Při návštěvách v pneuservisech nebo přímo v zemědělských podnicích často hovoříme o problematice servisování zemědělských pneumatik, resp. pneumatik na zemědělské stroje. Za termínem servisování se skrývá především demontáž a montáž pneumatiky na ráfek. Podobně jako u osobních a nákladních pneumatik dochází v posledních letech k vývoji i u pneumatik zemědělských.
Pneumatiky na zemědělské stroje se rozšiřují a současně s tím se snižují jejich profily, což může mít vliv na vznik problémů při demontáži a montáži na ráfek. Důvody, proč se tak stává, mohou být různé. V tomto příspěvku se budu snažit některé přiblížit a rozebrat, a také najít řešení, aby se jim předcházelo, resp. k nim nedocházelo.
Také se podíváme na další související činnosti z pohledu pracovního postupu servisování zemědělských pneumatik. Úplně na začátku se ale zaměříme na jednotlivé části kompletního kola a jejich vývoj.
Radiální jsou výhodnější
Ještě než se zaměříme na vlastní pracovní postup demontáže a montáže, zastavíme se u pneumatik a ráfků na zemědělské stroje.
V dřívějších dobách se na zemědělských strojích používaly pláště diagonální konstrukce. Tato konstrukce byla daná historickým faktem od prvopočátku vzniku pneumatiky nahuštěné tlakovým médiem na konci devatenáctého století. Navíc se jednalo o dušové pneumatiky, resp. kola složená z ráfku, pláště, duše s ventilem a tlakového média.
Po druhé světové válce se objevily první radiální pláště, především pro potřeby osobních a nákladních vozidel. V 60. letech minulého století potom následovaly bezdušové pláště, které mají z vnitřní strany bezdušovou nepropustnou vrstvu, takže už nebyla potřebná duše.
S postupem doby a vývojem v dopravě došlo k postupnému nahrazování diagonálních plášťů radiálními. Tomuto procesu se také někdy říká radializace. Radializace probíhá v posledních letech také v segmentu zemědělských plášťů.
Všeobecně známou výhodou radiálních plášťů, oproti diagonálním, je flexibilita bočnice, která působí jako první tlumič. Což je určitě velkou výhodou právě při provádění zemědělských prací v terénu. Další výhodou flexibilní bočnice je, že se běhoun rozprostře na podložku, a tím se zvýší přenos síly motoru traktoru na půdu.
Současným trendem v zemědělských pracích je provést je co nejrychleji jedním traktorem s co nejširší nástavbou. Momentálně nejširší nástavbou jsou brány o šířce dvacet metrů. Výhodou radiálních plášťů, související s flexibilní bočnicí a rozprostřeným běhounem, je rovněž výrazně nižší hutnění půdy než pod koly s diagonálními plášti.
Další změnou oproti dřívějším kolům je také bezdušové provedení, které má určitou výhodu, například při výskytu menších defektů, s možností provedení nouzové opravy za použití rychloopravných materiálů.
Bezdušové kolo je složené z bezdušového pláště a ventilu a také z ráfku. Ráfky na traktory a další zemědělské stroje prošly v posledních letech také vývojem.
Ráfky patří ke kompletu
V rámci dodržení správného názvosloví uvedeme, že ráfek jako celek je složen z ráfkového prstence a disku. Disková část je uzpůsobena náboji stroje, na který se kolo namontuje. Jeho tloušťka se pohybuje kolem 12 až 16 mm, u lesních traktorů až 22 mm. Disková část je připevněna k ráfkovému prstenci v takovém místě, aby po namontování na náboj nepřesahovala šířka traktoru přes kola, maximální povolenou mez pro samostatný pohyb na pozemních komunikacích.
Ráfkový prstenec je profilovaný. Jsou na něm dvě dosedací plochy na patky pláště, mezi kterými je prohlubeň, nazývaná též montážní drážka nebo zális. Některé ráfky mají zális dvoustupňový, některé jednostupňový.
U jednostupňového nastává problém při demontáži i montáži pláště, protože mezi okrajem ráfku a patkou nevzniká dostatečná mezera pro nástroj montážního stroje. Dvoustupňový ráfek je z tohoto důvodu výhodnější. Někdy je ale problém protlačit patku do druhého stupně, protože je ve větší vzdálenosti od okraje.
Samostatnou kapitolou ráfků jsou jejich okraje, na kterých je často ostrá hrana, o níž může dojít k naříznutí patky pláště.
Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že servisování zemědělských pneumatik by mělo být jednoduché, ale skutečnost je mnohdy odlišná.
Demontáž pláště
Vlastní demontáži pláště předchází upnutí ráfku do čelistí montážního stroje.
Existují dva způsoby upnutí. Za středový otvor v disku nebo z vnitřní strany za ráfkový prstenec. Jednodušší a rychlejší je upnutí za středový otvor, ale u některých traktorových kol, především 42“, může dojít k protočení v čelistech. Proto se občas používá upnutí za ráfkový prstenec. Jeho účinnost se může zvýšit pomocí speciálních gripovaných nástavců. Po upnutí ráfku následuje odtlačení patek pláště a jejich namazání. Poté demontáž vnější patky.
Pokud je ráfek dvoustupňový, je potřebné protlačit patku do druhého stupně, jinak je demontáž velmi obtížná, prakticky nemožná. Na protlačení patky do druhého stupně je možné použít speciální šroubový stlačovač patek. Především při přetahování prvních sedmdesáti centimetrů je pnutí na patce tak velké, že může dojít k její poškození.
Klasickým způsobem demontáže vnější patky je demontáž hákem, otazník visí nad směrem otáčení. Většina mechaniků používá levotočivý směr, tzn. montážní páka napravo od háku, vytažení patky ven a otáčení doleva.
Výhodou tohoto způsobu je, že rameno montážního stroje je tlačeno dolů do montážního stroje a tím se eliminuje možnost vzniku provozních vůlí na něm.
Po demontáži vnější patky následuje demontáž vnitřní patky. Možné jsou dva způsoby, pomocí vytlačení talířem nebo přes hák s použitím montážní páky. Doporučený směr otáčení je opět doleva.
Montáž pláště
Pro montáž pláště, stejně jako pro demontáž, je důležité namazání patek a také ráfku.
Doporučujeme používat speciální montážní pasty nebo vosky, které neobsahují vodu. Jejich speciálnost spočívá především v čase tuhnutí a vyschnutí, protože se předpokládá delší čas na provedení potřebných pracovních úkonů.
Pasty ředěné vodou rychleji vysychají. Především v okamžiku velkého pnutí na patce pláště dochází k jejich otěru při posuvu přes hák. Navíc po montáži mohou způsobovat v dalším období rezavění ráfku v oblasti dosedací plochy patky.
Montáž vnitřní patky se provádí několika možnými způsoby, např. za použití trakční svěrky přes hák při otáčení doleva. Montáž vnější patky je vždy obtížnější. Určitě je nutné na ráfek připevnit trakční svěrku, nejlépe 15 až 20 cm za ventil ve směru otáčení.
Pokud je hrana ráfku ostrá, tak je dobré pod trakční svěrku připevnit kousek traktorové duše, aby v místě překřížení patky přes ráfek nedošlo k jejímu ustřižení. Dalších 50 až 60 centimetrů za trakční svěrku se na okraj ráfku umístí speciální šroubový stlačovač patek.
Opět doporučujeme používat levý směr otáčení. Nejkritičtější fází montáže vnější patky, z hlediska možného poškození patky, je úsek přibližně 60 až 90 centimetrů mezi trakční svěrkou a hákem. Pokud jsou ale ráfek a patka pláště dobře promazané a protlačené do druhého stupně, neměl by vzniknout vážnější problém s dokončením montáže.
Nahuštění pneumatiky
S dušovými pneumatikami není žádný problém.
S bezdušovými je to často jednoduchá operace, někdy ale obtížná – zejména v případech, kdy jsou patky pláště stlačeny k sobě a mezerou mezi okrajem ráfku a patkou prochází tlakové médium.
Je několik způsobů, používaných v praxi, jak si pomoci. Např. kurtovací pás stažený středem pláště a tlakové dělo. Tlakové dělo je v podstatě tlaková nádoba o objemu až 45 litrů, do které se napustí tlakové médium až deset barů. Takové množství se po otevření ventilu nastřelí do pneumatiky, kde zarotuje a současně natlačí patky pláště na ráfek.
Při této činnosti je potřebné ještě zajistit přísun co největšího množství tlakového média z kompresoru. Nejlépe přímou hadicí, bez koncovek a zúžení, nasunutou přímo na ventil.
Dříve se také, jako podpůrný prostředek, používala vazelína na utěsnění některých menších netěsností. Místo vazelíny, která je nevhodná, protože je ropným produktem, jenž může naleptat pryž na patce, doporučujeme speciální těsnicí pastu Tyre Compound, hustotou připomínající vazelínu. Po nasunutí patky na ráfek se vytlačená pasta odebere zpět a může použít v dalších případech.
