Ozimá řepka je plodina s vysokými nároky na živiny. Tato skutečnost je obecně známá, avšak ne vždy jsou při pěstování dodržovány zásady správných dávek všech živin. Kromě množství živin je ale také nezbytná jejich aplikace ve správnou dobu. Řepka má svá specifika s ohledem na využití živin v průběhu vegetace, jejich rozložení v jednotlivých orgánech, případně redistribuci živin během vývoje.
V tomto příspěvku se zabýváme některými fyziologickými aspekty využití živin ozimou řepkou, které je nezbytné zohledňovat při rozhodování o způsobu aplikace nejen dusíkatých hnojiv.
Problematice využití živin u ozimé řepky se v posledních letech věnuje celá řada výzkumných prací s ohledem na vhodný termín aplikace hnojiv, případně forem jednotlivých živin. Aby bylo možné sledovat pohyb a translokaci jednotlivých živin, využívají se v přirozeném prostředí méně zastoupené formy živin (izotopy jednotlivých prvků).
Časté je využití izotopů dusíku 15N, izotopů síry 34S, uhlíku a dalších prvků. Těmito izotopy jsou obohacena hnojiva a následně je možné sledovat transport izotopů v rostlině a distribuci v jednotlivých orgánech během růstu sledované plodiny, případně v půdě.
Zmíněné izotopy nejsou škodlivé (např. radioaktivní), proto je možné s nimi velice dobře pracovat.
Výzkum a doporučení pro zemědělskou praxi
Výsledky výzkumu jsou základem doporučení pro zemědělskou praxi. Cílem těchto doporučení je dosažení lepšího působení živin, a tím zvýšení výnosu plodiny.
Některé výsledky s využitím izotopů jsou uvedeny v další části příspěvku.
Důležitý je také aspekt ekonomický, tj. použití takové dávky hnojiva, kdy bude z aplikovaných živin porostem nejvíce využito. Tento faktor je označován jako efektivita využití živin. V neposlední řadě je zohledňován vliv nevyužitého podílu hnojiv na životní prostředí s ohledem na přeměny jednotlivých živin v půdě.
Ačkoliv je řepka náročná na jednotlivé živiny (tabulka 1), je tato plodina charakteristická nízkou efektivitou jejich využití (tj. produkcí výnosu semen ve vztahu k dávce aplikovaných živin).
Je nezbytné si uvědomit, že na rozdíl od obilnin vytváří ozimá řepka výrazně větší podíl nadzemní biomasy, což se projevuje nižším sklizňovým indexem (harvest index – HI), tj. poměrem semen a nadzemní biomasy. U ozimé řepky průměrně kolísá mezi 0,28–0,5, což znamená, že 28–50 % celkové nadzemní biomasy představuje výnos semen a 72–50 % představuje ostatní nadzemní biomasu.
Čím vyšší je sklizňový index při určitém celkovém výnosu nadzemní biomasy, tím je vyšší výnos semen řepky.
Ozimá řepka přijme 25–30 % z celkově přijatého dusíku již v podzimním období (obrázek 1), což představuje 40–80 kg N/ha.
Na jaře, vzhledem k příjmu dusíku, je pak rozhodující období do kvetení, kdy je řepkou přijímána většina dusíku přijatého do konce vegetace. Výrazně však také záleží na odrůdě řepky s ohledem na její schopnost využívat N z aplikovaných hnojiv. Zhang et al. (2012) publikovali výsledky distribuce N u dvou rozdílných kultivarů – jeden s vysokou efektivitou využití N, druhý s nízkou efektivitou. Sledování probíhalo s pomocí značeného izotopu dusíku 15N.
Výsledky ukazují, že N přijatý v podzimním období je průměrně z 83 % distribuován do listů, avšak v případě aplikace v období počátku prodlužování je to již jen 66 %.
Hnojení dusíkem ale nelze zevšeobecňovat, neboť je nezbytné přistupovat odlišně k jednotlivým kultivarům. Již např. Grosse et al. (1992) upozorňovali, že např. u hybridů je charakteristický vyšší nárůst nadzemní biomasy v podzimním období o 11 %, o 8 % v období kvetení a dokonce o 25 % po kvetení ve srovnání s jejich rodičovskými generacemi.
Redistribuce dusíku
Ve srovnání s obilninami (pšenicí, ječmenem) se ozimá řepka vyznačuje nízkou schopností (re)translokace dusíku z vegetativních částí, zvláště listů, do semen při jejich tvorbě.
