Sdělení komise je jen prvním nástřelem

V polovině listopadu letošního roku zveřejnila Evropská komise svoji první představu společné zemědělské politiky Evropské unie (SZP) po roce 2013. O tom, jak se na toto sdělení vnímá ministerstvo zemědělství ČR a představitelé hlavních nevládních organizací hovořili u Kulatého stolu týdeníku Zemědělec náměstek ministra zemědělství Juraj Chmiel, viceprezident Agrární komory ČR Bohumil Belada, tajemník Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha,
ředitel Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Václav Bašek a svoje stanovisko k diskutovaným otázkám následně zaslal také předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Josef Stehlík, který se nemohl redakčního setkání osobně zúčastnit.

Jak se díváte na sdělení Evropské komise Společná zemědělská politika do roku 2020 – řešení budoucích problémů v oblasti potravin, přírodních zdrojů a územního plánování. a které z variant budoucí společné zemědělské politiky dáváte přednost?

Chmiel: Samotné sdělení Evropské komise je jako základ pro diskusi dobré, na druhé straně však není příliš konkrétní, takže je třeba je brát spíše jako první nástřel. Takže si v tuto chvíli nedovolím ani tvrdit, zda půjde opravdu o reformu, nebo jen o nějaké kosmetické úpravy, to vyplyne až v následujících měsících.
Pokud jde o jednotlivé varianty budoucí podoby SZP, tak například vzhledem k nutné konkurenceschopnost Evropské unie vůči ostatním globálním hráčům nepřichází v současné době a zřejmě i v dalších několika desetiletí nepřichází v úvahu zrušení zemědělských dotací, tady varianta třetí. První varianta je vlastně zakonzervování současného stavu. Takže já se přikláním a myslím, že i většina zemí Evropské unie, k té druhé variantě, kde je kladen důraz na spravedlivější rozdělení přímých plateb mezi členské státy.
Je však třeba si uvědomit určité riziko. Mluvili jsme o rovných podmínkách nyní mluvíme o spravedlivých podmínkách, ale pohybujeme se z hlediska národních zájmů na hodně tenkém ledě, takže my musíme velmi opatrně propočítávat různé návrhy a naše požadavky, abychom si nepohoršili. Proto zde počítáme s velmi úzkou spoluprací a výzkumnými ústavy, s univerzitami ale také s nevládními organizacemi z praxe, a spolu s nimi musíme hledat ten nejvhodnější kompromis pro Českou republiku. Základ je jasný – Nesmíme si pohoršit, vůči zemím které považujeme za největší konkurenty.

Belada: Poděkoval bych ministerstvu zemědělství, které se této problematiky velmi dobře zhostilo, a oceňujeme svolávání kulatých stolů za účasti všech zainteresovaných organizací. Máme tak společný cíl a společné noty k tomu, co všechno chceme vybojovat. Věřím, že pozice je v obecné rovině a je třeba na ni dál intenzivně pracovat.
Co se týká sdělení Evropské komise, převládá neutrální pocit. Některé věci se nám zdají být pozitivní, jiné negativní. Předložená pozice je úvodní materiál pro další jednání.
Za pozitivní považujeme to, že se Evropská unie začne trošku orientovat na podporu aktivních zemědělců, kteří zaměstnávají lidi a vyrábí.Sdělení komise obsahuje i to, že by podmínky mezi jednotlivými zeměmi měly být spravedlivější. To je slovíčko, které může mít dvacet různých vysvětlení. Já použiji slova, která zazněla na kulatém stole pana ministra a mně se líbila. Spravedlivější podmínky pro Českou republiku znamenají dvě věci, za prvé, že by tyto nky společné zemědělské politiky neměly bránit tržní obchodní soutěži mezi jednotlivými zeměmi a za druhé, aby byly co nejvýhodnější pro Českou republiku. Z mého pohledu to je o tom, zda se nám podaří vybojovat lepší podmínky. Nepřipouštíme si, že by mohly být horší, a chceme, aby byly lepší. Hraje se o mnoho, proto vyjednávání je jednoznačně prioritou Agrární komory ČR, pak není dlouho nic a pak teprve jsou ostatní priority, protože jde o mnoho peněz. Já zkusím říct dvě čísla, podle mě se hraje minimálně o 50 euro na hektar při různých variantách. Když vezmeme, že jde o zemědělský podnik o velikosti 3000 hektarů, tak pokud bychom je vybojovali nebo nevybojovali, je to 3,75 milionu euro v roce a za sedm let to je 26 milionů a hraje se možná ještě o více. To bychom si měli všichni uvědomit a opravdu zapomenout na nějaké minulé sváry, což se snad částečně daří, a zatáhnut za jeden provaz, abychom vybojovali z té pozice co možná nejvíc.
Na konkrétní otázku mám stejnou odpověď jako pan náměstek, to znamená přikláníme se k variantě číslo dva, to znamená že je nejvíce životaschopná a nejvhodnější pro české zemědělce.

