Předložený návrh Ministerstva financí ČR uvažuje s výší schodku 94 mld. Kč. To představuje výdaje o 11,8 mld. Kč vyšší, než předpokládal Konvergenční plán vlády z dubna 2004, schválený na základě rozpočtového výhledu vlády Radou ECOFIN, což ohrožuje možnost čerpání zdrojů ze strukturálních fondů EU. Možnost dalšího růstu deficitu obsahuje i nereálně předpokládaný růst příjmů o 9,2 procenta. Riziko jejich nenaplnění spočívá zejména z příjmů daně z přidané hodnoty, v dodatečném zařazení nejistých příjmů z programů EU a předpokládaných dividend ČEPS. Na zmíněné obavy ukazuje i zkušenost s nenaplněním plánovaných příjmů v letošním rozpočtu. Na výdajové straně se návrh vůbec nezabývá výdaji ve výši patnáct miliard korun na úhradu dluhu ČKA a obsahuje tak další riziko vyššího schodku.
Navržený státní rozpočet pokračuje v trendu, který vedl ke snížení ratingu ČR o jeden stupeň. Důsledkem je zdražení financí pro stát a podnikatele. Rozpočet tak, jak je navrhován, je ve své struktuře naprosto nevyvážený. Přes rostoucí celkové výdaje státního rozpočtuj je podpora rozvoje podnikání a hospodářského růstu nedostatečná.
Prostřednictvím státního fondu dopravní infrastruktury, respektive vymezením zdrojů pro něj, by měl stát jasně deklarovat svůj zájem na zlepšení situace v dopravní infrastruktuře. Navýšení prostředků pro tento fond o 6 mld. má však pouze technický charakter a souvisí se zvýšením sazby DPH u stavebních prací. K faktickému navýšení prostředků pro tuto oblast tedy nedojde.
Zásadní nesouhlas vyjadřuje Svaz dopravy a průmyslu i k rozdělení zdrojů mezi účelovým a institucionálním financováním V a V. Předložený návrh zhoršuje tento poměr v neprospěch účelového financování. Nelze souhlasit ani s výší částky určené na podporu výzkumu a vývoje, neboť nenaplňuje program postupného navyšování zdrojů věnovaných na podporu výzkumu a vývoje v souladu s požadavky Lisabonské strategie, ke které se vláda přihlásila ve svém programovém prohlášení.
Problematickým bodem návrhu je míra zajištění spolufinancování programu ze strukturálních fondů. Představa ministerstva financí se významně liší od představ jednotlivých resortů.U některých z nich je požadavek několikanásobně vyšší než předpoklad ministerstva financí. Současný systém tvorby státního rozpočtu neumožňuje objektivně posoudit oprávněnost či neoprávněnost návrhů předložených resorty.
Neadekvátní je i částka věnovaná na podporu malého a středního podnikání. Návrh uvažuje pouze se 600 miliony korun (převážně na programy ČMZRB). Opět se objevuje otázka vazby na Programové prohlášení, které proklamuje rozvoj malého a středního podnikání jako jeden ze základních nástrojů, který by měl pomoci řešit rostoucí nezaměstnanost.
Při současné úrovni nezaměstnanosti v ČR považujeme navrhované 2,5 mld. korun na aktivní politiku zaměstnanosti pro podnikatelské subjekty z celkových 5,9 mld. za částku neadekvátní.
V nedostatečné výši jsou vymezeny i finanční prostředky na projekty tzv. softloans. Návrh vymezuje na tento účel pouze 100 milionů korun, přičemž potřeba kvantifikovaná na základě poznatků MPO je 300 milionů korun. Rozdíl 200 milionů je jistě pro státní rozpočet částkou nevýznamnou, ale pro realizaci připravených projektů má rozhodující význam.
