Šance i obavy zemědělství

ance i obavy zemědělství
Co nastane po prvním květnu letošního roku a jak se bude naše zemědělství a potravinářství vyvíjet v následujících letech? To jsou otázky, které trápí nejen náš agrární sektor. Stejné starosti, jen trochu z jiného pohledu, mají i státy dnešní evropské patnáctky. Svými obavami se netají Rakousko, jehož zemědělstvím a potravinářstvím vstup do unie v polovině devadesátých let nemálo otřásl.

Řešení hledá studie Ohrožení rakouského zemědělství Zdenka Lukase a Josefa Pöschla z vídeňského Ústavu pro mezinárodní srovnávání, o níž první z autorů referoval v uplynulém týdnu na semináři pořádaném Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky. Studie přináší několik možných scénářů vývoje zemědělství v zemích střední a východní Evropy (země SVE, ZSVE) po jejich vstupu do Evropské unie. Autoři ve studii uvažují souhrnně o vývoji v deseti kandidátských a přistupujících zemích. Z kandidátů vynechali pro jejich zanedbatelné zemědělství Maltu a Kypr. Počítají však již s Bulharskem a Rumunskem, které by se podle dnešního pohledu Bruselu mohly k unii připojit někdy v roce 2007. Zemědělský potenciál obou zemí je veliký, stejně jako podíl práceschopného obyvatelstva, které jejich agrární sektor zaměstnává.
Dnešní stav
Podle Lukase je dnes v patnácti zemích Evropské unie (EU 15) 376 milionů obyvatel, z nichž sedm milionů pracuje v zemědělství. Při přepočtu tedy jeden zemědělec uživí zhruba 54 lidí. Navíc je EU 15 čistým exportérem zemědělských komodit (víc jich vyváží než dováží). Naproti tomu deset ZSVE (Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko spolu se zmíněným Bulharskem a Rumunskem) má osm milionů zemědělců a sto milionů konzumentů. V těchto zemích tedy jeden zemědělec živí jen 13 lidí. Země SVE jsou čistými dovozci zemědělských výrobků, respektive zpracovaných potravin. Co bude dál? Na to rakouská studie odpovídá třeni různými scénáři. Všechny vycházejí z předpokladu, že produktivita práce v agrárním sektoru se v dnešní EU 15 nezmění. Podíl zemědělství na ekonomice (HDP) a procento pracujících v zemědělství ve vyspělých zemích sice stále klesá, jejich hodnota však má své limity, kterých již dnešní unie patrně dosáhla. proti další koncentraci a intenzifikaci zemědělské výroby.
Nejsou všichni stejní
Autoři studie si jsou vědomi, že všechny ZSVE nejsou na stejné úrovni. Technologie používané v jednotlivých zemích se značně liší, a to nejen podle toho, zda převládají malé rodinné farmy, nebo velké podniky, zda jde o hospodářství s tradicí generací, nebo začínající od nuly, zda zemědělství je jediným zdrojem příjmů apod. Tyto všechny faktory rozhodují o tom, nakolik se bude zemědělství v těchto zemích moci přizpůsobit investičně náročným požadavkům EU.
Lukas výslovně vzpomenul případ ČR a Slovinska, jejichž agrární sektor se podle něj blíží spíše úrovni EU 15. Země SVE však budou vstupovat prakticky (až na Rumunsko a Bulharsko) v jednom okamžiku, popřípadě se stanou členy rozšířené unie v historicky velmi krátkém časovém úseku. Proto studie vypracovaná na objednávku rakouského zemědělského resortu bere tyto země jako jeden celek.
Pohyby cen
Po vstupu je možné očekávat, že v zemích SVE vzrostou ceny některých zemědělských komodit. S určitým časovým zpožděním (které může trvat třeba dva roky) však začnou růst i ceny některých vstupů, které ještě ani u nás nejsou zcela na úrovni dnešní EU 15. (Zejména cena lidské práce a zemědělské půdy a úhrada za její pronájem. Nárůst cen vstupů bude pravděpodobně v každé zemi rozdílný.) Podle Lukase dojde tedy po vstupu do unie v těchto zemích k výkyvům tzv. relativních cen agrárních komodit. (Relativní cena je cena dané komodity dělená cenou vstupů nutných pro její produkci.) Vlivem růstu cen vstupů se relativní ceny tedy podle Lukase budou s určitými výkyvy zhoršovat. Jejich snížení prohloubí i přibližování cen zemědělské produkce v EU cenám světovým, které jsou nižší. Propad cen by sice měly vyrovnávat přímé platby, ty se však budou od určitého okamžiku pro farmy s ročními příjmem z tohoto zdroje vyšším než pět tisíc eur postupně snižovat.