Bez stroje je to obtížné
V dřívějších dobách zvládali pracovníci zemědělských družstev demontáž a montáž pláště vlastními silami, většinou za použití dlouhých montážních pák nebo jiného zemědělského náčiní. S diagonálními plášti vysokého profilu a ráfky s hlubokým zálisem to nebyl takový problém.
S příchodem radiálních plášťů nižších profilů a ráfků s plytkými zálisy nastaly problémy, které bez montážního stroje lze vyřešit obtížně. Nabídka montážních strojů je veliká, stejně jako počet výrobců a prodejců. Zorientovat se v ní není jednoduché.
Prakticky všechny montážní stroje mají v názvu nějaké číslo, ve kterém je zakódovaná jeho velikost. Respektive maximální velikost kola. A tady nastává zajímavý rozpor. Stroj o velikosti do 56“ by měl zvládnout kolo s takovým ráfkem. Takové kolo se ale používá na tzv. postřikovačích, kde jsou pláště úzké, a tudíž nedosahují maximálních vnějších průměrů. Např. plášť 300/95 R52 má vnější průměr 1,9 metru, Jejich konstrukce je relativně měkká, takže demontáž a montáž jsou bez problémů. Tím pádem odpadá potřeba upínat kolo za ráfek zevnitř, úplně dostačuje upnutí za středový otvor v disku.
Naproti tomu největší traktorový plášť 900/60 R42 má vnější průměr 2,15 metru. Navíc má tento plášť velikou šířku a hmotnost, takže v průběhu demontáže a montáže se prakticky prověsí až na základnu stroje. K těmto extrémním plášťům přibývají ještě kombajnové, které nejsou průměrově největší, ale zato nejširší. Dosahují šířky až 1,15 metru.
Montážní stroj, aby obsáhl uvedená kola, by tedy měl mít dostatečně dlouhé rameno s upínacími čelistmi, a tím světlost nad stabilní a pevnou základnou. A také dostatečný rozsah posuvu ramena s nástrojem a ramena s upínacími čelistmi, která chodí proti sobě a od sebe.
V neposlední řadě musí mít montážní stroj dostatečně tuhá obě dvě ramena, což nemusí být u některých levných strojů úplná realita. Tento parametr prověří především diagonální pláště typu Implement, používané na speciálních přívěsech a cisternách. Jejich bočnice jsou extrémně nízké – nejnižší profil je 40, a zároveň i extrémně tuhé.
Co patří k servisování
Občas je požadavek na vyplnění pneumatiky zátěžovou tekutinou. Proti možnému zamrznutí v chladnějším období se do pneumatik plní směs vody a chloridu vápenatého.
V těchto případech je fyzika neúprosná. Pokud se má do uzavřené pneumatiky naplnit tekutina, musí se z ní postupně odpouštět vzduch. K tomuto účelu je potřebné použít plnicí nástavec na ventil, tzv. myš. Jednou z posledních fází servisování zemědělských pneumatik je připevnění kola na osu stroje. Jelikož zemědělská kola jsou čím dál tím rozměrově větší a hmotnější, je někdy problém s jejich upevněním na osu stroje.
Řešením by mohl být speciální manipulační vozík, na kterém se pomocí šroubu přibližují válce k sobě, a tím se kolo zvedne. Zároveň se s ním může na válcích otáčet. Takže nasměrování na šrouby je jednoduché a rychlé.
Manipulační vozík by se tak mohl stát jedním z účinných pomocníků při servisování zemědělských pneumatik. Po usazení kola na šrouby následuje utažení matic a kontrola správného utahovacího momentu. Na utažení se nejčastěji používají pneumatické utahováky s hřídelem 3/4“ nebo 1“ a příslušný nástavec podle velikosti matice.
Na kontrolu správného utahovacího momentu se používá momentový klíč. Co se týká utahovacího momentu, u zemědělských strojů se pohybuje v rozmezí od 600 do 800 Nm, přičemž jejich přesné hodnoty by měly být k dispozici v uživatelské příručce k samotnému stroji.
V praxi by to mělo probíhat tak, že na utahováku se nastaví nižší utahovací moment, aby se při kontrolním dotažení momentový klíč pohyboval až do nastaveného momentu. S tím, že po ujetí vzdálenosti 50 kilometrů, by měl řidič provést kontrolní dotažení ručním klíčem. Pokud se tak děje, neměl by být problém s povolením matic při následném servisu, např. při řešení defektu.
