Šlechtitelský pokrok versus zdraví

Pokrok ve výkrmových schopnostech, který u masného typu slepic zaznamenáváme v průběhu posledních sedmdesáti let, výrazně převyšuje pokrok u ostatních druhů hospodářských zvířat. Statistiky udávají především enormní zkracování doby výkrmu brojlerových kuřat. Zatímco v roce 1945 špičkoví brojleři dosahovali hmotnosti 1,6 kg ve věku 84 dnů, pak o třicet let později dosahovali stejnou hmotnost ve 42 dnech a v roce 2000 dokonce ještě před ukončením pátého týdne výkrmu.

Výrazné zvyšování růstových schopností kuřat, které výše zmiňovaná čísla dokumentují, bylo v průběhu let bezesporu podporováno novými poznatky ve výživě drůbeže stejně jako posunem v profylaktických a technologických opatřeních během výkrmové periody. Rozhodující podíl na této změně však měla jednoznačně intenzivní šlechtitelská práce. Radikální změnu v genetických vlastnostech, které populace slepic prodělaly, bylo možné do značné míry uskutečnit díky relativně krátkému generačnímu intervalu a početnému potomstvu, dále dobré adaptabilitě ke změně životních podmínek, včetně řízení jejich reprodukčního cyklu světelným režimem. Významným zlomem v historii šlechtění slepic bylo však i objevení tzv. japonské metody, která umožňovala určit pohlaví kuřat bezprostředně po vylíhnutí. Právě objevení této metody bylo nepřímým stimulem k rozdělení slepic na nosný a masný typ, které šlechtitelům drůbeže výrazně zmírnilo problémy související s antagonismem mezi růstem a reprodukcí organismu. Šlechtitelé nosného typu slepic se mohli plně soustředit pouze na zvyšování reprodukčních ukazatelů, zejména na kvalitu a počet snesených vajec, šlechtitelé masného typu slepic mohli mnohem účinněji podporovat růstové a výkrmové schopnosti kuřat.

Intenzivní selekce 

Intenzivní selekce na zvýšení výkrmových schopností brojlerových kuřat započala podle dostupných pramenů v USA, a to po druhé světové válce. V Evropě nastupuje stejný proces v polovině padesátých let minulého století. Základním selekčním kritériem byla v té době živá hmotnost, která se prakticky jako jediné selekční kritérium využívalo dalších čtyřicet let. Kuřata se v určitém věku zvážila a nejtěžší z nich se vybrala jako rodiče následné generace. Dlouhodobá selekce na zvyšování masné užitkovosti založená na jednom selekčním kritériu je v oblasti živočišné výroby víceméně raritou. U ostatních hospodářských zvířat se vedle hmotnosti těla brala v úvahu při odhadu plemenné hodnoty i další hlediska související bezprostředně s konformací těla nebo jeho jatečnou výtěžností. U kuřat se rozměrům jednotlivých partií těla věnovala určitá pozornost pouze v počátečních obdobích selekce. Znaky dobře měřitelné na živých organismech se v té době experimentálně ověřovaly z hlediska selekčních záměrů a některé z nich, například prsní úhel či délka běháku, se posléze i prakticky využívaly při šlechtění. Jestliže bychom však chtěli kvantifikovat podíl těchto selekčních postupů na zvýšení rentability výkrmu, byl by jejich příspěvek v porovnání se selekcí na živou hmotnost zanedbatelný. V převážné většině případů se v relativně krátké době od sledování exteriérových ukazatelů ustupovalo a pozornost šlechtitelů byla výlučně soustředěna na hmotnost těla. Důvodů, které k této skutečnosti přispěly, bylo zřejmě několik. Jejich společným jmenovatelem bylo však především malé zúročení zvýšeného pracovního úsilí. Selekce na živou hmotnost totiž sama o sobě přinášela uspokojivé výsledky i v dalších výkrmových ukazatelích. K žádoucí změně docházelo jak v osvalení, tak i v konverzi krmiva. Udává se například, že v průběhu 40 let došlo ke zlepšení konverze krmiva o plných 40 %.

