Na zhruba třetině ploch porostlých v České republice nyní smrkem by se měly v budoucnu objevit jiné stromy, které dokážou lépe čelit měnícímu se klimatu. Uvedl to Radek Pokorný z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V současnosti tvoří smrk 52 procent lesů, avšak větší sucho, častější silný vítr a další průvodní jevy klimatických změn mají na smrkové porosty až devastující účinky. Zkázu často dokoná kůrovec. Smrk by měl proto zmizet především z teplejších a sušších oblastí a měl by se více pěstovat ve směsi se stromy, které dokážou zvýšit stabilitu lesa, míní Pokorný.
Přirozeně by se podle něj v České republice smrk vyskytoval na 11 procentech plochy, od 18. století jej však lesníci začali vysazovat masivně jako výhodnou hospodářskou dřevinu. "Dřevozpracující průmysl je nastavený na jeho množství. Je potřeba najít cílový stav, který je kompromisem mezi dnešním a přirozeným stavem," vysvětlil Pokorný. S kolegy se zabývá výzkumem a testováním opatření, jež mají podpořit ekologickou i mechanickou stabilitu lesa. "Existují různá adaptační opatření, která lesníci postupně zavádějí," řekl Pokorný. Progresivnější jsou podle něj spíše vlastníci menších lesů.
Velké kalamity monokulturních smrčin postihly kvůli suchu v minulých letech především podhůří Jeseníků. Ohrožené jsou však i další oblasti, nejvíc patrně Českomoravská vrchovina. Kromě klíčového sucha ohrožují smrkové porosty i další faktory. "Smrk je nejvíce ohrožený abiotickými činiteli, mezi něž patří vítr, námraza nebo také přívalové srážky. V rozmoklé půdě se dřeviny snadněji vyvracejí. Extrémy počasí přicházejí s klimatickou změnou častěji a intenzivněji, proto často nezbývá než řešit pouze kalamitní těžbu," uvedl Pokorný. Suchem oslabené lesy pak decimuje kůrovec. Podle něj lesníci dělají tu chybu, že na stejném místě pěstují smrkový les už ve druhé či třetí generaci.*
