Vysoká sněhová pokrývka vyhnala zvěř za potravou z lesa do polí s ozimými plodinami, jež jsou pro ni snadnějším zdrojem obživy. Srnčí zvěř je vidět zejména na plochách osetých řepkou, která je ve srovnáním s obilím chuťově atraktivnější, ovšem i nebezpečnější. Jednostranná strava s nízkým podílem hrubé vlákniny má za důsledek poruchy trávení, nadýmání, zánět žaludku a střev a celkové oslabení organismu. Řepkové onemocnění může nakonec způsobit i smrt, poukázali pracovníci Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi na Benešovsku.
Pracovníci ze svazu zaznamenali v posledních týdnech zvýšený výskyt případů otravy srnčí zvěře po požití velkého množství ozimé řepky. Záchranné stanice přijaly od poloviny února deset zvířat, u osmi z nich ochranáři zjistili otravu, žádné se nepodařilo zachránit, uvedla pracovnice stanice Lenka Šafránková.
Řepkové listy v žaludku zvířete kvasí a jedna z jejích aminokyselin se mění na toxickou látku, která způsobí rozklad červených krvinek. V důsledku nedostatečného okysličení se pak naruší činnost určitých mozkových center a změní reakce postižené srnčí zvěře. Ztrácí plachost, nerozlišuje chuti a zvukové podněty a postupně oslepne.
Jedovaté látky zvěři poškodí játra, ledviny a další orgány. Na první pohled taková srna působí ochočeně - přijímá potravu z ruky ošetřovatele, nechá se hladit a nebrání se manipulaci, popsala Šafránková. Pokud se u srnčí zvěře projeví typické příznaky řepkového onemocnění, tedy ztráta plachosti, dezorientace, nízká reakce na zrakové, sluchové a pachové vjemy, je otrava už v tak pokročilém stádiu, že postižení zdraví je nevratné a nevyléčitelné. Nejvíce postiženy jsou mladé kusy, zejména loňská mláďata.
