Menu
e-shop
Stávající systém úrazového pojištění se v praxi vžil a je v zásadě způsobilý, s případnými dílčími korekcemi, nadále sloužit svému účelu. Organizačně je dobře zabezpečený, vybavený kvalifikovanými zaměstnanci, s plně funkční komunikací pojišťoven, které jeho chod zajišťují, se zaměstnavateli na území celé republiky, a z dávkového hlediska odpovídá současným potřebám krytí následků rizik spojených s pracovními úrazy a nemocemi z povolání.
Problém předloženého návrhu spatřujeme v tom, že se s reformou začíná právě u tohoto nejmenšího a finančně bezproblémového segmentu sociálních systémů, když před reformou stojí další systémy - zdravotnictví, důchodový a nemocenského pojištění, aniž jsou známy jejich konkrétní záměry a dořešeny základní otázky. Jako příklad lze uvést ve vazbě na nemocenské např. organizační změnu v činnosti České správy sociálního zabezpečení (jednoinstanční řízení), které je nezbytné realizovat především v oblasti nemocenského pojištění, na něž navrhovaná úprava úrazového pojištění v mnoha případech odkazuje a bez jejichž dořešení nemůže navrhovaný systém dobře fungovat. Zabezpečení provázanosti úrazového pojištění s novou úpravou nemocenského pojištění i v jiných oblastech je natolik zásadní, že by obě úpravy měly být projednávány najednou.
Za předčasnou považujeme navrhovanou úpravu i proto, že v oblasti pracovněprávní legislativy nejsou dořešeny otázky nového pojetí oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně připravované nové úpravy inspekce práce. I zde je nezbytné zabezpečit provázanost uvedených úprav.
Oceňujeme, že z hlediska zaměstnavatelů obsahuje návrh zákona určité pozitivní prvky, jako např. zrušení objektivní odpovědnosti zaměstnavatele, zejména ve vazbě na §113. Je zřejmé, že navrhované ustanovení nebude moci v textu zákona zůstat s ohledem na ústavněprávní předpisy. V tom je pro zaměstnavatele skryto reálné riziko, že vedle plnění poskytovaných zaměstnancům prostřednictvím úrazového pojištění, se budou zaměstnanci vůči nim domáhat plné náhrady vzniklé škody též občanskoprávními žalobami. Zaměstnavatelé by tak byli vystaveni riziku dvojích plateb za tutéž škodu na zdraví.
Vítané pro praxi je i zavedení motivačních prvků vůči zaměstnavatelům, aby investovali do preventivních opatření, snižovali pracovní neschopnost ( systém bonus –malus), zavedení určitých motivačních opatření vůči zaměstnancům, aby měli zájem vrátit se do zaměstnání( dávkový systém). Pozitivem je i zavedení prevence a rehabilitace, avšak s nutností dalšího dopracování.
Naopak - za problematické považujeme zvýšení administrativní náročnosti pro zaměstnavatele, které se zavedením nové právní úpravy souvisí, zejména v oblasti tzv. ohlašovací povinnosti správci dávek (ČSSZ), což neúměrně zatíží zejména malé a střední podniky.
Pro SP ČR je při posuzování úrazového pojištění, stejně jako u dalších následujících sociálních systémů, velmi důležité hledisko finančního zabezpečení, neboť jde o účelné vynakládání prostředků, které zaměstnavatelé do systému odvedli. Nesmí docházet k finančnímu překrývání systémů, tj. aby zdroje příjmů určené pro zabezpečení fungování daného systému v něm zůstaly a byly účelně využity a nebyly ani nemohly být používány na vykrytí jiných systémů, popř. zcela odlišných potřeb státního rozpočtu. Jedině tak je možné vyhodnotit odpovídající výši prostředků vybíraných od zaměstnavatelů na pokrytí jednotlivých systémů, posoudit jejich efektivnost a hledat prostor ke snížení odvodové zátěže zaměstnavatelů. I z tohoto hlediska máme k navrhované úpravě výhrady.
Zcela zásadní výhrada souvisí se samotným začleněním tohoto systému do ČSSZ, která spravuje další sociální systémy (nemocenské a důchodové pojištění), kdy bude nezbytné investovat značné prostředky do agendy, kterou lze zajistit bez těchto nákladů prostřednictvím současných správců.
