01.03.2013 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Sklizeň senáže různými typy řezaček

Sklizeň zavadlé hmoty trav, jetelovin, případně dalších krmiv s využitím tažených a samochodných sklízecích řezaček patří v našich podmínkách k nejčastěji využívaným technologiím. Při pohledu na sklizňové linky, které se pohybují v době sklizně senáží českou krajinou, dominují stroje samojízdné, avšak některé podniky a farmy využívají řezaček tažených, a proto se o nich také zmíníme.

Pro správné využití celé linky, jejímž základem je zejména samochodná řezačka, je nutné dostatečně vyřešit jak přípravu takových sklizňových ploch, tak také zajistit takovou organizaci logistiky a skladovacích kapacit, aby byl využit výkonový potenciál řezačky a ta pracovala s minimem neproduktivních časů.

Kolové a bubnové modely
 
Kolové a bubnové konstrukce spadají v našem případě do kategorie tažených sklízecích řezaček, přičemž s ohledem na sklizňové plochy v našich podmínkách se setkáváme s modely vyšších tříd určených pro výkonovou kategorii trakčních prostředků řádově asi 110 – 221 kW (150 – 300 k). Pohon stroje je prostřednictvím vývodového hřídele.
V této kategorii se v našich podmínkách setkáme s bubnovými modely, které si, co se šířky bubnu týká, v ničem nezadají se samojízdnými řezačkami, stejně tak jako v případě sběrače, jehož pracovní šířka dosahuje asi 3 m, či tuto hranici přesahují, čímž je možné sklízet také zdvojené řady vytvořené některými typy žacích strojů se shazováním hmoty.
Stejně tak u těchto řezaček nalezneme dva páry vkládacích válců pro stlačení a posuv materiálu směrem k řezacímu bubnu. Rychlost vkládání se mění zpravidla krokově, čímž se krokově mění také délka samotné řezanky. Součástí je rovněž detektor kamenů, případně mohou být vybaveny funkcí zamezení průniku větších cizích předmětů.
Řezací buben může mít různou podobu, co se uspořádání nožů týká, buď se jedná o spirálové uspořádání tvořené více segmentovými noži, nebo se jedná o buben s celistvými noži v celé šíři a tyto nože vykazují určité zakřivení pro plynulý a čistý řez. Méně výkonné modely, které se kromě bubnových dodávají také jako kolové, jsou se sběrači o šířce asi 1,8 – 2,5 m, což je v podstatě hodnota, která odpovídá jiné sklizňové technologii, a to senážním vozům. Sběrač může být u výkonnějších modelů nahrazen dvou- nebo třířádkovým kukuřičným adaptérem, případně žacím strojem pro přímou sklizeň. Méně výkonné modely jsou určeny pouze pro sklizeň zavadlé hmoty. Řezací kolo je osazené noži v celé své ploše s tím, že nože jsou uspořádány vějířovým způsobem.
Dalším konstrukčním prvkem tažených modelů může být metač, případně existují sklízecí řezačky, které disponují dvojicí metačů, avšak řada typů využívá ventilačního efektu řezacího bubnu, případně kola a samostatným metačem vybaveny nejsou. Zcela logicky nechybí výmetný komín s metací koncovkou, přičemž u většiny modelů je jeho polohování otázkou ovládacího terminálu či jiného systému ovládání přímo z kabiny trakčního prostředku. Metací koncovka může být opatřena tryskou pro aplikaci konzervačních přípravků, je-li řezačka vybavena jejich aplikátorem.
Konfigurace komínu, jeho délka a možnosti polohování závisí především na tom, kde se pohybují odvozní prostředky, přičemž v našich podmínkách se zpravidla setkáme s komínem o standardní délce, neboť odvozní prostředky se pohybují paralelně s řezačkou.
Na některých trzích jsou řezačky agregovány s přívěsy či návěsy a pak se dodávají se zkrácenou verzí komínu.
Součástí konstrukce je rovněž podvozek, zpravidla jednonápravový, a tažná oj, která je konstruována jako polohovatelná, díky čemuž je možné řezačku přestavovat do polohy pro práci a do polohy pro přepravu. Některé modely rovněž umožňují díky oji sbírat řádky jak mimo osu traktoru, tak v ose traktoru, což dále rozšiřuje možnosti využití stroje na členitých pozemcích.

