Průměrná cena u zemědělských výrobců cukrovky dosáhla v kampani 2002/03 úrovně 969 korun za tunu. Uvádí to ministerstvo zemědělství ve své situační a výhledové zprávě z letošního července. Tvrdí také, že ceny se již třetím rokem udržují díky vyhlášené minimální ceně na stabilní úrovni. Jinou zkušenost ale mají pěstitelé z rajonů Cukrovaru TTD, kteří mají dostat za tunu cukrovky z loňské sklizně pouze asi 800 korun.
„Část dodavatelů by byla ochotna přistoupit na kompromisní cenu 890 korun, ale většina trvá na minimální ceně 980 korun,“ uvedl Jan Bartoš, který je předsedou Svazu pěstitelů cukrovky Čech. „Jdeme proto do soudního sporu s cukrovarem. Navíc dodnes nemáme za řepu zaplaceno,“ řekl s tím, že takovým problémům se mohlo předejít, kdyby se kvóty rozdělovaly přes pěstitele. „Určitě se tak mělo postupovat, v tom jsme podpořili požadavek Asociace soukromého zemědělství, jenže stát ho odmítl,“ poznamenal Bartoš.
Generální ředitel společnosti Cukrovary TTD Oldřich Reinbergr tvrdí, že za cukrovku může zaplatit podle toho, kolik dostane za cukr. „Ve smlouvě jsme měli dodatek, že v případě, když padne cukerní pořádek, bude se cena řepy odvíjet od ceny cukru. My jsme dodržovali vývozní podíl kvóty, řídili se cukerním řádem, na rozdíl od některých jiných výrobců. To nás nakonec poškodilo,“ poznamenal Reinbergr. Neuznává, že by měl dodržovat minimální cenu cukrovky. „Když neplatí kvóty, neplatí ani minimální cena,“ je přesvědčen.
Agrární komora ČR, jejímž je Reinbergr viceprezidentem, podala nedávno stížnost ministerstvu financí na nedodržování minimální ceny cukru. Ta činí podle vládního nařízení, které začalo platit koncem letošního ledna, 17,30 koruny za kilogram. Podle MZe je však pro výrobce cukrovaru závazná až poté, co nabude právní moci rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu o rozdělení individuálních produkčních kvót, což bylo během června.
Sledovat a postihovat nedodržování minimálních cen je v pravomoci ministerstva financí. Státní zemědělský intervenční fond může podle mluvčí Jitky Slukové na porušování příslušného nařízení vlády Sobotkův úřad upozornit a požádat ho prostřednictvím MZe o provedení kontroly. „Takových podnětů podal fond řadu,“ konstatovala Sluková.
Mimo jiné zdražením cukru a potravin s jeho obsahem, což není v zájmu spotřebitelů, argumentoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěži při zamítnutí fúze německé společnosti Südzucker a francouzské Saint Louise Sucre. Ty na tuzemském trhu kontrolují skupiny Eastern Sugar s cukrovary v Němčicích, Kojetíně a Hrochově Týnci a Agrana, která má zpracovatelské kapacity v Hrušovanech nad Jevišovkou a Opavě. „Spojení by mohlo podstatně zhoršit strukturu trhu, který je i přes regulační opatření státu potenciálně konkurenční,“ zdůvodnil předseda úřadu Josef Bednář rozhodnutí, kterým zamítl rozklad, který již dříve proti zákazu podaly obě firmy.
Cukrovky by se podle odhadu statistiků mělo letos sklidit zhruba 3,26 milionu tun, zatímco v minulém roce to bylo 3,8 milionu. Že nepůjde o rekordní sklizeň, může být z celorepublikového pohledu nakonec spíše vítané – alespoň se nadměrně nezvýší zásoby cukru před naším vstupem do Evropské unie, která by za ně mohla Česko různými formami postihnout. Ministerstvo zemědělství připouští, že nemá přehled o tom, kolik cukru nyní v republice je. Plánuje se proto plošná inventarizace zásob u všech subjektů, kteří drží nad tři tisíce tun cukru. MZe k tomu připravuje prováděcí předpis včetně stanovení kompetencí.
SZIF uvádí oficiální zásoby podle hlášení cukrovarů, a ty představují 93,7 tisíce tun. „Tyto údaje prověřoval fond na přelomu srpna a září fyzickou kontrolou na místě. Šetření skončilo minulý týden u všech osmi cukrovarnických společností,“ uvedla mluvčí.
Přehled o pohybu cukru od září 2002 do července 2003 v tunách
Výroba 557,6 tisíce
Vývoz 154,5 tisíce
Prodej na domácím trhu 404,5 tisíce
Dovoz v rámci kvót (říjen 02 – srpen 03) 19,6 tisíce
Dovoz v kakaovém prášku (říjen 02 – červenec 03) 11,9 tisíce
Pramen: SZIF
