Technologické linky pro sklizeň sena a senáže můžeme rozdělit na mobilní a stacionární. Mobilní linky reprezentuje technika určená pro sklizeň. Jedná se o pracovní operace, jakými jsou sečení, obracení, shrnování, sběr nebo lisování, přičemž nelze zapomínat na dopravní techniku a techniku pro naskladňování. Stacionární technologie pak zahrnují zejména skladovací kapacity – těmi jsou senážní žlaby a věže, seníky, plata a stavby vůbec.
Rotační žací stroje
Rotační žací stroje představují naprostou většinu dodané žací techniky na našem trhu. V nabídce specializovaných výrobců pícninářské techniky se setkáváme zejména s bubnovými a diskovými žacími stroji, někteří z nich však nabízejí pouze disková provedení. Bubnové žací stroje se také označují jako modely s horním pohonem (úhlové převody, ozubená kola, řemeny), zatímco diskové žací stroje nabízejí tzv. spodní pohon. Ten je zajištěn různou konfigurací ozubených kol uložených ve šroubované či svařované žací liště, případně se může jednat o sekce úhlových převodovek.
Disková provedení nabízejí zejména nižší nároky na příkon, což souvisí hlavně s nárůstem pracovních záběrů, a proto se také širokozáběrové modely nabízejí jako diskové. Bubnové modely pak dosahují maximálních pracovních záběrů okolo 3 m, zatímco u diskových modelů se setkáváme u nesených modelů s maximálními záběry 4–4,5 m u jedné sekce.
Nesené modely se pak agregují do předního i zadního tříbodového závěsu a umožňují sestavovat různé kombinace. Případně se setkáváme s kombinacemi čelně nesených a závěsných žacích strojů, opět v různých kombinacích. Dostáváme se zpravidla na hodnotu celkového záběru 9 m, v některých případech na záběr přesahující hranici 11 m.
Jednotliví výrobci pak nabízí rovněž tažené modely s různým typem podvozku a nesené kombinace více sekcí diskových žacích strojů o záběrech okolo 7,5–11,5 m. Zavěšení nesených sekcí může být boční, středové nebo v těžišti.
Vysoce specializovaní výrobci pak nabízejí samojízdné diskové žací stroje s výkonnými agregáty v kategoriích 294–368 kW (400–500 k) se záběry 9,5 až 14 m s pojezdovou rychlostí až 40 km/h.
Žací stroje se dodávají v provedení bez adaptéru pro úpravu pokosu nebo s tímto adaptérem. Ten může mít různou podobu, a to tzv. kondicionér s plastovými nebo ocelovými prsty, které lze označit jako univerzální pro traviny i jeteloviny, a tzv. mačkací válce s ocelovým nebo pryžovým pláštěm, využívané pro sklizeň jetelovin.
Některé tažené modely, vzadu nesené žací kombinace a samojízdné modely nabízejí rovněž systém pro vytváření sběrného řadu v jednom přejezdu. Výrobci využívají buď hydraulicky poháněné pryžové dopravníky, nebo dopravníky šnekové, přičemž některé modely pak mohou „shazovat“ hmotu pouze z části záběru. To slouží pro zvýšení výkonnosti následného shrnování, čímž se vytvářejí řady ze záběrů větších, než jsou záběry shrnovačů.
Rotační žací stroje nabízejí různé příslušenství, mezi které patří nastavitelné splazy, různé typy zavěšení, odlehčování a jištění proti nárazu. V těchto případech se využívají vinuté pružiny, hydraulické systémy a různé nárazové pojistky. Mezi příslušenství patří rovněž usměrňovací plechy, disky nebo válce pro usměrňování toku hmoty odhazované bubny či disky.
Záběry a počet rotorů rostou
S tím, jak rostou pracovní záběry rotorových obracečů, rostou také počty rotorů. Pracovní záběry se volí v závislosti na pracovních záběrech žacích strojů, aby byly obraceny vždy celé řádky. Jsou-li žací stroje osazeny kondicionéry s rozprostíracími plechy pro vytváření „koberce“ v celé šíři záběru, může být záběr obraceče na žacím stroji nezávislý.
V našich podmínkách se nejčastěji setkáváme s rotorovými obraceči o pracovním záběru 4,5–9 m, které jsou osazeny 4–8 rotory zpravidla s 5–7 rameny s obracecími prsty tvořenými pevným a pružným „drátem“ kruhového průřezu v podobě vinuté pružiny, které se dodávají s různou geometrií podle daného výrobce. Ramena samotná pak mají kruhový (trubka) nebo obdélníkový průřez (páskovina).
