13.01.2012 | 06:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Sestavování jetelovinotravních směsí

Jetelovinotravní směsi představují při nízkých nákladech na pěstování jednu z nejproduktivnějších a ekologicky nejvhodnějších skupin plodin. Vedle vysoké produktivity mají oproti ostatním plodinám podstatně lepší mimoprodukční, zejména půdoochranné a zúrodňující schopnosti. Pokud uvážíme jako jetelovinotravní společenstva i trvalé travní porosty, ať již zemědělsky využívané nebo ne, jsou jetelovinotravní porosty jedním z nejrozšířenějších rostlinných společenstev (ekosystémů) na území České republiky.

Zakládání a pěstování jetelotravních směsí má řadu praktických výhod.
Tyto výhody lze z hledisek produkčního a mimoprodukčního uplatnění porostů rámcově rozdělit do několika skupin:
1) Vyšší ekologická a produkční stabilita společenstev oproti monokulturám. Monokultury vykazují oproti směsným společenstvům vyšší výnosy pícní biomasy v 1. a 2. užitkovém roce, od 3. užitkového roku jsou častěji výnosnější směsi než monokultury. Ve směsných společenstvech byla prokázána vyšší vytrvalost jetelovin i některých druhů trav oproti monokulturám. Počet rostlin jetelovin bývá ve směsích od 3. užitkového roku často vyšší než v monokulturách.
2) Rovnoměrnější využití vláhy a živin a tolerance horšího půdního prostředí. Trávy čerpají vláhu i živiny z povrchových vrstev půdy, na vláhu jsou náročnější oproti jetelovinám. Z živin trávy více odebírají dusík a draslík. Jeteloviny hlouběji zakořeňují, čerpají vláhu i živiny z hlubších vrstev a z jednotlivých živin více odebírají fosfor, vápník a hořčík. Na neúrodných půdách horských a podhorských poloh nelze pěstovat samotné jeteloviny – jsou zde kyselé půdy s nedostatečným množstvím rizobií a samotné jeteloviny jsou zde méně výnosné.
3) Symbiotická fixace dusíku jetelovinami a jeho využití travní složkou směsí. Byla prokázána symbiotická fixace dusíku jetelovinami (na 1 ha a rok 20–180 kg atmosférického N2 podle podílu jetelovin a stavu porostu) a jeho přenos a využití travní složkou směsí (na 1 ha může být v travách 15–30 kg N původem z jetelovin).
4) Půdoochranné, protierozní a ekologické funkce. Jeteloviny i trávy zanechávají velké množství opadanky, posklizňových zbytků (hustší strniště) i kořenové hmoty. Jeteloviny navíc zpřístupňují živiny z hůře přístupných forem v půdě. Jetelotravní směsi jsou z plodin pěstovaných na orné půdě nejvhodnějšími protierozními rostlinami. Zejména trávy tvoří velké množství kořenové hmoty s vyšším obsahem uhlíku a přispívají k jeho ukládání (sekvestraci) do půdy a k pohlcování skleníkových plynů.
5) Lepší kvalita píce a snazší silážovatelnost a senážovatelnost. Jeteloviny mají vysoký obsah dusíkatých látek a popelovin (pufrovací kapacitu), které brání okyselování siláží, a jejich píce je hůře konzervovatelná. Trávy mají oproti jetelovinám vyšší obsahy vodorozpustných cukrů, vyšší obsah sušiny, nižší obsahy dusíkatých látek a někdy i popelovin a zlepšují silážovatelnost pícní hmoty.

