Odchov telat se v posledních dvou desetiletích výrazně změnil. Tyto změny se týkají především výživy (starterová výživa, mléčné krmné směsi) a způsobů ustájení (přechod z ustájení v zateplených stájích k vzdušnému odchovu telat). Ke zhodnocení těchto změn a současně pro porovnání s ostatními chovatelsky vyspělými zeměmi byl v roce 2011 a 2012 autory příspěvku uskutečněn rozsáhlý průzkum ve 175 chovech.
Hodnoceny byly podniky v jedenácti krajích ČR, s průměrným počtem 395 chovaných krav (52,9 % podniků chovalo krávy plemene českého strakatého skotu, 40,8 % plemene holštýnského a 6,3 % podniků chovalo obě zmíněná plemena souběžně). Průměrná užitkovost hodnocených chovů byla 7454,6 kg mléka.
Toto šetření, resp. sběr údajů, probíhalo u všech věkových kategorií skotu (telat, jalovic, dojnic, býků ve výkrmu). V odchovu telat byly mj. zjišťovány informace o:
ošetření telat po narození (ošetření pupků, četnosti a dávkách mleziva, managementu uchování mleziva aj.),
mléčné výživě (délka období mléčné výživy, jakým mléčným nápojem, v jakém objemu a do jakého věku jsou telata napájena),
způsobech odstavu (věk telat při odstavu, způsoby odstavu),
zootechnických úkonech (preferované metody odrohování, věk telat při odrohování, označování telat, vážení telat apod.),
celkových ztrátách telat do odstavu (tj. o úhynech a podílu mrtvě narozených telat v chovech) apod.
Získané informace a závěry z nich budou chovatelské veřejnosti postupně předkládány v odborném tisku. Tento příspěvek je s ohledem na téma týdne zaměřen na hodnocení poznatků z okruhu ustájení telat v období mléčné výživy.
Způsoby ustájení telat do odstavu
Z našeho šetření vyplývá, že v praxi se aplikuje několik metod odchovu telat od narození do odstavu. Nejrozšířenějším a lze tvrdit, že i nejúspěšnějším je v současné době tzv. vzdušný odchov telat, který zcela nahradil dříve rozšířený odchov telat v zateplených stájích – teletnících. Telata v období mléčné výživy byla ustájena ve:
venkovních individuálních boxech – VIB (73,8 %),
individuálních boxech, které jsou umístěny pod přístřešky nebo ve stájích (23,1 %),
skupinových kotcích, které jsou umístěny ve stájích – teletnících (3,1 %).
Při hodnocení vztahu mezi ustájením a úhyny telat do odstavu bylo zjištěno, že ve VIB byly průměrné úhyny telat 4,9 %, v individuálních boxech pod přístřešky nebo ve stájích 5,6 % a u telat ustájených skupinově 6,2 %. Tyto poznatky budou dále podrobeny statistickému hodnocení.
Každý chovatel si alespoň jednou položil otázku, jestli je pro telata v období mléčné výživy (od narození do odstavu) vhodnější individuální nebo skupinové ustájení. Hlavním smyslem individuálního ustájení telat je eliminovat přenos chorob a mít kontrolu nad příjmem mléčného nápoje, vody, pevného krmiva a jejich zdravotním stavem. U telat, která jsou do odstavu ustájena skupinově a mají přímý tělesný kontakt s ostatními telaty, je riziko přenosu některých onemocnění výrazně vyšší (respiratorní a průjmová onemocnění, kokcidiózy, kryptosporidiózy aj.).
Umístění technologie ustájení v odchovu telat
Z našeho šetření vyplynulo, že:
1. Venkovní individuální boxy (VIB) byly ve 144 chovech nejčastěji umístěny:
na volném prostranství (73,3 %),
pod přístřešky umístěnými mimo stáj (7,5 %),
pod přístřešky u stájí (13 %),
ve stájích pro dojnice (3,4 %),
ve stájích pro telata (2,7 %).