Pýcha: Sdělení je poměrně obecné a mně přijde, že EK do toho dala maximum toho, co by chtěly jednotlivé země slyšet. Teprve se bude rozhodovat, jak bude finální návrh vypadat. Je možné říci, že jsou tam některé pozitivní kroky. Klíčová je otázka konkurenceschopnosti, a to nejenom v rámci EU, ale i vůči třetím zemím. EK na jednu stranu mluví o konkurenceschopnosti, popřípadě to doplňuje jakousi zmínkou o soběstačnosti, ale vedle toho hovoří o greeningu, zazeleňování, či zelenání společné zemědělské politiky a o naplnění očekávání veřejnosti v oblasti životního prostředí a welfare. To jsou ale věci, které jdou proti sobě v okamžiku, kdy neřekneme, kdo to zaplatí. A to je otázka rozpočtu. Jestliže rozpočet pro zemědělství nebude silnější, tak těžko můžeme očekávat, že budeme schopni vyhovět veřejnosti a zpřísňovat kritéria a limity, které dneska musíme splňovat, a vedle toho budeme konkurenceschopní vůči třetímu světu. Byli bychom rádi, kdyby rozpočet zůstal zachován s tím, že očekáváme střídmější zemědělskou politiku, která bude jednodušší pro zemědělce a bude se opravdu orientovat na soběstačnost a konkurenceschopnost EU.
Souhlasím s tím, že pro nás je v současné době klíčové, abychom si nepohoršili. To bude prvotní cíl, s nímž půjdeme do vyjednávání. Jsme si vědomi toho, že to bude velmi obtížné uhájit. EU je velký celek, který má různé podmínky. My jsme někde uprostřed jak z hlediska dotací, tak i přírodních podmínek. Proto si myslím, že bychom zhruba měli být schopni naši pozici uhájit.
Pokud jde o klady, vnímáme jako pozitivní, že EK se přiznává, že současné nastavení přímých plateb není spravedlivé, a hovoří o spravedlivějším modelu. My samozřejmě říkáme ne spravedlivější, ale spravedlivý. To už je otázka názoru, co to je. Velmi zajímavou věcí, kterou vítáme, je zmínka o podpoře aktivních zemědělců. Hovoří se i o jakémsi posílení podílu zemědělců na konečné ceně potravin a posílení pozice zemědělců v rámci výrobní vertikály. To se v uplynulých letech ukázalo jako věci, které je potřeba řešit, a SZP nemůže tyto záležitosti opomenout.
Jako negativum a riziko vnímáme, že se ve sdělení hovoří o jakémsi dalším přechodném období. To je pro nás neakceptovatelné. Ve sdělení nám také chybí několik věcí, které tak přímo nesouvisí se SZP nebo s ní sice souvisí, ale nejsou jejím předmětem. Jde o další podpory zemědělců. Nehovořím o státních podporách, protože samozřejmě proti kofinancování prvního pilíře jsme od začátku. Je ale potřeba říci nějaké limity pro národní dotace, abychom neotevřeli další vrata pro vytváření rozdílů. Jsou ale další podpory, které se významně podílejí na konkurenceschopnosti, ať je to zdanění příjmu nebo dotací, sociální a zdravotní pojištění a také vnitřní bariéry obchodu. Některé země sice deklarují naprostou otevřenost trhu, ale fakticky do nich dovézt některé potraviny je velmi složité. Jsou to věci, které hrají roli v konkurenceschopnosti, a při diskusi o budoucí SZP je třeba na ně poukázat a je využít je, pokud to pro nás bude výhodné. S tím souvisí i byrokratická náročnost, která je do jisté míry samozřejmě dána jak z Bruselu, tak i tady na úrovni ČR.
Velmi obtížně se snažíme zanalyzovat, co by pro nás jednotlivé varianty mohly znamenat. Třetí varianta je samozřejmě naprosto neakceptovatelná. Mohli bychom o ní diskutovat, pokud by ve světě nebyly třetí země, které také dotují své zemědělce, a to velmi významně. První varianta je velmi nekonkrétní, a proto k ní nemůžeme říci ano nebo ne. Jako nejlepší se nám zdá druhá varianta.

