Soukromník se bere za družstva

Nemálo energie věnoval soukromý zemědělec Vladislav Zach z Petrovic na Českomoravské vysočině tomu, aby roztříštění sedláci nebyli hříčkou v rukou zpracovatelů a dodavatelů vstupů. Před deseti lety stál u zrodu Hospodářského družstva Humpolec, později byl jedním ze zakladatelů Hospodářského družstva Vysočina – dnes asi největší odbytové organizace soukromých zemědělců v republice. Minulý čas, který jsem použila, ale není na místě. I dnes je Vladislav Zach v regionu tahounem, který pracuje na lepším postavení zemědělců na trhu.

Je přesvědčen o tom, že hospodářská družstva jsou určitě cestou pro soukromé zemědělce. „Dost jsem se kolem nich naběhal a zpočátku jsem si myslel, že to sedláci dříve a v mnohem větší míře pochopí, jsou ale hodně konzervativní,“ hodnotí s odstupem času. Za ideou takového družstevnictví však stále stojí.
Jakoby vyslyšel Tomáše Douchu, ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, který říká, že sjednocovat se není politická záležitost, jak mnozí vnímají, ale čistě ekonomická nutnost. Zemědělcům proto Doucha vytýká jejich neochotu ke kooperativnosti: „Není seriózní chtít po státu a daňových poplatnících uhradit cenové nůžky, když jejich rozpětí sami můžete snížit. Je ve vašich rukou spojit se do marketingových družstev, dodat jim veškerou produkci a zajistit si díky jejich síle vyšší ceny.“
Brambory patří k Vysočině a proto s nimi byla spojena také první družstevní aktivita sedláků tohoto kraje. Před deseti lety založili Hospodářské družstvo Humpolec a koupili místní bramborárnu s kapacitou tisíc tun. Dnes tyto skladovací prostory, kde se brambory rovněž připravují pro trh a část se loupe pro jídelny, využívají také členové družstva Vysočina. „Mnoho soukromníků by jinak nemělo kde produkci uskladnit a těžko by mohlo brambory vůbec pěstovat,“ zdůrazňuje Zach.
Strategická poloha humpolecké bramborárny, která leží pod dálnicí mezi Prahou a Brnem a současně na tahu mezi Jindřichovým Hradcem a Pardubicemi, je k nezaplacení. Brambory odsud směřují hlavně do Prahy velkoobchodním firmám i přímo do obchodů. „Nemám ale rád nářky, jak nás obchodníci obírají. Když se nám to nelíbí, tak si brambory prodávejme sami,“ doporučuje Vladislav Zach. V hlavě nosí plán, jak tuto myšlenku uvést do života a vylepšit si tak farmářské ceny. Podrobnosti nechce zatím prozrazovat, prý až za pár týdnů.
Je vcelku přirozené, že sedlák z Petrovic jde cílevědomě za co nejlepším zpeněžením brambor. Sám je pěstuje na 40 hektarech ze zhruba 170 hektarů, které obdělává, a představují pro něj kolem dvou třetin příjmů. Množí také holandskou sadbu pro pěstitele v Polabí. Jako množitele se ho bytostně dotýká hrozba v podobě kroužkovitosti brambor. „Oficiálně nevíme, u koho se nemoc našla, protože to Státní rostlinolékařská správa nesděluje. Mohou mít ale pěstitelé jistotu, že kupují zaručeně bezpečnou sadbu?“ váhá Vladislav Zach.
Útěk zemědělců od pěstování brambor po kritickém předloňském roce se projevil také u Hospodářského družstva Vysočina. Z loňské sklizně zobchodovalo jen asi třetinu objemu v porovnání s předchozími lety. „Ale je také pravda, že část produkce si prodali sedláci sami. Nemám rád nařizování, že všechno musí jít přes družstvo. Na druhou stranu to zase svazuje při odbytu,“ přiznává Zach. Už vůbec se mu nepozdává, když se do odbytových organizací verbuje shora. „Každý do nich musí jít dobrovolně a ať je klidně členem třeba deseti družstev. Mnozí soukromníci k tomuto poznání už dospěli.“
Hospodářské družstvo Vysočina, v němž je Vladislav Zach místopředsedou, dnes sdružuje kolem stovky sedláků hospodařících dohromady asi na sedmi tisících hektarech v okresech Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Jihlava a Tábor. Jsou mezi nimi „stohektaroví“ farmáři i drobní s několika hektary. Kromě bramborárny využívá družstvo od loňska také silo. „Před lety jsme ho chtěli koupit, ale nevyšlo to. Nakonec jsme se k silu dostali pronájmem přes fyzickou osobu.“
Prostřednictvím družstva mohou členové prodávat tedy také obilí, řepku i maloobjemové plodiny, jako mák a kmín. „Dřív s námi některé firmy nechtěly ani jednat, že jsme malí. Dnes je nás víc a je to o něčem jiném,“ jednoduše shrnuje farmář výhody společného odbytu i hromadného nákupu vstupů a dodává: „Jako jednotlivci bychom neměli šanci získat hnojiva za podstatné slevy, i nad deset procent.“ Zach oceňuje, jak hospodářskému družstvu vychází vstříc pobočka banky Sparkasse z Jindřichova Hradce, která úvěruje jak samotné členy, tak i jejich sdružení.
Vladislav Zach se točí nejen kolem odbytových družstev, byl také ve vedení pelhřimovské asociace soukromého zemědělství a pracuje v komoditní radě asociace pro brambory. Spolkovým aktivitám by ale nemohl věnovat tolik času, nebýt pochopení rodiny. „Uvolnit se mohu i díky výbornému zaměstnanci – šikovnému traktoristovi, který poté, co obdělá naše pozemky, jezdí v mezičase ještě ve službách. Se sběracím vozem, který jsem kupoval jako jeden z prvních tady na Vysočině, vypomáháme hlavně soukromníkům. I když si nás objedná třeba i předseda družstva, lidé nás tam neradi vidí, bojí se, že jim bereme práci,“ dodává sedlák.