15.10.2010 | 06:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Správná zemědělská praxe v chovech

Zásady správné zemědělské praxe v chovech hospodářských zvířat jsou založeny na postupech, které ve většině případů vycházejí z právních předpisů a jejich úkolem je zajistit zdraví spotřebitele a ochranu životního prostředí. Většina z postupů v současnosti uplatňovaných správných zemědělských praxí je od 1. ledna 2009 kontrolována v rámci systému Kontrol podmíněnosti.

Postupy a požadavky zahrnuté do správných zemědělských praxí jsou nedílnou součástí požadavků, které odborná veřejnost označuje jako GAEC a SMR.
Pod pojmem Statutory management requirements (SMR) jsou definovány povinné požadavky na hospodaření.
Pod zkratkou GAEC (Good agricultural and environmental condition) jsou vymezeny podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu.
Dodržovaní obou zmíněných okruhů požadavků je podmínkou pro výplatu přímých podpor (SAPS), některých podpor Programu rozvoje venkova (např. agroenvironmentální opatření apod.). Jedná se o standardy zajišťující zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí v souvislosti se zachováním kvality půdy.
Nově jsou standardy GAEC individuálně definovány členskými zeměmi Evropské unie na základě rámce stanoveného v příloze III nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003.
Tato příloha obsahuje pět tematických okruhů, a to erozi půdy, organické složky půdy, strukturu půdy, minimální úroveň péče, ochranu vody a hospodaření s ní.
Od 1. ledna 2010 je v ČR v platnosti deset těchto upravených a aktualizovaných standardů GAEC. Od 1. ledna 2011 bude stávající okruh GAEC rozšířen o jeden navíc.
V České republice jsou uvedené okruhy definovány nařízením vlády č. 479/2009 Sb. o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování některých podpor.
Povinné požadavky na hospodaření (SMR) představují požadavky 18 směrnic a nařízení EU, které jsou zapracovány do platných národních právních předpisů. Povinné požadavky na hospodaření v souladu s definicí GAEC jsou uvedené v příloze II nařízení Rady (ES) č. 73/2009 a jsou stanoveny právními předpisy Společenství v těchto oblastech:
a) veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin;
b) životní prostředí;
c) dobré životní podmínky zvířat.

Ochrana vod

Mezi nejznámější a velmi diskutované správné zemědělské praxe uplatňované v chovech hospodářských zvířat patří správná zemědělské praxe na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů.
Tato správná zemědělská praxe plně respektuje dusíkový cyklus a obsahuje veškeré postupy vedoucí k hospodárnému využívání dusíku při hnojení rostlin. Jejím hlavním cílem je omezit plošné či bodové znečišťování povrchových a podzemních vod. Vztahuje se na tzv. zranitelné oblasti, které jsou vymezeny nitrátovou směrnicí a zemědělci hospodařící v těchto oblastech jsou povinni dodržovat opatření akčního programu této směrnice, jenž je definován nařízením vlády č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech v platném znění.
Jelikož jsou statková a průmyslová hnojiva považována za závadnou látku podle § 39 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách v platném znění, je nutno také přijmout opatření, která jsou v souladu s požadavky na ochranu vod před znečištěním nebezpečnými látkami.
Podle zákona č. 254/2001 Sb. v platném znění jsou tyto nebezpečné látky nazývány závadnými a blíže jsou kategorizovány v příloze č. 1 tohoto zákona. Tato příloha je kategorizuje na nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky.
Sumárně jsou závadné látky charakterizovány jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových a podzemních vod. Každý, kdo s nimi zachází, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.
Pokud s nimi provozovatel zachází v rozsahu, který stanoví vyhláška č. 450/2005 Sb. o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, má povinnost vypracovat plán opatření pro případ havárie (havarijní plán). Je také povinen umístit zařízení, v němž se závadné látky nacházejí, používají, skladují nebo dopravují, tak aby bylo zabráněno úniku těchto látek do půdy nebo do vod. Dále je povinen nejméně jednou za šest měsíců vizuálně kontrolovat sklady a nejméně jednou za pět let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, zkoušet těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných látek a nebezpečných látek a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy. Sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod. Další požadavky pro nakládání se závadnými látkami jsou podrobně definovány v § 39 zákona č. 254/2001 Sb. v platném znění.
Požadavky na stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, kejdy, močůvky a hnojůvky ve vztahu k závadným látkám stanoví podrobně vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. Stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, močůvky, hnojůvky a stavby pro skladování kejdy a ostatních tekutých odpadů musí splňovat podmínky základního a doplňkového zabezpečení staveb se zřetelem na produkci závadných látek. To znamená, že musí být zamezeno samovolnému proniknutí látek ohrožujících jakost vod ze staveb do okolního terénu a podloží a následně do povrchových a podzemních vod. Tyto stavby by také měly technickým řešením odpovídat parametrům nejlepší dostupné techniky ve znění zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů v platném znění.