Stehlík: Současné sdělení Evropské komise žádné „jasné“ řešení nepřináší, pouze naznačuje možné cesty. Jednoznačně je nadbytečné další "zezelenání“ SZP. Ale na místě je uvažovat o přechodu k vyplácení financí na základě konkrétních smluv. Je zřejmé, že více, než-li jindy bude důležitý celkový finanční rámec SZP. Je zřejmé, že tzv. čistí plátci již nechtějí přispívat tolik na přerozdělení a uvidíme, zda-li se podaří získat zdroje někde jinde, například nějakou EU daní, o kterých se diskutuje.

Bašek: Bez přímých plateb by zemědělství Evropské unie bylo nekonkurenceschopné, stejně tak by byly nekonkurenceschopné jednotlivé země, snad kromě Nizozemska. Podpory nedostávají dnes prakticky jen zemědělci na Novém Zélandu a minimální podpory má ještě Austrálie. To je však dané klimatickými podmínkami těchto zemí. Jinak všechny státy podporují zemědělství, nejvýrazněji ho podporuje Japonsko, Korea, ale i USA. ¨
Je naprosto zřejmé, že společná zemědělská politika bude chtít v prvním pilíři zachovat přímé platby. Navíc ve sdělení, které je skutečně velmi obecné, se navrhuje určitý systém, jak by přímé platby měly být vrstveny. Pozitivní je i to, že EU chce podporovat pouze aktivní zemědělce. Je to však taková Pandořina skříňka, co to ten aktivní zemědělec bude? Zástupce Evropské komise, který nám na jedné přednášce prezentoval společnou zemědělskou politiku, řekl, že je to velmi obtížné vymezit. Řekl, že některé zemědělské podniky, které budou mít značný rozsah dalších činností, můžeme z jeho pohledu chápat, že už to třeba nejsou aktivní zemědělci. To je třeba nějakým způsobem rozebrat. Jde o to, abychom z tohoto pohledu nebyly zase diskriminováni. Je to třeba v souvislosti s rozvojem využívání biomasy. Jestliže podnik bude mít nějakou bioplynovou stanici a bude mít produkci – tak aby se neřeklo, že to není aktivní zemědělec, protože dělá bioenergetiku. My pod tím chápeme to, aby dotace nesměřovaly třeba na golfová hřiště, já si ale myslím, aby pohled zůstal širší, vymezení aktivního zemědělce je obtížné. Co se týká podmínek pro vyjednávání je to otázka výhodnosti a vyjednatelnosti těchto podmínek. Vždy budeme muset brát v úvahu i pohledy ostatních zemí a budeme se muset snažit získat podporu pro naši pozici. Je to dané tím, že struktura našich podniků je úplně jiná, takže v tom sdělení Evropská unie navrhuje určité zastropování plateb a navrhuje tedy přechodné období. Bude tak asi velmi obtížné vyjednat podporu takovou, aby to nebylo. Co se týká rozpočtu, samozřejmě naším cílem bude získat co největší objem prostředků, to znamená udržet si status quo. Další otázka vyvstane, jak tyto prostředky budou uplatněny v jednotlivých vrstvách, jaká část bude určena na zohlednění přírodních podmínek, jaká část půjde na článek 68, na citlivé komodity. Člen Evropské komise zdůraznil, že by mohlo jít asi zhruba o šest procent těchto prostředků.
Zareagoval bych ještě na dofinancování z národních rozpočtů. Myslím si, že v některých oblastech to půjde velmi obtížně, protože každá země má svůj daňový systém, vyvážený ještě s ohledem na platby do sociálního a zdravotního pojištění. Hledat tam nějakou jednotnost, nebo rovnost podmínek, to podle mě nebude vůbec možné.
Z třech navržených variant se ukazuje, že nejreálnější bude druhá varianta, o ní se bude asi nejvíce jednat.

