Technologie zakládání porostů

Ještě před několika lety převládaly při zakládání porostů polních plodin metody vycházející z klasického zpracování půdy s orbou a následnou předseťovou přípravou prováděnou v oddělených pracovních operacích. S rozvojem minimalizačních technologií, které jsou charakteristické především sdružováním několika pracovních operací a postupným přechodem k půdoochranným technologiím, kde je orba nahrazena mělkým kypřením půdy a zanecháním většiny rostlinných zbytků na povrchu půdy či jen mělce zapravených do půdy, došlo samozřejmě ke změně používaných technologií i strojů pro zakládání porostů.

Díky tomu nastala výrazná racionalizace práce s příznivým dopadem na hodinovou výkonnost strojů a samozřejmě i na oblast nákladů na jednotlivé pracovní operace. Racionální zakládání porostů je tedy využití všech předností minimálního a půdoochranného systému zpracování půdy spolu se zásadami precizního zemědělství tak, aby byl založen plně produktivní porost. V podstatě se nejedná o jednotlivé oddělené pracovní operace, ale jde o ucelenou technologii založení porostu, která respektuje tato tři důležitá hlediska:
1. vytvoření kvalitního seťového lůžka pro osivo,
2. faktor času, tj. dodržení optimálního termínu, a to jak z hlediska plodiny, tak z hlediska půdní zralosti,
3. úspora pohonných hmot, času i přímých nákladů.
Správné seťové lůžko pro osivo je tvořeno dvěma půdními vrstvami – spodní ulehlou, na níž má být osivo uloženo, a vrchní kyprou vrstvou, kterou má být osivo zahrnuto. Obecně se říká: „tvrdá postýlka a měkká peřinka“. Nové technologie zakládání porostů zaručují snižování utužení půdy, omezení počtu přejezdů po poli především v jarním období, kdy je půda na utužení velmi citlivá.
Klasická technologie zpracování půdy
V klasické technologii zpracování půdy se používají secí stroje buď s individuálním výsevním mechanismem, kdy pro každý vysévaný řádek je pod průběžným zásobníkem osiva umístěný výsevní váleček na průběžné hřídeli, anebo secí stroje s centrálním výsevním mechanismem, pracujícím na principu přetlaku vzduchu.
Secí stroje s individuálním výsevním mechanismem jsou velice často spojovány se stroji na předseťovou přípravu půdy a vytváří tak tzv. secí kombinaci, která je nesená na tříbodovém závěsu traktoru. Díky tomuto použití je samozřejmě omezen záběr stroje, který je nejčastěji v rozmezí 3 až 4 m. Jako výsevní mechanismus může být použit rýhovaný váleček, anebo mnohem častěji univerzálnější váleček hrotový, který je schopen vysévat bez problémů jak velice jemná semena (jetel, vodnice, mák), tak semena velká jako bob či fazole. Regulace výsevku se provádí u hrotového válečku změnou frekvence otáčení díky převodovce umístěné v pohonu válečků. Změna může být provedena plynule (např. u strojů firmy Amazone) nebo pomocí stupňové převodovky o velkém rozsahu.
U strojů s centrálním výsevním mechanismem, jehož průkopníkem byla firma Accord, se osivo pro všechny secí botky dávkuje jedním výsevním mechanismem do proudu vzduchu od výkonného ventilátoru a pak je v rozdělovači rozděleno k jednotlivým semenovodům a secím botkám.
Jelikož tyto stroje pracují s připravenou půdou, jsou zde použity secí botky radličkové s tupým úhlem vnikání do půdy, nebo jednokotoučové secí botky s omezovači zahloubení kotouče. U některých typů radličkových secích botek lze velice jednoduše na základní secí botku umístit adaptér pro pásový výsev, kdy je osivo ukládáno do širšího pásku a rostliny tak mají větší prostor pro svůj růst a vývoj.
