Výkonné sečení je základem celého procesu výroby objemných krmiv. K němu je nezbytná technika, která nejenže nepoškozuje pozemky, ale umožní sklizeň porostů trav a jetelovin v optimálním čase bez poškození a znečištění hmoty. U sklizně porostů kukuřice či obilnin navíc zajistí dostatečné narušení zrn a uvolnění v něm obsažené energie.
U porostů trav a jetelovin je nutné počítat s tím, že existuje poměrně úzké časové období pro jejich sklizeň v optimální zralosti. To nejlépe vědí chovatelé skotu dojných plemen, zejména chtějí-li dosahovat nadprůměrné užitkovosti.
Názory, kdy sklízet porosty trav a jetelovin, se poměrně různí. Obecně lze říci, že travní porosty, které slouží jako základní objemná píce pro zajištění krmení na mléčných farmách, se v nižších polohách začínají sklízet v první polovině května, ve středních a vyšších polohách jde o druhou polovinu května, přelom května a června, případně v prvním červnovém týdnu. Je to ovlivněno zejména nadmořskou výškou a svou roli hraje také výnos hmoty.
Co se týká doby, po kterou je možné sklízet travní porosty, zkušenosti z praxe ukazují, že by měla proběhnout během deseti dní. Řada producentů mléka, kteří obhospodařují trvalé travní porosty, požaduje sklizeň během tří až sedmi dnů. Také tady platí, že co chovatel, to jiný názor. Nároky na sestavení senážní linky jsou poměrně značné a kdo měl možnost si v praxi vyzkoušet organizaci těchto prací, zejména ve službách, ví, že často prožívá horké chvíle.
Aby bylo možné zajistit sklizeň porostů v tak krátkém čase, je třeba začít již sečením, jehož výkonnost dosahuje v praxi jeden a půl až dvojnásobku výkonnosti následné technologie. To proto, aby byla připravená postačující plocha a tedy dostatečné množství hmoty, které rovnoměrně zavadne na sušinu 30 až 40 procent. Také u obsahu sušiny platí stejné rčení jako v případě názorů na dobu trvání sklizně a jejího načasování. Z požadavků na rychlou sklizeň porostů je zřejmé, proč se neustále zvětšuje pracovní záběr žacích strojů a proč někteří výrobci nabízejí výkonné „samochody“. Nemusí nutně platit, že samojízdné stroje musejí za každou cenu sklidit za sezónu tisíce hektarů ploch. Je však nutné brát v úvahu především rychlost, s jakou lze posekat požadované množství porostů, což významně ovlivňuje kvalitu konzervované píce a má nesporný význam pro ekonomiku chovu skotu, respektive produkci mléka a masa.
Úprava pokosů
Při sklizni porostů na senáž je nutné dosáhnout rovnoměrného zavadání na požadovaný obsah sušiny. Vzhledem k poměrně krátkému časovému úseku je žádoucí minimalizovat množství pracovních operací a zajistit tak sklizeň v co nejkratším čase. Pro úpravu hmoty známe v podstatě dva základní systémy – rotorový a válcový. Systém s rotorem, tzv. kondicionérem, tvoří hřídel osazený pevně, výkyvně, nebo pružně uloženými prsty různého tvaru, které mohou být ocelové, nebo plastové a zajišťují zejména narušení voskové vrstvy stébel trav. Intenzita narušení se nastavuje jednak otáčkami a jednak vzdáleností mezi prsty rotoru a stíracím plechem. Válcový systém pracuje na principu dvou proti sobě se otáčejících pryžových nebo ocelových profilovaných válců. Jejich úkolem je namačkat hmotu za účelem zvýšeného výparu vody, přitom nesmí docházet k nadměrnému oddrolování lístků jetelovin.
Nevýhodou žacích strojů se systémem pro narušení a úpravu hmoty jsou vyšší energetická náročnost a větší vlastní hmotnost stroje. Avšak rychlejší a rovnoměrnější zavadání hmoty, minimalizace nebo omezení dalších zásahů, zejména obracení, ale také snazší a čistější shrnování bez nadměrného množství příměsí mnohonásobně převýší zdánlivé nevýhody. Rychlejší zavadání a následné zasychání ocení rovněž ti, kteří část porostů využívají k výrobě sena, kdy o výsledku mnohdy rozhoduje každý půlden. Výhodou žacích strojů se systémy pro úpravu hmoty je i skutečnost, že je lze vybavit dalším příslušenstvím, a to zejména usměrňovacími plechy. Hmotu je tak možné rozprostřít po celé ploše, čímž odpadají starosti s obracením (vyžaduje-li to průběh počasí, množství hmoty, přesvědčení hospodáře atd.) a shrnováním, kdy není nutné řešit návaznost pracovních záběrů ve sledu žací stroj – obraceč – shrnovač. Některé žací stroje s kondicionérem je také možné osadit systémy pro shazování porostů, které pracují na principu shazovacích pásových dopravníků, shazovacích šnekových dopravníků, případně shazovacích vodicích plechů.
