10.08.2004 | 03:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Spoléhají sami na sebe

Jihozápadní Čechy patřily k těm, které loňské sucho postihlo nejvíce. Problémy zde dolehly nejen na malé zemědělské podniky, ale i na ty velké a relativně silné. Mezi ně patří i akciová společnost Alimex Nezvěstice, která hospodaří na výměře větší než deset procent rozlohy okresu Plzeň-jih. Podle ředitele společnosti Jaroslava Šímy nepřízeň počasí sice poněkud zkomplikovala situaci firmy, na druhé straně však členství České republiky v Evropské unii nabídlo některé možnosti, které mohou podniku pomoci.

Pozemky Alimexu leží z osmdesáti procent v méně příznivých oblastech a tomu také odpovídá způsob jejich využívání. Společnost hospodaří na zhruba 5200 hektarech zemědělské půdy. Na 3600 hektarech orné půdy pěstují především obiloviny, řepku a kukuřici, zbytek tvoří sady, louky a pastviny, jejichž plocha se pomalu rozrůstá. Velká část rostlinné produkce je přizpůsobena živočišné výrobě, protože společnost chová v uzavřeném obratu stáda kolem 3000 kusů skotu, z toho přibližně 1100 dojných krav, dnes již téměř stoprocentní holštýnské krve.
Do chovu skotu také mířila v posledních letech většina investic společnosti. Vybudovali novou halu pro 320 dojnic, novou dojírna, i nové kejdové hospodářství, to za přispění zu programu Sapard. „Nyní je třeba ještě dostavět halu a zvýšit kapacitu objektu na 500 kusů krav. Na to žádáme o prostředky z Operačního programu Zemědělství. Vlastně jde jen o samotnou dostavbu haly, neboť veškerá nákladná technologie již je de facto nainstalována,“ říká ředitel. Kromě chovu skotu ještě ročně vykrmí a prodají kolem 1200 kusů prasat.

Sami za sebe

Podnik disponuje vlastní posklizňovou linkou i vlastními sklady, takže není nucen hned o žních vozit veškeré obilí a je schopen ho prodávat později a za lepší ceny. V tržbách činí podle Šímy rostlinná výroba necelou polovinu celkového obratu firmy, něco přes polovinu pak přináší živočišná produkce. Podnik je soběstačný také v osivech, která dodává i na tuzemský trh. To ovšem vyžaduje zvláštní nároky na skladování, neboť různé sorty osiva je třeba skladovat odděleně.
Jako velký producent prodává Alimex jak rostlinnou, tak i živočišnou produkci bez prostředníků. Jistou dobu byla společnost členem ovocnářského odbytového družstva, jehož prostřednictvím odbytovala ročně produkci jablek ze zhruba 60 hektarů sadů, ale členství ukončila. „Na jedné straně jsme si vědomi, že odbytová družstva na Západě velmi dobře fungují a mají smysl. Ovšem u nás je třeba opatrnosti. Setkal jsem se v několika případech s tím, že lidé, kteří některá odbytová družstva řídí, si tak trochu hrají sami pro sebe. Nezdá se mi to úplně čisté a nechci vzhledem k tomu, že naše produkce není malá, přispívat podobným lidem k tomu, aby se mohli chlubit, jaký mají podíl na trhu. I za tu cenu, že nezískáme například kvůli nečlenství v odbytových organizacích dostatek bodů v některých dotačních programech. Na druhou stranu ale máme věci pod kontrolou,“ říká ředitel.

Sliby chyby

Společnost Alimex vznikla z bývalého ZD Nezvěstice. To se po transformaci rozdělilo na čtyři samostatná družstva – předtím jednotlivá střediska – a jedno společné správní a obchodní družstvo, které pro ně zajišťovalo účetnictví, provádělo posklizňovou úpravu, sklizňové práce, a také kovovýrobu. Po několika letech se na základě tlaku „zdola“, podnik opět sloučil a členové družstev odhlasovali opětovné spojení a vytvořila se akciová společnost. Obrat firmy se pohybuje v běžném roce kolem120 milionů. Poslední dva roky však na Plzeňsku rozhodně běžné nebyly. Povodně a následné sucho se na hospodaření podniku pochopitelně negativně projevily. O to hůře se tady dívají na chování státu, který sice pomoc přislíbil, ale vzápětí ji odmítl.
Krajský hejtman vyšel zemědělcům na Plzeňsku vstříc a k otázce případné pomoci zorganizoval setkání zemědělců s představiteli nevládních organizací a s ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem. „Bylo slíbeno, že jihozápadu, který byl prokazatelně nevíce postižen, stát pomůže, ale do druhého dne se vše změnilo a návrh spadl pod stůl. Pan ministr se potom vyjádřil ve tom smyslu, že stát nemůže podporovat jen některé oblasti. Já si naopak myslím, že stát by měl podporovat právě ty oblasti, které byly postižené. Jaká jiná pomoc by měla smysl?“ ptá se Šíma a připouští, že ne vždy se i přes největší snahu všechno podaří. „Chápu to, ale když minstr prohlásí, že prostředky má a je ochoten postiženým podnikům pomoci a během 24 hodin změní stanovisko, tak není něco v pořádku. A myslím, že by se to nestalo, kdyby byly postiženy střední Čechy nebo jižní Morava. Jsem přesvědčen že pomoc státu, když už nějaká je, by měla být vždycky adresná a neměla by se řídit jen podle toho, jak vlivné zástupce mají jednotlivé oblasti ve vedení nevládních organizací. Kdyby nevládní zemědělské organizace fungovaly tak, jak mají, nebylo by přece potřeba, aby vznikl Svazu marginálních oblastí,“ dodává.

