V roce 2013 pokračuje rozvoj trhů s ušlechtilými palivy na bázi biomasy v ČR i zahraničí. Rostl zejména trh s palivovým dřevem a dřevními peletami, což je také zásluhou růstu trhu s kotli a kamny na biomasu. Naopak trh s peletami ze zemědělských plodin se dostal do útlumu.
Dřevním peletám pomáhá růst a stabilizace silné základny a vzor ze zahraničí společně s národními dotačními programy typu Nová zelené úsporám nebo kotlíkových dotací. K útlumu trhu s peletami ze zemědělských plodin naopak přispívá končící podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Energetická statistika
V České republice má energie z biomasy v paletě obnovitelných zdrojů (OZE) tradičně nejvyšší zastoupení – tvoří 63 procent. To zahrnuje průmyslové i domácí využití, výrobu tepla i elektřiny (není zde ovšem započítána energie bioplynu a kapalných biopaliv, což jsou v podstatě také energie z biomasy).
Vytápění domácností je na všech OZE zastoupeno asi z 35 %, v tomto podílu je započítána i výroba tepla z biomasy v teplárnách, které pak domácnosti zásobují. Nejvyužívanějším palivem je zde dřevní štěpka.
V českých kotelnách v domácnostech se spálí asi 50 tisíc tun dřevních pelet ročně, tedy asi 0,7 % ze všech OZE, a několikanásobně více palivového dřeva, které je nejvyužívanějším dřevěným palivem u nás. Kolik se ho vlastně spálí, nikdo pořádně neví. Agropelety (tj. pelety ze zemědělských plodin) se v domácnostech využívají pouze okrajově, nalézt je můžeme především ve vytápění některých provozů zemědělských podniků.
Vytváří se tradice
Pelety si do českých domácností a firem našly cestu již před několika lety. Odhaduje se, že kotle nebo kamna na pelety jsou v České republice využívány k vytápění asi 15 tisíc domů nebo bytů. Z laického pohledu můžeme popsat dřevní peletu jako slisovaný váleček čistých pilin bez kůry. Žádné další příměsi nemá obsahovat. Je to vymyšleno tak, že piliny drží pohromadě pouze díky vysokému tlaku a teplotě při lisování. Také pomáhá lignin, který funguje jako přírodní lepidlo a je přirozenou součástí každého dřeva.
Hlavní výhodou pelet je bezobslužné topení, pelety mají průměr 6 nebo 8 mm a peletové kotle nebo kamna si je samy umějí přikládat. Ještě stojí za zmínku, že podobným způsobem se vyrábějí i dřevní brikety, ty je však nutné přikládat ručně, nahrazují nám tím vlastně dřevěná polínka a dá se s nimi topit třeba v krbech.
Jiným typem paliva jsou agropelety, tedy pelety vyrobené z jiné nežli dřevní biomasy. Jsou spíše průmyslovým palivem s několika výjimkami v podobě speciálních kotlů na jejich spalování. Ve většině dostupných kamen a kotlů s nimi však topit nelze.
Česká republika je zatím ve výrobě pelet exportérem. Asi dvě třetiny domácí výroby pelet putují do sousedních zemí a Itálie či Švýcarska. Problém určitě není v nedostatku pelet, ale v zatím malém množství peletových kotlů v domácnostech. Srovnejme to s podobně lidnatým, rozlehlým i zalesněným Rakouskem: oproti jejich 100 tisícům peletových kotlů jich u nás máme nainstalovaných odhadem jen 15 tisíc.
Jak poznat kvalitu
Kvalitní dřevní peleta musí být na první pohled světlá, pokud možno stálé barvy. Také by se neměla příliš drolit, to by značilo nekvalitní výrobu. To je však jen vizuální dojem. Pokud si chceme být jisti, že máme kvalitní peletu, musíme hledat značku kvality neboli certifikát. Pro dřevní pelety je to jednoznačně označení ENplus, které je rozšířeno po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Díky certifikaci ENplus dostává zákazník stále stejnou vysokou kvalitu, kterou hlídají přísné normy i auditoři. U nás se pod ENplus vyrábí asi 70 % všech dřevních pelet, celosvětově asi polovina. Největší podíl kvalitních ENplus pelet mají v Rakousku a Německu, tam jejich výroba přesahuje 90 % celkové produkce.
U nekvalitních pelet musíme očekávat problémy při spalování. Obsahují totiž látky, které v peletách nejsou povoleny, například příliš velké množství popela, kůry, průmyslových lepidel, barev a podobně. Také se obvykle drolí a mají nižší výhřevnost.
Letní a zimní ceny
Zatímco na jaře a v létě je dostatek suroviny a tepla pro sušení, v zimě spousty zbytkové dřevní hmoty spotřebují samotní pilaři pro vytápění svých areálů; řada malých výrobců pelet výrobu v zimních měsících utlumuje, protože jim stoupají náklady a nemají jistotu v kvalitě a plynulosti dodávek suroviny. Tedy u některých výrobců produkce klesá na polovinu oproti letním měsícům, zatímco spotřeba stoupá na několikanásobek. V zimě se také zákazníci mohou potkat s horší kvalitou pelet, jelikož chybí nejkvalitnější surovina: smrkovou vlákninu nahrazuje borovice, proces sušení je náročnější a pelety mohou být u některých producentů křehčí, tedy s vyšší odrolem.
Vyšší zimní ceny také lákají dovozce, kterým se v zimě vyplácí pelety dovážet například ze zemí východní Evropy. To vede ke kolísání v kvalitě pelet, protože dovezené pelety se obvykle nevyrovnají stabilní kvalitě českých pelet, které odpovídají evropským normám.
