01.11.2004 | 10:11
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Soutěž na evropském trhu přiostří

Nové členské země předčí v hospodářské dynamice původní patnáctku, předpovídá ve své předvstupní studii Vídeňský institut pro mezinárodní ekonomické srovnávání (WIIW). „První měsíce po rozšíření Evropské unie nám dávají zapravdu,“ uvedl v rozhovoru pro náš týdeník Zdenek Lukas z WIIW, spoluautor studie, vydané se značným ohlasem také v České republice.

Z čeho usuzujete na větší dynamický vývoj v nově příchozích zemích?
Vezmeme-li agrární sektor - pár měsíců po vstupu do unie jsou tu patrné konkrétní náznaky očekávané dynamiky. Export zemědělských komodit a potravin za letošní květen a červen narostl v porovnání se stejnými měsíci loni v Polsku o 77 procent, a to hlavně u ovoce, zeleniny, mléčných výrobků a nápojů. Z ČR stoupl vývoz o 56 procent a je dobrá zpráva, že se váš export více posunul ke zpracovaným výrobkům. Velmi přísná kritéria unie výrobci potravin v nových zemích do značné míry splnili díky tomu, že mohutně investovali. Je to ale za cenu vysokého zadlužení, a to se může stát časovanou bombou za předpokladu, že se jejich obrat nebude vyvíjet tak, jak si představovali.
Potravináři se ocitají v kleštích i vlivem zvyšujících se farmářských cen, přitom obchodní řetězce jim nedovolí, aby dražší surovinu promítli do ceny svých výrobků. Co s tím?
Když potravináři investovali, muselo jim být jasné, že ceny vstupních surovin po přístupu k EU vzrostou. A to se děje. Kdo ze zpracovatelů bude mít problémy kvůli tomu, že surovina podražila, tak byla jeho investice špatným podnikatelským záměrem.
Jaký vývoj tedy předpokládáte u cen potravin?
Narůstající síla obchodních řetězců – a další nadnárodní společnosti chtějí vstoupit na český trh – pochopitelně tlačí ceny dolů. Druhá věc, na kterou jsme také upozorňovali v našich studiích, je vliv kupní síly obyvatelstva. Ta se po 1. květnu nezměnila. Očekávat tedy zvýšení cen finálních výrobků bylo naivní.
Čeští zemědělci chtějí prodávat za ceny srovnatelné s Německem a používá se argument, že přetrvávající rozdíl v cenách práce a půdy se odráží v nižších přímých platbách. Souhlasíte s tímto pohledem?
Vycházíme-li z pravidel hry, daných společnou zemědělskou politikou, nevidím tento požadavek jako nelogický. Navíc u regulovaných komodit, které jsou ovšem v menšině, mají stejnou cenovou úroveň zaručenou. Ale u přímých plateb bych mohl uvést protiargument: srovnávali jsme vaši 25procentní úroveň se sto procenty v Rakousku a došli k zajímavému závěru. Už samotné čtvrtinové platby, tedy bez národního dorovnání, odpovídají jednomu hrubému měsíčnímu příjmu pracovníka v průmyslu v ČR, zatímco sto procent přímých plateb rakouského sedláka se vyrovná hrubému měsíčnímu platu pracovníka průmyslu v Rakousku. Čili ani při 25procentních platbách na tom nejsou čeští zemědělci tak špatně.
Jak by podle vás měli s těmito přímými podporami naložit?
Každopádně investovat. Obávám se ale, že mnozí je projí, lépe řečeno zkonzumují ve spotřebním zboží. Doporučil bych všem investovat, a to jak producentům tradičních a masově rozšířených komodit, kteří by měli jít cestou moderních technologií a koncentrace, tak zemědělcům, jež se vydají odlišným směrem a využijí velkých šancí pro tuto zem. Mám na mysli regionální speciality, které jsou v bohatších zemích velmi žádané, podobně bioprodukty, energetické plodiny, léčivé byliny nebo třeba koření, nyní obrovský hit. Určitě bych nepodceňoval biotrh, který je podle mého názoru zvláště v chudších oblastech vhodnou alternativou. Ale i v Rakousku, které je v rozsahu ekologického zemědělství na špičce EU, nejsou tržní kanály u bioprodukce stále úplně vyvinuté.
Vyprovokovala rozvoj ekologických farem v Rakousku pouze domácí poptávka, nebo i odbytové příležitosti v zahraničí?
Byly to oba faktory. Vysoká poptávka je nejen doma, ale i v sousedním Německu, kam se rakouské bioprodukty hlavně vyvážejí.
Myslíte si, že podobné to bude i u nás?
Na českém trhu poptávka po biopotravinách jednoznačně poroste, ale budou se exportovat také do Německa. Dovolil bych si tvrdit, že vývoj tady bude rychlejší než v Rakousku. Na druhou stranu může být určitou brzdou velikostní struktura podniků, která v České republice není tak příznivá. Rakouská struktura zemědělství založená na rodinných farmách produkci biopotravin daleko více nahrává.
Vraťme se k evropskému agrárnímu trhu. Jak si na něm podle vás povedou naši zemědělci?
Vstupem do unie v mnoha oblastech získali. Zda na tomto kroku budou profitovat dlouhodobě, ukáže čas - jak obstojí při vyšších cenách vstupů, které však porostou pomaleji než farmářské ceny. Konkurenční boj určitě přiostří, a to jak nástupem reformy společné zemědělské politiky, tak dalším tlakem WTO. O jeho nárůstu svědčí i dohoda ze Ženevy, v níž jsou stanovená rámcová kritéria pro snižování podpor zemědělců. Od letošního podzimu bude docházet k lámání chleba. Začne se hovořit o jednotlivých komoditách a časovém horizontu. Odhaduji, že pravidla nové společné zemědělské politiky ale nebudou hotová dříve než za dva roky.
Nyní je žhavá revize cukerního pořádku, jejíž návrh ČR kategoricky odmítá. Dá se čekat, že Francie a Německo by mohly slevit a učinit vstřícný krok vůči nováčkům?
Společný lobbing, když se spojíte v rámci Visegrádské čtyřky nebo jako desítka nových zemí, může mít určitou váhu. Polsko je relativně velký hráč – to, co vybojovalo při předvstupních jednáních, se přeneslo i na další státy. Navíc k nováčkům se při jednáních o reformě u cukru připojí i malé země evropské patnáctky, takže dva velcí hráči budou mít trochu ztíženou pozici. Přesto se asi mnoho nedosáhne. Tlak na Němce a Francouze musí přijít z WTO.
Jenže oni ho řeší na úkor nových členských zemí …
To je pravda. S novým cukerním pořádkem ovšem nesouhlasí i některé staré členské země, silně proti je také Rakousko. Ale tvrdím, že daleko důležitější než tlak WTO na unii a případné radikální závěry Světové obchodní organizace bude mít na agrární obchod vývoj kursu eura vůči dolaru. Další posilování eura přivede společnou zemědělskou politiku do obrovských problémů. Podle našich propočtů by posílení eura vůči dolaru o deset procent mohlo mít daleko větší dopad na agrární obchod unie než radikální snížení celních bariér, na které tlačí WTO.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down