05.08.2011 | 07:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Stání na sucho, laktace a kvalita krmiv

K základním objemným krmivům pro suchostojné dojnice patří vojtěšková siláž, travní siláž, GPS (silážované celé rostliny obilnin), kukuřičná siláž, seno a sláma. Neexistuje dokonalé objemné krmivo pro krávy stojící na sucho, každé má své výhody a nevýhody.

Kukuřičná siláž v krmné dávce pro suchostojná zvířata snižuje obsah dusíkatých látek (crude protein), proteinu degradovatelného v bachoru (RDP), draslíku (K) a poměr kationtů a aniontů – dietary cation-anion difference (DCAD) v základní krmné dávce sestávající z objemných krmiv, což může mít příznivý dopad. Sláma v krmné dávce suchostojných dojnic dále snižuje obsah těchto živin, zvyšuje sušinu a snižuje obsah energie a zlepšuje naplnění bachoru a obsah fyzikálně efektivní neutrálně detergentní vlákniny (peNDF) v objemné krmné dávce. Směs kukuřice a slámy jako základ krmné dávky pro suchostojné se stala velmi populární. Směsné krmné dávky pro suchostojné dojnice s vysokým podílem slámy musejí být dobře zpracovány a zamíchány, aby se zabránilo přebírání krmiva zvířaty.

Při použití travních nebo GPS siláží v krmných dávkách pro stání na sucho musíme mít pod kontrolou obsah K a DCAD. Tyto parametry lze ovlivnit správným hnojením půdy, vhodným stupněm zralosti rostlin při sklizni a sušinou, a také správným postupem při výrobě siláže a řízení fermentačních procesů. Siláže, u nichž došlo k rozvoji klostridií a zvýšení obsahu kyseliny máselné, by neměly být podávány kravám stojícím na sucho ani kravám po porodu. Pokud chceme zkrmovat seno, měli bychom vybrat takové, které má minimální obsah dusíkatých látek, draslíku a co možná nejnižší DCAD. Opět je velmi důležité dobré zpracování a zamíchání směsné krmné dávky (TMR). Objemná krmiva pro krávy v přípravě na porod a v rozdoji by neměla být zaplísněná a neměla by mít zvýšený obsah mykotoxinů.

 

Dojnice v laktaci
Normální rozmezí koncentrací živin v krmných dávkách pro dojnice v laktaci jsou následující: 16–18 % NL, 28–32 % NDF, 25–30 % škrobu a 4,5–6,5 % tuku (v sušině – DM). Průzkumy ve vysokoprodukčních stádech ve Wisconsinu ukazují, že krmné dávky pro dojnice v laktaci mají 50–65% podíl objemných krmiv a kukuřičná siláž tvoří až 70 % objemných krmiv v krmné dávce (na bázi sušiny).

Průměrný obsah NDF a škrobu v sušině kukuřičné siláže, zjištěný průzkumem výsledků komerčních laboratoří, je 43 % a 30 %. V důsledku proměnlivého poměru zrna a zelených částí v rostlinách jsou tyto hodnoty vysoce variabilní. Hodnoty NDF se pohybují v rozmezí 37–49 %, hodnoty škrobu jsou 24–38 %.

Stravitelnost škrobu se pohybuje mezi 80–100 %, v závislosti na stupni zralosti při sklizni a obsahu sušiny, stupni narušení zrna, délce fermentace v siláži a vlastnostech endospermu. Při sklizni by sušina (celých rostlin) měla být 30–35 %. Sklizní při nižší sušině nebo nižším stupni zralosti se sníží výnos celé rostliny a obsah škrobu. Pokud je porost sklizen při vyšší sušině/zralosti, zejména >40 procent sušiny v celé rostlině, může být snížena stravitelnost škrobu. Doporučená hodnota takzvané teoretické délky řezanky (TLC) je 1,9–2,5 cm, mezera mezi válci drtiče by měla být nastavena na 1–3 mm. Při nižší TLC se sníží obsah peNDF v kukuřičné siláži. Nastavením širší mezery mezi válci se omezí narušení zrna, což může vést k poklesu stravitelnosti škrobu.

Stravitelnost NDF kukuřičné siláže se pohybuje v rozmezí 50–70 %. Primárním faktorem, který ovlivňuje stravitelnost NDF kukuřičné siláže, je podíl ligninu v NDF, který je dán především typem hybridu kukuřice. Vyšší stravitelnost NDF zvyšuje příjem sušiny a užitkovost u dojnic (Oba a Allen, 1999).

 

Stravitelnost škrobu z kukuřičných zrn
Vliv stravitelnosti škrobu obsaženého v kukuřičných zrnech na užitkovost dojnic shrnuli Firkins et al. (2001). Větší stravitelnost škrobu zvýšila produkci mléka a mléčné bílkoviny. Výzkumy vlivu zvýšení stravitelnosti škrobu v krmných dávkách s redukovaným obsahem škrobu (RS) na laktační užitkovost dojnic jsou však zatím omezené.