Z výsledků je zřejmé, že prostorovou izolaci splňuje 80,8 % chovů, které mají telata ustájena mimo stájové objekty. U VIB umístěných pod přístřeškem, které navazují na stáje, je předpoklad vyššího infekčního tlaku. Ve většině případů jde o přístavbu k rekonstruovaným stájím typu K-96 a K-174. Zde může patogeny kontaminovaný vzduch proudit do životní zóny telat, která jsou ustájena pod přístřeškem v bezprostřední blízkosti stáje. U těchto přístřešků bývá někdy problém se zvýšenou prašností, a to zvláště ve dnech, kdy ve stájích probíhá nastýlání (při používání rozdružovačů balíků slámy s následným foukáním dochází k extrémnímu nárůstu prašnosti) a vyhrnování znečištěné podestýlky. Zcela nelogické je v některých chovech umístění VIB (především typu iglů) do vnitřních prostor stájí, a to jak pro dojnice, tak pro telata. Tato technologie vznikla pro vzdušný, venkovní odchov telat (plocha výběhu a plocha krytého lože), nikoliv pro její používání ve stájích, kdy se v kryté části eliminuje jakákoliv výměna vzduchu.
Ze zoohygienických hledisek je k minimalizaci infekčního tlaku důležitá volba místa, resp. plochy, na které jsou umístěny VIB, individuální boxy a skupinové kotce. Tomuto požadavku obecně vyhovují volná prostranství v dostatečné vzdálenosti od jiných ustájovacích objektů (stájí). Naopak tomuto požadavku zcela nevyhovují stáje pro dojnice a starší odchovny a teletníky s nízkou kubaturou vzduchu.
2. Individuální boxy (boxy bez střechy) byly ve 45 chovech umístěny:
pod přístřešky umístěnými mimo stáj (37 %),
pod přístřešky u stájí (32,6 %),
ve stájích pro dojnice (21,7 %),
ve stájích pro telata (8,7 %).
Z výsledků šetření je zřejmé, že pod přístřešky, které nejsou v blízkosti sousedních stájí pro skot, bylo ustájeno 37 % a pod přístřešky u stájí pak 32,6 % telat. Dokonce 30,4 % individuálních boxů bylo umístěno ve stájích pro dojnice nebo v odchovnách a teletnících. U této technologie individuálního boxového ustájení (bez střechy) lze doporučit jejich umístění pod vysoké přístřešky (haly, sklady, nově postavené jednoduché přístřešky), a to před situováním ve stájích. Tím se zachová podstata vzdušného odchovu a současně se zabrání působení srážek, nadměrného oslunění a vysokého proudění vzduchu.
3. Skupinové kotce pro telata
Telata po narození byla přesunována do skupinových kotců v šesti podnicích. Šlo ve většině případů o ustájení v původních nerekonstruovaných stájích pro telata (v zateplených teletnících a odchovnách). Tento způsob odchovu je z pohledu současných poznatků výzkumu tím nejméně přijatelným a přináší s sebou četné problémy. Staré ustájovací objekty („teletníky“) nesplňují požadavky na výměnu vzduchu a většinou nezajišťují ani dostatečnou distribuci světla do životní zóny telat. Především v zateplených a nízkopodhledových stájích pro telata, kde je výměna vzduchu mnohdy zajišťována pouze několika pootevřenými okny, je dosahováno vysoké relativní vlhkosti, včetně zvýšené koncentrace škodlivých plynů. Při dlouhodobějším pobytu telat v takovýchto stájích dochází k poškození plic, které jsou snazším útočištěm pro některé patogenní mikroorganismy způsobující až zápaly plic. Telata, která jsou ustájená v nevyhovujících stájových objektech, často trpí bronchitidami, mají „naježenou“ matnou srst a jsou méně vitální. Pokud je chovatel rozhodnut pro skupinový odchov telat, pak by měl volit venkovní skupinové boxy (VSB), které mohou být umístěny např. pod vysokým přístřeškem (skupinové plachťáky, skupinové iglů apod.). Naše doporučení jsou ve vztahu ke skupinovému odchovu telat v období mléčné výživy následující:
1) telata, pokud je to nevyhnutelné, umístit do skupiny nejdříve od 2. týdne věku (není dosud vyvinuta vlastní imunita), a to z důvodu nižšího rizika přenosu zejména respiratorních chorob od ustájených telat starších věkových kategorií,
2) do skupiny nastájit max. 6 až 9 telat, jinak může docházet k problémům, zejména při krmení (zvýšená konkurence mezi telaty při příjmu mléčného nápoje, hltání nápoje, u dominantnějších starších telat riziko příjmu velmi velkého množství mléčného nápoje – tzv. přepití, horší přehlednost ve skupině aj.),
3) telata umístit do venkovních skupinových boxů (iglů, ‘plachťáků’) nebo do skupinových kotců pod přístřešky, a to přednostně před uzavřenými stájovými objekty,
4) upřednostnit nastájení a vystájení telat systémem tzv. all in – all out (vše dovnitř a vše ven), a to před „dynamickým“, tedy kontinuálním mícháním a doplňováním skupin,
5) po vystájení telat (odstavu) vždy uskutečnit důkladnou mechanickou očistu kotců a jejich následnou dezinfekci.
