Technologické zásady

Konzervovaná objemná krmiva, tedy i kukuřičné siláže, tvoří dominantní složku směsných krmných dávek přežvýkavců a zejména dojnic. Významně tím ovlivňují nejen zdraví a užitkovost zvířat, reprodukční ukazatele, ale také kvalitu a technologické vlastnosti mléka. Konzervovaná krmiva a jejich nutriční hodnota tak rozhodují o efektivnosti chovu a výroby mléka, neboť tvoří až polovinu nutriční pyramidy laktujících dojnic.

Podle Poděbradského (1997) se náklady na krmiva u dojnic v laktaci podílejí na celkových nákladech ze 35 až 50 %, ve výkrmu skotu dokonce až ze 60 %. Zkušení praktici dobře vědí, že krmná dávka pro dojnice musí být nejen dostatečně pestrá, živinově vyrovnaná, ale především stabilní nejen z hlediska nutričního, ale také dietetického a hygienického. Tento požadavek je důležitý nejen ze zdravotního hlediska na správný průběh bachorové fermentace, ale také proto, že dobré dojnice mohou přeměnit 30 (výjimečně až 50 %) přijatých živin na mléčné složky (vyjádřeno jako energie) na energetickou hodnotu mléka.
Stále větší negativní dopad na kvalitu mléka a zdraví zvířat, a tím i ekonomiku chovu představuje riziko nedostatečné hygienické jakosti siláží a kukuřičných zejména (obsah plísní a jejich toxinů, množství kvasinek, hnilobných bakterií aj.). Každý chovatel, krmivář, ale také potravinář by si měl uvědomit, že krmiva jsou součástí potravinového řetězce a pokud chceme zajistit bezpečné potraviny pro konzumenty, musíme v zemědělské prvovýrobě věnovat maximální pozornost také podmínkám při pěstování, sklizni, konzervaci a skladování konzervovaných krmiv, máme-li vytvořit základní podmínky pro získávání zdravého a kvalitního mléka.
Faktor nutriční hodnoty kukuřičných siláží
Kukuřičné siláže jsou v našich zeměpisných podmínkách nejen z nutričního hlediska ve většině hodnocených vybraných ukazatelů (koncentrace energie, obsah škrobu, množství vlákniny, kvalita škrobu a jeho degradovatelnost v bachoru aj.), ale i z hlediska ekonomického efektu (výnos sušiny, energie a dalších na 1 ha plochy, nižšími náklady na sklizeň a konzervaci) bez konkurence a z výše uvedených důvodů těžko nahraditelným krmivem.
Široká nabídka nových a plastických hybridů nejen co do čísla FAO, rovnoměrnosti dozrávání, umožnila rozšíření pěstování kukuřice, úspěšnou sklizeň, konzervaci a využívání i v oblastech výše položených. Kukuřičné siláže tím představují nejlevnější energetické objemné krmivo pro krmení přežvýkavců, ve srovnání s dřívějším pracovně a ekonomicky náročnějším systémem výroby např. GPS obilovin nebo krmných okopanin.
Kvalitní kukuřičná siláž o sušině 30 až 35 % může být významným zdrojem živin v krmné dávce dojnic až na produkci 15 až 20 kg FCM při současném příznivém ovlivnění příjmu sušiny. Silážní kukuřice se z krmivářského a technologického hlediska vyznačuje:
l vysokou produkční schopností,
l nejvyšší koncentrací energie v 1 kg sušiny ze všech objemných krmiv,
l dobrou stravitelností organických živin v důsledku nižší koncentrace vlákniny,
l lehkou a snadnou silážovatelností,
l plně mechanizovatelnou sklizní,
l širokou nabídkou velkého počtu hybridů s různě velkými čísly FAO (200 až 450) i velkou plastičností, a tím i rozšířením do oblastí s vyšší nadmořskou výškou
l levnějším zdrojem živin než z jadrných krmiv.
U kvalitních kukuřičných siláží se předpokládá nejen kvalitní průběh fermentačního procesu:
l obsah a poměr jednotlivých fermentačních produktů,
l dostatečná odolnost k aerobní nestabilitě,
l odolnost vůči tepelnému poškození siláží,
l ale také optimální obsah sušiny (28 % až 34 %),
l vysoká koncentrace energie NEL (6,2 až 6,8 MJ/kg sušiny),
l dobrá stravitelnost organické hmoty (nad 70 %), která u silážních hybridů může z velké míry rozhodnout o efektivním či neefektivním využití živin pro celkovou tvorbu mléka.
