Technologie a potřeby

Pro přípravu dostatečného množství zavadlé hmoty je nutné sestavit celou technologii tak, aby bylo možné dosáhnout rovnoměrného zavadání hmoty. Řada odborných pramenů uvádí, že výkonnost základní operace, tedy sečení, by měla dosahovat 1,5 až dvojnásobku výkonnosti technologie pro sběr, odvoz a uskladnění. Úkolem techniky pro sečení, eventuálně obracení a shrnování je připravit dostatek kvalitní hmoty bez nečistot a příměsí.

Jenom takto připravený materiál může být základní surovinou pro výrobu kvalitního a tedy vysoce účinného konzervovaného objemného krmiva – senáže.

Jakou technologii zvolit?

Tuto otázku alespoň jednou řešil nebo řeší každý farmář či vedení zemědělského podniku a také poskytovatelé zemědělských služeb. Lze říci, že každá z technologií, je-li vhodně sestavena a správně využívána, je funkční a přináší požadované výsledky. Druhou stranou mince je ekonomické zhodnocení, které vychází především z konkrétních podmínek. Zde existují poměrně velké rezervy. Je vždy na zvážení, zda investovat do vlastních strojů a zařízení, či využívat výkonných a spolehlivých zemědělských služeb. V současné době máme k dispozici následující technologie. První možností je využití svinovacích lisů nebo lisů na hranaté balíky, kdy následuje ovinutí balíků, případně jejich skupinové zakrývání senážními plachtami. Druhou variantu představují samojízdné nebo tažené sklízecí řezačky s odpovídajícím počtem přepravních prostředků. Třetí možnost pak skýtají sběrací vozy s řezáním různé konstrukce, přičemž stejně jako u sklízecích řezaček může být zavadlá hmota ukládána do senážních žlabů, na zpevněná plata, do vaků nebo do senážních věží.
Při sestavování technologie je nutné klást důraz na co nejnižší sklizňové ztráty, čehož dosáhneme zejména vhodným výkonových sladěním, nastavením výšky sečení a seřízením následné techniky. Důraz je třeba klást na shrnování, případně shazování do optimálně tvarovaných řadů. Velkou pozornost je také nutné věnovat seřízení, nastavení a údržbě sběracích a vkládacích ústrojí sklizňové techniky. Při volbě systému uskladnění je nezbytné pamatovat především na skladovací ztráty, které dosahují při senážování na nezpevněných plochách bez patřičného zakrytí až 40 %, u žlabů až 15 % a při skladování ve vacích maximálně 5 %.

Konstrukce svinovacích lisů

V našich podmínkách se nejčastěji setkáváme s lisováním zavadlé píce prostřednictvím svinovacích lisů. Z hlediska konstrukce je můžeme rozdělit do tří základních skupin, a to na lisy s pevnou (konstantní) lisovací komorou, proměnlivou (variabilní) lisovací komorou a tzv. semivariabilní komorou. Variabilní lisovací komora umožňuje lisovat balíky o průměru, který je dán její konstrukci – obvykle je to 1,2 až 1,6 m. Můžeme se rovněž setkat s mnohem menšími průměry, jde však o svinovací lisy pro malotraktory a speciální nosiče, což platí také pro modely s proměnlivou komorou. Konstrukce komory využívá lisovacích válců nebo řetězového laťového dopravníku, můžeme se rovněž setkat s tím, že ocelové řetězy mohou být nahrazeny speciálními pásy vyrobenými z technické, textilií vyztužené pryže. Někteří výrobci využívají rovněž kombinaci systémů, kdy je část komory tvořena válci a část laťovým dopravníkem.
Uvedené konstrukce lisovací komory vytvářejí balíky s tzv. neutuženým jádrem. Balík se začíná utahovat až v době, kdy začíná dosahovat svého obvodu v pevné komoře s daným průměrem. Výhodou těchto lisů je jednodušší konstrukce, relativně nižší pořizovací cena a také nabídka velmi jednoduchých provedení pro relativně nízkou sezónní, avšak postačující výkonnost. Jako nevýhody lze označit nemožnost změny průměru balíků a tedy jejich hmotnosti, omezené možnosti nastavování slisovatelnosti a relativně vyšší energetická náročnost. V praxi se spíše setkáváme se svinovacími lisy s proměnnou lisovací komorou, což platí zejména pro poskytovatele zemědělských služeb. Ti začínají v květnu s lisováním zavadlé hmoty, pokračují lisováním sena, během léta a podzimu se zabývají lisováním slámy, sena a senáže z následných sečí, přitom každý ze zákazníků vyžaduje jiný průměr balíku atd.