Co považujete z pohledu společné zemědělské politiky EU za přínos pro české zemědělství a co by ho naopak mohlo poškodit?
Chmiel: Z pohledu České republiky jsou jedním z hlavních problematických bodů zastropování přímých plateb pro velké zemědělské podniky. To zásadně odmítáme, protože máme v důsledku historického vývoje podstatně větší průměrnou výměru na farmu než v ve starých členských zemích. Snahu o zastropování přímých plateb chápu jako velký problém, který rozehrála Fracie a i když tento návrh není namířen proti nám, ale proti subjektům v jiných zemích, je pro nás nepřijatelný. Chápeme postoj komise, že chce nějakým způsobem zamezet aby se v rámci SZP dotovaly například plochy jako letiště, závodiště, golfová hřiště a podobně. Nedomníváme se ale, že to je nejlepší cesta, a připravujeme protinávrh, podle kterého by se efektivněji řešila definice příjemce přímé platby.
Trestat někoho za to, že má velký zemědělský podnik, který aktivně hospodaří, se nám opravdu nezdá správné. Navíc by to dříve nebo později vedlo k administrativnímu rozdělení velkých podniků, což by znamenalo nárůst byrokracie. Klíčová je v této otázce změna definice příjemce podpory a také možnost sankcionovat vyplácení podpor tam, kde je to neoprávněné a kde dostávají podpory i organizace, které mají k zemědělství daleko.
V tom máme podporu u některých dalších zemí. Nedávno proti zastropování ostře vystoupilo také Německo. Je proti tomu například také Slovensko či Rumunsko a další.
Pokud nebudeme mít jasnou definici aktivního farmáře tak zatím mluvíme o chimérách
Druhé ne z naší strany je možnosti národního kofinancování SZP, i když tam zatím není zřejmé, jak by ten mechanismus mohl fungovat. V této souvislosti je důležité, aby podpora méně příznivých oblastí (LFA) zůstala ve druhém pilíři SZP, protože jakmile by se podstatná část podpor LFA přesunula do prvního pilíře, tak by s tím ruku v ruce šlo i národní kofinancování.
Nemluvím samozřejmě o státní podpoře při různých katastrofách apod. I takovou pomoc ale bude muset společná zemědělská politika vyřešit. Také zde bude potřeba jasnější definice, kdy a za jakých podmínek bude moci stát pomáhat zemědělcům nějakou intervencí. Zatím mluvíme pouze o klasickém národním dofinancování formou plateb top up.
Třetím důležitým ne z naší strany, je ne přechodnému období.pro staré členské země, pokud by došlo ke změně způsobu přímých plateb, například na platby na plochu. Každé přechodné období, byť by trvalo jen několik let, by totiž však bylo oslabením našich zemědělců. Jednoznačně chceme od roku 2013 podmínky vyrovnané a spravedlivé.
V rámci podpory venkova bychom potřebovali zohlednit specifické podmínky nových členských zemí zejména v oblasti investičních opatření, což nám zatím ve sdělení Evropské komis chybí.
Co považujeme za přínos uvažované nové podoby SZP pro české zemědělství a venkov - pak je to jednoznačně zachování současné dvoupilířové soustavy společné zemědělské politiky SZP, nicméně potřebujeme zásadní reformu, která vyjasní pravidla hry.
Podporujeme, aby byl systém přímých plateb více provázán s poskytováním veřejných statků, přičemž vyplácení přímých plateb by mělo být cíleno zejména na aktivní zemědělce. Podporujeme snahu o modernizaci SZP, a chceme, aby citlivěji reagovala a aby byla skutečně efektivní záchranou sítí v případě určitých problémů.