Zvláště vyšší stupeň lignifikace stébla a zbytku rostliny při nepříznivém stadiu sklizně, resp. nevhodná výška strniště při sklizni je častou příčinou horšího zhodnocení zvířaty, resp. dietetického poškození celé směsné krmné dávky.
Kvalitní kukuřičná siláž se podílí velkou měrou na úhradě požadované energie v krmných dávkách přežvýkavců a pozitivně působí na celkovém příjmu sušiny směsné krmné dávky (TMR). Kvalitní kukuřičná siláž tak představuje v našich podmínkách ideální krmivo pro vysokoužitkové dojnice a pro intenzivní výkrm skotu a při řádně sestavených a optimalizovaných dietách i dobrou stabilitu probíhajících biochemických procesů v bachoru zvířat.
I přes celou řadu předností se silážní kukuřice, jako významné sacharidové krmivo, může v řadě zemědělských podniků stát krmivem problémovým, nekvalitním, resp. i rizikovým, ať jde o siláže z celých rostlin kukuřice, nebo jejich jednotlivých produktů z dělené sklizně (LKS, mechanicky upravené vlhké zrno).
Při rozhodování, jak předcházet ztrátám a jak zlepšit kvalitu krmiva z hlediska konzervačního, ale i hygienického pohledu, je nutné věnovat zvýšenou pozornost mnohým aktuálním problémům, například:
l faktoru silážní zralosti a způsob jeho určení,
l vlivu podílu palice na sušině celé rostliny,
l epifytní mikroflóře silážní kukuřice (agrotechnická opatření během vegetace) jako klíč ke zlepšení kvality
l kukuřičné siláži a přídavku silážních aditiv pro posílení aerobní stability
l možnosti zlepšení neutěšeně nízké hygienické kvality kukuřičné siláže.
Rizika a úskalí silážování kukuřice
Nejčastějšími problémy spojenými s konzervací kukuřice jsou:
l rizika spojená s polními operacemi – agrotechnika pěstování, nevyrovnaná výživa rostlin, nebezpečí výskytu polních plísní (fuzárií), tvorby mykotoxinů, rozvoj škůdců kukuřice (zavíječ kukuřičný Ustilago maydis aj.),

l rizika vyšších skladovacích ztrát při nedodržování technologických požadavků a postupu (nevhodný obsah sušiny, nevhodná délka a kvalita řezanky, nedostatečné dusání, zakrytí či způsob a množství denního odběru siláže),
l rizika poškození a ztrát živin krmiva v důsledku rozvoje a činnosti nežádoucí mikroflóry,
l rizika z poškození siláží v důsledku přístupu vzduchu k hotovým silážím při nesprávném uskladnění či odběru siláží.
Požadavky a nároky na sklizeň kukuřice
K technologickým požadavkům a nárokům na sklizeň kukuřice patří zejména:
l správný termín sklizně,
l zamezení znečistění hlínou – zvýšení popelovin, nárůst klostridií (nežádoucích bakterií) působících nejen dietetické poruchy bachorového trávení, ale také narušení průběhu primární fermentace,
l vhodná délka řezanky (ve vztahu k obsahu sušiny silážované drtě),
l stupeň narušení zrna (zejména ve vyšším stupni zralosti kukuřice).
Z nutričního hlediska je jedním z nejdůležitějších faktorů stanovení, resp. určení správného termínu sklizně, kdy je ve sklízené biomase dosažen nejvyšší obsah živin při optimální stravitelnosti organické hmoty, optimální koncentraci sacharidů a příznivé silážovatelnosti, vysokého hektarového výnosu energie a dobré jakosti sklízené biomasy.
Z řady pokusných srovnávání a pokusů je prokázáno, že při sklizni silážní kukuřice obsah sušiny tak výrazně nekoreluje s vegetačním stadiem, ale přesto je doporučeno, aby obsah sušiny sklízené celých rostlin kukuřice se pohyboval v rozmezí 28 až 34 %. V tomto rozsahu je dosahováno nejlepších výsledků nejen z hlediska kvality fermentace, ale i koncentrace živin. Sklizeň rostlin s vyšším obsahem sušiny (nad 35 %, resp. vyšší) z důvodu opožděné sklizně má zpravidla vždy negativní dopad, který se manifestuje v:
l horším stupni udusání (požaduje se co nejdokonalejší udusání silážované hmoty – tedy dosáhnout zvýšení měrné hustoty nad 210 až 230 kg sušiny/m3, a tím snížit poréznost siláží),
l vyšším stupni lignifikace stébla a podpůrných pletiv, a tím zhoršení stravitelnosti organických živin,
l riziku většího výskytu polních plísní (zejména rodu Fusarium) a jejich toxinů v řezance,
l potřebě jemnější struktury řezanky (délka řezanky pod 8 mm), z důvodu dokonalého udusání,
l větším riziku aerobní nestability.
