Statková hnojiva zlepšují ekonomiku

Mezi statková hnojiva můžeme zařadit organickou hmotu rostlinného a živočišného původu, která zlepšuje úrodnost půdy a je využitelná pro výživu rostlin. Řada statkových hnojiv pak představuje kombinace organických materiálů, které mají původ jak v rostlinné, tak živočišné produkci. Jde například o slámu s kejdou nebo různé receptury používané při sestavování kompostů.

Míra využití statkových hnojiv při hnojení a výživě rostlin závisí na způsobu hospodaření. U farem zařazených v ekologických programech by se měla výhradně používat hnojiva organického původu. Statková hnojiva rovněž hojně využívá řada konvenčních farem, které je vhodně kombinují s minerálními, průmyslově vyráběnými hnojivy. Výhodou statkových hnojiv je především vlastní produkce a zároveň možnost tyto vedlejší produkty živočišné výroby využít v rámci agrotechnických opatření v rostlinné výrobě, čímž lze uspořit značné investice do minerálních hnojiv nakupovaných od externích dodavatelů. Koneckonců správně skladovaná a ošetřovaná statková hnojiva jsou velmi bohatá nejen na dusík, ale také na ostatní významné prvky jako draslík, fosfor a další.

Správné skladování je základem

Prvním předpokladem pro ekonomické využití statkových hnojiv je jejich správné skladování a ochrana před vnějšími, zejména klimatickými vlivy. Je nutné zabránit především nadměrnému vyplavování živin a snižování obsahu sušiny, rovněž musíme zajistit ochranu životního prostředí, zejména spodních vod. Dnes existuje řada předpisů a norem, které skladování statkových hnojiv upravují a nařizují. Pro skladování pevných statkových hnojiv se budují zpevněná hnojiště s účinným odvodem kapalných substancí do k tomu určených jímek s dostatečnou kapacitou a takovým přístupem, aby bylo možné zajistit jejich vyvážení. Základem je zpevněná plocha umožňující rovněž bezproblémový pohyb manipulační techniky, která zajistí vrstvení chlévské mrvy tak, aby vnější aktivní povrch skladovaného materiálu byl co nejmenší. Některé skladovací kapacity mohou být rovněž opatřeny stacionární technologií pro manipulaci. Také musí být zajištěna dostatečná, pokud možno zpevněná plocha pro nakládání takto uloženého hnojiva. Jiná situace panuje při skladování tekutých hnojiv, například kejdy. Pro tyto účely se budují jímky, kdy se jako materiál využívá železobeton nebo povrchově upravená a ošetřená ocel. Někteří výrobci rovněž nabízejí konstrukce z nerezové oceli.
Další z možností představuje budování zemních jímek, jejichž dno a stěny jsou opatřeny speciální pevnou a nepropustnou fólií. Jímky se budují jako otevřené, někteří výrobci nabízejí i systémy zastřešení. Kapacita vychází především z požadavku na skladování po dobu minimálně šesti měsíců. Skladovací kapacity pro kejdu zahrnují rovněž další příslušenství, které souvisí především s čerpáním a plněním přepravních prostředků, jež zajišťují vyvážení a aplikaci. Součástí jsou i různá zařízení pro homogenizaci obsahu, která stejně jako systémy pro čerpání mohou být mobilní nebo stacionární. Některé provozy využívají ve spojení s kejdovým hospodářstvím také různé systémy separace pevné (separát) a kapalné (fugát) frakce. Separát se může využít jako pevné organické hnojivo, do kompostů či k přistýlání provozů živočišné výroby. Výroba a skladování kompostů jsou spojeny opět s dostatečnou manipulační plochou. Rovněž je nutné uvažovat se systémy pro jejich překopávání. Organizace výroby kompostů je velmi odlišná, a to od takřka polních a domácích podmínek s využitím běžné a speciální mobilní techniky až po podobu průmyslové výroby, která využívá zejména kombinace mobilní manipulační techniky se stacionárními linkami.

Linka pro aplikaci hnoje

Technologická linka k aplikaci hnoje je sestavena z jednoho nebo více manipulačních prostředků a jednoho nebo více aplikačních prostředků. Stroje k manipulaci se volí především s ohledem na výkonnost aplikační techniky. Obdobná aplikační linka jako pro statkový hnůj se používá také pro komposty, drůbeží trus a další materiál. Je však nutné mít na paměti, že u organických materiálů bohatých na živiny je třeba používat takovou techniku, která umožňuje aplikovat již od relativně malých dávek s určitou přesností.
K nakládání na menších farmách se používají především traktor s čelním nakladačem či malý kolový a smykem řízený nakladač. Střední a větší farmy využívají s úspěchem zejména klasické teleskopické nakladače. Technologické linky, které jsou tvořeny větším počtem velkých traktorových a automobilových rozmetadel, jsou zpravidla doplněny velkým kolovým nakladačem. Hydraulické vidle traktorového nakladače nebo lopata mají zpravidla objem 0,5 až 1 m³, obdobné nářadí pro teleskopický nakladač má objem 1 až 2,5 m3. Velké kolové nakladače dosahují standardně u univerzálních lopat a vidlí objemu asi 2 až 3,5 m³.