Probuzení spícího obra
První scénář předpokládá, že produktivita v nových členských zemích by se časem mohla přiblížit té, kterou dosahují země dnešní patnáctky. Ale vyjednané a v Kodani stanovené produkční kvóty omezí domácí výrobu v nových zemích pod úroveň domácí spotřeby. "Veškerá jednání v Kodani se koncentrovala na nepříliš podstatnou otázku přímých plateb," poznamenal v této souvislosti Lukas s tím, že pro budoucnost bylo důležitější obhájit co největší produkční kvóty. Zemědělci v nových členských zemích budou navíc muset vydávat nemalé investice na to, aby vyhověli fytosanitárním, veterinárním a ekologickým požadavkům i pravidlům welfare, které jim předepisuje legislativa (zejména chovy nosnic nebo prasat). To vše jsou důvody, které spánek spícího obra prodlouží.
V nových zemích unie se tedy bude moci rozvíjet pouze výroba neregulovaných komodit. Zde se Lukas domnívá, že v některých ZSVE se může příznivě projevit vliv zahraničních investic. Rakušané se například poohlížejí po možnostech hospodařit v maďarských příhraničních oblastech. Holanďané se pokoušejí kupovat zemědělskou půdu v Polsku, která se podle přechodného období dohodnutého s unií nesmí prodávat cizincům 12 let po vstupu země do unie. Zahraniční investice však budou pronikat spíše do velkých zemědělských subjektů. Malé farmy nebudou pro investory tak zajímavé a rodinné podniky jsou podle Lukase navíc odolnější proti možným krizím.
Scénář probuzení spícího obra má tedy předem dané limity v podobě vyjednaných produkčních kvót a potřebných investičních nákladů a předpokládá, že agrární produkce nových zemí se (s možnou investiční podporou zemědělců z EU 15) zaměří na komodity, na něž se tato omezení nevztahují.
Útěk z venkova
Druhý scénář studie opět předpokládá, že produktivita práce se v ZSVE přiblíží úrovni, kterou dosahuje v EU 15. Kontrolní mechanismy v podobě vyjednaných produkčních kvót zabrání zvyšování výroby, takže dojde k rozsáhlé restrukturalizaci. Z původních celkem osmi milionů zemědělců ve všech ZSVE, by mohly stačit pro zásobení jejich obyvatel jen dva miliony. Budou sice existovat krajinotvorné programy, ale v nich se uplatní jen část z uvolněných zemědělců.
Další vývoj má dvě možnosti:
 Produktivita práce poroste rychleji než hrubý domácí produkt, bude tedy potřeba méně zaměstnanců, ale slabá ekonomika nevytvoří potřebné pracovní možnosti. Výsledkem bude vysoká nezaměstnanost a migrace lidí do měst nebo i do jiných zemí.
 Produktivita práce poroste pomaleji než hrubý domácí produkt, vytvoří se dostatek prostředků pro investice a ty s sebou přinesou nová pracovní místa. Nezaměstnanost tedy neporoste.
Nadměrný odchod lidí ze zemědělství hrozí samozřejmě hlavně státům, v nichž v zemědělství pracuje velký podíl lidí. Jde zejména o Polsko, Bulharsko a Rumunsko. Není pravděpodobné, že by tito lidé našli nové pracovní příležitosti v okolí svého bydliště, problém budou mít i po odchodu do velkých měst svého státu. Země dnešní patnáctky se před přílivem pracovníků z nových zemí částečně uzavírají. Pokud by opravdu v nějaké podobě nastala tato eventualita, budou se s jejími důsledky v podobě migrace lidí za prací patrně v nějaké podobě (jako zdroj emigrace či cíl emigrantů) potýkat všechny ZSVE, byť i s možnou finanční podporou Bruselu.
Zlatá střední cesta
Třetí scénář předpokládá zachování produkčních kvót a zároveň pomalý nárůst produktivity práce v ZSVE. Vzhledem k náročnosti investic a horší dostupnosti kapitálu pro zemědělce v kandidátských zemích počítá studie s tím, že jejich produktivita práce bude pokulhávat za úrovní tohoto ukazatele v EU 15 a dosáhne zhruba poloviny jeho úrovně. Odliv pracovních sil ze zemědělství nebude tedy tak značný, jako u předešlého scénáře.
Odchodu lidí z venkovského prostoru se snaží zabránit svou reformou společné zemědělské politiky také komisař Franz Fischler. Jeho představy směřují k podpoře venkova, v němž již ale zemědělství nemusí hrát hlavní roli.