Proto má sklizeň silážní kukuřice svá specifika a nestačí stanovit pouze aktuální obsah sušiny celé rostliny (není poplatný zejména pro odrůdy SG), ale je vždy nutné přihlédnout i k stavu zralosti zrna kukuřice, resp. k sumě efektivních teplot pro daný hybrid s určitým číslem FAO.
Naopak předčasnou sklizní (před optimálním stadiem zralosti) hrozí riziko:
l nebezpečí tvorby a odtoku silážních tekutin (při sušině pod 28 %),
l bouřlivé fermentace za vzniku heterofermentativních produktů,
l nedosažení geneticky determinovaného hektarového výnosu sušiny a živin, zejména energie,
l vzniku nestabilní siláže.
Základní předpoklady kvality a stability siláže
Mezi základní předpoklady dosažení dobré kvality a stability kukuřičné siláže náleží:
l stav narušení zrna (zejména u tvrdých zrn ––> stravitelnost a využitelnost živin, zejména škrobu),
l včasná a homogenní aplikace silážního aditiva k urychlení fermentačního procesu, snížení ztrát živin a posílení aerobní stability,
l rychlé a vzduchotěsné uzavření sila,
l správný odběr hotové siláže (stav odběrové stěny),
l způsob zapravení siláže do krmné dávky.
Pro úspěšnou konzervaci silážní kukuřice, resp. jejích produktů, je důležité dodržet optimální termín sklizně (nejen z pohledu průběhu fermentačního procesu, ale také stability a celkové výživné hodnoty).
Ve správném termínu sklizně musí být zabezpečen:
– maximální podíl vyzrálých a zdravých zrn,
– vysoká stravitelnost zbytkové rostliny,
– fyziologická zralost zrna bez napadení fuzariózou.
V optimálním sklizňovém stadiu obsahu sušiny (28 až 34 %) se pohybuje obsah sušiny palic v rozmezí 45 až 55 %, zatímco obsah sušiny zrna se pohybuje v rozmezí od 60 až 65 %. Při tomto stadiu je v rostlině, resp. jejích částech fyziologicky ukončeno ukládání živin, zejména škrobu. Pozdější termín sklizně (než je ten optimální) nevede již k žádnému dalšímu zvýšenému ukládání živin a zejména energie, a tím ani ke zvýšení výživné hodnoty. Naopak dochází změnou zrna k jeho většímu ztvrdnutí, čímž se stává jednak hůře stravitelné až nestravitelné, a současně i obtížněji fermentovatelné.
Vyšší obsah sušiny může vést také k určité redukci fermentace, i když hodnota pH nebývá tak výrazně ovlivněna jako např. u víceletých pícnin, neboť vyšší obsah škrobu nemá výraznou pufrační kapacitu.
Kukuřičný škrob je v bachoru skotu na rozdíl od škrobu jiných obilnin pomaleji degradován a z větší části přechází do postruminálního traktu. Tento by pass škrob je významný zejména u vysoko užitkových dojnic, kdy slouží k výživě vlastního organismu dojnic.

Přesto pozdní termín sklizně silážní kukuřice přináší řadu technologických nevýhod a následné krmivářské škody:
l větší nebezpečí plesnivění a tvorby toxinů (hrubší struktura), zejména u tradičních odrůd kukuřice,
l žádné zvýšení koncentrace energie, ale naopak vyšší koncentrace vlákniny v krmivu,
l rozsáhlejší přeměnu vodorozpustných sacharidů ve škrob,
l riziko snížené hygienické kvality silážované hmoty (kvasinky, plísně) a zhoršení fermentačního procesu (zejména vyšší podíly kyseliny octové a alkoholu),
l snížení stravitelnosti, zejména bílkovin a vlákniny,
l následně nižší příjem siláže a menší produkční efekt.
Pozdější sklizeň v důsledku vyššího obsahu sušiny představuje také zvýšené riziko obtížnějšího dusání v silážním skladu a nezbytnou úpravu zrna kukuřice.
Nenarušená zrna kukuřice odcházejí nestrávená výkaly z organismu zvířat, čímž dochází ke snížení nutričního efektu a stravitelnosti.