Minimalizovat operace, ano nebo nikoliv?
Takovou otázku si klade každý, kdo sestavuje linku pro sklizeň zavadlé hmoty. Budeme-li hovořit o jakémsi konvenčním modelu senážování, pak je třeba uvažovat o následujících operacích. Sečení – obracení – shrnování – sběr. Zajišťuje-li sečení porostů žací stroj nebo stroje bez adaptéru pro úpravu pokosů (rotor, válce), pak se dalšímu zásahu – obracení, pravděpodobně nevyhneme, a to z následujících důvodů. Je-li konfigurace žacího stroje taková, že posečenou hmotu ukládá do různě širokých řádků, je třeba volit pracovní záběr obraceče, případně shrnovače tak, aby vždy zpracovávaly celé řádky. Znamená to, že by pracovní záběr obraceče měl odpovídat celým násobkům pracovního záběru žacího stroje. Snad každý výrobce ve svých materiálech uvádí tabulku, která napomáhá při výběru vhodného obraceče, případně shrnovače do linky. Obracení nabývá na významu při vyšším výnosu hmoty, kdy je třeba zajistit provzdušení posečené píce. Provzdušení a nadzvednutí hmoty také usnadňuje její shrnování. Vzhledem k tomu, že řádky nejsou „přilepeny“ k zemi, vyhneme se při nahrnování nečistotám a příměsím, neboť budeme moci pracovat s vyšší výškou shrnovacích prstů od země.
Další dilema, které řada chovatelů při sestavování linky pro sklizeň senáže řeší, se týká toho, zda použít na žacím stroji systém shazování. Vždy by mělo být cílem přichystat pro techniku, která zajišťuje následný sběr, dostatečné množství hmoty zavadlé na požadovanou sušinu a tuto hmotu připravit v dostatečně hutných a kompaktních řadech bez příměsí a nečistot. Tyto požadavky odpovídají na otázku, proč téměř všichni výrobci žacích strojů nabízejí pro některé své modely systémy shazování hmoty.
Všechny žací stroje v neseném, taženém a samojízdném provedení, které jsou takovým systémem vybaveny, mohou píci ukládat do jednotlivých řádků, případně ji rozprostírat na plochu, nebo shazovat do jediného sběrného řadu. Některé žací stroje se shazováním umožňují z části pracovního záběru hmotu shazovat a na části záběru ji rozprostírat na plochu, čehož se využívá zejména u širokozáběrových žacích kombinací. Následuje shrnování širokozáběrovými shrnovači, které shrnují hmotu ze záběru v rozmezí 15 až 20 m při jediném přejezdu. Shazování porostů má význam zejména v kombinaci s příslušenstvím, které umožňuje sekat porosty s vyšším strništěm a při sklizni porostů pícnin na orné půdě, kdy minimalizujeme sběr kamenů, případně hrud a dalších nečistot, zejména v prvním užitkovém roce. Pokud jde o „úspory“ při pořizování jednotlivých článků technologie, můžeme se setkat s požadavkem na univerzální stroj – obraceč a shrnovač v jednom. Zde je třeba mít na paměti, že od obraceče očekáváme intenzivní provzdušnění zelené hmoty s patřičnou agresivitou, zatímco při shrnování klademe požadavky na co nejšetrnější zacházení se zavadlou hmotou, což platí zejména u porostů jetelovin. Z toho vyplývá, že se konstrukce obou skupin strojů liší, a proto také většina renomovaných výrobců techniky pro sklizeň píce nabízí ucelenou řadu obracečů a ucelenou řadu shrnovačů. Univerzální technika je pak výsadou vybraných trhů a specializovaných výrobců, i když má jistě své opodstatnění.
Jaký zvolit shrnovač?
Pomineme-li existenci různých typů shrnovačů, jako jsou paprskové, bubnové, či pásové, setkáváme se v naprosté většině případů s rotorovými modely. Každý z výrobců nabízí ucelenou řadu, kdy se jednotlivé modely liší počtem rotorů a pracovním záběrem. Je otázkou, zda si pořídit stranové, nebo středové provedení. Mezi výhody stranových shrnovačů patří možnost shrnování hutných řadů při nízkém výnosu hmoty (jízda v obou směrech na jeden řádek), nebo naopak řadů z menšího záběru při vysokých výnosech (jízda v jednom směru na jeden řádek). Jako nevýhodu lze označit relativně nižší výkonnost danou najížděním na řádek při jízdě v obou směrech. Při snaze vytvořit pravidelný a kompaktní řádek je také třeba více šikovnosti v porovnání se středovými modely. Ty mají záběr předem daný, u výkonnějších typů lze pracovní záběr nastavit, a to oddalováním, respektive přibližováním rotorů k sobě. Tím, jak se zvětšuje rozteč mezi rotory, zvětšuje se také šířka řádku, na což je třeba pamatovat zejména při sestavování technologie, na jejímž konci je stroj s úzkým sběračem.