Okrajově se také projevuje fakt, že zatímco v Česku v současnosti přibývá kolem 2000 peletových instalací ročně, v Rakousku se ročně nainstaluje přes 10 000 nových kotlů a tito noví zákazníci nenakupují obvykle až na jaře, ale zvednou poptávku již v sezóně. V Rakousku již nové výrobní kapacity produkce pelet nevznikají a než si trh zvykne na vyšší domácí spotřebu, chvíli to trvá.
Dřevních pelet jako celku je dost, ale různé vlivy během roku způsobují, že nejpozději po vánočních odstávkách a vinou zimního počasí se snižují zásoby a výroba zejména kvalitních pelet napříč Evropou. Toto období trvá dva až tři měsíce a opakuje se kromě teplých zimních měsíců každý rok. Není proti němu jiné obrany, než se předzásobit. To se týká jak spotřebitelů, tak obchodníků.
Problémy uplatnění agropelet
Pelety ze zemědělské produkce, resp. agroplety, jsou spíše průmyslovým palivem, jež se ve většině případů pro vytápění domácností nehodí. Obsahují příliš mnoho nespalitelných látek, v kotlích tvoří tvrdé povlaky, které je mohou dokonce poničit. Pouze výjimečně se dají některé rostlinné pelety spalovat i v menších kotlích. Tyto kotle jsou však dražší a jsou určeny těm, kteří mají k takovému palivu přístup – rostlinné pelety v malém množství a použitelné kvalitě je totiž problém sehnat. Uplatňují se tudíž nejčastěji při výrobě elektřiny a tepla v teplárnách. Přitom potenciál agropelet je teoreticky obrovský, vše ale určuje prodejní cena. Volné zemědělské půdy je v ČR dostatek, je však pravda, že rozvoj výroby rostlinných pelet začal i skončil s dotacemi, které jsou nyní zrušeny. Velkým odběratelům se již agropelety nevyplatí vykupovat, klesá tedy i jejich výroba. Uplatnění agropelet ve vytápění domů a bytů naráží na několik problémů:
– každá výrobní várka je jiná, tak jako je jiné složení sena, slámy a dalších rostlin,
– neexistuje jednotný trh, zákazník pak složitě shání agropelety od výrobců, kteří vyrábějí například jen dva měsíce v roce, a kupuje v podstatě neznámé palivo, protože v agropeletě může být slisováno cokoliv,
– agropelety nelze spalovat v žádných peletových kamnech, zvýšeným obsahem popela se zanese hořák, na kterém se popel navíc zapeče,
– přes zimu, kdy je nejvyšší potřeba paliva, agropelety pro maloodběratele na trhu téměř neexistují, sláma a seno jsou totiž k dispozici hlavně po žních,
– agropelety mají několikanásobně více popela nežli dřevní pelety, což způsobuje v kotlích problémy a přináší zvýšené nároky na obsluhu,
– u agropelet neexistuje komfort v dopravě, tedy snadné nafoukání cisternou, nejsou ani 15kilové sáčky, maximálně jednotunové pytle typu big bag,
– některé druhy agropelet lze spalovat odhadem ve 2 % modelů kotlů, které jsou na trhu k dostání, jejich pořizovací cena je však dvakrát vyšší.
Zákazník musí vybírat opravdu pečlivě a hlavně si položit otázku: opravdu budu ochoten každou sezónu agropelety shánět a řešit jejich kvalitu?
Jaký kotel si vybrat
Při výběru vhodného automatického kotle na pelety je vhodné zkontrolovat daný spalovací zdroj z pohledu legislativy, konkrétně zákona o ochraně ovzduší. Nejméně technologicky vyspělé kotle totiž nebude možno od příštího roku prodávat a posléze ani používat. Technologické stupně kotlů na tuhá paliva popisují tzv. emisní třídy, které stanovuje ČSN 303-5. Každý kotel na tuhá paliva uváděný na trh musí být zařazen do příslušné emisní třídy. Emisních tříd zná legislativa 5, přičemž 1. emisní třída vykazuje nejhorší parametry, 5. emisní třída naopak technologický vrchol, tedy parametry nejlepší. V tabulce je srovnání hlavních parametrů kotlů z hlediska produkce emisí i omezení jejich prodejů a používání.
Domácí i zahraniční trh nabízí celou řadu typů kotlů se samočinnou dodávkou paliva (automatických kotlů). Kotle 1. a 2. emisní třídy již ale nelze ke koupi příliš doporučit, neboť mají nižší technologickou úroveň, v prodeji budou jen do 1. 1. 2014) a od 1. 9. 2022 budou podléhat zákazu používání (2).
V případě 3. emisní třídy je nabídka na trhu poměrně široká, domácí i zahraniční výrobci nabízejí řadu modelů pro spalování uhlí, pelet i kombinace (pelety i uhlí).
Automatické kotle, které vykazují lepší parametry a spadají do 4. emisní třídy, jsou v současné době zejména kotle na dřevní pelety a několik modelů kotlů na uhlí. Automatické kotle s nejlepšími parametry, spadající do 5. emisní třídy, tvoří pouze kotle na pelety.
Klíčové informace
– V České republice roste počet domácností a firem, které k výrobě tepla používají kotel nebo kamna na pelety.
– Zatímco výroba dřevních pelet se zvyšuje, produkce pelet ze zemědělských plodin stagnuje.
– Při výběru kotle na tuhá paliva je třeba sledovat jeho zařazení do emisní třídy.
Ing. Vladimír Stupavský
je členem předsednictva CZ Biom a ředitelem Klastru Česká peleta.