Belada: Samozřejmě nám vadí, a mohlo by nás poškodit zastropování přímých plateb. Tady bych řekl, že to nemá logiku. Na jedné straně Evropská komise říká, abychom byli jako evropské zemědělství konkurenceschopnější vůči světu, to mu tleskáme, to je opravdu jediná šance, jak tady zemědělství udržet. Na druhou stranu však chce zastropovat velké podniky. To je naprosto neslučitelné. Když se podíváme do světa, vidíme, že právě ty konkurenceschopní se zvětšují, což je naprosto přirozené. Vezmu příklad chovu prasat v Dánsku, kde jednoznačně Dánové jsou konkurenceschopní., důvodem je právě to, že zkoncentrovali farmy. Dřív tam bylo asi 16 tisíc chovatelů a dnes jich nejsou ani čtyři tisíce. Takže za deset let došlo k takovému zvětšení a díky tomu jsou Dánové dál konkurenceschopní. Myslím si, že je třeba takhle argumentovat. Myslím si, že zastropování je špatná cesta a jsme zásadně proti tomu. Mělo by se určitě nějakým způsobem zohlednit i zaměstnávání lidí. Na jednom nedávném fóru se lidé shodli, že k největším rizikům ekonomiky v následujících letech patří udržení zaměstnanosti. Vadí nám také kofinancování. Pokud sečtu všechny platby, což jsou přímé platby, národní dotace a nějaké netarifní nebo tarifní zvýhodnění, vychází to přes 400 euro na hektar, Němci dosahují k 700 a Nizozemci k 800 eurům na hektar. Tam je ten rozdíl a je mi jasné, že nemůžeme zrušit národní dotace, protože mají svoji logiku, podporují něco specifického, měly by ale fungovat podle určitých pravidel. Přijde mi však, že na jedné straně ta pravidla platí pro nás, když jsme implementovali různé národní dotace, jako je například podpora ozdravění prasnic, nebo jsme řešili podporu nákupu osiv, tak na nás byli velmi přísní a nedali nám to. Existuje jakoby dvojí metr na dotace. Požadujeme, aby již nebylo přechodné období, aby tam nebyla dvojkolejnost. Není už moc času, naše zemědělství se nám pořád zmenšuje a mám trochu strach, ještě jedno přechodné období a to zemědělství zůstane na minimální úrovni. Byla by to velká škoda pro venkov i pro občany, kdybychom tady nevyráběli naše kvalitní potraviny.

Pýcha: Na prvním místě odmítáme capping tedy zastropování plateb pro velké zemědělské podniky. S tím souvisí i další aspekt, a to je zaměstnanost. Právě velké podniky mají v ČR živočišnou výrobu, protože je finančně daleko náročnější. Živočišná výroba vytváří nejen přidanou hodnotu, ale i zaměstnanost na venkově. Vedle toho je třeba si ještě uvědomit třetí věc, o které EK ve sdělení hovoří, a to jsou inovace. Jejich nositelem je ten, kdo si může dovolit vyvíjet něco nového. To většinou není malý farmář, který na to nemá zdroje, ale nějaký větší podnik třeba provázaný i se zpracovatelem. Nebo to jsou odbytové organizace, které koncentrují nějaké finanční zdroje. Takže capping plateb je také proti zájmu podpořit inovace. Jsme samozřejmě proti kofinancování v prvním pilíři, přechodnému období, rozdílům ve státních podporách aj.
Naopak nám ve sdělení chybí dvě věci. Je zapotřebí si uvědomit, co to je veřejné zboží (public goods) a co to je greening. Public goods vnímám tak, že zemědělec dostává něco za to, co jako by dělá v rámci své činnosti a co má přitom pozitivum pro společnost. Greening vnímám tak, že bude pro něj třeba zpřísnit legislativu. Bojím se, že to přinese více administrativy a bude to znamenat další ztrátu konkurenceschopnosti. Myslím si, že je třeba, aby si EU vyjasnila, co pod těmi pojmy chce vidět.
Další věc, která v návrhu chybí, je zmínka o tom, že je nutné lépe provázat jednotlivé politiky unie. Máme politiku rozvoje venkova, která je součásti SZP, a máme také politiku kohezní, jež se rovněž vztahuje na venkov. Je potřeba si vyjasnit, kde jsou jejich hranice, zda se náhodou nepřekrývají, jestli tím, že kompetence nejsou vyjasněné, naopak neztrácíme, místo, aby se vytvářel pozitivní přidaný efekt.
Jako klad vnímáme zachování dvou pilířů, s tím, že jako prioritní, že v rámci programu rozvoje venkova bude orientace na podporu investic do zemědělství. Čeští zemědělci jsou podfinancováni. Navalili jsme na ně spoustu povinností a oni kromě toho museli ještě vyřešit restituce, transformaci atd.
Musím také souhlasit s tím, že záchranná síť je jedna z důležitých věcí, ať už je to z hlediska pohybu cen, klimatických změn nebo různých výkyvů a jejich dopadů, které jsou čím dál častější. Pozitivní je i to, že se v návrhu hovoří o možnosti kaplování (coupling, párování) plateb. Každá země má trošičku jiné podmínky a je třeba tuto rozdílnost vnímat. Je zapotřebí zachovat nějakou flexibilitu.
Kromě konkurenceschopnosti uvnitř EU a vůči třetím zemím mluvíme také o síle v rámci výrobní vertikály. Tady je důležitá role odbytových družstev. EK v současné době zdůrazňuje v rámci komodity mléko roli odbytových organizací, možnost jejich spolupráce se zpracovateli vůči obchodu, který je nejkoncentrovanější. Doufám tedy, že EK umožní i nadále odbytové organizace podporovat. U nás máme velký problém, že se nám nepodařilo provázat zemědělce a zpracovatele ve výrobní vertikále jako v jiných zemích, kde tuto výhodu mají.

