Sestavování jetelotravních směsí

Skladba jetelotravních směsí je v prvé řadě ovlivněna podmínkami stanoviště. Rozhodující jsou fyzikální a chemické vlastnosti půdy. Nezanedbatelný vliv mají také povětrnostní podmínky, zejména průměrné roční teploty a úhrny srážek. V této souvislosti je dobré znát rozložení srážek v průběhu roku a skladbu směsí této skutečnosti přizpůsobit.

Směsi jsou sestavovány s ohledem na předpokládaný způsob a intenzitu využití. Vzhledem k výše jmenované skutečnosti je nutné uvést určité zásady, které je třeba při sestavování jetelotravních směsí dodržovat:
- čím delší doba využívání, tím větší počet druhů ve směsi,
- čím kratší doba využívání, tím větší podíl jetelovin,
- výběžkaté trávy jsou zařazovány zejména do směsí s delší dobou využívání,
- do pastevních porostů zařazujeme ve srovnání s lučními porosty větší podíl výběžkatých trav,
- při delším využívání zařazujeme do směsí více druhů.
Uvedené zásady odráží údaje v tab. 1.
Podíl jednotlivých druhů v porostu do značné míry závisí na rychlosti jejich vývinu a konkurenční síle. Druhy s pomalým vývinem bývají zastoupeny v menším podílu. Postupně se v porostech uplatňují a nahrazují druhy s rychlým vývinem, které ustupují. Rychlým vývinem se vyznačuje většina volně trsnatých trav. Porosty rychle zapojí a vysokou produkci poskytují v prvních letech po výsevu. Následně z porostů postupně ustupují. Konkurenčně silný druh s rychlým vývinem je jílek vytrvalý. Vzchází do pěti dnů a rychle zapojuje porost. V našich klimatických podmínkách vymrzá a je napadán chorobami. V důsledku toho z porostu ustupuje přibližně po šesti letech.

Pokus v Kameničkách

Na pokusné ploše v CHKO Žďárské vrchy v katastru obce Kameničky byla vyseta směs s jílkem vytrvalým. První rok po výsevu dosahoval podíl jílku vytrvalého podle intenzity hnojení od 35 do 63 %. Po šesti letech klesl jeho podíl na pouhých 1 – 5 %. Vzhledem k jeho konkurenční síle by jeho výsevní množství ve směsi nemělo překročit 3 kg/ha, jinak může potlačovat pomaleji vzcházející druhy. Hovoříme o tak zvaném kritickém výsevním množství. Jílek mnohokvětý se přidává do směsí i přes to, že jeho vytrvalost je s ohledem na odrůdu pouze jeden až tři roky. Po výsevu rychle zapojí stanoviště, chrání pomaleji vzcházející druhy a zajistí produkci již v roce výsevu. S ohledem na jeho konkurenční sílu se dává do směsí pouze v podílu kolem 5 %. Pomalým vývinem se vyznačují druhy výběžkaté, například lipnice luční vzchází do čtyř týdnů. Pomalu zapojují porost a plně se uplatňují od třetího až čtvrtého užitkového roku. Ve směsích v této době nahrazují trávy trsnaté.
Při sestavování směsí je třeba predikovat také budoucí vývoj neboli sukcesi porostu. Zohlednit skutečnost, že některé druhy jsou vhodnější pro luční využívání a jiné pro pastevní. Trávy a jeteloviny také rozdílně reagují na pratotechnické zásahy, jako je počet sečí nebo intenzita hnojení (tab. 2). Ovsík vyvýšený patří k druhům vhodným do lučních, extenzivně využívaných travních porostů.
Daří se mu zejména v jednosečných a dvousečných travních porostech. Pastevním využíváním je potlačován. Naopak jílek vytrvalý patří k druhům vhodným do intenzivně využívaných pastevních porostů.