Ve třech experimentech bylo hodnoceno přidávání exogenní amylázy do RS krmných dávek (Gencoglu et al., 2010; Ferraretto et al., 2011; Weiss et al., 2011). Gencoglu et al. (2010) uvádějí, že efektivita produkce mléka korigovaného na obsah tuku (FCM), mléka korigovaného na obsah sušiny (SCM) a mléka korigovaného na obsah energie (ECM) ze sušiny přijatého krmiva (kg/kg přijaté sušiny) byla o 12 až 13 % vyšší u krav, které dostávaly krmnou dávku s redukovaným obsahem škrobu (RS) s přídavkem amylázy než u krav, které dostávaly RS krmnou dávky bez amylázy. Ve studii, kterou provedli Ferraretto et al. (2011), vznikla po přidání amylázy do RS krmných dávek tendence (P < 0,09) ke zvýšení skuteč-

né efektivity produkce mléka z přijaté sušiny krmiva o 6 %. Ve OARDC studii však přídavek amylázy neměl žádný dopad na tento parametr. Ve všech třech studiích s RS dietami a v pokusu Klingermana et al. (2009) s krmnými dávkami s normálním obsahem škrobu (NS) se přidáním amylázy do krmné dávky zvýšila výrazněji stravitelnost NDF než stravitelnost škrobu. Je však potřeba dále důkladněji prozkoumat vliv přidání exogenní amylázy do NS a RS krmných dávek.

Stravitelnost škrobu v celém trávicím traktu se u dojnic pohybuje mezi 70 a 100 % (Firkins et al., 2001), stravitelnost škrobu ovlivňuje mnoho faktorů. Patří k nim velikost částic (jemně mleté nebo hrubě drcené), zpracování zrna (hydrotermické vločkování nebo drcení suchého zrna), způsob skladování (suché zrno nebo mačkané zrno o vysoké vlhkosti (CCM)), obsah vlhkosti a délka fermentace u CCM a typ endospermu kukuřičného zrna (Firkins et al., 2001; Hoffman et al., 2011; Nocek a Tamminga, 1991).

Sklovitost zrna, tedy poměr sklovitého a moučnatého endospermu, byla použita jako kritérium hodnocení typu kukuřičného endospermu (Ngonyamo-Majee et al., 2008a, b). Zvýšená sklovitost zrna souvisela se sníženou in situ degradací kukuřičného škrobu v bachoru (Correa et al., 2002; Ngonyamo-Majee et al., 2008b). Sklovitost zrna byla nižší a ruminální in situ degradace vyšší u suchého kukuřičného zrna s moučnatým endospermem v porovnání s normálním sklovitým endospermem (Ngonyamo-Majee et al., 2008a, b). Taylor a Allen (2005) zjistili vyšší stravitelnost škrobu v bachoru a v celém trávicím traktu u laktujících dojnic s bachorovou a duodenální kanylou u moučnatého (3% sklovitost) oproti normálnímu sklovitému (67% sklovitost) endospermu suchého kukuřičného zrna.

Vysoce sklovité typy kukuřice mají vyšší koncentrace prolaminu než moučné nebo matné typy (Larson a Hoffman, 2008). Granula škrobu v kukuřičném endospermu jsou obklopena hydrofobními bílkovinami prolaminy, které jsou pomalu degradovány (McAllister et al., 1993). Lopes et al. (2009) provedli experiment s cílem vyhodnotit vliv typu kukuřičného endospermu na stravitelnost živin u dojnic v laktaci s použitím téměř isogenních variant hybridu s normálním zubovitým endospermem, který nesl alely pro moučnatý 2 a matný 2 endosperm. Procento sklovitého endospermu bylo nulové u moučnatých a matných kukuřic a 64 % u sklovité kukuřice. Obsah prolaminu u variet s moučnatým a matným endospermem byl 30 % obsahu zjištěného ve sklovité kukuřici. Úbytek škrobu po 8hodinové ruminální in situ inkubaci byl v průměru o 32 procentních jednotek vyšší u moučnaté nebo matné kukuřice než u sklovité kukuřice. Stravitelnost v celkovém trávicím traktu byla v průměru o 6,3 procentní jednotky vyšší u krav, které dostávaly krmné dávky obsahující kukuřičná zrna s moučným nebo matným endospermem než u krav, jejichž krmná dávka obsahovala sklovité kukuřičné zrno (koňský zub).