Na začátku a na konci
Postupně se blížíme k závěru pracovního postupu servisování zemědělských pneumatik.
Na jeho úplném začátku a také na konci je potřeba stroj zvednout, aby mohlo dojít k povolení matic a sejmutí kola z náboje stroje.
Nejčastěji používanou pomůckou jsou hydraulické zvedáky, tzv. panenky. Zvedáky mají různé nosnosti a také způsob vysunutí válce. Klasickým způsobem je ovládání hydraulické pumpičky za použití páky, novějším a jednodušším způsobem je pneumatické ovládání.
Profesionálním zvedacím zřízením je pneumaticko-hydraulický zvedák s ovládací tyčí, který se jednoduše zasune pod stroj, aniž by obsluha musela pod něho lézt.
Co se týká nosností, tak nejčastěji se používají dvoustupňové zvedáky, přičemž první stupeň zvedne až 60 tun. Navíc dva stupně zvedáku jsou výhodné pro zajištění dostatečné výšky zdvihu.
Z hlediska bezpečnosti je potřebné při zvedání strojů zasunout po jejich zvednutí bezpečnostní podpěry a spustit stroj na ně. Na konci se stroj opět přizvedne, vyjmou se podpěry a následně se spustí dolů.
Problémy mohou nastat při zvedání v terénu, např. po defektu přímo někde na poli, kdy se zvedáky propadají do podloží. V takových případech je potřebné zvětšit styčnou plochu pomocí podkladových desek nebo trámů. Popřípadě kombinovat hydraulický zvedák se vzduchovým zvedacím vakem.
Tím jsme se propracovali až ke speciální disciplíně servisování zemědělských pneumatik, a to mobilnímu servisování.
V terénu to jde také
Téma servisování zemědělských pneumatik v terénu mimo kamenný pneuservis by možná zasloužilo speciální článek, jelikož v posledním období se o něm častěji diskutuje.
Zemědělské stroje jsou totiž, především v období sezónních prací, hodně vytížené a jejich případná odstávka představuje finanční ztrátu. Proto se uvažuje, především v případě defektu na pneumatice, o výjezdu servisní firmy ke stroji odstavenému v terénu.
Specifikem pro provedení je nejenom výše zmíněné zvednutí stroje, ale také demontáž a montáž pláště z ráfku. Jsou dva základní způsoby, jakými se provede, a to na montážním stroji poté, co se demontuje kompletní kolo z náboje, což je prakticky stejné jako v kamenném servisu.
Vzhledem k potřebě montážního stroje existuje varianta mobilního servisu v nákladním vozidle o nosnosti nad 7,5 tuny se skříňovou nástavbou a sklopným čelem. Uvnitř nástavby je nainstalovaný montážní stroj do 56“, elektrocentrála, kompresor a další potřebné vybavení.
Druhý způsob je spojený s pouhou demontáží pláště z ráfku s tím, že ráfek zůstává připevněný na náboji. Tento způsob kombinuje stlačení patek pláště z ráfku pomocí hydraulického stlačovače a demontáž a montáž pomocí speciálních montážních pák.
Výhodou této varianty je, že vybavení včetně elektrocentrály a kompresoru je možné převážet v dodávkovém vozidle do 3,5 tuny nosnosti.
Klíčové informace
– Nejmarkantnější vývoj zemědělských pneumatik je vidět na čtyřkolových traktorech, které jsou výkonnostně a rozměrově větší než dříve, aby bylo možné za ně zapojit co největší zemědělské nástavby.
– V současnosti se nejvyšší výkony u traktorů pohybují na hranici 500 koňských sil a více. Aby byl zajištěn dostatečný přenos trakce mezi strojem a půdou, je potřebné zvětšit styčnou plochu pneumatik s půdou. Proto se musí rozšířit pneumatika, ale také zvětšit průměr ráfku. Takže kola jsou také rozměrově větší a hmotnější.
– Momentálně je největší rozměr traktorového pláště 900/60 R 42, jehož vnější průměr je 2,15 a hmotnost 450 kg. Společně s ráfkem se hmotnost pohybuje kolem sedmi set kilogramů. Proto ani manipulace s takovým kolem není jednoduchá.
Jaroslav Prokop
REMA TIP TOP INCO-CZ spol. s r. o.