Rozdělení jetelotravních směsí 
Při vymezení jednotlivých typů jetelotravních směsí převládají v praxi dvě hlavní kritéria dělení jetelotravních směsí – dělení jetelotravních směsí podle doby jejich využívání a rozdělení podle způsobu jejich využívání.
Podle doby využívání můžeme vymezit tři skupiny:
1) Krátkodobé jetelotravní směsi s dobou využívání 1–3 užitkové roky. Do těchto směsí zařazujeme vysoké volně trsnaté trávy a vysoké druhy jetelovin, zpravidla 2–3 druhy celkem. Převažují jeteloviny (65–90 %), trávy tvoří menší podíl. Vysévají se na orné půdě, většinou do krycí plodiny, jsou součástí běžných nebo pícninářských osevních postupů. Kosí se na vyšší strniště (6–8 cm), pro výrobou senáže nebo zkrmování biomasy.
2) Dočasné jetelotravní směsi. Doba využívání 4–6 (7) let. Zařazujeme do nich převážně vysoké druhy trav a jetelovin, celkem 4–6 druhů. Poměr jetelovin a trav činí 40–60 % trav a 60–40 % jetelovin. Dočasné směsi jsou součástí pícninářských osevních postupů nebo pícních porostů, pěstovaných již mimo ornou půdu. Využití porostů je kosení a výroba senáží, výjimečně i pastva (pastevní výběhy).
3) Trvalé travní porosty. Doba pěstování osm (7) a více let. Ve směsích převládají trávy (75 až 85 %), více zastoupeny jsou i nízké a výběžkaté druhy, jeteloviny mají nižší zastoupení (15–25 %). Celkový počet zařazených druhů je 6–10. Využití těchto směsí je mimo osevní postup, kosením (výška seče 5–7 cm) nebo pastvou. Do této kategorie směsí patří také okrasné, hřišťové a technické trávníky, u některých typů směsí se jedná pouze o travní směsi bez jetelovin.
Podle způsobu využívání lze jetelotravní směsi rozdělit do dvou skupin – směsi a porosty zemědělsky využívané a porosty s nezemědělským využitím.

Postup při sestavování směsí 
Sestavení vhodného typu jetelovinotravní směsi většinou sestává z několika navazujících kroků při dodržení potřebných pravidel. Posuzují se ekologické faktory (podmínky stanoviště) a předpokládaná agrotechnika – obhospodařování a využívání porostů.
Zastoupení jetelovin a trav je ovlivněno také způsobem využívání porostu. Hlavní pravidla:
1. Poměr jetelovin a trav se řídí dobou využívání směsi – čím delší doba využívání směsi, tím menší zastoupení (podíl) jetelovin a vyšší podíl trav. Počet druhů ve směsi je přibližně stejný jako počet užitkových let.
2. Čím delší doba využívání, tím více zařazujeme nízkých a výběžkatých druhů trav.
3. Při pastevním využívání zařazujeme nižší podíl jetelovin než při využívání kosením. Pro pastvu zařazujeme více nízkých a výběžkatých druhů trav oproti využívání směsí kosením.

Výběr druhů podle ekologických podmínek 
Výběr vhodných druhů pro různé ekologické podmínky je možné orientačně provést pomocí následujícího rozdělení podle jejich náročnosti.
Vodní režim stanoviště – na suché lokality jsou vhodné: kostřava červená (zejména trsnatá), kostřava rákosovitá, kostřavovité hybridy, kostřava ovčí, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psineček tenký, sveřep bezbranný, sveřep horský. Jeteloviny: vojtěška setá, tolice dětelová, štírovník růžkatý, vičenec vikolistý, jetel nachový aj. Na středně vlhká stanoviště jsou vhodné: kostřava luční, trojštět žlutavý, poháňka hřebenitá, bojínek luční, lipnice luční, jílek vytrvalý, jílek mnohokvětý, jílkovité hybridy, sveřep počistivý, jeteloviny – jetel plazivý, jetel luční. Na vlhčí lokality jsou vhodné lipnice bahenní, psárka luční, psineček bílý, jeteloviny – jetel zvrhlý, případně štírovník bažinný, hrachor luční.
Živinný režim stanoviště – na chudé půdy jsou vhodné: kostřava červená, psineček tenký, poháňka hřebenitá, lipnice hajní, trojštět žlutavý, jeteloviny – štírovník růžkatý, úročník lékařský, jetel luční, jetel zvrhlý, jetel plazivý, komonice bílá. Na živinami středně zásobených až bohatých půdách jsou vhodné k použití: psárka luční, srha říznačka, kostřava luční, bojínek luční, ovsík vyvýšený, kostřava rákosovitá, jílek vytrvalý, jílek mnohokvětý, hybridy jílku a kostřav, lipnice luční, lipnice bahenní, psineček bílý, jeteloviny – vojtěška setá, tolice dětelová, jetel perský, jetel nachový.