Hoffman a Shaver (2009) vyvinuli systém hodnocení kukuřičného zrna (UWFGES) pro dojnice, kde jsou hodnoty stravitelnosti v celém trávicím traktu, obsah energie a index relativní kvality zrna predikovány na základě rovnic, které zahrnují obsah škrobu, průměrnou velikost částic, obsah prolaminu a informaci, zda se jedná o suché kukuřičné zrno nebo CCM (>22,5 % vlhkosti). Tento systém ve své původní podobě však nebere v úvahu vliv stupně zralosti zrna, různou sušinu a různý stupeň fermentace během silážování. Hoffman et al. (2011) uvádějí, že silážování CCM po 240 dnů snížilo počet zeinových podjednotek, které příčně spojují škrobová granula, a navrhli, že škrobovoproteinová matrix je při dlouhém silážování degradována v důsledku proteolytické aktivity. To by mohlo vysvětlit zjištění, ke kterému dospěli Benton et al. (2005). Uvádějí, že u CCM kukuřice vzrostla ruminální in situ degradovatelnost škrobu se zvyšujícím se obsahem vlhkosti v zrnu a délkou fermentace během silážování. Larson a Hoffman (2008) uvádějí, že stanovení celkového zeinu pomocí turbidimetrie nedetekovalo snížení počtu zeinových podjednotek za období silážování u CCM kukuřice, měřené pomocí kapalné chromatografie (HPLC; Hoffman et al., 2011). Obsah amoniakálního dusíku se však zvyšoval se snižováním počtu zeinových podjednotek v CCM, měřeným HPLC (Hoffman et al., 2011) a analýza amoniakálního dusíku mohla poskytnout zlepšení UWFGES pro modelovací efekt zralosti kukuřičného zrna, obsahu vlhkosti a délky fermentace pro stravitelnost škrobu a energetickou hodnotu CCM kukuřice.

Vliv výrazných rozdílů ve sklovitosti kukuřičného zrna nebo obsahu prolaminu, tedy mezi tvrdou nebo zubovitou kukuřicí oproti moučné nebo matné, na stravitelnost škrobu byl prokázán (Correa et al., 2002; Ngonyamo-Majee et al., 2008a, b; Lopes et al., 2009; Taylor a Allen, 2005). K začleňování těchto vlastností endospermu do programů šlechtění kukuřice nebo selekce hybridů pro mléčný skot však dochází jen pomalu. Až do doby, kdy došlo k výraznému zvýšení cen kukuřice, nebyl velký zájem o zvýšení stravitelnosti škrobu na základě využití genetických vlastností kukuřice. Nedávný zájem o RS krmné dávky však podnítil mnohem větší zájem o tuto oblast. Navíc možnost snížit sklovitost nebo obsah prolaminu v kukuřici a snížit tak náklady a náročnost jejího zpracování a usnadnit kontrolu kvality, a také upravit zralost kukuřice pro CCM, obsah vlhkosti a délku fermentace vyvolala určitý zájem. Je však potřeba provést další výzkumy za účelem lepšího poznání těchto možných interakcí.

Zatímco se s pokračujícími výzkumy zvyšuje zájem o tyto možnosti, přetrvává v praxi snaha snížit sklovitost kukuřičného zrna nebo obsah prolaminu. Relativní význam sklovitosti zrna nebo obsahu prolaminu se snižuje v tomto pořadí: suché kukuřičné zrno > CCM > kukuřičná siláž. Potřeba příznivých vlastností pro míchání a průmyslové zpracování, které má suché kukuřičné zrno, velmi ztěžuje snahy o změnu těchto parametrů jak v míchárnách krmiv, tak na farmách, a CCM a kukuřičná siláž představují jen okrajový trh pro výrobce osiv kukuřice. Začlenění těchto parametrů do běžných programů selekce kukuřičných hybridů vyžaduje NIRS kalibrace, které ještě v odvětví nejsou běžně k dispozici. Riziko, že pilový drift (Thomison, 2002) zkreslí posuzování vlastností endospermu kukuřice na malých pokusných parcelách s replikacemi pokusných zásahů, vyžaduje hlubší prozkoumání.

Obsah dusíku v půdě může ovlivnit obsah prolaminu v kukuřičném zrnu (Masoero et. al, 2011; Tsai et al., 1978), což by mohlo zkreslit porovnání hodnocení výsledků tohoto parametru na pokusných parcelách v různých lokalitách nebo u různých šlechtitelských firem. Důležité agronomické vlastnosti, jako je výnos a obsah škrobu, tak musejí být hodnoceny s ohledem na rozdíly mezi hybridy ve sklovitosti zrna nebo obsahu prolaminu. Pokrok v této oblasti vyžaduje ještě intenzivní výzkum.

Seznam použité literatury je k dispozici u MVDr. Miloslava Skřivánka, CSc., (Biomin Czech).

 

Prof. Dr. Randy Shaver,
Department of Dairy Science,
University of Wisconsin,
Madison, USA

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down