Ochrana ovzduší
Další správnou zemědělskou praxí uplatňovanou v chovech hospodářských zvířat je správná zemědělská praxe podle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší v platném znění. Bližší podmínky sestavení plánu zavedení správné zemědělské praxe stanoví příloha č. 2 nařízení vlády č. 615/2006 Sb. o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší v patném znění. Plán zavedení správné zemědělské praxe od 1. 1. 2007 nahrazuje povinnost chovatelů hospodářských zvířat provádět autorizované měření emisí amoniaku a dodržovat tak emisní limit pro amoniak. Tento plán musí podle nařízení vlády č. 615/2006 Sb. sestavit ti provozovatelé chovů hospodářských zvířat, jejichž chovy byly kategorizovány jako střední nebo velký zdroj znečišťování ovzduší. Tato správná zemědělská praxe je založena na aplikaci postupů a technik snižující emise amoniaku přímo v ustájení zvířat, při skladování statkových hnojiv a následně při jejich aplikaci. Kvantifikace emisí amoniaku stanovená na základě aplikace postupů snižující emise amoniaku ve schváleném plánu zavedení správné zemědělské praxe následně slouží k plnění ohlašovacích povinností o množství produkovaného amoniaku do integrovaného registru znečišťování podle požadavků zákona č. 25/2008 Sb. o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů v platném znění nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady č. 91/689/EHS a č. 96/61/ES, pokud se na provozovatele chovu hospodářských zvířat povinnosti z těchto právních předpisů vztahují.
V praxi je sestavení a dodržování plánu zásad správné zemědělské praxe velmi často spojováno i s problematikou zápachu z chovu hospodářských zvířat, který bývá stěžejním důvodem stížností obyvatel obcí, kde se chovy hospodářských zvířat nacházejí. Na základě platnosti vyhlášky č. 362/2006 Sb. o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování v platném znění, v níž je mimo jiné stanovena přípustná míra obtěžování zápachem a vymezena situace, kdy dojde k jejímu překročení, jsou prováděny fyzické kontroly Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP), zda nedošlo k porušení povinností podle zákona o ochraně ovzduší. Konkrétně jsou kontrolovány postupy ve schváleném plánu zavedení správné zemědělské praxe a dále provozní řád zdroje znečišťování ovzduší podle požadavků vyhlášky č. 205/2009 Sb. o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Kontrola ČIŽP je provedena vždy na základě sepsané stížnosti více než 20 osobami, které si stěžují na zápach z daného provozu zemědělského zařízení. Při kontrole jsou ověřovány a posuzovány nejen postupy plánu zavedení správné zemědělské praxe, ale také se posuzují i postupy vycházející ze správné zemědělské praxe podle zákona o integrované prevenci, která vychází z Referenčních dokumentů nejlepších dostupných technik. Tato správná zemědělské praxe je specifická především pro zemědělské provozy, které pro svou činnost musí mít vydané platné integrované povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., nicméně postupy této praxe vychází z aplikace nejlepších dostupných technik na které v současnosti odkazují veškeré platné environmentální předpisy.

Hygienická bezpečnost
Zemědělská praxe, která řeší především kvalitu primární zemědělské produkce, je známa pod názvem zásady správné zemědělské praxe v chovech hospodářských zvířat.
Tyto zásady stanovují požadavky na zemědělské činnosti s cíleným záměrem uplatnit požadavky na hospodaření podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv.
Jelikož podobně jako při výrobě, přepravě a skladování krmiv vznikají i při chovu zvířat značná rizika biologické, chemické a fyzikální kontaminace krmiv, která může negativně ovlivnit zdraví lidí, zvířat i jakost živočišných produktů, navazují tyto zásady na správnou praxi při výrobě, přepravě a skladování krmiv.
Cílem těchto zásad je, aby v rámci prvovýroby došlo k harmonizaci postupů při krmení a ustájení zvířat z důvodu sjednocení požadavků na hygienickou bezpečnost a tím se preventivně zajistila vyšší ochrana lidského zdraví, zdraví zvířat a životního prostředí.

 

Klíčové informace

– Se stále rostoucími požadavky na kvalitu zemědělské produkce se také rozšiřují a zpřísňují požadavky na hygienický a environmentálně šetrný provoz zemědělských podniků. 
– Dosažení standardu kvalitní prvovýroby pro následnou produkci bezpečných potravin a ochranu veřejného zdraví nelze zcela zabezpečit bez zavedení a následného používání těchto definovaných postupů. 
– Tyto postupy (známé pod pojmem správná zemědělská praxe) nejsou celosvětově standardizovány, ale především na úrovni Evropské unie mají oporu v právních předpisech a jejich aplikace má zemědělci přinést finanční kompenzaci nejen v podobě dotací, ale také v podobě konkurenceschopné kvalitní produkce.

 

Ing. Eva Krčálová, Ph.D.
Dr. Ing. Petr Marada
Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2025 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down