Komerční selekce v dalších letech

K určité renezanci zájmu o využití dalších selekčních kritérií došlo až v 80. letech minulého století, kdy pokrok v konverzi krmiva začal stagnovat a dlouhodobá selekce na jediný znak začala být provázena zvýšeným výskytem nežádoucích jevů. Patřila mezi ně především vysoká tučnost kuřat. Kumulace tukových rezerv dosahovala údajně takového stupně, že byla předními vědeckými autoritami označována za projev výrazné fyziologické nevyváženosti. Tučnost byla spojována s horší reprodukcí a zvýšeným úhynem kuřat před dosažením vyskladňovací hmotnosti. Negativní dopady obezity se začaly promítat i do kvality šlechtitelské práce. Zvýšený úhyn během chovu a snížené reprodukční schopnosti v dospělosti nutily šlechtitele k vybírání dostatečného počtu dospělých jedinců s přiměřenou reprodukovatelností. To bylo možné zajistit pouze při výběru kuřat podle hmotnosti do co nejranějšího věku a bezprostředně na to zavedení restrikce krmiva. Tento postup se zdál logický a zdánlivě i ekonomicky výhodný. Z hlediska budoucnosti však tomu bylo zcela naopak. Šlechtitelé tímto postupem pouze zamezili působení přírodního výběru, uměle zvýšili životnost potenciálně tučných jedinců, a protože to byla kuřata s největší akcelerací růstu v raných věkových kategoriích, vybrali právě je jako rodiče budoucí generace. Tím se problém vysoké tučnosti v následných generacích pochopitelně zhoršoval, protože dával předpoklady pro co nejrychlejší zvyšování podílu „tučného“ genotypu v selektovaných populacích.

Praktický výstup z uhříněveského pracoviště 

S problémy komerčních šlechtitelů na konci 80. let se seznámili také specialisté z uhříněveského Výzkumného ústavu živočišné výroby, a to díky šlechtitelům masných slepic v tehdejším Československu. Právě snaha o řešení jejich tíživé situace stimulovala tehdy zájem našich odborníků o odstranění obezity kuřat genetickou cestou. Po prostudování prací vědeckých týmů z Francie, Nizozemska, Dánska, Austrálie, Izraele a Skotska, které se v této době zaměřily na hledání snadno měřitelných znaků použitelných k efektivnímu snížení tělních tukových zásob, bylo možné konstatovat, že využití selekce pro pokles tělního tuku je opravdu efektivní řešení, přestože každý navrhovaný selekční postup logicky zvyšoval ekonomické zatížení plemenného chovu. Jistá méně nákladná řešení naznačovala pouze rozdíly v růstu libových a tučných kuřat. Nevylučovala totiž, že k negativním změnám mohlo při komerční selekci kuřat dojít fyziologicky neúnosným zakřivováním růstové křivky. K obnovení fyziologické rovnováhy by pak mohlo stačit pouze zmírnění růstové rychlosti v určitých věkových periodách.
Význam genetického tvaru růstové křivky a jeho vztah k užitkovým vlastnostem organismu nebyl však tehdy adekvátně prokázán ani vysvětlen. Pravdivost našeho předpokladu jsme proto museli podpořit konkrétním selekčním experimentem, ve kterém jsme jako modelového zvířete využili japonskou křepelku masného typu. Na základě vážení pokusných ptáků ve třech věkových kategoriích jsme vytvořili vhodný experimentální materiál – dvě linie lišící se tvarem růstové křivky. Systematickým sledováním jejich rozdílů v parametrech růstové křivky, dále ve spotřebě a konverzi krmiva, složení jatečného trupu, v reprodukčních ukazatelích stejně tak jako v hormonálních profilech se nám podařilo náš předpoklad potvrdit. Analýza korelovaných změn během embryogeneze navíc odhalila, že primární příčinou všech nežádoucích jevů doprovázejících komerční selekci kuřat bylo enormní urychlování jejich vývoje.