Stále výkonnější samochody
 
Pryč jsou doby, kdy nejvýkonnější samojízdná řezačka dodávaná na trh nedosahovala výkonem motoru hranice 367 kW (500 k) a pro sklizeň krmiva se nejčastěji využívaly modely s výkonem motoru na úrovni asi 221–257 kW (300–350 k).
V současnosti je možné konstatovat, že nejmenší modely renomovaných výrobců dodávaných na českém, potažmo evropském trhu spadají do kategorie 257–294 kW (350–400 k), kdy za středně výkonné modely lze považovat samojízdné sklízecí řezačky osazené šesti- a osmiválcovými motory výkonu řádově 441–514 kW (700 k) a jako kategorii nejvýkonnějších strojů můžeme označit ty samojízdné sklízecí řezačky se šesti- až dvanáctiválcovými agregáty o výkonu řádově 588–808 kW (800– 1100 k).
Díky využívání stále větších shrnovačů, kdy řada modelů s vytvářením bočního řádku disponuje záběrem až 10 m v jedné jízdě, nebo v případě středových modelů, které se dnes kromě čtyřrotorových typů se záběrem až 15 m dodávají také v provedení se šesti rotory a záběrem až 20 m, naleznou také výše uvedené nejvýkonnější modely uplatnění při sklizni zavadlé hmoty nejrůznějších krmných plodin. Koneckonců řada uživatelů, kteří používají boční shrnovače o záběru 8–10 m nenahrnuje řádky pouze z dvounásobku tohoto záběru, ale také z troj- či vícenásobku v případě menších výnosů, přičemž tato pravidla platí také pro majitele shrnovačů pracujících na principu soustavy sběračů.
Zejména nejvýkonnější modely dnes disponují vyspělou regulací výkonu motoru, která nahradila dříve používanou konstrukci dvoumotorových řezaček, přičemž dnes jsou motory díky software nastaveny tak, že systém řízení využívá několika výkonových křivek či výkonových hladin konkrétního daného motoru.
Příkladem může být jedna ze sklízecích řezaček výkonové kategorie 700 koňských sil, která disponuje hrubým výkonem asi 573 kW (775 k), v nižším výkonnostním režimu určeném pro dopravu či sklizeň senáže nižších výnosů dosahuje agregát výkonové hranice 375 kW (510 k), a naopak pro sklizeň porostů s vysokými výnosy je určena výkonová hladina asi 492 kW (670 k). Jednotlivé hladiny výkonu může měnit obsluha manuálně, nebo je možné tuto změnu v závislosti na výbavě řezačky provádět zcela automaticky.
Sběr zavadlé hmoty je záležitostí sběrače, který disponuje v našich podmínkách zpravidla šířkou 3 m, a to s ohledem na přepravu na pozemních komunikacích, avšak některé podniky využívají také sběrače o šířce
3,8–4,5 m, a to zejména tam, kde se využívá systému shazovacích dopravníků a výsledné řady přesahují celkovou šířku 3 m.
Sběrač je zpravidla vybaven dvojící bočních opěrných, kopírovacích a nivelačních kol, případně středním opěrným válcem, dále je jeho součástí jednoduchý či zdvojený válec pro rovnoměrné rozprostírání řádků a samozřejmě nechybí sběrací ústrojí.
Sběrací ústrojí může mít klasickou konstrukci s kulisovými drahami nebo se může jednat o tzv. neřízený typ sběrače, kdy funkci kulisy nahrazují speciálně tvarované plechy sběrače s tím, že hřídele, na nichž jsou upevněny sběrací prsty, jsou pevné. Hmotu z celé šíře sbírání shrnuje a směrem ke vkládacímu ústrojí řezačky dopravuje příčný šnekový dopravník s podávacím hřebenem uprostřed.
Vkládací systém má u většiny samojízdných řezaček podobu válcového vkládání tvořeného dvěma páry vkládacích válců, avšak některé modely již nabízejí vkládání tvořené třemi páry válců s tím, že funkce vkládacích válců je stejná jako v případě tažených modelů.
V případě samochodů je regulace otáček řešena zpravidla hydraulicky, tedy plynule, což umožňuje plynulou regulaci délky řezanky samotné. Některé modely starší koncepce nabízejí mechanickou regulaci otáček. Samochodné modely se dodávají výhradně s bubnovým řezacím ústrojím, přičemž se setkáme se dvěma základními způsoby uspořádání nožů na řezacím bubnu.
Většina výrobců používá osazení noži do tvaru písmene V, kdy délka nože dosahuje poloviny šířky řezacího bubnu a zpravidla je buben opatřen 20–40 noži s tím, že existují také modely řezaček osazené 16 noži na straně jedné a 48 noži na straně druhé.
Kromě tohoto uspořádání se setkáme také se spirálovitým uspořádáním, kdy délka nože činí čtvrtinu šířky bubnu a řezací buben je v takovém případě opatřen 40–56 noži, opět podle provedení a výkonu řezačky.
Součástí řezacího ústrojí je samozřejmě protiostří a automatický systém broušení nožů.