Při nízkých výnosech hmoty může být menší model středového shrnovače určitou nevýhodou, v případě lisování malých řádků, které zejména za vysokých teplot a slunečného počasí rychle prosychají. U středových shrnovačů nejvyšších výkonových kategorií, které jsou osazeny zpravidla čtyřmi rotory (již existují prototypy se šesti rotory), je tato nevýhoda eliminována zejména jejich pracovním záběrem a možností nezávislého nastavování šířky řádku na šířce pracovního záběru.
Výhodou středového provedení je shrnování pravidelných řadů a také vyšší plošná výkonnost v porovnání s bočními modely. Určitou renezanci zaznamenávají shrnovače, jejichž princip je založen na kombinaci sběracího ústrojí a příčních dopravníků, které dopravují hmotu v příčném směru a vytvářejí řádek. Tyto modely jsou určeny zejména pro shrnování pícnin pěstovaných na orné půdě a dobře připravených ploch. Volba vhodného shrnovače vychází tedy z konkrétních podmínek a koncové technologie v podobě stroje určeného pro sběr hmoty. Je třeba brát v úvahu půdní a klimatické podmínky s ohledem na dosahované výnosy hmoty.
Čistý sběr a minimalizace ztrát
Pokud se nám podařilo včas posekat dostatečné množství ploch a připravit hmotu v požadovaném množství a sušině, zbývá provést konečnou fázi sklizně a uskladnit hmotu, respektive ji připravit tak, aby mohla úspěšně proběhnout fermentace. Existuje několik možností. Ke sběru je možné využít linku tvořenou taženou nebo samojízdnou řezačkou ve spojení s dostatečným počtem přepravních prostředků. Alternativou ke sklízecím řezačkám jsou v našich podmínkách oblíbené senážní vozy. Využijeme-li tyto dvě možnosti, pak si můžeme vybrat, zda uskladníme hmotu na zpevněném platu, v senážním žlabu, případně ji uložíme do vaků, přitom v některých oblastech Evropy jsou stále populární věžová sila. Při volbě vakovacího lisu je nutné mít na paměti jeho výkonnost, aby se nestal limitujícím prvkem celé linky, dodržovat je také třeba určitou kvalitu a strukturu řezanky, což platí především při sklizni senážními vozy. Tato skutečnost ovlivňuje zejména tvar vaku, výkonnost vakování a celkový výsledek fermentace. Obdobné zásady, zejména co se týká výkonnosti naskladňování, platí také pro senážní věže. Při plnění různých typů senážních žlabů je nutné používat rozhrnovací a dusací prostředky odpovídající výkonnosti sklizňové techniky. Tak, jako je na trhu k dispozici ucelená řada sklizňové techniky všech výkonových kategorií, platí to samé pro manipulační a naskladňovaní techniku. I v našich podmínkách pracuje řada sklízecích řezaček s výkonem motorů nad 368 kW (500 k), pro které se píce shrnuje ze záběrů nad 12, ale i 15 či 18 metrů. Při dobré organizaci rozhrnování a dusání je možné vyrobit vysoce kvalitní konzervovaná krmiva.
V praxi se osvědčuje více manipulačních prostředků, zpravidla dva, kdy jeden zajišťuje rozhrnování a druhý dusá. Rovněž existuje řada adaptérů pro tříbodové závěsy či ramena nakladačů, které usnadňují rozvrstvování a dusání píce – válce, rotory, vagónová kola, vidle s drapákem či rozhrnovací štíty.
Je také možné plnit více senážních žlabů zároveň nebo využít kombinaci technologie senážního žlabu a vakovacího lisu. Další technologií, která doznala v našich podmínkách značného rozšíření, je lisování píce svinovacími lisy s pevnou nebo proměnlivou komorou a následné ovíjení balíků strečovou fólií, případně jejich ukládání do speciálních vaků. V některých zemích Evropy se rovněž využívají pro lisování senáže lisy na velké hranolové balíky, které je možné buď individuálně ovíjet fólií, nebo je skladovat na zpevněných plochách a pak zakrýt plachtou celý stoh, obdobně jako při zakrývání senážního žlabu. Je třeba zvážit všechny provozní a ekonomické ukazatele a vhodnou koncovku technologické linky. Musíme pamatovat na co nejnižší sklizňové a skladovací ztráty.