Stehlík: Přínosem je jednoznačně deklarace ochoty se bavit o sblížení podmínek a výše dotací mezi jednotlivými státy. To je významný signál. Poškodit by nás asi mohlo další neadekvátní zezelenání zemědělské politiky a přenesení tohoto prvku ze druhého do prvního pilíře splečné zemědělské politiky.
Tzv. zastrojování, i když chápeme jeho logiku, by poškodilo zejména nové členské státy tím, že buď bude mít země menší balík přímých plateb, nebo díky účelovému dělení firem se zvýší byrokracie a náklady na následnou kontrolu. Zemědělec si cestu k dotacím vždy nějak najde. Přesto že jsme jednoznačně pro podporu menších a středních farem, tam je totiž jedině zaručena určitá synergie s rozvojem venkova, myslíme že prvořadý úkol našich vyjednavačů je usilovat o nekrácený rozpočet pro nás jako členskou zemi, z jakýkoliv důvodů.

Bašek: To, co tady zaznělo, s tím lze souhlasit. Společná zemědělská politika byla ve svých cílech velmi ambiciózní a je snahou je pořád podržet. Jedním cílem bylo podporovat malé a slabší. Podpory v ČR na jeden podnik jsou velmi značné. Je to dáno tím, že máme velké podniky a na druhé straně bychom neměli být trestáni za velikost těchto podniků. Důležité je ale také udržet strukturu venkova a zaměstnanost. Při té příležitosti bych zdůraznil, že zhruba asi 15 procent největších podniků EU dostává zhruba 85 procent objemu dotací. I z tohoto důvodu možná zaznívá požadavek na zastropování. To, že je to pro nás nevýhodné, je naprosto jasné. Co se týká pojmu aktivní farmář, bude opravdu lepší vydefinovat, kdo jím není, tento pojem vymezit negativně. Co se týká toho, že oblasti LFA zůstávají ve druhém pilíři, myslím si, že otázka LFA je širší. Jednotlivé země EU dosud neměly jednotné podmínky pro definici LFA. Víme dobře, že Evropská komise začala proces redefinice LFA. Ty by měly být definovány na základě biopřírodních ukazatelů, je jich tam definováno asi osm. Když se LFA vymezily, pak by bylo jasně vymezené, co to není LFA a co to je LFA. To by určitě přispělo k tomu, že by podmínky byly spravedlivější k financování LFA.
Za velmi pozitivní považuji i to, že EU ve svém sdělení říká, že chce řešit rizika zemědělství a to je velmi významné.Velmi dobře totiž víme, že výkyv cen může být naprosto nepředvídatelný a nikdo ho nedokáže předpovědět. Je dobře, že počítá s jejich řešením. Je pro nás také významné postavení jednotlivých článků ve výrobní vertikále. EU chce velkou pozornost věnovat transparentnosti. Určitým způsobem to bude přínosem, protože se vyjasní, jak to bude s přidanou hodnotou v jednotlivých částech řetězce. Povede to ke spravedlivému platbám.