Ostatní konstrukční prvky a výbava
 
Vyjma řezacího bubnu se v kanále řezačky nachází při sklizni senáže také metač, přičemž u některých modelů jak dno metače, tak také dno řezacího bubnu může být odpružené, což zejména při sklizni hmoty z řádků snižuje celkové rázy a zatížení těchto exponovaných konstrukčních prvků. Stejně jako v případě tažených modelů následuje výmetný komín s metací koncovkou, která může být opatřena senzory pro automatické plněné ložného prostoru odvozního prostředku.
Důležitým pohledem při výběru samochodné řezačky je také systém pohonu pojezdových kol, kdy některé modely jsou již standardně vybaveny pohonem všech kol, některé měně výkonné modely nabízejí tuto alternativu jako příslušenství dodávané na přání. Zpravidla se setkáme s hydrostatickým pohonem pojezdu s tím, že existují různé varianty, kdy například přiřazení pohonu zadní nápravy je řešeno mechanicky, prostřednictvím hřídele, avšak u řady modelů se setkáme s hydrostatickým pohonem obou náprav.
Pohon pojezdu je dále doplněn možností změny rozsahů, kdy se jedná zpravidla o rozsah polní a silniční, přičemž většina dnes dodávaných modelů nabízí maximální konstrukční rychlost
40 km/h, některé modely pak disponují pouze 20 km/h. Pro zvýšení komfortu při vyšších rychlostech se dodává odpružená zadní náprava. Se skupinou podvozku souvisí také volba vhodných pneumatik, kdy přední pneumatiky se dodávají zpravidla o šířce asi 650–900 mm, zadní pneumatiky o šířce asi 450–700 mm, přičemž výkonné modely řezaček bývají i s ohledem na celkovou šířku pneumatik na přední nápravě obuty do pneumatik o šířce asi 800 mm a na zadní nápravě do pneumatik o šířce zhruba 600 mm.
Mezi příslušenství, které souvisí přímo se sklizní, patří aplikátory konzervačních přípravků s tím, že dnes je možné většinu modelů opatřit integrovanou nádrží daných roztoků, případně se montují další, speciální aplikátory externích dodavatelů. Tryska aplikátoru je pak umístěná v případě chemických konzervantů v oblasti metací koncovky (z důvodu vysoké korozivnosti), v případě biologicky aktivních přípravků je tryska umístěna v oblasti vkládání.
Některé řezačky jsou vybaveny též vnějšími okruhy hydrauliky pro pohon čerpadla přípojné cisterny pro dávkování melasy, čímž se zvyšuje celkový podíl cukrů v senážní hmotě. Každá moderní samochodná řezačka je dnes vybavena palubním počítačem, který se může při vhodném rozšíření stát jakýmsi centrem managementu sklizně krmiva s tím, že je možné s ním integrovat systém pro zjišťování výnosů či měření vlhkosti sklízeného materiálu. Součástí počítače může být rovněž tiskárna, kdy je možné požadovaná data vytisknou. Stejně tak je možné tyto informace ukládat na paměťová média a dále s nimi pracovat.
Někteří výrobci dodávají ke svým řezačkám také systémy laserových zaměřovačů pro sledování právě sklízeného řádku. Samozřejmostí u moderních sklízecích řezaček je prostorná a bohatě prosklená kabina obsluhy s komfortním sedadlem řidiče, často automatickou klimatizací, loketní opěrkou a joystickem pro ovládání důležitých pracovních funkcí a nechybí již zmíněný palubní po-
čítač.