Technologie minimálního zpracování půdy
V systémech zpracování půdy bez orby se zvyšují nároky na stroje pro zakládání porostů. Zejména v případě, kdy nedochází k úklidu slámy, ale jen k jejímu drcení a rozptylování po povrchu půdy. Technika pro setí musí zajistit uložení osiva v požadované hloubce i při ztížených podmínkách daných výskytem rostlinných zbytků na povrchu půdy nebo i v hloubce setí. Dalším faktorem je rozdílný odpor povrchové vrstvy půdy vůči vnikání secích botek při zakládání porostů bez klasické předseťové přípravy půdy (Šimon et al., 1999). V současné době se pro zakládání porostů v těchto technologiích ustálily tyto způsoby ukládání osiva:
l Ukládání osiva jednokotoučovou nebo dvoukotoučovou secí botkou do řádků: U jednokotoučových secích botek jsou kotouče postavené šikmo ke směru řádků, čímž se docílí odsunutí části rostlinných zbytků do strany tak, aby bylo osivo uloženo do půdy, bez rizika uložení osiva „na slámu“. U některých řešení se před kotoučovou secí botku umísťují prořezávací kotouče (koltry), které mohou být rýhované nebo po obvodu zvlněné.
l Rozprostírání osiva do pásů pod zdviženou zeminu a rostlinné zbytky: Zde se používají šípové radličky s ostrým úhlem vnikání do půdy, uspořádané v několika řadách. Osivo je dopravováno proudem vzduchu pod proud radličkami zvednuté zeminy.
l Ukládání osiva do rýh vytvořených dlátovými secími botkami: Dlátová secí botka je vedena pomocí opěrného kola, které zajišťuje rovnoměrnou hloubku ukládání osiva do rýhy vytvářené dlátem secí botky.
Většina secích strojů pro zakládání porostů v půdoochranných technologiích je vybavena centrálním zásobníkem a centrálním dávkovačem osiva. Pro dopravu osiva od dávkovače k secím botkám je využito přetlaku vzduchu. Díky velkým pracovním záběrům jsou tyto stroje řešeny jako návěsy za traktory odpovídajícího výkonu. Pracovní záběry jsou od šesti až po úctyhodných 18,3 metru.
Velice často se setkáme u této varianty zakládání porostů se současným ukládáním hnojiva do půdy. Hnojivo je většinou ukládáno do větší hloubky než osivo tak, aby se zabránilo přímému kontaktu osiva s hnojivem, které by jinak mělo inhibiční účinky na vzcházení rostlin. Může používat hnojivo granulované, ale velice často se setkáme s variantou hnojení kapalným hnojivem (např. DAM 390).
Stroje s kotoučovými secími botkami
Využívají se zpravidla jednokotoučové secí botky postavené šikmo ke směru jízdy. Tím dochází k odsunování rostlinných zbytků stranou a omezení zatlačování rostlinných zbytků pod osivo.
Stroje s šípovými řeznými radličkami
U těchto strojů jsou šípové radličky uspořádané zpravidla v několika řadách, osivo je pneumaticky dopravováno k secím radličkám a rozptylováno pod proud odříznuté zeminy na rovné lůžko. Zavlačovače a válce upraví zeminu a rostlinné zbytky nad osivem. Rostlinné zbytky proudí kolem slupic a nejsou vnášeny do místa uložení osiva.
Stroje s dlátovitými secími radličkami
Dlátové secí botky se využívají u strojů pro přímé setí do nezpracované půdy. Dobře vnikají i do tvrdého povrchu půdy. Ke zlepšení kvality přímého setí s využitím dlátovitých radliček byly vyvinuty rotační zavlačovače. Dlátové botky se používají i u strojů, které kombinují setí a tzv. podkořenovou výživu průmyslovými hnojivy.
Na co nezapomínat
Kvalita práce secích strojů se posuzuje podle rovnoměrnosti rozmístění semen, splnění požadovaného měrného výsevku a dodržení příslušné hloubky ukládání osiva. Seřízení secích strojů je potřeba věnovat velkou pozornost, protože správné založení porostu do značné míry rozhoduje o budoucím výnosu, a tedy o zisku podniku.