Konkurenceschopnost druhů

Jednotlivé druhy můžeme rozdělit podle konkurenční síly do tří skupin (I – III). Výsev konkurenčně slabších druhů je dobré ve směsích navýšit (tab. 3). Zvýší se tak šance uplatnění těchto druhů při vzcházení a zapojování porostu. Rovnováhy ve směsi tedy dosáhneme snížením počtu jedinců konkurenčně silnějších a zvýšením počtu jedinců konkurenčně slabších. Konkurenčně silné druhy jsou většinou volně trsnaté trávy. Naopak konkurenčně slabé jsou výběžkaté trávy. Konkurence může být nejenom mezi druhy, ale také uvnitř druhu. Příkladem je příliš vysoký výsev. Mezi faktory ovlivňující konkurenční schopnost patří hustota porostu (výsevní množství, počet odnoží), travní druh a odrůda (intenzita odnožování, šířka listu, rychlost počátečního vývoje), podíl jednotlivých druhů a odrůd v porostu, intenzita hnojení a v neposlední řadě vliv půdních a klimatických podmínek. Kromě konkurence o vodu, světlo a živiny hrají významnou roli také alelopatie. Alelopatií je obecně označován vliv jednoho rostlinného druhu (donora) na klíčení, růst a vývoj jiného rostlinného druhu (recipienta). Na alelopatii se podílí celý komplex chemických látek (steroidy, silice, fenoly, alkaloidy), které jsou vylučovány kořeny rostlin nebo se do prostředí dostávají v rámci rozkladných procesů z odumřelých zbytků rostlin. Alelopatie se většinou projevuje inhibičně. Inhibováno může být samotné klíčení semen nebo může dojít ke zpomalení vývoje již vyklíčených rostlin.

Podíl druhů ve směsi

Podíl jednotlivých druhů ve směsi vyjadřujeme plošným procentem., tedy podílem plochy zastoupených druhů. Zastoupení druhů se ovšem v průběhu sukcese mění. Rychlost vývinu jednotlivých druhů a sukcesi je možné demonstrovat na podílu kostřavy rákosovité, festulolia a ovsíku vyvýšeného po provedení přísevu do polopřirozeného travního porostu na Českomoravské vrchovině v nadmořské výšce 550 m (tab. 4). Kostřava rákosovitá, která patří mezi krátce výběžkaté druhy trav, byla v prvním roce po přísevu zastoupena pouze 1 – 2 %. Po čtyřech letech se zvýšil její podíl na 21 – 29 %. Podobný trend je možné pozorovat u festulolia (kostřava rákosovitá x jílek mnohokvětý). Ovsík vyvýšený, který patří mezi volně trsnaté trávy, byl v prvním roce zastoupen až 12 %. Vyšší podíl byl u jednosečných travních porostů. Díky vysemeňování se jeho podíl v porostu zvýšil až na 42 %. Extenzivní využívání podporuje rozšíření ovsíku vyvýšeného v porostu.
Skladbu travní směsi, podíl a výsev jednotlivých druhů ovlivňuje spousta faktorů, které je třeba mít při výběru směsi na paměti. Výběr druhů, odrůd a jejich podíl ve směsi je třeba přizpůsobit konkrétním stanovištním podmínkám a způsobu využití.
Tato práce vznikla s podporou grantu QH81040 „Kvalita travních porostů a jejich využití ve výživě přežvýkavců“ podporovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV).

Klíčové informace

- Při sestavování směsí je třeba zohlednit, že některé druhy jsou vhodnější pro luční využívání a jiné pro pastevní.
- Výsevní množství jílku vytrvalého by v jetelotravní směsi nemělo překročit 3 kg/ha, jinak může potlačovat pomaleji vzcházející druhy.
- Druhy s pomalým vývinem bývají zastoupeny v menším podílu. Postupně se v porostech uplatňují a nahrazují druhy s rychlým vývinem, které ustupují.

Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
Prof. Ing. František Hrabě, CSc.Mendelova univerzita v Brně
Ústav výživy zvířat a pícninářství