Schopnost půdy zadržet vodu mizí

Za posledních bezmála 20 let ztratilo přirozenou schopnost zadržovat vodu zhruba 620 000 hektarů orné půdy. Vyplývá to z analýzy, kterou dnes zveřejnila na tiskové konferenci Agrární komora. Výrazně se podle ní snížila plocha, na níž se pěstují pícniny, luskoviny a len, tedy plodiny s vysokou retenční schopností.

V důsledku prohlubující se nerovnováhy mezi rostlinnou a živočišnou výrobou dříve tradiční plodiny opustily česká pole, na nichž naopak přibylo obilí, řepky či kukuřice. Schopnost krajiny zadržovat vodu tím klesá, což je jednou z příčin opakujících se povodní.
"Pícniny se pěstovaly v intenzivních úrodných oblastech. Proto je teď tolik obilí a tolik řepky a kukuřice," uvedl prezident Agrární komory Jan Veleba. Změna osevních postupů je podle něj způsobena především poklesem stavů zvířat, pro něž jsou pícniny krmivem.
V Česku navíc denně, především v důsledku zastavování, ubývá v průměru sedm hektarů orné půdy, což při srážkách o intenzitě 100 milimetrů čtverečních představuje ztrátu retenční schopnosti pro 700 krychlových metrů vody. V letech 2000 až 2010 bylo zastavěno přes 24.000 hektarů orné půdy. Přibývá také ladem ležící půdy. V roce 1993 obdělávali zemědělci 3,2 mil hektarů půdy, loni to bylo 2,5 milionu hektarů.
Zatímco v roce 1993 zabíraly pícniny 960.000 hektarů, loni to bylo 420.000. Plocha luskovin klesla ve stejném období takřka čtyřikrát z 94.000 na 22.000 ha. Pole se lnem se snížily z 10.000 na 2000 ha.
"Je třeba se vrátit k chovu dobytka a návratu zelených pícnin na ornou půdu," řekl Veleba. Funkční zemědělství s vyváženou rostlinnou a živočišnou produkcí a tomu odpovídajícími stavy hospodářských zvířat mají podle něj nenahraditelný vliv na hydrologické poměry v krajině.
S přechodem k méně intenzivnímu zemědělství se naopak od 90. let v Česku rozšířily trvalé travní porosty. Podle předsedy Svazu marginálních oblastí Milana Boleslava zadrží trvalé travní porosty 40krát větší objem vody než kukuřičné pole a 30krát více vody než pole osázené bramborami.
Mezi trvalé travní porosty se řadí louky a pastviny. Veleba odhaduje, že ze 670.000 hektarů tuzemských luk se dnes seká pouze polovina. "Louky jsou přírodní vodní pumpy. Na vyprodukování jedné tuny trávy louka potřebuje 600 litrů vody," uvedl. V případě, že se louka neseká, potřeba vody a její schopnost zadržet vodu klesá.