Někteří výrobci nabízejí rovněž menší záběry se dvěma rotory, přičemž modely se čtyřmi a více rotory se do přepravní polohy sklápějí mechanicky, zpravidla však hydraulicky. Každý z rotorů je osazen kopírovacím a nivelačním kolem. Pohon rotorů zajišťují hnací hřídele, které jsou mezi sebou propojeny buď klasickými homokinetickými klouby, nebo různými do sebe zapadajícími spojkami, zpravidla se 6–8 prsty.
Oblibu si získávají rovněž větší pracovní záběry, a to v rozsahu asi 9–11 m, které jsou osazeny zpravidla 8–10 rotory výše popsané konstrukce. Tyto modely jsou však konstruovány jako závěsné. Jsou osazeny přídavným podvozkem, který slouží k přepravě po pozemních komunikacích při vyšších pojezdových rychlostech. V pracovní poloze se pak obraceč pohybuje opět po podvozcích rotorů.
Další variantou závěsných modelů jsou tažené obraceče se záběry asi do 15 m, které se osazují až 14 rotory, přičemž podvozky rotorů slouží jako pracovní i přepravní a tyto modely se přepravují v ose trakčního prostředku a můžeme je nazvat modely s tzv. nůžkovým skládáním (probíhá zpravidla hydraulicky).
Přepravní rychlost po pozemních komunikacích odpovídá možnostem moderních trakčních prostředků. Jako tažené se dodávají rovněž některé modely se záběry 4–6 m. Také rotorové obraceče nabízejí různé příslušenství a možnosti nastavení, přičemž se jedná zejména o nastavení úhlu obracecích prstů, pod kterým vnikají do masy zelené, případně zavadlé hmoty.
Další možností je mechanické nebo hydraulické nastavení tzv. hraničního obracení, které se využívá při práci na okrajích pozemků a zabraňuje se tak „přehazování“ hmoty mimo hranici pozemku.
Někteří výrobci pak umožňují osazovat obraceče převodovkami pro tzv. noční obracení, které spočívá ve změně smyslu otáčení rotorů, které pak vytvářejí mezi sebou malý řádek, jenž nahrazuje při sušení sena v minulosti používané kopení, přičemž tato výbava je žádána v některých horských oblastech.
Obecně lze říci, že se dnes setkáváme s jednoúčelovou technikou, nikoli univerzálními řešeními, která umožňují obracet a shrnovat. Je to dáno tím, že zatímco obraceč musí poměrně agresivně přemístit často těžkou a zelenou hmotu velkou rychlostí, shrnovač musí poměrně šetrně a přitom čistě zajistit vytvoření kompaktního řádku naopak s relativně nízkými otáčkami.
Shrnování a lisování
Taktéž rotorové shrnovače lze rozdělit na modely, které vytvářejí tzv. boční řádek a modely s tzv. středovým řádkem.
Shrnovače s bočním řádkem se dodávají v provedení s jedním rotorem a nabízejí záběr zpravidla 3,5–4,5 m, se dvěma rotory o záběru asi 6–8 m nebo se třemy rotory, které nabízejí záběr téměř 10 m v jedné jízdě.
Některé modely pak mohou vytvářet jeden nebo dva řádky podle nastavení shrnovacích rotorů. Boční modely se zpravidla využívají tak, že se jeden sběrný řádek vytváří ze dvou záběrů a řádek je tak vytvořen ze šíře odpovídající dvojnásobku nominálního pracovního záběru.
Při nízkém výnosu se pak vytváří řádky například ze tří- či čtyřnásobků daného záběru. Středové shrnovače se pak dodávají v provedení se dvěma rotory o pracovním záběru 6–10 m, se čtyřmi rotory o pracovním záběru 9–14 m, nebo dokonce se šesti rotory o pracovním záběru, který atakuje hodnotu 20 m v jedné jízdě. Některé modely jsou konstruovány tak, že mohou vytvářet jak středový, tak boční řádek, a to díky změně pozice rotorů a změně smyslu jejich otáčení. Řada středových modelů pak nabízí variabilní praporní záběr, kdy je možné měnit shrnovací šířku v rozsahu 1–10 m podle konstrukce a počtu rotorů. Vyjma jednorotorových modelů, které jsou ve většině případů konstruovány jako nesené, avšak setkáme se také s taženými typy, ostatní shrnovače se konstruují jako závěsné.