Proměnná komora vede
U lisů s proměnnou komorou se setkáváme se dvěma systémy. Většina výrobců svinovacích lisů využívá lisovací komoru tvořenou soustavou nekonečných, speciálními sponami spojených pryžových pásů, které jsou doplněny o systém pro nastavování průměru balíku a slisovatelnosti, respektive lisovacího tlaku. Dalším známým systémem je lisovací komora tvořená soustavou laťových dopravníků, podobným těm, které známe z lisů s pevnou komorou. I v této oblasti je snaha nahradit ocelové řetězy masivními pásy vyrobenými z odolné technické pryže.
Díky konstrukci komory dochází k lisování a utahování balíku již od jeho středu, což zaručuje vyšší slisovatelnost už od jádra balíku a možnost změny jeho průměru. Zpravidla se setkáváme s nastavováním u menších modelů v rozsahu 0,8 až 1,6 m, u větších modelů je průměr nastavitelný od jednoho do dvou metrů.
Díky kontinuálnímu utahování balíku od samého jádra je u těchto lisů nižší energetická náročnost. Někteří výrobci se snaží přiblížit vlastnosti pevné lisovací komory proměnlivé svinovací komoře. V podstatě jde o dva základní přístupy. Jedním z nich je speciální konstrukce pevné lisovací komory s lisovacími válci, kdy je skupina určitého počtu válců uchycena na výkyvném mechanismu. Utužování balíku nezačíná až v konečné fázi tvorby balíku při naplnění komory, ale blíže k samotnému středu. Druhý způsob nabízí pevná lisovací komora, která je tvořena laťovými dopravníky, kdy konstrukce umožňuje prodloužení, respektive zkrácení dráhy, po které dopravník „obíhá“. Pak dojde ke zvětšení, respektive zmenšení průměru balíku v určitých krocích a rozsahu.

Ostatní konstrukční prvky

Každý svinovací lis je tvořen dalšími konstrukčními prvky. Vždy je vybaven přípojným zařízením – ojí pro agregaci do závěsů, případně otočným závěsem do spodních ramen tříbodového závěsu. Lisy jsou opatřeny také různým typem podvozku – jednoduchou či tandemovou nápravou, s brzdami, nebo bez brzd. V nabídce je i široká škála pneumatik, od úzkých přes široké až po nízkotlaké patřičné šířky. O sběr hmoty se stará sběrač, který může být konstruován klasicky, kdy využívá standardních kulisových drah, nebo může být osazen pevnými unášeči sběracích prstů. V tom případě nahrazuje funkci drah speciálně tvarovaný plech sběrače. U menších modelů se šířka sbírání pohybuje v rozmezí 1,4 až 1,8 m, u větších pak od 1,8 do 2,2 metru. Jednoduší lisy nejsou osazeny vkládacím rotorem, který je někdy nahrazen vkládacím hřebenem, naopak lisy vyšších výkonových kategorií mají vkládací rotor bez ohledu na to, zda jsou osazeny řezáním, či nikoli.
Pro sklizeň senáže, ale také sena a slámy, je možné zvolit svinovací lisy s řezacím ústrojím. V takovém případě je vkládání tvořeno spirálovitým rotorem s hustými vkládacími prsty. Řezací ústrojí je zpravidla osazeno 12 až 26 noži v závislosti na šířce kanálu, respektive lisovací komory. Zpravidla jsou individuálně uloženy a je možné je zařazovat do záběru po skupinách, a tím nastavovat intenzitu řezání. U těchto lisů je teoretická délka řezanky asi 50 až 70 mm. Vkládací ústrojí může být případně opatřeno reverzací, kterou někteří výrobci nahrazují hydraulicky vyklápěným dnem vkládání. Z hlediska vázání rozlišujeme dva systémy, a to vázání motouzem nebo vázání do sítě, která může být nahrazena speciální fólií. Je také možné oba systémy na jednom stroji kombinovat. Další příslušenství zahrnuje různé typy ovládání, aplikátory konzervantů, vyhazovací rampy, systémy centrálního a automatického mazání nebo různé typy kardanových hřídelí atd.

