Svaz obchodu poslal stížnost do Bruselu

V souladu s rozhodnutím prezídia i představenstva Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) odeslal svaz včera stížnost na znění zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití k Evropské komisi. Uvedený zákon není podle této stížnosti zpracované advokátní kanceláří a právního rozboru svazu v souladu s principy Smlouvy o fungování Evropské unie. Zákazy a omezení vyplývající ze zákona o tržní síle totiž podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR zásadním způsobem diskriminují výhradně obchodní subjekty s takzvanou významnou tržní silou. Informoval o tom prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Zdeněk Juračka.

„Zákon č. 395/2009 Sb. obsahuje mnoho nejasností a chyb, ale prokazatelným rozporem s právem Evropské unie je fakt, že mimo jiné zavádí právní domněnku, že odběratel má významnou tržní sílu na základě čistého obratu vyššího než pět miliard korun,“ uvedl Juračka.
Tato hranice ale není opodstatněna jakýmkoliv objektivním kritériem. Nebyly provedeny žádné ekonomické analýzy ani statistická zjišťování, která by odůvodnila stanovení hranice právě v této výši. Odběratelé, na které se vztahuje tato domněnka, nejsou tak posuzováni podle obecných kritérií stanovených v § 3 odst. 2 uvedeného zákona, ale zákon se na ně vztahuje automaticky, bez ohledu na jejich odběratelsko-dodavatelskou síť. Tito dodavatelé jsou tak nuceni se domněnce aktivně bránit a prokazovat, že významnou tržní sílu nemají. Vzhledem k vágnosti kritérií v zákoně o tržní síle lze předpokládat, že vyvrácení domněnky bude velmi složité nebo nemožné.
Z analýzy, kterou pro svaz zpracovala advokátní kancelář, navíc vyplývá, že využití pouhého hlediska obratu při posuzování postavení na relevantním trhu bylo již dávno překonáno i v rámci posuzování dominantního postavení na trhu v rámci soutěžního práva, a stanovení povinností na základě obratu tak není ničím legitimováno a je zcela účelové. Pokud je cílem zákona ochrana dodavatelů produktů, nesouvisí tato ochrana nijak s obratem odběratelů. Celkový obrat odběratele nemá nikdy automaticky vliv na jeho vztahy s dodavateli. Stanovení této hranice zákonem tak nespadá pod dovolenou výjimku EU ze zákazu rozdílného zacházení.