Závěsné modely pak nabízejí buď nosný rám s přepravním podvozkem, nebo se přepravují po podvozcích rotorů, obdobně jako v případě některých tažených obracečů, přičemž takový podvozek zahrnuje přídavné hydraulické prvky. Srdcem rotorových obracečů je samotný rotor, který je opatřen zpravidla 10–15 rameny, které nesou různý počet a provedení obracecích prstů.
Sklon ramen, potažmo prstů zajišťuje tzv. kulisová dráha, jež může pracovat buď v olejové lázni, nebo existují modely s kulisou vyrobenou ze speciální slitiny nevyžadující olejovou náplň. Ramena jsou v místě uložení v kulise osazena ložiskem, které usnadňuje jejich pohyb v dané kulisové dráze. Rotor jako takový je opatřen podvozkem s různým počtem nivelačních a kopírovacích kol v různé konfiguraci, případně přidaným kopírovacím kolem. Nastavování podvozků a tedy výšky pracovních prstů od země je podle konstrukce zajištěno mechanicky nebo elektricky.
Mezi běžné způsoby patří lisování senáže trav a jetelovin svinovacími lisy, přičemž v této oblasti se využívají zpravidla modely s proměnlivou (variabilní) lisovací komorou, nebo modely s komorou pevnou (konstantní). Zde činí běžný průměr balíku 1,2 m, což platí rovněž pro modely lisů s tzv. semivariabilní lisovací komorou. Tento průměr se volí zejména s ohledem na manipulaci s takto uskladněným krmivem, neboť senáže o nižší sušině mají značnou relativní hmotnost, přímo úměrnou hmotnosti balíku samotného.
V případě lisování sena a slámy se využívají modely s pevnou lisovací komorou také o průměrech okolo 1,5 m, případně modely s variabilní komorou s možností nastavení v rozsahu zpravidla 0,8–2 m podle daného výrobce. Konstrukce lisovací komory v případě té konstantní využívá laťových dopravníků, stejně jako komora semivariabilní, válců nebo jejich kombinací. Variabilní modely lisů jsou tvořeny laťovými dopravníky nebo nekonečnými pryžovými pásy. Vhodné svinovací lisy pak jsou osazeny širokým sběračem s kopírovacími a nivelačními koly, kdy je nutné zabránit sběru příměsí a vhodným příslušenstvím je rovněž rotační vkládání s řezáním, které umožňuje dosahovat teoretických délek řezanky podle výrobce 40–70 mm.
Vázání senážních balíků je v naprosté většině případů prováděno do sítě a důraz se klade na přehrnutí sítě přes okraje balíku. Vzhledem k tomu, že takový lis bude často pracovat při sklizni senáže na vlhkých pozemcích, je vhodné, aby byl opatřen velkoobjemovými pneumatikami nebo tandemovou nápravou.
Méně častý způsob představuje v našich podmínkách lisování lisy na obří hranolové balíky, které jsou opět zpravidla opatřeny řezáním a výkonným vkládacím rotorem a nechybí ani široký sběrač s výše popsanými parametry. Zejména pro lisování sena (ale také senáže) se využívají také lisy na obří hranaté balíky, nejčastěji s rozměry komory 1,2 x 0,7 m až 1,2 x 0,9 m, avšak na trhu existují také jiné rozměry, například 0,8 x 0,5 m až 1,2 x 1,3 m. Standardem všech obřích hranolových lisů je vkládací rotor, případně doplněný řezáním, a široký sběrač o šířce sbírání asi 1,8–2,4 m.
Vázání je motouzem. Zpravidla jsou lisy osazeny tandemovou, mnohdy řiditelnou nápravou s konstrukčními rychlostmi často přesahujícími hranici 60 km/h. Některé modely mohu lisovat rovněž balíky, které jsou složeny z několika hranatých balíků kompaktních rozměrů.
Ovíjení balíků a sběrací vozy
Již slisované balíky je potřeba pokud možno neprodyšně uzavřít, k čemuž slouží různé typy ovíječek. Ovíječky jsou konstruovány jako integrované a tvoří tak součást konstrukce svinovacího lisu. Dále se setkáváme s ovíječkami nesenými nebo taženými, které mohou být vybaveny různým typem nakládacího systému.