Co by ještě mělo být doplněno do konečné podoby SZP a jakým způsobem postupovat při prosazování našich požadavků?
Chmiel: Když jsme přistupovali k Evropské unii, tak jsme museli většinou určité věci buď akceptovat či neakceptovat, ale nemohli jsme přijít s vlastními návrhy , což byl problém. Nyní jsme ale plnoprávná členská země a rozhodně nechceme vystupovat pouze negativisticky proti něčemu,ale když budeme proti, chceme aktivně formulovat vlastní představu a podat vlastní protinávrh.
Na postupu při prosazování našich stanovisek do budoucí podoby společné zemědělské politiky pracujeme již nyní. Na národní úrovni organizujeme konzultace, které vede ministr i já, vystupujeme a jednáme na Radě Evropy, kde chceme aktivně předkládat protinávrhy. Dále konzultujeme na úrovni nevládních organizací. Při těchto konzultací již nyní jdeme do detailů a snažíme se nacházet kompromisy, které budou vyhovovat všem zúčastněným stranách a současně je bude možní prosadit v rámci Evropské unie
Hlavní naší strategií je především nepohoršit si, vůči našim konkurentům, takže chceme veškeré jednotlivé návrhy pečlivě zhodnotit a propočítat, než k nim zaujmeme stanovisko
Pochopitelně máme připravenu maximalistickou i minimalistickou a variantu předpokládané podoby SZP. Jako Česká republika ale nejsme v EU rozhodující, můžeme sice některé věci ovlivnit, ale nedělám si velké iluze o tom, že vše co bychom rádi také prosadíme. Záleží i na vyjednávací taktice, a zde musíme všichni přiložit ruku dílu, včetně nevládních organizací a jejich zahraničních partnerů. Také se nesmí zapomínat na zásadní úlohu Evropského parlamentu, protože Lisabonská smlouva dává europoslancům do rukou opravdu velké pravomoci. Svým dílem by tedy mohli pomoci i naši europoslanci.
Co se týká zveřejnění definitivní verze návrhu reformy společné zemědělské politiky, tak podle posledních informací se počítá s červnem červencem s tím, že do dubna by se měly vyjasnit zásadní pozice jednotlivých zemí, možná bloků, a pak ještě budou dva měsíce na závěrečné vyjednávání, které by mělo být dokončena v červenci 2011, což já považuje za velmi optimistický scénář.
Je jen na nás co se povede vyjednat, budu však cítit velkou vnitrostátní podporu pokud se nám podaří nadále držet jednotnou linii mezi vládou a nevládními organizacemi.

Pýcha: Myslím, že EU by si měla opravdu jasně říci, jestli chce nadále zachovávat stávající postoj vůči geneticky modifikovaným organismům (GMO). Souvisí to s konkurenceschopností, ochranou životního prostředí i s greeningem a má to různé aspekty. Ať si země, které GMO nechtějí, je zablokují. Americký farmář říká, dobře to děláte, my už na vás koukáme přes rameno, a za chvilku vás neuvidíme, protože budete za kopcem. Nemluvíme jenom o amerických farmářích, ale o Indii, která je velkým producentem GMO, o afrických zemích či Jižní Americe. Vývoj GM plodin jde stále kupředu, některé jsou schopné čelit suchu a různým jiným podmínkám. Přístup, jaký má ke GMO unie, je obrovská škoda nejenom pro evropské zemědělství, ale i pro evropský výzkum.
Oceňuji, že MZe si začíná uvědomovat roli nevládních organizací a je k nim daleko vstřícnější. Mají důležitou roli nejenom jako poradní orgán, ale i lobbystický kanál v rámci EU. Pokud jde o otázku vyjednatelnosti, musíme si říci, co je a co není pro nás zkousnutelné, kam jsme schopni jít a kam ne a když již ustoupíme, tak co bychom za to mohli chtít někde jinde. Silnou roli bude mít při jednání o SZP Evropský parlament. Čeští europoslanci se pravidelně scházejí na misi. Snažíme se s nimi přímo komunikovat. Někdy mám pocit, že to přijímají velmi vstřícně, i když třeba nejsou přímo členy zemědělského výboru. Na druhou stranu ne všichni vnímají zemědělství jako důležité.
Vláda se v komunikaci s tripartitou zavázala k tomu, že jednání o SZP bude jednou z jejích priorit. Ale když se jednalo o evropském rozpočtu, rozhodla, že ČR má obhajovat snížení financí na SZP. A to v okamžiku, kdy ČR i díky penězům do zemědělství je zemí, která z rozpočtu EU více dostává, než do něj dává. Na jedné straně pan premiér v Lucerně deklaruje, že bude za zemědělství bojovat, a na druhou stranu v okamžiku, kdy to může o týden později prokázat, řekne ne. Já chápu, že není jenom zemědělství, že je tu pozice ČR ke kohezi, k výzkumu apod. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že peníze, které dohodneme na zemědělství, bude ČR z Bruselu sedm let dostávat bez ohledu na to, jak bude ekonomicky vyspělá. Pokud dáme větší důraz na kohezi a ČR se dostane nad nějakou úroveň, tak se také může stát, že o slíbené peníze přijdeme a nakonec se z nás stanou plátci nikoliv příjemci.
Děkuji za deklaraci v Bratislavě. Je to poprvé, že někdo z nových zemí přichází se společným postojem. Vždycky to bylo tak, že si staré země hřály svoji polívčičku. Trochu je to znejišťuje, moc to nedávají oficiálně najevo, ale uvnitř to nervozitu vyvolává.