Konstrukční řešení rozmetadel 

Existují různé konstrukční systémy rozmetadel pevných organických hnojiv. V naprosté většině se setkáváme buď s kombinací frézovacích válců a rozmetacích disků, nebo s frézovacími válci, které zároveň plní funkci rozmetacích válců. Zpravidla jde o válce s vertikální osou rotace, u některých výrobců se můžeme setkat také s typem válců s horizontální osou rotace.
Z hlediska agregace a pohonu jde o tažená rozmetadla, která se podle kapacity dodávají s jednou, dvěma a třemi osami, nebo se jedná o různé nástavby, a to jak pro traktorové podvozky, tak pro různé speciální nosiče a nákladní automobily. S růstem objemů se začínají objevovat rovněž návěsy se čtyřmi osami. Výbava podvozků je obdobná jako u dopravní techniky – řiditelné nápravy, zvedatelná náprava, možnost posuvu nápravy, různé typy pneumatik, změna tlaku v pneumatikách (řada z těchto prvků je volitelná také u nosičů a nákladních automobilů).
Posuv materiálu uvnitř ložného prostoru zajišťují ve většině případů podlahové, mechanicky nebo hydraulicky poháněné dopravníky nebo dopravník, a to podle kapacity. Můžeme se setkat i s výtlačným čelem, které využívají rozmetadla, jež vycházejí z konstrukce návěsu s výtlačným štítem. Zadní čelo je nahrazeno adaptérem pro rozmetání se stejnými konstrukční principy jako klasická rozmetadla. Dalším komponentem u rozmetadel může být hydraulicky nastavitelná clona oddělující ložný prostor od frézovacího a rozmetacího ústrojí. Slouží k nastavení množství materiálu, které se uvolňuje z ložného prostoru. Svou roli hraje také při aplikace pevných organických hnojiv s menším obsahem sušiny.

Využití aplikační techniky

Rozmetadla s rozmetacími kotouči jsou vhodná nejen k rozmetání klasického hnoje, ale i drůbežího trusu, kompostů, vedlejších produktů z cukrovarů, popřípadě vlhkého vápence. Díky frézovacímu ústrojí a rozmetacím diskům lze aplikovat relativně malé dávky do velkého pracovního záběru, a proto o těchto strojích hovoříme také jako o univerzálních rozmetadlech. Modely s vertikálními, případně horizontálními frézovacími a zároveň rozmetacími válci jsou určeny především k aplikaci statkového hnoje. Je však třeba říci, že také výrobci těchto rozmetadel se snaží o to, aby bylo možné hnůj rozmetat v širších záběrech. Univerzální rozmetadla aplikují hnůj a ostatní hnojiva v šířce 12 až 16 m, avšak moderní rozmetadla umějí rozmetat hnojiva také v záběrech 16 až 24 m. Klasická rozmetadla statkového hnoje běžně aplikují v záběru 6 až 8 m, některé modely i v šířce nad deset metrů. Někteří výrobci opatřují tato rozmetadla různým typem clon (před i za pracovním ústrojím), díky nimž se blíží za určitých okolností univerzálním rozmetadlům a vzhledem ke konstrukci válců se jim mohou přibližovat také co do pracovního záběru.
Mezi příslušenství rozmetadel rovněž patří různé typy frézovacích válců, nástavky pro zvětšování kapacity ložného objemu, ochranné prvky zabraňující poškození nakládacích hran či různé typy ovládání. Zajímavou možností je úprava rozmetadla na vůz pro odvoz píce od sklízecích řezaček, kdy se rozmetací ústrojí nahradí zadním čelem. Mohou se osadit i dávkovací válce, stejně jako nástavky pro zvětšení objemu ložného prostoru asi na dvojnásobek kapacity rozmetací nástavby.

