Rozhovor s Jitkou Slukovou, tiskovou mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu
Blíží se konec dubna, vykoupil fond už alespoň všechno obilí nabídnuté loni v listopadu?
Během prvního měsíce po otevření intervenčního nákupu, tedy v listopadu minulého roku, dosáhly celkové nabídky 643 tisíc tun obilí. Nyní je vykoupeno asi 450 tisíc tun. Fond může listopadové nabídky přebírat až do 30. června a pozdější až do 31. července letošního roku. Evropská komise totiž udělala výjimku ve svém nařízení č. 495/2005, kterou umožňuje převzít obilí do intervenčních skladů nikoli ve lhůtě čtyř měsíců po měsíci, kdy byla učiněna nabídka, ale podle náročnosti situace ve lhůtě až sedmi měsíců.
To je ale významný zásah do pravidel uprostřed hry, s nímž zájemci o prodej obilí nemohli předem počítat. Proč tato změna?
Komise schválila výjimku pouze pro nové členské země, protože se ukázalo, že mají problémy s přechodem na nový systém. Podobně jako my i další nováčci upozorňovali Evropskou komisi na komplikace s chybějícími sklady. V původní evropské patnáctce takovou zkušenost nemají. Je potřeba říci, že čtyřměsíční lhůta se v unii chápe spíš jako povinnost pro zemědělce splnit předloženou nabídku, aby oni museli obilí dodat. U nás se z tohoto termínu stal bič na nás. A já mohu jen připomenout, jak nepopulární byl ředitel SZIF Jan Höck mezi zemědělci, když jim od samého počátku na rovinu říkal, pro fond jsou závaznými termíny jen počátek a konec intervenčního nákupu. Výjimka z nařízení komise současně umožňuje státu kompenzovat nabízejícím čekání, a to zvýšením měsíčních poplatků za skladování. Místo běžné taxy 0,46 eura na tunu se příspěvek při odloženém převzetí obilí zvyšuje o 0,80 eura a činí tak 1,26 eura za tunu na měsíc. I tyto příplatky finančně hradí Evropská unie.
Jenže k čemu budou kompenzace těm, kterým se při prodlouženém skladování zásoby kvalitativně znehodnotí …
Všichni se snažíme, aby se výkup zvládl. Zboží o kvalitě, která neodpovídá, ale prostě převzít nesmíme. Ani nám se nelíbí, jak je unijní systém těžkopádný oproti intervenčnímu nákupu, který probíhal v minulosti u nás. EU možná přecenila přizpůsobivost našich zemědělců, asi čekala rychlejší adaptaci.
Výjimka prodlužující lhůtu na převzetí obilí platí pouze pro letošní hospodářský rok?
Ano, týká se letoška.
Jaký je aktuální stav ve výkupu obilí?
Celková nabídka je 1,298 milionu tun, z toho téměř 1,14 milionu tun představuje pšenice, necelých 102 tisíce tun je ječmene a přes 58 tisíc tun kukuřice.
Kolik nabídek už musel fond odmítnout kvůli nevyhovující kvalitě a jaké množství stáhli sami zemědělci?
V současné době je z nabídky celkově vyřazeno již 310 tisíc tun obilovin. Kromě vlastních kontrol zadal fond i kontrolu prostřednictvím mezinárodně certifikované kontrolní společnosti Inspekta Core. Ta ověřila 252 vzorků především z listopadových destinačních a nárazově i loco nabídek. Výsledkem bylo, že 126 tisíc tun nevyhovovalo, nebo již neexistovalo. Nejčastěji za špatnou kvalitu mohla sněť zakrslá, brouci, vlhkost a nečistoty. Nálezy Inspekty jsou obdobné jako od našich kontrolorů. Co je také důležité - zemědělci, kteří již netrvají na nabídce obilovin do intervenčního nákupu, protože je prodali nebo zužitkovali jinak, by stornování měli každopádně nahlásit fondu. Měli by tak učinit telefonicky přímo na centrální pracoviště v Praze na číslech 222871403 u Heleny Šlizowské nebo 222871803 u Andrey Slavíkové. Je to velmi důležité, protože pak vznikají nepříjemnosti při již připraveném převzetí nabídek, když se ukáže, že už neexistují.
Kdy se začne intervenční obilí vozit do skladů v Německu či Belgii? A budou to zásoby od zemědělců nebo smluvních skladovatelů?
Přesnější datum zatím nemůžeme říci, protože stále čekáme na potřebnou autorizaci z Bruselu. V EU se možnost skladovat intervenčně nakoupené obilí v jiném státu nevyužívá. V minulosti se uskutečnila pouze jednou, takže s tím nejsou praktické zkušenosti. Ale mělo by to být tak, že do cizího skladu se přesunou pouze zkontrolované a fondem převzaté obiloviny, tedy zboží z našich intervenčních skladů. Výběr bude podřízen standardnímu mechanismu – bude se tedy řídit především termínem nabídky a vzdáleností do skladovacího místa.