Rovnoměrnost rozmístění semen lze kontrolovat tak, že se nechá pracovat secí stroj na místě. Semeno z jednotlivých semenovodů se zachytí do sáčků, zváží se a vypočítá variační koeficient. Nejvyšší dovolená odchylka výsevu jednotlivých secích botek je ±6 % (Roh a kol., 1997). Pří kontrole měrného výsevku se rovněž nechá secí stroj pracovat na místě, ale sledujeme počet otočení hnacích prvků výsevního mechanismu, aby bylo možné určit dráhu, kterou by secí stroj ujel. Z ujeté dráhy a šířky záběru se vypočítá plocha a po zvážení výsevku se vypočte hmotnost výsevu na 1 ha. Dovolená odchylka od požadovaného měrného výsevku je ±2 % a na svahu 12° nejvýše ±8 %. Důležité je také dodržovat šířku souvratě, aby se nikde nepřekrývaly záběry anebo nezůstala vynechaná, neosetá místa.
Jezdí se samozřejmě člunkovým způsobem a je třeba dbát na přesné navazování jednotlivých pracovních jízd. Spojové řádky mezi jednotlivými jízdami musí mít stejnou rozteč jako rozteč secích botek.
Pro seřízení dodává výrobce tabulky pro výsev jednotlivých plodin. Přesto je nutné po nastavení podle normovaných tabulkových hodnot výrobce provést kontrolu nastavení s případnou korekcí nastavené dávky.
Další seřízení se týká rozteče řádků a hloubky setí. Velice jednoduché je zvětšení rozteče řádků na dvojnásobek. Stačí vyřadit z činnosti každý druhý výsevní mechanismus, anebo semenovod u centrálního výsevního mechanismu. Jestliže je požadována jiná rozteč řádků, je třeba předem přemístit secí botky a zbývající výsevní mechanismy vyřadit z činnosti. Hloubka setí se reguluje nejčastěji změnou přítlačné síly pružiny na secí botky buď individuálně, nebo centrálně. Přítlak na secí botky je obzvlášť důležitý u strojů pro setí do minimálně zpracování půdy či při přímém setí. V takovém případě přítlačná síla na botku odpovídá síle vyvozené několika desítkami kilogramů. U secích strojů se šípovými řeznými radličkami je nutná kontrola stavu ostří radliček a jejich opotřebení (obecně to platí pro jakoukoliv secí botku – radličku). Samozřejmostí je kontrola stavu semenovodů, zejména míst se zúženým průřezem, kde by mohlo docházet k zadržování osiva s jeho následnou nerovnoměrnou distribucí při nedodržení měrného výsevku. U kotoučových botek je třeba překontrolovat umístění a funkci škrabek, které zabraňují nabalování půdy na kotouč v případě práce při vyšší vlhkosti půdy.
Přesné setí
Samotnou podstatou přesného setí je rozmístit semena pěstované plodiny tak, aby rostliny měly dostatek vzduchu, světla a živin, tj. musí být rozmístěna v půdě jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru rovnoměrně. Kvalitní založení porostu vytváří předpoklady k dosažení vysokých výnosů, ovlivňuje použití mechanizačních prostředků při ošetřování a sklizni plodin. Při přesném setí plodin do půdy, která byla zpracována půdoochrannou technologií, jsou zvýšené nároky jak na výsevní jednotku, tak i na samotné semeno. Tyto nároky jsou dány samotnou podstatou půdoochranné technologie, kde půda takto zpracována vykazuje jiné vlastnosti než půda, zpracovaná konvenční metodou, tj. orbou.