Ucelené technologické linky
 
Součástí technologických linek postavených na sklízecích řezačkách musí být výkonná doprava sklízeného materiálu, kdy se využívají traktorové soupravy s pojezdovou rychlostí 40 km/h (v případě systémových nosičů např. 60–80 km/h) a více s univerzálními návěsy opatřenými nástavky pro zvýšení objemu.
Dále jsou tyto traktory agregovány s víceúčelovými senážními a sběracími vozy, které mají otevřenou nástavbu a umožňují tedy plnění sklízecími řezačkami jako klasické návěsy. Taktéž se setkáme s využitím nákladních automobilů s velkoobjemovými nástavbami, které vykazují vyšší pojezdové rychlosti, což je zvýhodňuje především při dopravě na delší vzdálenosti, avšak také objem nástaveb musí odpovídat svou kapacitou výkonnosti moderních řezaček.
Setkáme se také s klasickými traktorovými přívěsy různých objemů, přičemž u veškeré dopravní techniky je důležitá volba vhodných pneumatik, a to nejen u samotných nákladních automobilů či trakčních prostředků, ale také u přípojných vozidel.
V případě návěsů se setkáváme s dvouosým podvozkem a s pneumatikami o šířce asi 550–650, případně 700 mm, dále pak s tříosým podvozkem s pneumatikami o šířkách asi 600–700 mm a v případě víceúčelových senážních vozů se jedná o dvou- a třínápravové podvozky se šířkou pneumatik až 800 mm, přičemž u traktorové dopravní techniky jde o rozměry disků 22,5´´ nebo 26,5´´, případně také 30,5´´.
Většina traktorových návěsů používaných při sklizni objemných krmiv disponuje zadním vyprazdňováním, a to včetně modelů s podlahovým dopravníkem nebo výtlačným čelem a víceúčelových senážních vozů, naopak většina nákladních automobilů a přívěsů umožňuje boční vyklápění. Avšak najdou se také výjimky v obou výše uvedených skupinách dopravních prostředků.
Skladování hmoty je záležitostí senážních plat a žlabů, v některých případech se také hmota skladuje prostřednictvím krechtů, kdy je nutné zvážit, jaké si můžeme dovolit skladovací ztráty, a dále pak je třeba přihlížet také k celkové nezávadnosti krmiva.
Pro takovéto naskladňování píce se využívají výkonné manipulační prostředky a jedná se zejména o teleskopické nakladače, které se používají především k vrstvení a rozhrnování hmoty ve žlabech, dále zažívají renezanci velké kolové kloubové nakladače, které díky svojí hmotnosti umožňují také efektivní dusání materiálu.
Pro dusání materiálu se hojně využívají traktory vyšších výkonových tříd s manipulační technikou, jako jsou výkonné čelní nakladače, případně rozhrnovací radlice agregované v zadním či předním tříbodovém závěsu a pro zvýšení dusacího efektu se nasazují válce, které mají podobu kol železničních vagonů s maximálním měrným tlakem.
Kromě klasických žlabů řada podniků a farem používá k uskladnění píce také vakovací lisy, zpravidla s průměrem vaku a tedy lisovací komory 2,4–3 m, případně také 3,3–3,6 m s délkou vaku zpravidla 45–75 m.
Takové lisy mají různou konstrukci, která zahrnuje příjmový dopravník (podmínkou je využití dopravní techniky se zadním vyprazdňováním), různý typ lisovacího rotoru, nechybí pracoviště obsluhy a různý systém opěr pro správné plnění hmoty do připraveného vaku.

 

Klíčové informace

– Příprava sklizňových ploch je především záležitostí výkonných shrnovačů, kdy je žádoucí shrnovat řádky s velkou roztečí. Tím se spoří přejezdy techniky.
– V hutné hmotě je výkonový potenciál řezačky plně využit, což má příznivý vliv na spotřebu PHM, kvalitu řezanky a celkové ekonomické ukazatele.
– Skladování naopak vyžaduje dostatečnou kapacitu z pohledu rozhrnování, vrstvení a dusání v silážních žlabech, případně nasazení vakovacího lisu s patřičnou výkonností a hltností.
– Výše uvedené aspekty platí také pro linky tvořené řezačkami taženými, samozřejmě s ohledem na jejich výkonnost.

Ing. Filip Javorek
spolupracovník redakce
týdeníku Zemědělec

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down