Různé možnosti pro kejdu 

Zatímco pevná statková hnojiva se aplikují v naprosté většině na strniště, u kejdy máme další možnosti, a to během vegetace nebo pod povrch půdy či pouze ke kořenům, například travních porostů. U kejdy můžeme využívat tzv. oddělenou aplikaci, kdy v závislosti na vzdálenosti tvoří linku několik přepravních cisteren a aplikační cisterna či cisterny. Stejně jako v případě rozmetadel, také zde se setkáváme s taženými a nástavbovými modely. Nádrže můžeme rozdělit do několika skupin, a to na aplikační, přepravní a stacionární kontejnerové zásobníky, rovněž se můžeme setkat s nesenými zařízeními. V tomto případě mají různé nástavby pro samojízdné nosiče, často s tříosým podvozkem (jedno řiditelné kolo vepředu, dvě na zadní nápravě) obrovský význam, neboť se mohou pohybovat ve vzrostlých porostech kulturních plodin, aniž by je poškodily.
V oblasti nástavbových cisteren se nejčastěji setkáme s nástavbami pro podvozky výměnných traktorových systémů a rovněž s nástavbami pro nákladní automobily. Obecně můžeme říci, že nástavby pro nosiče se využívají jako aplikační, nástavby pro výměnné systémy také jako aplikační, a to jak na strniště, tak do vzrostlých porostů. Nástavby pro nákladní automobily najdou uplatnění zejména jako přepravní cisterny a rovněž jako aplikační (téměř výhradně při aplikaci na strniště, neboť pohyb nákladního automobilu ve vzrostlém porostu není vhodný).

Aplikace s přepravními cisternami 

Tato technologie vychází z předpokladu, že aplikační cisterna je zejména pracovní stroj a využívají se tak její přednosti. Mezi ně patří relativně malý objem, a tedy nízká hmotnost a měrný tlak, nastavitelný rozchod kol cisterny a trakčního prostředku v kolejových řádcích a řádkových kulturách, nízkotlaké pneumatiky vhodné pro pohyb po povrchu pozemku a možnost agregace s různými typy adaptérů pro aplikaci kejdy. Jde tedy o výhody, které se projeví především při práci na poli a v porostech, avšak při nasazení v silničním provozu by tyto vlastnosti působily spíše negativně. Řada aplikačních cisteren je osazena různými adaptéry pro aplikaci kejdy – hadicový, radličkový, diskový atp., jejichž hmotnost není nejnižší. Je to vlastně hmotnost, kterou vozíme při přepravě navíc, přičemž při jízdě po polních cestách a v terénu trpí zejména jejich zavěšení a rázy se přenášejí také na samotnou cisternu.
Naproti tomu přepravní vozidla vynikají vyšší pojezdovou rychlostí, větším objemem cisteren a tedy větší přepravní kapacitou a podvozkem včetně obutí vhodným zejména pro jízdu po zpevněných plochách. Samozřejmostí je nutnost sladit především objemy aplikační cisterny na straně jedné a přepravních nádrží na straně druhé, přičemž objem přepravní cisterny by měl být celým násobkem objemu cisterny aplikační. Proto se setkávám s aplikačními cisternami, které mají objem na úrovni 6 až 12 m3, přepravní nádrže a jejich soupravy mají zpravidla objem 12 až 24 m3. Další možností, kterou skýtá tento systém, je doplnění mezizásobníků či stacionárních kontejnerů, které se umístní na okraji pozemku, do nichž přepravní nádrže navážejí kejdu a aplikační cisterny ji nasávají a poté aplikují. Důležitým článkem celé technologie je vybavení cisteren tak, aby bylo možné s co nejmenšími ztrátovými časy kejdu přečerpávat. Proto významní výrobci této techniky nabízejí nasávací ramena, různé systémy rychlého spojení mezi přepravní a aplikační cisternou, apod.
Aplikační cisterna, pokud je osazena podvozkem se dvěma nápravami, by měla být vybavena řiditelnou nápravou pro šetrný pohyb ve vzrostlém porostu. Můžeme se setkat také s většími cisternami, například s tříosým podvozkem a objemem 18 až 24 m3, případně s ještě většími, jejichž nasazení ve vzrostlých porostech je ale problematické. Proto výrobci, kteří se specializují na vývoj a výrobu aplikačních cisteren, nabízejí objem maximálně okolo 15 m3 a jednu, u větších modelů dvě, nápravy. Pro aplikaci se používají také větší cisterny, ale jejich nasazení je vhodné na strniště nebo travní porost, nikoli pro výživu a hnojení vzrostlých porostů polních plodin. Samotná cisterna pak může být vyrobena buď z oceli s patřičnou technologickou úpravou zajišťující životnost ve velmi agresivním prostředí, nebo se používají různé zpevněné syntetické hmoty s výztuhou proti mechanickému poškození.