Závěry studie
Autoři studie předpokládají, že po vstupu do EU příjmy obyvatel v ZSVE porostou. Tím se bude v těchto zemích zvyšovat poptávka po zpracovaných potravinářských výrobcích s vysokou přidanou hodnotou. Dospívají k tomu, že zatímco v dnešní EU 15 zůstane poptávka po těchto výrobcích zhruba na dnešní výši, v nových státech by se podle nich měla časem zvednout na tuto úroveň, což odhadují na nárůst o 30 procent. Kladou si otázku, kdo tuto poptávku uspokojí, pokud se udrží systém produkčních kvót. Navíc země jako je Rakousko nebo Francie jsou pro zachování společné zemědělské politiky. V této souvislosti je také otázka, nakolik bude úspěšný tlak, jenž některé státy ve Světové obchodní organizaci (WTO) vyvíjejí na otevření trhů unie. "Domníváme se, že není vyloučeno, že sedm milionů zemědělců a potravinářský průmysl z EU 15 bude dodávat zbývajících 30 procent konzumentům ze zemí SVE," nadhodil řešení Lukas. Přiznal přitom, že situace ve všech ZSVE není stejná. Poptávka po zpracovaných potravinách bude daleko více růst (samozřejmě v závislosti na příjmech) v Rumunsku a Bulharsku a třeba i v Polsku, než v ČR a Slovinsku, v nichž je zhruba již dnes stejná jako v EU 15. "Domnívám se, že zemědělsko-potravinářský komplex v ČR není ohrožen, protože je ve srovnání s ostatními ZSVE na vysoké úrovni," chlácholil.
Podle závěrů zmíněné studie se tedy rakouští zemědělci rozšíření unie obávat nemusí. Naopak mají v něm vidět příležitost ke zvýšení odbytu i možnost pro své podnikání.
Několik poznámek
Pokud v ZSVE opravdu vzroste poptávka po zpracovaných potravinách, je podle Tomáše Douchy, ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, otázka, kdo ji uspokojí. "Je to šance i pro nás," prohlásil. Na trhu se, jak uvedl, pohybují suroviny, poloprodukty a finální potravinářské výrobky. Je nebezpečí, že unie nás bude nutit do role dodavatele surovin. V té souvislosti je již dnes alarmující, že v našem agrárním exportu převažují suroviny nebo výrobky s malou přidanou hodnotou. Cestu Doucha vidí v "pěstování celého řetězce od suroviny k hotovému výrobku." Znovu se vynořuje známý slogan: Není problém vyrobit, ale prodat. Citelně chybí fungující marketingová agentura.
"Náš průměrný zemědělec patrně vstupem do unie ohrožen nebude, i když i v prvovýrobě se bude prosazovat kvalita. Má však ve srovnání se svými sousedy komparativní výhody a dostane daleko vyšší podpory, než měl," poznamenal Doucha, který se obává, že stejná situace nebude ve zpracovatelském průmyslu. "Nakonec budeme exportovat surovinu a naše ekonomika bude ztrácet," dodal.
Pokud jde o příliv zahraničních výrobků, jsme u nás již díky nízké celní ochraně "otužilí". Naši potravináři se kvalitou přizpůsobili zahraniční konkurenci a obyvatelé se nabažili dovážených výrobků a vracejí se k domácí produkci.
Další vývoj společné zemědělské politiky závisí také na tom, kdo vystřídá komisaře Franze Fischlera, který dal jasně najevo, že v nové komisi v listopadu nezasedne. Je možné, že potřeba najít portefeje pro komisaře z nových zemí unie rozdělí dnešní Fischlerův post na tři díly - zemědělství, rozvoj venkova a rybolov. Pokud se tak stane, bude další osud společné zemědělské politiky i podpory rozvoje venkova záviset nejen na tom, kdo a s jakými představami zaujme takto vytvořená místa komisařů, ale také, jak budou tito lidé schopni spolupracovat.
Studie také počítá s tím, že Rusko a Ukrajina "zůstanou před branami EU," což podle některých vyjádření komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena nemusí platit stále. Pokud by se v obou zemích probudil jejich skutečný zemědělský potenciál, mohla by mít unie do budoucna velké problémy. Do hry může podle Lukase zasáhnout také síla eura. "Rozhodnutí, jak se bude evropské zemědělství dále vyvíjet, nemusí vyjít z Bruselu, ale z Frankfurtu, tedy z Evropské centrální banky," poznamenal.