Senáž do hranatých balíků

Zavadlou hmotu umožňují lisovat také lisy na hranaté balíky. Většina výrobců, alespoň v Evropě, odchází od klasických lisů a vývoj a výrobu směruje výhradně k modelům na velké hranolové balíky. Ty jsou osazeny sběračem, jehož konstrukce je obdobná jako u svinovacích lisů, šířka sbírání je zpravidla 1,8 až 2,4 metru. Rovněž mohou být vybaveny řezáním, počet nožů koresponduje se svinovacími modely a teoretická délka řezanky je 40 až 50 mm. Existují také různé systémy pro intenzivní řez, které však nacházejí uplatnění spíše při lisování slámy. Lisy na velké hranaté balíky mají vkládací rotor, neboť zde existují mnohdy velké požadavky na hltnost stroje a jeho celkovou výkonnost, což je vzhledem k výši vstupní investice pochopitelné. Zpravidla jsou vybaveny systémem předlisování.
Před vstupem do hlavní lisovací komory se stlačuje určitý počet porcí hmoty, což přispívá na jedné straně k vyšší slisovatelnosti, na straně druhé ke snazšímu rozdružování balíků.
V praxi se setkáváme s rozměrem balíků 0,5 x 0,8 až 1,2 x 0,8 m, existují také větší rozměry 1,2 x 1,3 metru. Existují i zajímavé systémy, které umožňují lisovat více malých klasických balíků spojených v jeden velký hranatý balík. Lis vytváří velký hranatý balík o rozměru například 1,2 x 0,7 m a délce 2,7 m, který je tvořen devíti menšími balíky, každým o rozměru 1,2 x 0,7 x 0,3 m. V zámoří se používá „opačný“ systém, jde o spojení klasického lisu na malé hranaté balíky a zařízení, které tyto balíky spojí do velkého hranolového balíku. Mezi další konstrukční prvky lisů na velké hranaté balíky patří jednoduché nebo dvojité vázání, jednoduchá nebo tandemová, pevná či řiditelná náprava včetně vhodných pneumatik, brzdová soustava, homologace pro přepravní rychlosti 40 až 60 km/h, vytlačovače posledního balíku z komory, skluzy pro snadné odkládání balíků či různé kumulační vozíky pro skládání více balíků na poli vedle sebe. Nechybí ani různé typy automatických a centrálních mazání a řada systémů pro ovládání základních funkcí a seřizování lisů.