Aby práce přesných secích strojů byla kvalitní, musíme po zjednodušeném mělkém zpracování půdy zajistit rovnoměrné rozptýlení podrcené slámy a rozmetání plev a úhrabků především po sklizni obilnin a řepky. Dalšími podmínkami jsou nízké strniště předplodiny a rovnoměrná hloubka setí, které lze zajistit jen vysokými nároky na předchozí zpracování půdy s efektem urovnání povrchu půdy. Při nekvalitně podrcené slámě nebo při výskytu shluků slámy po mělkém zpracování půdy může dojít k tomu, že se osivo uloží na slámu, zapravenou do hloubky setí. To může vést ke zhoršenému přívodu vody k osivu a ke zhoršení klíčení osiva vlivem inhibičních účinků meziproduktů při rozkladu slámy v půdě.
Obecné požadavky na přesné secí stroje:
l přesné uložení osiva s co nejnižším počtem vynechávek či dvojáků,
l pravidelné ukládání osiva do rýhy bez jeho odvalování po dopadu,
l dodržování hloubky setí pro stejnoměrné zakrytí zeminou,
l správné uložení osiva a utužení půdy po zasetí pro navázaní kapilárního vzlínání půdní vody.
Při přesném setí rozeznáváme u výsevních ústrojí tři pracovní fáze: nabírání, výpad, ukládání a stabilizace semen v půdě. Nabírání semena do nabírací jednotky vychází z požadavku zachytit jen jedno semeno. V tomto případě hovoříme o jednoduchém nabírání, které je právě požadováno. V ostatních případech se jedná o chybnou činnost výsevního mechanismu – vícenásobný náběr (tzv. dvoják, troják), popř. vynechávku. Tato skutečnost by neměla v žádném případě nastat. Tento požadavek je ovlivňován velikostí a vlastnostmi prostoru pro semeno, rozměry použitých semen, rychlostí pohybu nabírací jednotky v nabíracím úseku, polohou nabírací jednotky, hodnotou podtlaku nebo přetlaku vzduchu a činností stíracího zařízení v přímé závislosti na druhu výsevního ústrojí.
Při výpadu semena z výsevního ústrojí působí na semeno obvodová rychlost výsevní jednotky a pojezdová rychlost stroje. Směr výpadové rychlosti semena je dán součtem obou rychlostí. Aby nedocházelo k druhotnému pohybu semena při jeho dopadu do vytvořené brázdičky, je bez ohledu na povrch a druh půdy třeba, aby směr výsledné rychlosti semena ve vztahu k půdě byl přibližně svislý. Splnění tohoto požadavku omezuje pracovní rychlost stroje. S výpadem osiva souvisí i fáze ukládání semen do půdy. Za předpokladu, že semeno padá do půdy s nulovou horizontální rychlostí, nedochází k odkulování semen v řádku a rozptyl semen je minimální. Podle technologie zpracování půdy se rozdělují přesné secí stroje do dvou velkých skupin. A sice na stroje určené pro setí v konvenčních technologiích zpracování půdy a pro technologie konzervačního či půdoochranného zpracování půdy – pro setí do mulče. U těchto skupin strojů není rozdíl v konstrukci výsevního mechanismu, ale liší se zavěšení výsevních jednotek k rámu stroje a především je odlišná konstrukce secích botek.
Přesné secí stroje
Při klasickém zpracování půdy je povrch půdy před vlastním setím dokonale urovnaný a kyprý. Proto je většina strojů určených pro setí po klasickém zpracování půdy, především po precizně provedené předseťové přípravě, vybavena většinou radličkovými secími botkami s tupým úhlem vnikání do půdy, které v takto připravené půdě snadno vytvoří rýhu pro ukládání osiva.