ČSSZ, která spravuje další sociální systémy, nebude schopna naplňovat všechny požadavky navrhovaného zákona pro nedostatek kvalifikovaného počtu zaměstnanců pro všechny navrhované oblasti, zejména na úseku prevence a rehabilitace, kde je zapotřebí speciálních znalostí a zkušeností zcela odlišných od dávkové agendy, na kterou je ČSSZ zaměřena. Negativní zkušenosti známe již z jiných oblastí, např. oblast politiky zaměstnanosti, kdy se úřady práce staly pouze výplatními středisky dávek.
Samotné věcné řešení některých otázek dává prostor pro využití finančních prostředků úrazového pojištění pro jiné účely, popř. k financování jiných systémů. To lze vysledovat např. z navrhované úpravy rehabilitace a prevence (systém zdravotnictví), jakož i ze skutečnosti zachování stejné výše současných sazeb pojistného, i když již nadále nepůjde o pojištění odpovědnosti a navrhovaná plnění budou většinou nižší. Za nepřiměřené považujeme rovněž navrhované výše sankcí, které velkým prostorem (0-100 tis.) dávají prostor pro libovůli státního orgánů a představují pro zaměstnavatele nejen velké finanční riziko, ale i značnou míru právní nejistoty, zejména pro malé a střední podniky.
Závěr:
Z uvedených důvodů, které se týkají nejenom této úpravy samotné, ale jak jsme uváděli, mají vazby i na další úpravy, návrh zákona zásadně odmítáme jako celek s tím, že existují jednodušší a efektivnější způsoby řešení.
Je bohužel skutečností, že tato řešení nebyla věcně ani odborně diskutována při přípravě věcného záměru zákona ani při pracích na předloženém paragrafovaném znění. Ve svém principu jde o možnost využit soukromých subjektů, jejich zdrojů jak ekonomických tak znalostních, pro řešení problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání. Jednou z možných cest je čistě komerční pojištění, které je v zemích EU zastoupeno a které není v rozporu s legislativou EU. Druhou alternativní cestou je využití komerčních subjektů ve správě státem definovaného a průběžně financovaného systému na bázi PPP.
Ani toto řešení není v rozporu s legislativou a praxí EU a bylo by inovativním prvkem. Jsme toho názoru, že tato alternativní cesta není dražší než současný systém, umožňuje řešit na ekonomické bázi jak prevenci tak rehabilitaci, zapojí sociální partnery do rozhodovacích mechanismů a při správě systému využije efektivně současné zkušenosti.
Svaz průmyslu a dopravy ČR požaduje odpolitizovat současný stav diskuse a vrátit se k věcným argumentům. Tak, jako v jiných případech, je připraven podílet se na dalších pracích.
K jednotlivým ustanovením:
S ohledem na uvedené zásadní obecné nesouhlasné stanovisko SP ČR, nepředkládáme návrhy na konkrétní dílčí úpravy jednotlivých ustanovení návrhu zákona o úrazovém pojištění, nýbrž pouze uvádíme některé věcné připomínky zásadní povahy, které je nezbytné realizovat bez ohledu na formu systému, která bude k řešení náhrad souvisejících s pracovními úrazy a nemocemi z povolání zvolena.
1. Úpravu prevence (§ 33) je třeba více zkonkretizovat, z pohledu zaměstnavatelů by měla např. zahrnovat financování závodní preventivní lékařské péče v rozsahu, ve kterém není hrazena zdravotním pojištěním a konkrétní poradenská činnost ve vztahu k malým a středním podnikům zaměřená na odstraňování nedostatků v této oblasti, která bude minimalizovat pravděpodobnost sankčních postihů.
2. Úprava úrazové rehabilitace (§ 28) nevylučuje přelévání prostředků úrazového pojištění do oblasti zdravotního pojištění.
3. Požadujeme snížit výše sazeb pojistného s ohledem na nižší navrhované dávky a skutečnost, že sazby jsou v současné době nadsazené a nereflektují vývoj počtu pracovních úrazů v jednotlivých odvětvích ekonomické činnosti (např. přes výrazný pokles nemocí z povolání v oblasti hornictví nebyla sazba snížena).
4. Navrhované sankce za přestupky (§ 64) považujeme za příliš vysoké, a zejména ve vztahu k malým a středním podnikům mohou být až likvidační – viz též naše obecná připomínka k širokému rozpětí sankce bez vazby na konkrétní závažnost porušení povinnosti s prostorem pro korupci státních úředníků. V každém případě je třeba vyloučit dvojí postih za totéž porušení povinnosti (např. ve vztahu k přirážce k pojistnému).
5. Systém „bonus-malus“ by měl být zaveden od prvního roku účinnosti navrhované úpravy a měl by zohledňovat již současnou úroveň vývoje počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání.
