Kukuřice patří mezi velmi staré kulturní rostliny. Dnes, díky pokroku ve šlechtění, dokáže poskytovat velké výnosy zrna i píce. Je to oblíbená plodina pro výrobu konzervované píce ke krmení skotu a v poslední době i stále významnější surovina pro bioplynové stanice. Technologie sklizně kukuřice prošly během poměrně krátké doby bouřlivým rozvojem.
Hlavní požadavky na silážní kukuřici volají po vysokém energetickém zisku z hektaru, optimálním složení obsažených látek a dobré silážovatelnosti.
Nejčastější chybou je nedbalost při výběru odrůdy a nevhodná volba termínu sklizně, což se následně projeví v kvalitě siláže.
Nejdůležitějším kritériem pro termín sklizně je obsah sušiny rostlin; v závislosti na hybridu by se měl pohybovat mezi 28 až 35 %. Hybridy s listy, které zůstávají dlouho zelené a zdravé, poskytují více hodnoty ze zbytku rostliny a dovolují flexibilní naplánování sklizně.
Dalším účinným opatřením k ovlivnění kvality siláže je výška řezu při sklizni. Vyšší strniště znamená menší znečištění hmoty a vyšší podíl zrna dovoluje snazší ovlivnění obsahu sušiny a energie.
Různé technologie
Kromě sklizně celých rostlin na siláž se v našem zemědělství využívají i metody dělené sklizně, které se provádějí o něco dříve, než je běžné u sklizně mlátičkou. Sláma a palice se sklízejí odděleně; pokud jsou palice olistěné, jde o metodu LKS (Lieschkolbenschrot). Využívají se řezačky se speciálními řádkovými adaptéry. Produktem jsou drcené palice s listeny, které se konzervují ukládáním do sil. Dále lze konzervovat také šrotovanou směs palic s vřeteny bez listenů (CCM), získanou sklízecími mlátičkami se speciální výbavou.
Ještě větší obsah sacharidů má konzervace vlhkého kukuřičného zrna. Sklizeň se provádí sklízecí mlátičkou, získané vlhké zrno je upraveno šrotováním či mačkáním a poté uloženo do vaků nebo do hermeticky dokonale utěsněných věží. Výhodou jsou nižší sklizňové náklady, krmivo obsahuje více energie a je lépe stravitelné. Jeho zařazení do krmných dávek dojnic často vedlo ke zlepšení zdravotního stavu zvířat. Moderní šrotovníky mají vlastní podvozek a možnost regulace výkonu.
Mnoho způsobů využití zrna
Dále se kukuřice pěstuje na zrno, přičemž tento produkt se využívá rovněž jako krmivo, nebo jako surovina pro výrobu různých potravin, či se v malé míře také přímo konzumuje. Kukuřičné zrno se díky svému obsahu bílkovin využívá v potravinářském průmyslu, kde se získává škrob, glukóza, fruktózový sirup, lisováním olej a stále více i bioetanol.
Sklízecí mlátička s odlamovacím adaptérem oddělí nejprve celé palice s listeny. Stébla jsou zachycena kuželovitými válci a až po šetrném odlomení palic rychle stržena dolů. Po výmlatu zrna jsou vřetena s listeny rozhozena po poli. Vymlácené zrno je uloženo v zásobníku. Množství organických zbytků je v tomto případě vysoké a jejich zapravení vyžaduje úsilí.
Jednoduché na údržbu i připojení
Odlamovací adaptéry na sklizeň kukuřice na zrno se vyrábějí pro šest nebo osm (sklopné) či dvanáct řádků (pevné provedení).
Adaptéry mohou být vybaveny integrovaným drtičem stonků. Jeho nože mají vysoké otáčky (2000/min) a zaručují tak dokonalé posekání zbytků po oddělení palic a rovnoměrné rozhození stonků po poli. S výkonnou mlátičkou je možné bez problému pracovat při rychlosti nad 8 km/h, což u dvanáctiřádkového adaptéru odpovídá teoretické výkonnosti více než 7 ha za hodinu.
Provedení adaptéru má výrazný vliv na energetickou náročnost sklizně, příznivá spotřeba paliva se pohybuje mezi 13 až 14 l/h. Adaptéry vyžadují jen minimální údržbu, běžně se mění jen dvojice nožů a později pak samoostřící kotouče. Četné verze lze využívat zároveň i v kombinaci s řezačkou pro sklizeň kukuřice metodou LKS.
Pásy nastupují
Moderní sklízecí mlátičky mají značné možnosti denní výkonnosti, ale zároveň roste i jejich hmotnost a v plném stavu může stoupnout až ke 30 tunám. Pojížděním po poli pak dochází k nadměrnému půdnímu zhutnění, které působí do větších hloubek. Jednou z cest, jak zajistit pohyb těchto strojů po poli bez nadměrného utužení půdy, je pásový podvozek. Ten zanechává zřetelně mělčí stopy a způsobuje menší pohyby půdy než jeho kolový protějšek. Je to způsobeno větší kontaktní plochou a rovnoměrným rozložením hmotnosti.
U pneumatik se tlak na půdu snižuje s rostoucí šířkou. Nejmenší poškození půdy způsobuje provedení o rozměru 900/60. V případě, že je nutné přejíždět po úzkých cestách, jsou vhodnější pneumatiky například rozměru 680/65. Ty ovšem na poli budou vykazovat větší valivý odpor. Naopak pásový podvozek je vhodný i k jízdám po úzkých cestách.
Do těžkých podmínek (jako byly v loňských žních) lze dodat některé sklízecí mlátičky v provedení s pohonem obou náprav. Rovněž i na podmáčených půdách bude pásový podvozek výhodnější, protože má výrazně lepší průchodnost.