Materiály individuálních boxů
V hodnocených chovech byly nejčastěji využívané VIB z umělohmotných materiálů (86,7 %). Dřevěné materiály byly zastoupeny ve 12 % a tzv. plachťáky pouze v 1,3 %. U individuálních boxů, umístěných pod přístřešky a ve stájích, převládala dřevěná obvodová konstrukce boxů, a to před plastovými deskami a kovovou konstrukcí.
Přednosti VIB vyrobených ať již z plastových materiálů, polypropylenových desek či speciálních plachtovin spočívají v jejich lehkosti, snadnosti přesunu, perfektní čistitelnosti a při vhodném konstrukčním řešení i v dobrém a účinném provětrávání. U dřevěných VIB je někdy výhodou jejich nižší pořizovací cena a relativně dlouhá životnost (bez výskytu hniloby), na druhou stranu jsou zde problémy s jejich čistitelností a dezinfekcí, hmotností a obtížnějšími přesuny, které jsou častou doprovázeny devastací konstrukce boxu.
Počet ustajovacích míst pro telata
Z našeho šetření vyplývá, že dostatečný počet ustajovacích míst pro telata mělo 67,4 % podniků a nedostatečný počet pak 32,6 %. V chovech často chybí rezervní místa, ať již pro případy „nárazového“ telení a pro telata nemocná (izolace). Nutné je počítat také s devastací technologie a jejich průběžnou výměnou, doplněním.
Počet ustajovacích míst pro telata v období mléčné výživy lze orientačně stanovit podle výpočtu: počet krav (ks) x doba odchovu (dny – od narození do přesunu telete do skupiny) : 365. Pokud chovatel má nepravidelná telení, která mohou být způsobena např. nízkým zabřezáváním krav v letních měsících s vysokými teplotami apod., pak je vhodné počet ustajovacích míst pro telata zvýšit, a to až o 15 % (obecně je doporučováno mít alespoň 10% rezervu). Naopak, pokud chovatel odchovává pouze jalovičky a býčky odprodává, pak může počet ustajovacích míst úměrně snížit.
Příklady:
a) chovatel má 300 krav a všechna telata jsou ustájena individuálně do 56. dne. Tedy orientační potřeba individuálních boxů, bez započítání rezervy, je 46 kusů.
b) chovatel má 300 krav, jalovičky jsou individuálně ustájeny do 56. dne věku, zatímco býčci jsou prodávaní ve věku 14 dní. V tomto případě bude celková orientační potřeba 29 individuálních boxů, a to opět bez započítání rezervy (23 individuálních boxů pro jalovičky, šest pro býčky).
Stáří technologií ustájení v chovech
Průměrné stáří dřevěných VIB (se stříškou) bylo 9,6 roku, avšak v některých chovech nebylo výjimkou ani používání 21 roků starých VIB, které byly již za hranicí své životnosti (silně poškozená konstrukce boxů a silná hniloba dřeva). U plastových VIB bylo průměrné stáří 6,8 roku a u plachtových VIB pak 6 roků. U individuálních boxů (bez stříšky) bylo průměrné stáří této technologie u dřevěných konstrukcí 7,3 roku a plastových konstrukcí pak 4,5 roku. Průměrné stáří všech hodnocených boxů a kotců na farmách bylo 7,3 roku.
Podlaha boxů a kotců
V našem průzkumu byly boxy i kotce pro telata umístěny na zpevněné ploše (betonová podlaha, panelové plochy, vyasfaltovaná plocha) u 82,1 % chovů, zatímco u 17,9 % chovů byly umístěny na nezpevněné zemině.
Podlaha pod individuálními boxy a skupinovými kotci by měla být řešena tak, aby nedocházelo k samovolnému vytékání hnojůvky do okolí či podloží, ale do záchytné jímky. Zpevněné podlahy, na kterých jsou umístěny kotce, by měly mít dostatečný příčný spád 2 až 3 % ve směru od lehárny. Podélný spád ve směru ke kanálu by měl být 1 až 2 %.