Stehlík: Tento materiál není v žádném případě možné považovat za nějakou konečnou podobu. Teprve legislativní návrh Komise a jeho analýza v druhé polovině roku vyvolá dynamickou diskuzi o konečné podobě SZP. Zejména pak finanční obálky a jejich distribuce bude tématem po určení celkového rámce rozpočtu na období do roku 2020.
Naše požadavky samozřejmě prosazovat ve spolupráci se zeměmi, které mají podobné cíle jako náš stát. Je také důležité mít připravené tzv.ústupové varianty. To není známka slabosti, ale strategického uvažování. A tyto ústupové varianty vždy „zobchodovat“ za nějakou dodatečnou jinou výhodu nebo finanční možnost.

Belada: To, jakým způsobem postupovat při prosazování naší pozice záleží určitě na spolupráci na vládní a nevládní úrovni. Jsme rádi, že nám premiér Petr Nečas v Lucerně potvrdil, že vyjednávání společné zemědělské politiky po roce 2013 je pro něj důležité. Chceme dál s jednat s premiérem, aby to byl jeden z důležitých bodů vlády. Na nevládní úrovni jsme udělali několik kroků k tomu, abychom byli jednotní a naše síla se netříštila. Ačkoliv máme všichni dobrý úmysl, pokud se bude tříštit, nedosáhneme úspěchu. Mohu ale říct, že Agrární komora ČR, Potravinářská komora ČR, Zemědělský svaz plus Iniciativa producentů zemědělských a potravinářských výrobků se dohodli, že vytvoří jeden úzký a jeden širší tým, kdy budeme řekl bych každotýdenně komunikovat o vývoji, co se stalo a co by se mělo stát. Tento tým nevládních organizací by měl rovněž komunikovat s ministerstvem zemědělství, s náměstkem a jeho lidmi. Podařilo se již podepsat deklaraci v Bratislavě, kterou svým podpisem stvrdili zástupce zemí Visegradské čtyřky a Rumunska a Bulharsko. Nám jako AK se podařilo svolat konferenci 2, a 3. prosince, kdy byla nevládními zemědělskými organizacemi zemí visegrádské čtyřky a Litvou, Lotyšskem a Rumunskem podepsána deklarace za rovné podmínky. Skládáme tak kamínek ke kamínku, chceme využívat i naší účasti v organizaci COPA. Je to ale i o profesionálech, kteří se umí pohybovat v Bruselu, ať už na půdě komise, tak na půdě Evropského parlamentu, a jsme připraveni si takové lidi objednat a zaplatit. nevidíme na tom nic špatného, dělají to i ostatní země. Chceme do toho dát maximální energii, abychom vybojovali co nejvíce.

Bašek: Ještě tady nezazněla jedna věc, samozřejmě ČR má zájem na tom, aby reformovaná společná zemědělská politika byla jednoduchá, administrativně nenáročná, transparentní, průhledná. Ale je třeba zdůraznit, že společná zemědělská politika se nedělá jen pro zemědělce, ale i pro spotřebitele. Je třeba mít na paměti i poplatníky, kteří ji zaplatí. Proto musí být podporovaná i obyvatelstvem. Je tedy třeba jim podrobně vysvětlovat, proč tam jdou peníze.