Kukuřičné siláže o sušině vyšší než 34 % připravené z klasických hybridů, tj. s rychle dozrávajícím zbytkem rostlin, nepřinášejí při vlastním krmení skotu žádné výhody, neboť v tomto stadiu dochází ve zbytkové části rostliny kukuřice ke zvýšení obsahu vlákniny a vysoký obsah fyziologicky uloženého škrobu v zrnech způsobuje, že takováto biomasa kukuřice má charakter jak objemného (vliv vlákniny), tak jadrného (obsah škrobu) krmiva. Je zřejmé, že vysoký podíl zrna (50 %) je důležitý nejen pro stravitelnost siláže, koncentraci energie, ale také z pohledu výše charakterizovaného škrobu. Uvádí se, že silážní kukuřice s obsahem sušiny vyšším než 38 %, resp. 40 %, je z technologických požadavků méně vhodnou biomasou pro silážování, protože takto vysoký obsah sušiny bez přídavku vhodných inokulantů velmi často redukuje fermentační proces, který bývá mnohdy neúspěšný, siláž aerobně nestabilní a tedy i s nižší mikrobiální kvalitou.
Délka řezanky
Správná délka řezanky je nejčastěji diskutovanou otázkou nejen v odborných kruzích, ale i v zemědělské praxi. Je známou skutečností, že i při silážování kukuřice musí být respektována tato zásada: s rostoucím obsahem sušiny musí být současně zkracována délka řezanky, má-li být dosažen optimální průběh fermentačního procesu. Silážní kukuřice s obsahem sušiny do 28 % by měla být při sklizni pořezána na teoretickou délku řezanky minimálně 15 až 20 mm, při sušině nad 34 %, resp. 35 % by délka řezanky měla být vždy kratší než 10 mm (6 až 8 mm). Je třeba současně upozornit, že délka řezanky musí být vždy správným kompromisem mezi kvalitou kvasného procesu a následným příjmem siláže zvířaty a zdravím bachorového trávení.
Kratší délka řezanky silážované kukuřice ovlivní:
l větší dezintegraci materiálu s následným vyšším uvolněním rostlinných enzymů,
l lepší a snadnější proces dusání naskladněné kukuřice,
l větší uvolnění silážních tekutin (při sušině pod 28 %),
l rychlejším uvolněním sacharidů větší produkci kyseliny mléčné,
l rychlejší vytvoření anaerobního prostředí,
l rychlejší acidifikaci silážované hmoty (snížení hodnoty pH pod 4),
l více homofermentativní charakter kvašení,
l rozsáhlejší potlačení nežádoucích bakterií,
l snížení fermentačních ztrát.
Při plnění silážních skladů kukuřičnou řezankou je současně nutné dbát na dokonalé rozvrstvování hmoty a důkladné dusání. Výška dusané hmoty by neměla být větší než 30 cm. Dusání, jakožto jeden z nejdůležitějších technologických článků, musí určovat rychlost plnění žlabu a denní výkon, nikoliv výkonnost sklízecí řezačky. V případě plnění velkokapacitních žlabů je nezbytné použít dva dusací mechanismy, aby doba plnění odpovídala technologickým požadavkům.
Po naplnění a důkladném udusání silážovaného materiálu je nezbytné silážní prostor dokonale uzavřít fóliemi, nejlépe dvouvrstvými (kombinace mikrotenové fólie a hlavní krycí) s následným zatížením proti poškození větrem. Na ochranu proti ptactvu je vhodné použít plátěné fólie, případně sítě.
Příčiny snížené hygienické jakosti
Nejčastějšími příčinami snížené hygienické jakosti kukuřičných siláží zejména s vyšším obsahem sušiny bývá:
l příliš hrubá – dlouhá řezanka,
l pomalé plnění,
l nedokonalé dusání,
l velká poréznost siláží,
l pozdní zakrytí,
l žádný přídavek vhodného silážního aditiva,
l neuspokojivý průběh fermentace (dlouhá aerobní fáze kvašení).
Nejčastější příčinou zahřívání a následného kažení ať už siláže z celých rostlin, ale i LKS v teplejším ročním období, jsou také malá množství odebíraných siláží a zejména nesprávný způsob odběru.

V praxi je ověřeno, že s klesajícím stupněm udusání se zvětšuje hloubka pronikání vzduchu do siláže, zatímco u siláží s vysokou hustotou je infiltrace vzduchu výrazně omezena. Vzduch do kvalitní siláže nepatří, a je proto nezbytné vhodným způsobem odběru minimalizovat jeho prostupnost do siláže. Mikrobiálně znehodnocená siláž znehodnocuje celou TMR a velmi obtížně se dekontaminuje.