U nezpevněných ploch bývá velmi častý problém s nedostatečným odtokem nejen hnojůvky, ale i srážek. Zvláště srážky, ať již intenzivní, nebo voda vzniklá při jarních oblevách ze sněhové pokrývky, představují riziko zamokření podestýlky. Podestýlka totiž velmi rychle a dobře vstřebává vodu (1 kg slámy dokáže navázat 4 až 5 kg vody). Telata, která jsou nucená ležet v mokré podestýlce a jsou vystavena intenzivnímu proudění chladného vzduchu, velmi často inklinují k podchlazení, které vyúsťuje v respiratorní a průjmová onemocnění. V případě nezpevněného stání je na každém chovateli, aby se zamyslel nad vytvořením alespoň drenážního systému (po obvodu boxů), který zabrání pronikat (zatékat) srážkám do lehárny a výběhu.
Podestýlání
V našem šetření byla věnována pozornost nastýlání plochy lože a plochy výběhu u VIB. Zjistilo se, že u 58 % chovatelů je podestýlána jak plocha lože, tak i plocha výběhu. Pro adekvátní vývin kosterní a svalové soustavy je však důležité, aby telata měla možnost v průběhu dne se pohybovat a stát jak na měkké, tak i na zpevněné ploše.
Dalším bodem šetření byla otázka, jak často dochází k výměně podestýlky v průběhu odchovu. V 90 % chovů se podestýlka vyměňuje až po odstavu telat a 10 % chovatelů vyměňuje podestýlku průběžně. Nepravidelná výměna podestýlky, zvláště v případech, kdy je silně zamokřená (častý případ VIB a VSB), je opět jedním z častých důvodů podchlazení telat v zimních a jarních měsících. Ani pravidelné dostýlání suché podestýlky na zamokřené lože situaci neřeší. V průběhu několika desítek minut i tato přijímá vlhkost a situace je stále stejná. V praxi se setkáváme se silně zamokřenými lehárnami u telat bohužel velmi často.
Kotce pro telata musejí být opatřeny vhodnou podestýlkou, a to zvláště u kategorie telat mladších dvou týdnů a telat v izolaci (nemocná telata). Lože by mělo být nastlané kvalitní a s nezaplísněnou podestýlkou. Pro vyšší hygienický standard (a pro eliminaci výskytu much) lze lože alkalizovat, a to pomocí jemně mletého vápence. Podestýlka by měla v letních měsících dosahovat výšky 15 až 20 cm a v zimních měsících pak 20 až 25 cm. Důležitější než výška podestýlky je její suchost. Používání pilin nebo plastického steliva (separátu) není u této kategorie skotu doporučováno. Aby bylo telatům zabráněno vyhrnování podestýlky, je doporučeno plochu lože a výběhu oddělit prahem, přibližně 20 cm vysokým. Spotřeba slámy na tele a den se pohybuje mezi 0,5 až 0,7 kg na 1 m2 plochy lehárny.
Závěr
Ze šetření tohoto prvního tematického okruhu se zjistilo, že naše chovy jsou velice variabilní, co se týká kvality a dodržování hlavních zásad odchovu. Tomu odpovídají i dosahované výsledky v podílu odchovaných zdravých a životaschopných telat, které jsou základnou pro úspěšný odchov jalovic a následně i vysoce výkonných a rentabilních dojnic.
Cílem tohoto příspěvku bylo poskytnout základní informace, resp. přehled o ustájení telat do odstavu v podmínkách tuzemských chovů. Současně by autoři tohoto příspěvku byli rádi, kdyby se v případě jakékoliv otázky, doplnění nebo nejasností čtenáři na ně obrátili. Zpětná vazba je pro ně velice důležitá!
Klíčové informace
– Podklady pro hodnocení situace v odchovu telat byly získávány v roce 2011 a 2012 v rozsáhlém průzkumu ve 175 chovech celé ČR.
– Telata byla v období mléčné výživy ustájena ve venkovních individuálních boxech (VIB), v individuálních boxech pod přístřešky nebo ve stájích a ve skupinových kotcích ve stájích – teletnících.
– V chovech byly nejčastěji využívané VIB z umělohmotných materiálů, méně ze dřeva a minimálně zastoupeny byly tzv. plachťáky.
– Průměrné stáří dřevěných VIB bylo 9,6 roku, plastových 6,8 roku a u plachtových pak šest let. U boxů bez stříšky bylo průměrné stáří dřevěných konstrukcí 7,3 roku a plastových 4,5 roku.
Příspěvek vychází z řešení výzkumného záměru MZE 0002701404.
Ing. Stanislav Staněk, DiS.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
Oddělení technologie a techniky chovu hospodářských zvířat
doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc.
technolog – specialista