Vozem, nebo řezačkou?
S příchodem konstrukčně vyspělých řezacích vozů na český trh řeší řada farmářů i podniků otázku, jakou technologii zvolit. Na začátek je nutné říci, že pokud se obě technologie využívají tak, jak mají, jsou plně funkční a přinášejí ekonomický efekt. Výhodou sklízecí řezačky je téměř vždy precizní řez, a to za předpokladu, že obsluha dodržuje výrobcem předepsanou údržbu a udržuje komponenty vkládacího a řezacího ústrojí v technicky bezvadném stavu. Kvalita řezanky je vyrovnaná i v případě sklizně porostů s vyšším obsahem sušiny, případně hůře stravitelných látek, čemuž se vzhledem k vývoji počasí v některých letech nelze zcela vyhnout. Kvalita a struktura řezanky není ovlivněna velikostí a strukturou řádku. Řezačka, bez ohledu na skutečnost, jde-li o tažené nebo samojízdné provedení, musí mít především dostatečné množství přepravních prostředků. Jejich počet, respektive celkový ložný objem, je přímo úměrný vzdálenosti mezi pozemkem a místem uskladnění a výnosem hmoty. Neproduktivní časy sklízecí řezačky jsou totiž velmi drahé. Vždy je přijatelnější, když se vyskytují neproduktivní časy u přepravních prostředků a řezačka sklízí bez přestávky než naopak.
Chce-li někdo používat senážní vůz při sklizni senáže a být s tímto systémem úspěšný, musí dosahovat vyrovnané a kvalitní řezanky a splňovat následující požadavky: Nože musejí být neustále ostré, to znamená, že se za určitých podmínek nevyhne výměně, respektive broušení nožů vícekrát denně. Dalšími faktory, které ovlivňují kvalitu řezanky, jsou struktura řádku a směr stébel a také tvar a hutnost řádku. Má-li řezací vůz k dispozici hutný a kompaktní řádek, ostré nože a správně seřízení řezací ústrojí, odvádí odpovídající a požadovanou práci. Tak, jako jsou při sklizni senáže sklízecí řezačkou určité požadavky na počet a kapacitu přepravních prostředků, platí to také pro senážní vozy. Výnos hmoty a kapacita ložného prostoru jsou limitujícími faktory při nasazení těchto sklizňových mechanismů. Vždy je nutné počítat s výkonností sklizňového prostředku, a to samé platí pro přepravní prostředky, tj. přepravní soupravy nebo senážní vozy.
Zkrátka, je třeba vzít do ruky tužku, papír a počítat. Ne nadarmo nabízí výrobci specializovaní na sklizeň píce ve svém programu obě technologie.
Lisování balíků
Lisování zavadlé hmoty lisy s variabilní nebo konstantní komorou, zpravidla s řezacím ústrojím, představuje další možnou technologii sklizně a výroby senáže. Výhodou je především další využití lisů při sklizni sena a slámy. Jinou výhodou je doprava již slisované hmoty z pozemku do místa skladování, což přispívá k úsporám nákladů na dopravu oproti volně ložené píci. Balíky senáže se ovíjejí strečovou fólií a díky možnostem kombinování lisů s ovíječkou, ať již integrovanou, nebo připojenou, dochází k bezprostřednímu ovinutí, a tedy k minimalizaci sklizňových a hlavně skladovacích ztrát.
Je třeba také propočítat ekonomické ukazatele systémů založených na lisování píce a brát v úvahu celkové náklady na vstupní investici, spotřební materiál, následnou technologii dopravy, uskladnění a zakládání krmiva. Pro zařazování lisů do technologických linek existují stejná pravidla a zásady jako u ostatních strojů. Navíc je třeba pamatovat na zajištění rychlého a efektivního svozu balíků z pozemku na jeho okraj, případně na místo konečného uložení. Kromě traktorů s čelními nakladači nebo teleskopických, případně kolových nakladačů se speciálními adaptéry pro manipulaci s neovinutými nebo ovinutými balíky existují také speciální návěsy a přívěsy pro přepravu ovinutých a neovinutých balíků. Některé z nich jsou konstruovány jako samonakládače, jiné vyžadují asistenci manipulační techniky.
Klíčové informace
- V současné době existuje řada technologií, které jsou při správném sestavení vysoce funkční a přinášejí požadovaný efekt.
- Cílem jejich využívání je sklidit pícniny v co nejkratším čase, zajistit energie pro výrobu mléka a masa a minimalizovat používání nákladných komponentů na ekonomicky přijatelnou úroveň.
- Žádná sebelepší a výkonnější technologie nedokáže ze špatné vstupní suroviny vyrobit kvalitní krmivo.