Plísně v siláži a obsah somatických buněk
Plísně, popř. jejich toxiny v kukuřičných silážích představují nejčastější riziko vzniku dietetických poruch u dojnic, včetně negativních dopadů na kvalitu mléka. Obsah somatických buněk (SB) v mléce patří k důležitým kvalitativním ukazatelům mléka, neboť má přímý vztah ke zdraví mléčné žlázy a k vlastní sekreci mléka. Vysoký obsah SB tak vždy odráží i změny ve složení (snížený obsah laktózy o 5 až 20 %, tuku o 5 až 12 %, celkových bílkovin, pokles kaseinu o 6 až 18 %, menší je i tepelná stabilita). K významnému zvýšení dochází také v obsahu chloridů, imunoglobulinů a také lipáz. Změněny jsou také smyslové vlastnosti mléka (krvavé přimíseniny, hrudkovatění, hlenovitý vzhled).
Příčiny zvýšeného počtu SB nad fyziologickou hranici (>200 tisíc/ml) jsou známy a patří k nim následující:
l zánět (infekční a neinfekční) mléčné žlázy dojnic,
l poruchy sekrece mléka,
l zkrmování hygienicky nekvalitního (plesnivého) krmiva,
l technologie dojení (nesprávné nastavení dojicího zařízení),
l chovatelsko-zootechnické faktory poškozující mléčnou žlázu,
l další alimentární faktory:
– nedostatečné zásobení minerálními prvky (selenem, zinkem) pro posílení přirozené obranyschopnosti organismu,
– nedostatečné zásobení vitamíny E, A, beta-karotenem (pro posílení imunitního systému mléčné žlázy a zdravotního stavu sliznic),
– nezohlednění zásobení minerálními látkami podle skutečné užitkovosti, podle fyziologických potřeb a stadia laktace.
Za normální je považováno mléko s počtem do 200 000 SB v jednom mililitru. Vyšší výskyt SB (leukocyty a odloupané epiteliální buňky) tak vždy signalizuje určitou alceraci mléčné žlázy, zánětlivé procesy či poruchy sekrece mléka. Zvýšený výskyt SB v mléce (nad 400 000/1ml) je častou příčinou zhoršení technologických vlastností mléka, zejména snížení sýřitelnosti mléka, horší tvorby a kvality sýřeniny (menší pevnost koagula), horší podmínky pro přípravu zákysů (nemnoží se vybrané kultury bakterií mléčného kvašení).
Zvýšení počtu SB může být podmíněno i dalšími faktory, jako například:
l věkem dojnice,
l stadiem laktace,
l výskytem onemocnění mléčné žlázy,
l způsobem a denní dobou dojení,
l stresem (mikroklima, tepelný stres, náhlé změny krmné dávky, strmý nárůst dojivosti a další rušivé vlivy ve stádě dojnic).
Závěr
Kukuřičná siláž patří k nejlevnějším objemným konzervovaným krmivům a současně je krmivem s nejvyšší koncentrací energie.
Sklizeň kukuřice je plně mechanizovaná a složení sušiny silážní kukuřice je dobrým předpokladem k úspěšné konzervaci.
Kukuřice jako plodina má bezkonkurenčně nejvyšší pěstitelský potenciál hektarového výnosu energie.
Konzervace silážováním musí zajistit vysoké kvalitativní parametry krmiva a zpravidla se neobejde bez použití vhodného silážního aditiva. To však tvoří pouze jednu část celé technologie a nemůže substituovat nedostatky vlivem technologické nekázně. V případě silážní kukuřice mají aditiva zabezpečit zkrácení fermentačního procesu a posílení aerobní stability siláží. Siláže s neúspěšným fermentačním procesem, siláže mikrobiálně změněné (činností kvasinek, plísní), resp. tepelně poškozené, plesnivé jsou vždy hůře přijímány zvířaty, mívají i horší nutriční zhodnocení, ale navíc mohou být zdrojem velkých mikrobiálních rizik i pro samotná zvířata.

Příspěvek byl zpracován s podporou projektu č. QH 71041 uděleného Ministerstvem zemědělství České republiky

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta, ústav výživy zvířat a pícninářství
MVDr. Ing. Jan Dvořáček
Sdružení odborných služeb Skalice nad Svitavou, s. r. o.