Odpružené podvozky hitem
Novinkou je systém odpružení pásového podvozku, vůbec první řešení svého druhu u sklízecích mlátiček. Zvyšuje komfort práce na poli a zároveň dovoluje pojíždět po silnici stejnou rychlostí jako u kolových modelů, tj. 40 km/h. Všechny komponenty podvozku (hnací kolo, napínací kolo a opěrné kladky) jsou samostatně hydropneumaticky odpruženy. Mlátička s tímto novým podvozkem také plynuleji překonává překážky a nerovnosti terénu.
Doprava v souladu s výkonem řezačky
Při výrobě kvalitního krmiva či substrátu pro bioplynovou stanici je třeba sklízet plodiny v optimální době. Platí to především pro senáže, ale i kukuřici k výrobu bioplynu, kterou je možné sklízet jen za příznivého počasí. Zde je výkonnost dopravní techniky zcela klíčová; s výkonem řezačky by měla být v souladu kapacita přepravních souprav.
Ta je dána nejen objemem a počtem dopravních prostředků, ale i vlastnostmi agregovaných traktorů: musí mít odpovídající výkon a pojíždět dostatečně rychle. Je možné, že pro dopravu na větší vzdálenosti se budou opět využívat nákladní automobily.
Velkoobjemové návěsy v porovnání s několika menšími prostředky zjednodušují organizaci práce. Čím větší je transportní prostředek, tím méně potřebuje jízd k silu; pro rozhrnování a dusání to znamená méně vyrušování při pečlivé činnosti. Zvláště pro dusání je pak k dispozici více času a práce je efektivnější. Kromě toho větší objem znamená i méně časté střídání prostředků u řezačky.
Rozmach kombinovaných návěsů
Pro podniky pěstující též pícniny na orné půdě jsou již několik let na trhu kombinované senážní a transportní návěsy. Ty nacházejí skutečné celoroční využití. Od jara do podzimu sklízejí senáže, slámu, mezitím od řezačky odváží GPS a na podzim potom kukuřici. Přes zimu pak mohou navážet kukuřici do bioplynové stanice od externího dodavatele. Výhodou těchto návěsů je jejich flexibilita využití – pro různé způsoby sklizně (sběr senáží/odvoz od řezačky) netřeba žádné zdlouhavé přestavby, vše se ovládá dálkově z kabiny.
Vynikají velkou nosností, jejich konstrukce je velmi robustní a umožňuje rovnoměrné a kompletní naplnění ložné plochy při práci s řezačkou. Největší modely jsou vybaveny třínápravovým podvozkem s hydropneumatickým odpružením a podle praktických zkušeností mají vynikající vlastnosti při dopravě na komunikacích i při práci na svazích.
Různé pracovní postupy na silech
Strukturální změny spolu s boomem bioplynových stanic vedou k tomu, že se zpracovává stále větší objem řezanky v úzkém časovém období. Na trhu jsou k mání výkonné řezačky, které ale vyžadují odpovídající kapacity na silech.
Pro zdárný průběh silážního procesu je důležité účinné utužení řezanky ve žlabu s dokonalým vytěsněním vzduchu. Některé podniky využívají aktivní rozdělovače. Není-li k dispozici dostatečně těžký traktor pro udusání, lze si i tuto práci objednat. Dnes se klade důraz na vysoký tlačný výkon u strojů používaných k rozhrnování řezanky. V závislosti na typu a výbavě pak provádí tentýž stroj zároveň i dusání, anebo je tento úkol svěřen jiné technice.
Stále větší nároky na tlačnou sílu
Na silech se tak začínají vedle standardních traktorů a kolových nebo teleskopických nakladačů objevovat také pásové traktory či systémové nosiče. Jejich výhodou je vysoký tlačný výkon vycházející ze značné hmotnosti v kombinaci s vhodnou konstrukcí podvozku. Díky tomu mohou transportní prostředky vykládat svůj náklad před silem, zatímco tyto traktory jsou schopné během hodiny rozvrstvit a udusat 100 tun zelené hmoty o sušině kolem 30 % na sile o délce 40 m.
Do značné míry záleží také na zkušenostech řidiče, který by měl být schopen plně využívat technický potenciál stroje (nejen jej řídit a s rozumem používat plynový pedál, ale také vhodně nastavit např. hydrauliku). Dotížení přídavným závažím je třeba zvolit tak, aby byl traktor v agregaci s rozhrnovací radlicí optimálně vyvážen. Závaží se umísťuje většinou do zadního závěsu, u systémového nosiče pak dopředu (při rozhrnování couvá) a jeho vhodnou hmotnost nejlépe stanoví praktické zkušenosti.
Svůj vliv má také vhodně zvolený typ radlice, která by měla být dostatečně široká a hlavně flexibilní (tzn. přestavitelná). Není také vhodné šetřit na výkonu motoru, protože výkonová rezerva znamená menší zatížení traktoru a také nižší spotřebu. Na závěr se doporučuje provést pečlivé zakrytí sila.
Klíčové informace
– Kukuřice se sklízí na siláž, obsah sušiny rostlin v závislosti na hybridu by se měl pohybovat mezi 28 až 35 %.
– Kromě sklizně celých rostlin na siláž se využívají i metody dělené sklizně.
– Při sklizni olistěných palic (metoda LKS – Lieschkolbenschrot) se používají řezačky se speciálními řádkovými adaptéry. Produktem jsou drcené palice s listeny, které se konzervují ukládáním do sil.
– Konzervovat je možné také šrotovanou směs palic s vřeteny bez listenů (CCM) získanou sklízecími mlátičkami se speciální výbavou. Po šrotování či mačkání se ukládá do vaků nebo hermeticky utěsněných věží.
Ing. Petr Beneš
