Vláda minulý týden již podruhé odložila projednání novely zákona o potravinách z dílny ministerstva zemědělství, a to i přesto, že nikdo nezpochybňuje důležitost této právní normy. Ministerstvo zemědělství označuje návrh novely za největší změnu potravinového práva u nás od vstupu země do Evropské unie. Ministerstvo zdravotnictví naopak úpravu zákona považuje za nesystémovou a nelogickou, protože nabourá ustálené kompetence a ztíží pozici podnikatelů ve stravování.
Běžný spotřebitel, kterého se tento zákon týká nejvíc, přitom nemá ani tušení, na čí straně je pravda, protože to prostě nedokáže posoudit. Málokdo je ochoten prostudovat, jak podobné kontrolní systémy fungují a jak jsou organizovány například v některých západoevropských zemích, kde se problémy se nekvalitními potravinami vyskytují přece jen o poznání méně než ve střední a východní Evropě a také kvalita potravin na pultech tamních maloobchodních řetězců, je většinou vyšší. Můžeme se jen doufat, že z podrobné analýzy kontrolních systémů v ostatních evropských zemích si vzali to nejlepší na ministerstvu zemědělství před vypracováním svého návrhu a také že podobně postupovalo ministerstvo zdravotnictví před jeho rozporováním. Bohužel z veřejně přístupných zdrojů o tom není nic známo, a tak to první pohled vypadá, že tím klíčovým problémem, který brzdí dohodu o novele potravinového zákona jsou kompetence. Kompetence jednotlivých ministerstev, ministerských úředníků a kompetence politiků, kteří na oněch ministerstvech působí. Přitom jde čistě o odbornou otázku. Především odborníci by přeci měli mít jasno v tom, co je pro fungování systému kontroly potravin u nás účelné a co nikoli. Jistě, nakonec vždycky rozhodnou politici, ale konkrétně v této věci, by jejich rozhodnutí měly určovat výhradně kvalitní analýzy a nikoli osobní ambice či politické cíle jejich stran.