Nejen zemědělská výroba

Není to ale jen zemědělství, čím se v Alimexu zabývají. Přidružená výroba, zejména produkce protipožárních dveří a kovových komponentů má v nezvěstickém podniku dlouhou historii. Po roce 1989 sice přešla na čas do soukromých rukou, nový provozovatel však neplatil závazky vůči společnosti, takže část pracovníků se vrátila do podniku a v něm rozjela tuto výrobu znovu. Kromě protipožárních dveří společnost vyrábí kovové nosníky a kotvící prvky pro německou firmu Okál, dodavatele montovaných domků, která sídlí v blízkosti Alimexu.
Tato doplňková produkce se na tržbách firmy podílí zhruba osmi miliony korun ročně. Podle Šímy je velice efektivní a příjmy z ní nejsou rozhodně zanedbatelné. V této části provozu firma sice v průběhu let obnovila strojní park, nicméně hlavní investice míří do získávání certifikátů, jejichž cena se pohybuje v řádu statisíců korun. V minulosti firma dodávala svoji produkci například do motolské nemocnice v Praze a v z větších zakázek z poslední doby lze jmenovat nedávno otevřenou továrnu společnosti Panasonic v Plzni. To že protipožární dveře z Nezvěstic mají dobrou kvalitu potvrzují podle Pavla Bláhy, který má na starosti jejich vývoj a prodej, i výsledky testů Požárně atestačního a výzkumného ústavu stavebního Praha ze zkušebny ve Veselí nad Lužnicí. „Ročně prodáme přes 200 kusů dveří, které podle certifikátu a zkoušek vydrží vzdorovat požáru zhruba 45 minut. V reálném zatížení však vydrží déle, neboť testy jsou extrémně náročné,“ vysvětluje. „Aby se náklady na pořízení certifikátů zaplatily je třeba hledat nové zakázky a nové možnosti,“ říká k doplňkové výrobě Šíma.. Výhodou je podle něj také možnost použít pracovníky kovovýroby v případě potřeby v létě na jinou práci, například v opravárenské dílně, nebo na kombajn. Celkem podnik zaměstnával loni v průměru kolem 160 pracovníků z toho v kovovýrobě jich pracuje podle množství zakázek pět až šest.

Cesta na západ

Nové perspektivy odbytu se otevřely Alimexu po vstupu České republiky do Evropské unie. Dlouhodobě nízké ceny mléka placené tuzemskými mlékárnami a vzdálenost necelých sto kilometrů do nedalekého Bavorska rozhodly o tom, že společnost začíná prodávat veškeré mléko do mlékárny v německém Chamu. „Není přece možné tady dál prodávat kvalitní mléko za 7,80 za kilogram, když v Německu se jeho cena pohybuje kolem 8,80 Kč/kg. Bohužel s tuzemskými zpracovateli není o zvýšení ceny řeč. Přitom denně prodáváme 14 až 15 tisíc litrů a očekáváme, že postupně produkce naroste na 17 až 18 tisíc litrů. Mlékárna v Chamu, která zpracuje denně 1,2 milionu litrů mléka, má přes pět tisíc dodavatelů a ten největší má denní objem dodávek kolem 1200 litrů mléka. Takže jsme pro ně relativně velkým dodavatelem,“ konstatuje Šíma. Podobná situace je podle něj i v hovězím mase, kdy němečtí zpracovatelé nabízejí například za krávu o dva až tři tisíce korun více.
Kromě obchodní spolupráce a žádosti o prostředky z Operačního programu zemědělství však Alimex zatím mnoho jiných možností, které členství v unii nabízí, nevidí. „Určitě půjdeme do programů, které se týkají změny struktury výroby, zatravnění, pastviny a také do programů, které umožní obnovu strojů a pomohou investicím. Z ostatních oblastí, jako jsou například programy ekologické údržby krajiny nebo nějaké speciality pro nás zatím nepřipadají v úvahu. Jsme dost velký podnik na to, abychom se vešli do nějakých speciálních programů, které jsou většinou ušité na míru menším firmám,“ soudí Šíma. Ani do zpracovatelského průmyslu se zatím nehodlá Alimex pouštět, i když si je ředitel vědom, že podíl zemědělců ve zpracovatelských podnicích u nás chybí. „Nejprve si to musíme vyřešit tady na půdě nebo ve stáji, kde máme ještě spoustu práce, a teprve pak se dívejme dál,“ uzavírá.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down