Výkonnost řezaček stoupá

Sklízecí řezačky, které se prodávají a používají ve všech zemích světa, jsou základním technologických prostředkem linek pro sklizeň zavadlé píce a přímou sklizeň pícnin a kukuřice pro následné silážování. Zcela okrajovou záležitostí je využívání tzv. cepákových řezaček, které se používají v některých zemích například k ořezávání řepného chrástu, sklizni zeleného krmení, i když rovněž umožňují sběr zavadlé píce z řádků. V některých evropských zemích, ale i v zámoří, se setkáváme s taženými řezačkami, patrný je odklon od méně výkonných strojů s řezacím kolem k výkonnějším modelům s řezacím bubnem.
Tažené řezačky nejvyšších výkonových tříd se agregují s trakčními prostředky o výkonu 110 až 220 kW (150 až 300 k), svým výkonem při sběru zavadlé hmoty mohou konkurovat nejrozšířenějším řezačkám na evropském trhu, tedy samojízdným strojům. Řada „globálních hráčů“ nabízí tažené řezačky především v zámoří, kde jsou oblíbeným článkem sklizně zavadlé hmoty. V oblasti samojízdných strojů můžeme pozorovat neustálé navyšování výkonů motorů a zvětšování kapacity pracovních orgánů týkajících se sbírání, vkládání, řezání a metání. Slabší modely samojízdných řezaček nalezneme v kategorii 220 až 295 kW (300 až 400 k), standardem jsou provedení s výkonem motoru 367 až 478 kW (500 až 650 k) a běžnými se stávají i modely osazené jedním, nebo dokonce dvěma motory o celkovém výkonu 515 až 735 kW (700 až 1000 k).

Konstrukce řezaček

Při sklizni zavadlé hmoty se používají sklízecí řezačky ve spojení se sběracím adaptérem, šířka sbírání je u tažených modelů 1,5 až 3 m, u samojízdných strojů se setkáváme se šířkou sbírání 3 až 4,5 metru. Sběrač může mít klasikou konstrukci s kulisou, nebo může být konstruován s pevnými unášeči sběracích prstů. Vkládací ústrojí je tvořeno podle výkonnosti jedním až třemi páry vkládacích válců. Systém vkládání je zpravidla opatřen detektorem kovů, rovněž se setkáme se systémem ochrany proti vniknutí kamenů.
Řezací ústrojí je konstruováno jako kolové (řezací kolo opatřené různým počtem nožů), nebo bubnové s různým uspořádáním a konstrukcí nožů. Pro správný a čistý řez je řezací ústrojí opatřeno protiostřím – používá se buď univerzální, nebo speciální travní, což platí také při volbě nožů. Šířka bubnu je u tažených modelů 0,6 až 0,9 m, u samojízdných řezaček dosahuje tato hodnota 0,65 až 0,95 m. Za řezacím bubnem se nachází metací kolo, které slouží k urychlení toku materiálu, což platí zejména pro výkonné tažené řezačky a samojízdné stroje, kde jsou nároky na výkonnost a průchodnost obrovské.
Při sklizni zavadlé píce se využívají rovněž různé konzervanty, a to jak na biologické, tak i chemické bázi. Tažené řezačky jsou zpravidla osazeny dodatečně montovanými aplikátory, samojízdné stroje nabízejí jako výbavu na přání vlastní aplikátory s integrovanou přídavnou nádrží. Někteří výrobci nabízejí možnost výběru, kdy lze zvolit aplikační nádrž s čerpadlem pro aplikaci konzervantů, nebo může tato nádrž plnit funkci přídavné palivové nádrže pro celodenní práci bez tankování, a to i v prodloužených směnách a při nadměrných výnosech hmoty. Pro aplikaci melasy se používají tažené cisterny o objemu 2000 až 3000 l, jejichž čerpadlo je poháněno prostřednictvím hydraulického systému řezačky. Ostatní konstrukční prvky tažených řezaček odpovídají taženým strojům. U samojízdných modelů je situace složitější. Kromě již zmiňovaných agregátů jsou vybaveny pojezdem, který může být plynulý, nebo jde o kombinaci mechanicky řazené převodovky a hydraulického systému pojezdu. Přepravní rychlost zpravidla dosahuje maximálně 20 až 30, nebo 40 km/h. Standardem je hnaná přední náprava, zadní řiditelná náprava může být poháněná mechanicky nebo hydraulicky. Samozřejmostí je komfortní kabina s topením a klimatizací a ovládání funkcí řezačky z kabiny. Možné je i zdvojené ovládání, kdy lze některé servisní zásahy provádět venkovními ovladači.