Alternativou k integrovaným ovíječkám jsou modely určené pro připojení do speciálního závěsu (je součástí lisu), případně ovíječky s vlastním rámem, do kterého se pak agreguje lis jako celek.
Někteří uživatelé pak volí ovíječky stacionární, s dálkovým ovládáním a samostatným hnacím agregátem. Obdobně se dodávají ovíječky pro ovíjení velkých hranatých balíků.
Určitou alternativou pak může být uzavření stohu tvořeného hranatými senážními balíky klasickou senážní plachtou, případně ovíjení celých bloků speciálními zařízeními.
Možností uložení kulatých balíků je jejich ukládání do speciálních vaků nebo kontinuálními tunelovými ovíječkami, které vytvářejí ucelené soubory balíků ovinutých smršťovací fólií. Balíky ovinuté smršťovací fólii se manipulují prostřednictvím takové manipulační a eventuálně dopravní techniky, která minimalizuje poškození vrchního fóliového obalu, k čemuž se využívají zejména různé kleště pro manipulaci určené pro čelní nakladače, teleskopické manipulátory a případně nakladače kolové různé výkonové kategorie.
Sběrací vozy lze rozdělit na sběrací vozy pro sklizeň suché píce, na sběrací řezací a senážní vozy a na vozy víceúčelové. Jednotlivé modely se liší především robustností konstrukce a provedením nástavby.
U první zmiňované kategorie se jedná o snahu naložení maximálního objemu suchého materiálu, čemuž odpovídá také dimenzování rámu, zatímco konstruktéři dalších dvou skupin kladou důraz na precizní řezání. Trendem jsou těžké vkládací spirálové rotory s minimální vzdáleností mezi vkládacími segmenty a řezacími noži a dále na co největší nosnost, neboť zejména víceúčelové sběrací vozy se využívají také jako transportní prostředky při sklizni kukuřice, která má vysokou objemovou hmotnost.
Sběrací jsou opatřeny vlečeným nebo tlačeným sběračem, kdy střední výkonová kategorie moderní konstrukce je osazována sběrači o šířce sbírání zpravidla 1,7–1,8 m, modely vyšších výkonových kategorií pak disponují sbíráním o šířce 1,8–2,1 m. Sběrač je obdobně jako u lisů, ale i řezaček, konstruován s vodicími kulisovými drahami nebo bez nich, kdy se pak otáčí pouze centrální hřídel a spolu s ním pevně spojené nosníky sběracích prstů.
O teoretické délce řezanky rozhoduje nejen provedení rotoru, ale také počet řezacích nožů, které pak umožňují dosahovat teoretické délky řezanky 35–50 mm podle konstrukce. Nože jsou usazeny na, směrem dozadu nebo do boku, výklopném nosníku a také do oblasti sběracích vozů začíná pronikat automatické zařízení pro broušení nožů. Samotná nástavba je tvořena dřevěnou nebo ocelovou podlahou s různým počtem podlahových dopravníků. Podle kategorie vozu dosahuje určité kubatury, kdy se zpravidla udávají dvě hodnoty – objem podle DIN a objem při středním stlačení.
Menší kategorie sběracích vozů dosahují objemu podle DIN asi do 30 m3, modely střední třídy dnes mají objem 30–40 m3 a nejvýkonnější modely pak zpravidla 40–55 m3, přičemž hodnoty při středním stlačení činí podle kategorie asi do 50 m3, 50–60 m3 a 60–100 m3. Nástavba je u senážních vozů konstruována zpravidla jako celoplechová, některé sběrací vozy pak mohou být vybaveny dělenou nástavbou, kdy je horní část tvořena ocelovými latěmi a zpravidla je sklopná.
Vyjma kompaktních sběracích vozů pro horské podmínky jsou dnes sběrací vozy opatřeny dvou- nebo dokonce tříosým podvozkem s řiditelnými nápravami odpruženými listovými péry nebo hydraulicky. Konstrukční rychlosti odpovídají možnostem moderních zemědělských trakčních prostředků s rychlostmi 40–80 km/h. Nástavba je pro vyprazdňování osazena zadními vraty nebo vraty doplněnými o dva nebo tři rozprostírací válce.