Výběr druhů podle hospodářských vlastností 
Při zakládání pastevních porostů je významným kritériem při výběru vhodných druhů jejich odolnost sešlapávání a časté defoliaci (spásání), přitom však musí splňovat požadavky na chutnost, vysokou kvalitu píce a rychlé obrůstání. Druhy dobře snášející sešlapávání: jílek vytrvalý, lipnice luční, kostřava luční, kostřava červená, kostřava rákosovitá, kostřavovité hybridy (festulolium), jílek hybridní, poháňka hřebenitá, srha říznačka, bojínek luční, psineček tenký, kostřava ovčí, psárka luční, srha hajní, trojštět žlutavý, jeteloviny – jetel plazivý, jetel luční, jetel zvrhlý, tolice dětelová.
Druhy špatně snášející sešlapávání: ovsík vyvýšený, jílek mnohokvětý, sveřep bezbranný, psineček bílý, jeteloviny – vojtěška setá, komonice bílá, štírovník růžkatý, vičenec vikolistý, úročník lékařský, jetel nachový.
Významným kritériem pro výběr vhodných druhů trav do směsí je jejich chutnost a stravitelnost (obsah metabolizovatelné energie). Skot preferuje měkčí druhy trav s vysokou stravitelností a nízkým obsahem vlákniny. Jedná se často o druhy s lesklými listy, na omak měkkými, „vlhkými“ a s vyšším olistěním. Druhy trav a jetelovin vhodné pro skot: lipnice luční, jílek vytrvalý, kostřava luční, psárka luční, jílek hybridní, jílek mnohokvětý, jílkovité hybridy, poháňka hřebenitá, trojštět žlutavý. Podíl jetelovin 20–30 % – jetel plazivý, jetel luční, štírovník růžkatý, tolice dětelová. Méně vhodné jsou kostřava červená, psineček tenký, psineček bílý. V horských oblastech jsou však i tyto druhy ceněny, neboť se zde v pastvinách často vyskytují plevelné druhy s nízkou stravitelností (metlice trsnatá aj.).
Některé druhy vykazují během vývoje pomalejší nárůst obsahu hrubé vlákniny (psárka luční, trojštět žlutavý, lipnice luční, lipnice úrodná), jiné druhy stárnou v průběhu vývoje rychleji a je třeba je sklízet včas, nejpoz­ději na počátku metání (bojínek luční, kostřava červená, kostřava rákosovitá, ovsík vyvýšený, psineček bílý, srha říznačka). Při sestavení směsi bychom neměli kombinovat rané (srhu říznačku, psárku luční, kostřavu červenou, jílek mnohokvětý, ovsík vyvýšený) a pozdní druhy (bojínek luční, psineček bílý, psineček tenký, sveřep bezbranný).
Koně vyžadují píci s vyšším obsahem vlákniny (při nízkém obsahu vlákniny vzniká nebezpečí střevních kolik) a s nižším podílem jetelovin. Listy mají být na omak „suché“, většinou bez lesku. Druhy trav a jetelovin vhodné pro koně: kostřava červená, kostřava rákosovitá, kostřavovité hybridy, bojínek luční, srha říz­načka, psineček tenký, psineček bílý, trojštět žlutavý, sveřep vzpřímený, sveřep horský (senáž). Jeteloviny 10–15 % – jetel plazivý, štírovník růžkatý. Nepoužíváme jetel zvrhlý. Potřebná kvalita píce by měla být přizpůsobena plemeni a využití koní v konkrétním chovu.
Kritériem použití různých druhů trav může být i jejich konkurenční schopnost ve směsi. Vysokou konkurenční schopnost mají: ovsík vyvýšený, srha říznačka, jílek mnohokvětý, jílkovité i kostřavovité hybridy. Střední až nízkou konkurenční sílu vykazují: kostřava luční, jílek vytrvalý, kostřava rákosovitá, kostřava červená, trojštět žlutavý, psárka luční, sveřep bezbranný, psineček bílý, bojínek luční, lipnice bahenní, poháňka hřebenitá, psineček tenký, lipnice luční. Konkurenční schopnost ovsíku vyvýšeného, jílku mnohokvětého, trojštětu žlutavého, psárky luční, bojínku lučního a lipnice luční výrazně vzrůstá při hnojení dusíkatými hnojivy. Mnohé druhy vykazují odlišnou konkurenční schopnost vůči jetelovinám než proti travám a jinou konkurenční schopnost na počátku vývoje a po delší době pěstování, což souvisí s rychlostí jejich vývinu po vysetí. Například jílek vytrvalý a jílek mnohokvětý s rychlým vývinem potlačují plevele po vysetí (též i jeteloviny). Naopak výběžkaté a hustě trsnaté trávy s pomalejším počátečním rozvojem mají vyšší konkurenční schopnost až v pozdějších letech růstu.