Senážní vozy jsou evropskou záležitostí

Je zajímavé, že přes řadu nesporných výhod jsou senážní vozy rozšířeny v relativně omezeném počtu zemí. Kromě české a slovenské republiky, kde sklízí podstatnou část porostů trav a jetelovin, se s nimi setkáváme zejména v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Jejich výrobci se snaží o rozšiřování této technologie také do ostatních zemí, zejména do zámoří. V porovnání se sklízecími řezačkami nabízejí senážní vozy na první pohled relativně výhodnější ekonomiku sklizně. Někteří výživáři a zootechnici vyzdvihují jako přednost výslednou delší řezanku, která má kladný vliv na práci bachoru. Díky konstrukci řady senážních vozů je možné tuto techniku využít i k přepravě hmoty od sklízecích řezaček při sklizni kukuřice a plodin formou GPS.
Senážní vůz je vysoce funkčním článkem technologické linky pro sklizeň zavadlé hmoty a odvádí precizní práci. Musí však být dodržována technologická kázeň. Základní podmínkou jsou neustále naostřené nože, neboť při zanedbání této zásady prudce klesá kvalita řezanky a zvyšuje se spotřeba PHM. 
Odpovídající a požadované kvality řezanky dosáhneme při sklizni porostů trav a jetelovin v optimální růstové fázi. Je žádoucí, aby byly senážními vozy sbírány hutné a kompaktní řady i za cenu snížení pracovní rychlosti, protože stále zaplněné řezací ústrojí má kladný vliv na kvalitu řezanky.

Konstrukce senážních vozů

Základním kritériem při výběru senážního vozu je objem ložného prostoru. Většina výrobců udává zpravidla dvě základní hodnoty: objem podle DIN, což představuje skutečný objem vozu, a podle něj by se měl budoucí uživatel rozhodovat, a tzv. objem při středním stlačení. V praxi to znamená, že například senážní vůz s objemem 25 m3 podle DIN dosahuje objemu při středním stlačení 45 m3, přičemž vyšší hodnotu je nutné brát především jako údaj orientační. V našich podmínkách se nejčastěji využívají senážní vozy o objemu 30 až 55 m3 podle DIN, tj. 50 až 100 m3 při středním stlačení. V souvislosti s provedením nástavby jsou k dispozici modely se zadními hydraulicky výklopnými vraty, nebo zadními rozdružovacími a dávkovacími válci. Zpravidla jsou dva nebo tři a slouží k rozprostírání hmoty v senážním žlabu, případně k plynulému plnění vakovacích lisů. Válce je možné doplnit o příčný dávkovací pás pro zakládání zeleného krmení, nebo plnění příjmových stolů metačů plnicí senážní věže.
Velmi důležitým konstrukčním prvkem, který hraje roli při výběru vozu, je systém vkládání, respektive řezání. Setkáváme se zpravidla se dvěma systémy – kasačem nebo rotorem. U systému s kasačem je vkládací ústrojí konstruováno tak, že vkládání a posuv hmoty přes řezací nože zajišťuje rotor tvořený čtyřmi nebo šesti řízenými hrabicemi. V druhém případě jde o vkládací rotor s pevnými, zpravidla do spirály uspořádanými vkládacími prvky. Řezání zajišťují individuálně, případně v řadě uložené řezací nože.
Při případném vniknutí cizího tělesa se odklopí jeden, respektive více nožů (u individuálně uložených nožů), nebo dojde k vyklopení celé řady, případně sekce nožů. U senážních vozů zmíněné kubatury se setkáváme s 31 až 53 noži a teoretickou délkou řezanky na úrovni 34 až 45 mm.
Nástavba může být nahoře uzavřena soustavou vysokopevnostních lan a plachet, případně ocelovými stropními profily. Na oblibě získávají tzv. kombinované senážní vozy, jejichž koruna nástavby je zesílena speciálním orámováním, které mohou sloužit jako plnohodnotné přepravní prostředky.
Dalším, neméně důležitým prvkem v konstrukci senážního vozu, je sběrací ústrojí se šířkou sbírání 1,7 až 2,2 m. Konstrukce odpovídá již zmíněným svinovacím lisům. Stejně jako u nich je kromě kopírovacích a nivelačních kol osazeno toto ústrojí buď stíracím plechem, nebo válcem pro rozhrnování hřbetu řádku, což přispívá k plynulému plnění řezání, pokud možno v co největší šířce. Senážní vozy mají podvozek se dvěma nebo třemi osami, s pevnou, náběžně řízenou, nebo nuceně řízenou nápravou v případě tandemu, první a třetí osou u tridemu. Nápravy jsou osazeny diskem o rozměru 22,5´, nebo 26,5´, pneumatiky jsou široké většinou 500 až 800 mm. Přepravní rychlost je zpravidla 40 až 60 km/h. Vůz se agreguje s trakčním prostředkem prostřednictvím hydraulicky zalamovací oje pro snazší průjezd senážními žlaby, a to do horního, nebo spodního závěsu, případně agroháku. Stále populárnější je závěs s kulovým čepem K-80. Ostatní příslušenství pro senážování odpovídají lisům a sklízecím řezačkám, a to včetně různých systémů ovládání včetně systému Can-Bus.