Fyziologická nerovnováha kuřat 

Podle zvyšování výkrmových schopností brojlerových kuřat v posledním desetiletí, zejména podle dalšího poklesu konverze krmiva a nárůstu objemu prsního svalstva, můžeme předpokládat, že přední šlechtitelské firmy přistoupily, alespoň v některých rodičovských populacích, k aplikaci nových selekčních kritérií. Bylo by však omylem domnívat se, že selekční tlak plně směřoval k podpoře fyziologické rovnováhy kuřecího organismu. Statistická čísla jasně dokazují, že i nadále zůstala v zájmu šlechtitelů především vysoká raná rychlost růstu. Časopis World Poultry v roce 2000 například udává, že živá hmotnost kuřat ve 42 dnech se má do roku 2005 zvýšit o 575 g, tj. o 24 %. Tato čísla jednoznačně ukazují, že při komerční selekci dochází i nadále k přednostnímu výběru vývojově urychlených jedinců, jejichž organismus musí zákonitě trpět prohlubující se fyziologickou nerovnováhou. Ta už se ale neprojevuje pouze obezitou kuřat jako před lety. Mnohem závažnějším problémem se stává mortalita, na které se vedle nedostatečnosti nohou podílí také tzv. syndrom náhlé smrti a ascites. Zatímco první z jevů je vyvolán enormním nárůstem svalové hmoty dolní končetiny před dostatečným vývojem kostí a kloubů, jsou druhé dva jevy spojovány se zvýšenými metabolickými potřebami organismu, které kladou enormní nároky zejména na kardiovaskulární systém. Různou formou nedostatečnosti nohou trpí podle dostupných pramenů přes 20 % vykrmovaných brojlerů, na srdeční selhání hyne údajně 1,4 % z celkové roční produkce brojlerových kuřat.

Řešení na úrovni EU

Na tato nesmlouvavá statistická čísla upozorňují především vědecké týmy zabývající se zdravím a welfare živočichů. Dokazují, že při poruchách nožního skeletu a stejně tak i při hromadění tělní tekutiny v břišní dutině, která je typickým projevem ascites, netrpí kuřata pouze bolestmi. Hynou za celkového vyčerpání organismu, který je vyvolán dehydratací, hladověním a přehřátím. Několikaleté interpelace vědců a v neposlední řadě i zájem o problematiku výkrmu kuřat u spotřebitelské veřejnosti vedlo komisi Evropské unie k rozhodnutí, že legislativně omezí od 30. června 2010 maximální hustotu osazení při výkrmu kuřat na 33 kg živé hmoty/m2. Současně však legislativa udává, že v případě, kdy úhyn dlouhodobě nepřekročí jedno procento za týden, může výkrmce zvýšit hustotu osazení na 42 kg/m2.
Co k tomu dodat? Je zřejmé, že všechny dostupné dokumenty svědčí o tom, že pokles životnosti kuřat je vyvolán především geneticky podmíněnou změnou, navíc je možné označit za její primární příčinu vývojové urychlení organismu, které lze omezit účinně genetickou selekcí. A přesto se hlavní evropský orgán omezuje pouze na jakési vylepšení životních podmínek brojlerů. Přinutit však nadnárodní společnost, která ovládá produkci komerčních brojlerů nejenom na evropském kontinentě, aby změnila selekční tlak ve prospěch životní pohody kuřat na základě morálních zásad, které by měly být vlastní naší „vyspělé společnosti“, je opravdu úkol nelehký.

Klíčové informace

- Intenzivním šlechtěním v posledních sedmdesáti letech se zkrátila doba výkrmu brojlerů o polovinu.
- Selekce na co možná nejrychlejší růst však přinesla kuřatům zdravotní problémy.
- Řešení zdravotních komplikací na úrovni šlechtění spočívá ve výběru rodičovských kombinací na základě širších selekčních kritérií.
- Zlepšení situace by měla napomoci i připravovaná legislativa, jež zohledňuje požadavky zvířat z pohledu jejich etologických nároků.

RNDr. Ludmila Hyánková, CSc.
VÚŽV, v. v. i., Praha-Uhříněves