Výbava a příslušenství 

Nabídka příslušenství pro všechny druhy a typy cisteren je poměrně široká, a to jak pro samotné nádrže, tak pro ostatní konstrukční skupiny. Nádrže mohou být opatřeny různými nasávacími a výpustnými otvory s odlišným systémem šoupat a jejich ovládání. Nechybí ovládací systémy pro přesné nastavování dávky a měření průtoku. K dalším prvkům patří různá nasávací ramena pro spojovací systémy mezi cisternami navzájem nebo mezi jímkami a cisternami. K příslušenství rovněž řadíme různé systémy míchání obsahu nádrže, a to buď hydraulické, nebo pneumatické, které zabraňuje sedimentaci pevných frakcí. Volbu nabízí rovněž systém plnění cisterny. Zpravidla máme na výběr mezi klasickou vývěvou a čerpadlem, můžeme se setkat i s kombinací vývěvy a zařízení pro zvýšení sacího výkonu, které se obecně nazývá turboplnění. Další skupina příslušenství se týká zejména podvozků, závěsných a tažných ojí, výměny nástaveb a ostatních prvků, které jsou stejné jako u dopravní techniky.
Samozřejmostí je možnost využití různých systémů a adaptérů pro samotnou aplikaci. Základním prvkem je tzv. nárazová hlava, která umožňuje plošnou aplikaci a rozptyl po povrchu pozemku. Je žádoucí, aby došlo k bezprostřednímu zapravení kejdy do půdy, neboť tím zásadně omezíme ztráty živin, zejména dusíku. Hlava může být buď jedna na výpustném otvoru, nebo jich může být více na trubkovém rámu. Mezi možnosti plošné aplikace můžeme zařadit ještě tzv. kejdové dělo. Jde o speciální trysku pro rozstřik kejdy do větších vzdáleností. Slouží k aplikaci z okrajů pozemků a používá se v některých zemích, kde je třeba aplikovat kejdu na hůře přístupné pozemky a cisterna tak nemusí pracovat například v nadměrném svahu.
Aplikační adaptéry se s cisternou agregují prostřednictvím spojovací konzoly nebo tříbodového závěsu. K základním adaptérům pro aplikaci kejdy patří zpravidla hadicový aplikátor s pracovním záběrem 6 až 24 metrů. Záběr je třeba volit zejména s ohledem na objem nádrže, neboť je třeba zajistit, aby cisterna urazila určitou dráhu. Proto se v praxi setkáme zejména s aplikátory o záběru 9 a 12 m, což má také vazbu na kolejové řádky a záběry postřikovačů, které dosahují zpravidla násobků těchto hodnot. Součástí hadicových aplikátorů a ostatních zařízení pro povrchovou a podpovrchovou aplikaci je rozdělovací hlava, zpravidla s řezacím zařízením, která zajišťuje rozdělení toku kejdy k jednotlivým aplikačním hadicím. Někteří výrobci používají pro dopravu kejdy k jednotlivým hadicím šnekové dopravníky. Hadicové aplikátory také nabízejí různé modifikace, a to zejména pro hnojení travních porostů, kdy jsou osazeny nástavci pro aplikaci ke kořínkům trav do vrchní půdní vrstvy. Jako zajímavost lze uvést systém, kdy je hadicový aplikátor umístněn ve tříbodovém závěsu traktoru a kejda se k němu přivádí z kontejneru na okraji pole.
Další skupinou jsou adaptéry pro podpovrchovou aplikaci. K nasazení na orné půdě se využívají zejména radličkové a diskové aplikátory, kterou svou konstrukcí vycházejí z kypřičů (radličkových, dlátových) a podmítačů (radličkových, diskových) i jejich příslušenství (půdní pěchy, zavlačovače). Většina výrobců dokonce upravené podmítače a kypřiče využívá a volí zpravidla záběry 2,5 až 6 metrů. Také pro aplikaci pod povrch půdy na trvalých travních porostech, ale i porostech polních plodin, existují zapravovací adaptéry, tzv. injektory. Jde v podstatě o disky, které rozřezávají půdy do určité hloubky, hadicí se přivádí do rýh kejda a pak dojde k jejich opětovnému uzavření. Někteří výrobci rovněž používají speciální adaptéry pro aplikaci hnojivé zálivky, případně zálivky v porostech zeleniny. 

Klíčové informace

- Obrovský potenciál statkových hnojiv je třeba využít.
- K efektivní aplikaci těchto hnojiv existuje na domácím trhu řada produktů.
- Celá technologie musí být zvládnuta jako celek – od systému skladování přes manipulaci až po konečnou aplikaci.
- Pouze tak mohou být statková hnojiva vhodnou alternativou k minerálním hnojivům a přispět k nemalým úsporám vstupů v rostlinné výrobě.

Ing. Filip Javorek