Ověřené jetelovinotravní směsi 
V podhorské oblasti Šumavy (Kaplicko, nadmořská výška 650 m) jsme ověřovali různé typy směsí pro dočasné luční a trvalé pastevní využívání. Pro trvalé travní porosty využívané pastvou se osvědčily směsi umožňující nejen dosáhnout vysokého výnosu a kvality píce (minimální množství nedopasků), ale také diferencované ranosti porostů, která umožňuje postupné vypásání jednotlivých ploch (oplůtků) v pastevním areálu.
Raná pastevní směs:
Jetel plazivý (odrůda Hájek, 30 %) + srha říznačka (odrůda Niva, 50 %) + jílek vytrvalý (odrůda Algol, 10 %) + lipnice luční (odrůda Slezanka, 10 %), výnos až 9,8 t/ha, podíl nedopasků do 14 %.
Poloraná pastevní směs:
Jetel plazivý (odrůda Hájek, 30 %) + kostřava luční (odrůda Kolumbus, 50 %) + jílek vytrvalý (odrůda Algol, 10 %) + lipnice luční (odrůda Slezanka, 10 %), výnos až 10,5 t/ha, podíl nedopasků do 8 %.
Pozdní pastevní směs:
Jetel plazivý (odrůda Hájek, 15 %) + jetel luční (odrůda Radegast, 15 %) + jílek vytrvalý (odrůda Mustang, 50 %) + bojínek luční (odrůda Sobol, 10 %) + lipnice luční (odrůda Slezanka, 10 %), výnos až 11,9 t/ha, podíl nedopasků do 8 %.
Tato práce vznikla s podporou grantu QH 81280 „Studium hlavních faktorů ovlivňujících stabilitu trvale udržitelného systému obhospodařování travních porostů v České republice“, podporovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV).

 

Klíčové informace

– Při sestavování travních směsí odpovídá počet druhů počtu užitkových let a způsobu využití směsi. Při delší době využívání zařazujeme méně jetelovin a větší podíl trav a též nízké a výběžkaté druhy.
– Trávy a jeteloviny vybíráme podle jejich nároků na vodní a výživný režim stanoviště a  s ohledem na ranost druhů a odrůd.
– Při výběru druhů pro pastevní směsi volíme plodiny snášející sešlapávání, s vysokou chutností a stravitelností biomasy, neboť v podhorských oblastech je kvalita pastevní píce podmínkou užitkovosti hospodářských zvířat
.

Ing. Milan Kobes, Ph.D.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zemědělská fakulta
katedra rostlinné výroby a agroekologie

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down