun. Existují také vaky o průměru 3,3 a 3,6 m nebo menší o průměru asi 1,9; 2,4 nebo 2,7 metru.
Klíčové informace
– Sklízecí řezačky se dodávají s plošnými kukuřičnými adaptéry různé konstrukce o záběru 3 až 10,5 m, tj. 4 až 14 řádků kukuřice.
– Vkládání hmoty je záležitostí vkládacího systému tvořeného čtyřmi nebo šesti vkládacími válci s plynule nebo krokově nastavitelnými otáčkami.
– Řezací buben může mít spirálové uspořádání až 56 nožů, nebo uspořádání do tvaru písmene V až se 48 noži.
– Výkony pohonných jednotek stále rostou. Reprezentují je šesti-, osmi- a dvanáctiválcové agregáty s různým managementem výkonu.
– Odvoz hmoty od sklízecích řezaček je záležitostí automobilové dopravní techniky a traktorových souprav s patřičným objemem.
– Při naskladňování se uplatňují teleskopické nakladače, velké kolové nakladače, výkonné traktory a vakovací lisy.
Ing. Filip Javorek