Vzhledem k setí na konečnou vzdálenost je nutné dodržet požadovanou hloubku setí, vzdálenost osiva v řádcích, a zajistit spolehlivé uzavírání rýhy pro osivo při rozdílném odporu povrchové vrstvy půdy a při výskytu rostlinných zbytků na povrchu půdy, případně v povrchové vrstvě půdy. Pro setí cukrové řepy a kukuřice do mulče proto nemůžeme použít přesné secí stroje určené k setí po klasickém zpracování půdy a kvalitní předseťové přípravě půdy. Jedním z technických řešení přesného setí do mulče je použití dvojice talířů před každou secí botkou, které odsunou rostlinné zbytky stranou. Secí botka pak vytváří rýhu pro osivo bez nebezpečí uložení osiva na vrstvu rostlinných zbytků. Nevýhodou tohoto způsobu setí je riziko vodní eroze v řádcích, odkud byly rostlinné zbytky odsunuty. Dalším možným řešením je vybavení secího stroje prořezávacím krojidlovým kotoučem. Tento kotouč prořezavá půdu před secí botkou a usnadňuje tak vytvoření rýhy v půdě pro ukládání osiva. Je možné použít i kotouč se zvlněným okrajem, který prolamuje povrch půdy a vytváří širší rýhu pro secí botku. K vlastnímu ukládání osiva se pak používá dvoukotoučová secí botka nebo radličková secí botka. K zahrnování osiva se používají různě řešené válečky a zahrnovače. Při použití kotoučů, které mají proříznout vrstvu mulče bez odhrnutí stranou, je nutné, aby mulčovací materiál byl v době setí vyschlý (odumřelý mrazem nebo umrtvený herbicidy). Suchý mulč lze snadno proříznout bez rizika zatlačení rostlinných zbytků na dno rýhy pro osivo a ohrožení polní vzcházivosti. Jako vymrzající meziplodina se velmi často používá hořčice, kterou mráz dokonale umrtví a pro jarní setí je mulč dokonale suchý. Tyto stroje jsou ve výrobním programu firem Becker, Gaspardo, John Deere, Amazone, Kinze, Kverneland a dalších.
Pamatujme si, že …
Seřízení strojů pro přesný výsev spočívá především v nastavení správné hloubky setí. Obvykle lze výškově přestavit secí botku vůči výsevní jednotce, nebo kopírovací kolo výsevní jednotky. Dále je třeba vybrat vhodný výsevní mechanismus (kotouč), který svými otvory odpovídá velikosti osiva. Při volbě kotouče je možné volit také počet otvorů po obvodu. Tím se určuje výsledná vzdálenost jednotlivých semen v řádku. Rozteč semen lze upravit i rychlostí otáčení kotouče, která je seřiditelná v určitém rozsahu. Při tomto nastavení jsme ale omezeni maximální (kritickou) nabírací rychlostí kotouče. Samozřejmostí je překontrolování všech mechanických převodů a jejich údržba podle návodu k obsluze včetně kontroly funkčnosti jednotlivých celků. Špatně nastavený stroj se pozná až po vzejití plodiny, kdy jsou vidět jednotlivé vady setí – vynechávky nebo tzv. dvojáky či trojáky.
Závěr
Způsob založení porostu do značné míry rozhoduje o budoucím výnosu plodiny. Vlivem rozšíření minimalizačních a půdoochranných technologií dochází k výrazné redukci potřeby času na provedení jednotlivých pracovních operací, což se příznivě odráží v nákladech na zakládání porostů a současně přispívá k naplnění agrotechnických lhůt. Takto lze zkrátit dobu potřebnou na provedení pracovních operací a založit porost v optimálním termínu. Na druhou stranu lze založit i porosty po předplodinách, po kterých to nebylo v systému konvenčního zpracování půdy z časového hlediska možné. Pro úspěch technologií bez orby je nutné věnovat velkou pozornost již sklizni předplodiny, aby došlo k rovnoměrnému rozptýlení rostlinných zbytků na povrchu půdy bez jejich shluků, které by pak negativně ovlivňovaly kvalitu založení porostu i jeho růst a vývoj. Zároveň je nutné zajistit, aby technika při sklizni a odvozu úrody z pole nevytvořila hluboké kolejové stopy, které by měly negativní vliv na kvalitu založení porostu, především při výsevu plodin vyžadujících přesné setí.
Ale i stroje pro setí v klasických technologiích mají svoji budoucnost zajištěnou. Především na půdách, kde nelze orbu nahradit adekvátním způsobem zpracování půdy tak, aby nedocházelo k degradaci půdních vlastností.