Spotřební senážní materiál 

Pro správné uskladnění píce a výrobu kvalitního krmiva je nutné volit stejně kvalitní spotřební materiál. Také v tomto případě většinou platí známé rčení o kvalitě a pořizovací ceně.
V nabídce renomovaných výrobců nalezneme širokou paletu produktů pro každý způsob konzervace zavadlé hmoty. Jde o různé druhy vázacích sítí, které se liší délkou, tloušťkou a rovněž strukturou jednotlivých vláken. To samé platí o fóliích určených k ovíjení balíků, které se opět liší kvalitou použitého materiálu. Ta souvisí nejen s mechanickou odolností, ale také s tzv. UV stabilitou, což koneckonců platí pro veškerý senážní spotřební materiál. K zakrývání senážních žlabů je nutné volit vhodné plachty o různé tloušťce, provedení a barvě, které se ukládají zpravidla ve více vrstvách. Renomovaní výrobci rovněž řeší systémy pro upevňování a zatěžování těchto plachet, které jsou vysoce funkční a zabraňují tak nežádoucím ztrátám. Stejně jako senážní vaky, které se vyrábějí jako vícevrstvé. Plachtami zakrývané žlaby je možné dále chránit speciálními sítěmi proti mechanickému poškození vnějšími vlivy. Vždy musí být výsledkem objemné krmivo vyrobené z porostů sklízených v optimální růstové fázi, s vysokým obsahem stravitelných látek a správně ošetřené během skladování a fermentace.
Vzhledem k vývoji v oblasti nákupních cen mléka a hovězího masa je totiž žádoucí vyrábět co největší množství produkce z vlastních objemných krmiv, minimalizovat další vstupy a zmírnit tak dopad vnějších negativních vlivů. 

Klíčové informace

- Kvalitní senáž je jednou ze základních složek krmné dávky vysokoužitkových dojnic.
- Každá z technologií výroby senáže, je-li vhodně sestavena a správně využívána, je funkční a přináší požadované výsledky.
- Při sklizni zavadlé píce lze využít svinovacích lisů nebo lisů na hranaté balíky. Následuje ovinutí balíků, případně jejich skupinové zakrývání senážními plachtami. 
- Druhou variantu představují samojízdné nebo tažené sklízecí řezačky s odpovídajícím počtem přepravních prostředků. 
- Třetí možnost pak skýtají sběrací vozy s řezáním různé konstrukce.

Ing. Filip Javorek