Zde je nezbytné zdůraznit, že vliv dusíku během období tvorby vegetativních orgánů (stonky, listy) je také významný s ohledem na fotosyntézu a případnou tvorbu přechodných, nebo zásobních látek, kdežto v období během kvetení a po něm je pak významné působení dusíku z půdy, který byl dodán hnojivy, nebo je uvolňován probíhající mineralizací.
Gomgert et al. (2010) při stupňované dávce N (0, 100 a 200 kg N/ha) vypočítali, že listy v období do kvetení představují významnou část hmotnosti rostliny (47 %, 50 %, 61 %), avšak výrazný podíl listů (přibližně 2/3) opadává do období maximální tvorby šešulí (asi BBCH 73). Toto je patrné z obrázku 2.
Důležité je pak rozložení obsahu dusíku v jednotlivých listech, jak je zřejmé z grafu 1. Při nižších dávkách N je vyšší obsah N pouze ve starších listech (var. 100 kg N/ha), ale právě tyto listy brzy opadávají, a tak není dále dusík využit pro tvorbu generativních orgánů.
Naopak při vyšší dávce N je vysoký obsah N i v mladších listech. Z nich je později N reutilizován do vznikajících orgánů (větve, šešule, semena).
Tato redistribuce dusíku je vyjádřena na obrázku 3.
Z tohoto důvodu často nekorelují výsledky anorganických rozborů rostlin s výnosem, zvláště pokud jsou prováděny v brzkých fázích růstu řepky a ve výsledcích je zahrnut i N ve starých listech.
Snahou by tedy mělo být udržet ozelenění porostu co nejdéle po kvetení řepky. S ohledem na možnosti hnojení se často jeví problematické pozdější vstupy do porostů, ale především velice nízká efektivita dusíkatého hnojení vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek (sucho), ale také vlivem ulpívání hnojiva v porostu či na něm.
Proto mnohdy v pokusech lépe vycházejí výsledky například s hnojivy s amonnou či amidickou formou N (močoviny) s přídavkem inhibitorů, kdy je působení N zpočátku sice pozvolnější, ale působí déle v období tvorby šešulí.
Obdobně příznivě působí organická hnojiva aplikovaná k řepce (např. hnůj; kejda + sláma), nebo kvalitní posklizňové zbytky předplodiny, protože jejich mineralizace často probíhá právě v období tvorby šešulí a následně semen.
Z tohoto důvodu je péče o půdní organickou hmotu jedním z důležitých faktorů i při pěstování ozimé řepky. V polních podmínkách pochopitelně záleží na aktuálním průběhu počasí.
Hnojení dalšími živinami
Ačkoliv výše uvedené informace byly vztaženy k problematice hnojení N, s ohledem na nižší efektivitu využití živin u ozimé řepky je nutné řešit také hnojení dalšími živinami. V souvislosti s průběhem fotosyntézy je to především hnojení S, Mg, P a K, které tvoří složku transportních látek asimilátů a energeticky bohatých sloučenin (např. ATP).
Podceňování výživy pak ještě více snižuje efektivitu využití aplikovaného N porostem ozimé řepky.
Je potřeba zdůraznit, že S a Mg jsou řepkou využívány i v pozdějších fázích růstu (obr. 1) ve srovnání např. s N.
S ohledem na mobilitu síry tak není řešením použití pouze podzimní dávky (např. SA), ale je vhodné tuto živinu doplňovat i v druhé polovině vegetace (např. DASA, DASAMAG, ENSIN apod.).
Na nedostatek síry rostlina reaguje negativně tím, že velký podíl z celkově přijaté síry je distribuován do kořenů a následně chybí v nadzemních orgánech (obrázek 4).
Příspěvek byl připraven s podporou specifickéhu výzkumu "S projekt" MŠMT ČR.
Klíčové informace
– V posledních desetiletích dochází ke zvyšování výnosu ozimé řepky nejen vlivem nových odrůd (hybridů, linií), ale i úpravou technologií pěstování a vstupů.
– Jedním z klíčových aspektů je hnojení.
– S ohledem na menší efektivitu využití živin z aplikovaných hnojiv u ozimé řepky (např. ve srovnání s obilninami) je však nezbytné správné načasování jejich aplikace.
– Tato problematika je nejvíce řešena u dusíku.
Použitá literatura je k dispozici u autorů příspěvku.
Ing. Lucie Peklová
Ing. Jindřich Černý, Ph.D.
Ing. Martin Kulhánek, Ph.D.
Ing. Šárka Shejbalová
Ing. Zuzana Peklová Česká zemědělská univerzita
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin
