Šéf ruské veterinární a fytosanitární služby minulý týden rozhodl o dalším omezení dovozu potravin ze zemí Evropské unie. Tentokrát jde o některé produkty z hovězího a vepřového masa, které podle něj nemají dostatečnou kvalitu, protože obsahují zbytky antibiotik a další chemikálie a škodliviny. Navíc Evropská unie prý není ochotna zaručit do budoucna nápravu těchto chyb. Hlavní ruský veterinář však současně uvedl, že toto opatření nemá vůbec nic společného s embargem, které Rusko přijalo v září na západoevropské potraviny, jako odvetu za evropské sankce kvůli konfliktu na Ukrajině. Můžeme si o tom myslet samozřejmě cokoli, stejně jako o útocích veterinárních inspektorů na ruské pobočky amerického řetězce McDonald´s či o dalších restrikcích, jichž se mohou evropské firmy dočkat od ruských úřadů.
Pravdou však je, že Evropská unie považuje i přes občasné excesy právě kvalitu a bezpečnost potravin za jednu ze svých priorit. Častý výskyt kvalitativních prohřešků, který hlásí pracovníci ruské veterinární a fytosanitární služby, proto přinejmenším udivuje.
Pozitivní je fakt, že zatím poslední zákaz dovozu naše zpracovatele nijak výrazně nepostihne. Nic to však nemění na tom, že dopady zářijového embarga budou evropské potravináře a zemědělce bolet a možná nejen je. V řadě členských států totiž začíná sílit snaha o omezení volného trhu a o zvýhodnění domácích producentů před cizí konkurencí. Tyto snahy jsou do určité míry jistě legitimní, nicméně jejich eskalace může snadno přerůst v politický konflikt a postupně rozložit nynější křehkou jednotu EU ve vztahu k jejímu agresivnímu východnímu sousedovi. Je proto dobře, že i u nás existují politici, kteří jsou schopni rozlišit podstatné od toho méně důležitého a současný postoj unie vůči Rusku jednoznačně a veřejně podpořit.*