Samojízdné řezačky a doprava
Vrcholem nabídky každého specializovaného výrobce techniky pro sklizeň píce jsou samojízdné sklízecí řezačky. Na některých zámořských a evropských trzích jsou velmi populární řezačky tažené, případně nesené. Samojízdné řezačky lze charakterizovat zejména výkonnými agregáty, přičemž někteří výrobci osazují své nejvýkonnější modely dokonce dvěma motory, kdy se pro sklizeň senáží a přepravu využívá výkon pouze jednoho z nich. Jiné konstrukční řešení se nabízí v podobě elektronického řízení motorů, kdy v podstatě jeden výkonný agregát může pracovat ve dvou výkonových hladinách, což v podstatě odpovídá práci s jedním nebo dvěma motory.
Na trhu se můžeme setkat s nabídkou sklízecích řezaček osazených šesti, osmi a dvanáctiválcovými vznětovými přeplňovanými motory výkonových kategorií 294–808 kW (400–1100 k), přičemž na vybraných východních trzích se nabízejí samochody o výkonech 110–257 kW (150–350 k). Těmto parametrům odpovídá také objem palivové nádrže pro celodenní práci bez tankování a s kapacitami nad 1000 l.
Pro sklizeň senáže se využívají řezačky osazené sběračem, který zpravidla nabízí šířku sbírání podle daných trhů 3–4,5 m. Většina modelů má dva páry vkládacích válců, i když jsou na trhu výrobci, kteří nabízejí celkem šest vkládacích válců. Řezací buben, který je srdcem každé řezačky, je opatřen pro senážování spirálově usazenými noži o různém počtu v celé šíři bubnu, nebo noži uspořádanými do tvaru písmene V, jehož šířka činí zpravidla 700–900 mm.
Řezací systém pak pokračuje metačem a metací koncovkou, která je u samojízdných modelů opatřena ovládáním všemi směry z kabiny řidiče.
Stejně jako lisy a řezací vozy, také řezačky mají různé typy aplikátorů pro dávkování biologických nebo chemických konzervačních přípravků. Podvozek sklízecích řezaček dnes nabízí pojezdovou rychlost na úrovni 25–40 km/h, často s plynulým pohonem pojezdu, a to podle modelu a trhu, vzhledem k tomu, že řezačka často pracuje ve ztížených podmínkách, je žádoucí, aby byla osazena pohonem všech kol, a pro zvýšení komfortu se dodávají některé modely s odpruženou zadní nápravou. Kabiny se dnes konstruují s ohledem na maximální prostor, viditelnost a ergonomii ovládacích prvků.
Součástí technologických linek je v případě sklizně sena a senáže výkonná dopravní a manipulační technika, která odpovídá svou kapacitou výkonnosti sklizňových strojů a nesmí být limitujícím faktorem omezujícím jejich výkonnost.
Pro odvoz lisovaných objemných krmiv jsou k dispozici různé přepravní podvozky, mnohdy samonakládací. Odvoz hmoty od samojízdných sklízecích řezaček zajišťují kromě již zmíněných víceúčelových sběracích vozů také nákladní automobily, traktorové soupravy s výměnnými systémy, velkoobjemové univerzální návěsy a univerzální zemědělské návěsy. Odpovídající konstrukční řešení musí nabízet rovněž manipulační technika, kterou představují v případě manipulace s lisovanou pící traktorové čelní nakladače, teleskopické manipulátory a také kolové nakladače různých výkonových kategorií, osazené různými typy nářadí, které závisí na druhu balíku a jeho způsobu uzavření. Pro lisované seno tak mnohdy dostačují různé typy bodáků, pro ovinuté balíky jsou k dispozici speciální kleště různé konstrukce, které chrání ovíjecí fólii.
Obdobná technika se používá také pro naskladňování senážních žlabů či plat, kde se uplatňují zejména manipulátory a velké kolové kloubové nakladače, samozřejmě opatřené příslušnými adaptéry, jako jsou různé typy drapákových vidlí nebo velkoobjemové lopaty s příklopem.
Klíčové informace
– Strojů využívaných pro sestavování technologických linek existuje celá řada, a to jak z hlediska konstrukce, tak technických řešení.
– V oblasti sečení vedou rotační žací stroje, v oblasti obracečů a shrnovačů pak rotorové modely s vertikální osou rotace. Jistou renezanci zažívají paprsková provedení či modely využívající sběrače a dopravníky.
– Sklizňové technologie zakončují sběrací vozy, řezačky a různé typy lisů.
Ing. Filip Javorek
