Mláďata savců jsou na počátku svého života odkázána na mateřské mléko, které je pro ně jediným zdrojem živin a energie. O jeho důležitosti nikdo nepochybuje, i přesto je mnohdy nahrazováno průmyslově vyráběnou mléčnou krmnou směsí. Ale to není tak důležité.
Telata v dojených stádech jsou typickým příkladem toho, jak značně životaschopná dokážou mláďata být. Ale nenechte se mýlit, ani takto houževnatá stvoření nesnesou všechno a důsledky takového působení nepříznivých a neodpovídajících podmínek prostředí použitého k odchovu mohou zasadit pořádnou ránu jak jejich zdraví na počátku života, tak následně i ekonomice celého chovu.
Podmínky prostředí hrají prim
Proto vytvoření vhodných podmínek pro novorozené tele musí být pro chovatele vždy prioritou a je to také tou nejlepší variantou.
Snažit se později všemožně napravovat problémy vyvolané působením jednoho či více nepříznivých faktorů vnějšího prostředí v průběhu prvních hodin, dnů a měsíců života mláděte je už o mnoho složitější a někdy dokonce nemožné.
To je důvodem, proč je snad na všech seminářích věnovaných problematice odchovu telat chovatelům připomínáno, že (ne)odpovídající podmínky v průběhu odchovu se následně projeví v (ne)kvalitě budoucích dojnic (ale i samčího potomstva).
Ve většině chovů už je aplikace nejmodernějších vědeckých poznatků z této oblasti naštěstí součástí každodenní rutiny, nicméně stále existují chovy, kde je význam prvních hodin a dní telete ošetřovateli do určité míry podceňován.
Pro přežívání a prospívání mladého vyvíjejícího se organismu jsou podmínky, které má při svém vstupu do života, naprosto klíčové. Pohled na tyto podmínky se s postupujícím poznáním mění, dnes už víme, že tele má velmi brzy vyvinutou kvalitní termoregulaci, a tak nemusí být odchováváno v teple teletníku a lépe je mu na čerstvém vzduchu ve venkovní boudě, a to i v zimě.
Nejnovější poznatky dokonce tvrdí, že nejlepší umístění telecích bud nemusí být na vyspádovaném betonu, ale že je lepší dobře drenážovaná zemina. A proto se každý zootechnik musí s novými poznatky v oboru seznamovat a měl by o jejich důsledném uplatňování v praxi umět přesvědčit všechny ošetřovatele.
Každá změna = velký stres
Okamžik příchodu telete na svět je dlouho očekávanou radostnou událostí. Podobně jako u každého živého tvora na této planetě v něm lze spatřovat zázrak zrození nového života. Ale ten zázrak má i svou odvrácenou stranu, která je skryta do podoby enormního stresu spojeného s relativně náhlou a zásadní proměnou prostředí a fyziologických funkcí. Organismus mláděte se musí vypořádat s obrovskou změnou, kdy během velmi krátké doby dojde k ukončení ideálních podmínek prenatálního vývoje a nastane chvíle vstupu do každodenní postnatální reality.
Novorozenému teleti musí ve velmi krátkém čase začít fungovat veškeré mechanismy nutné k jeho přežití. Ze všeho nejdříve musí začít dýchat (a to v tom správném okamžiku), následně si musí si vytvořit dostatek tělesného tepla a úspěšně zvládnout celý složitý proces termoregulace.
V neposlední řadě si musí co nejdříve vytvořit dostatečně silný imunitní systém, který jej dokáže zásobit odpovídajícími protilátkami proti celé škále patogenů, které se na něj hned od prvních okamžiků vrhnou z okolního prostředí.
V tuto chvíli přichází ke slovu vliv jednoho z nejdůležitějších faktorů, který ovšem také může být i faktorem nejrizikovějším, a tím je člověk a kvalita jeho práce. Ošetřovatelé v tuto chvíli hrají hlavní roli ve hře o zdravý vývoj mláděte.
Tato hra se může při špatně sehrané roli ošetřovatelů velmi rychle změnit v boj o záchranu holého života.
Ošetřovatelé si musí uvědomit, že jsou významnou, ba přímo nezastupitelnou silou potřebnou pro životaschopnost a následný zdravý vývoj novorozeného telete.
Proto by pro ošetřovatele v těchto několika málo pro tele vskutku klíčových hodinách bezprostředně po porodu nemělo existovat nic důležitějšího, protože každé opomenutí může tele připravit o nezbytné nastartování imunity a vystavit ho zásadnímu zdravotnímu handicapu, jež se může výrazně negativně projevit na jeho dalším životě.
Ošetřovatelům (a dalším osobám, které mají na farmě na starosti péči o novorozená telata, byť z pohledu jejich pracovního zařazení třeba okrajově – hlídač, stájník) je třeba pravidelně a pořád dokola připomínat důležitost správného ošetření novorozeného telete, ke kterému patří i co nejčasnější napojení dostatečnou dávkou mleziva.
Mlezivo co nejdříve
Telata jsou stejně jako jiná mláďata savců v prvním období života zcela závislá na mateřském mléce.
První dávka mleziva je pro ně naprosto nenahraditelná, protože v důsledku fungování placenty přichází na svět zcela nevybavena mateřskými protilátkami a jedině prostřednictvím mleziva mohou dostat svou první nezbytnou dávku protilátek – imunoglobulinů. Nejčastěji se uvádí přibližně dva litry do dvou hodin po narození.
Proč je ale nutný takový spěch? Důvod je zcela prostý, jak postupujeme v čase od narození, tak výrazně klesá prostupnost střevní stěny pro tyto látky. Proto je skutečně životně důležité, aby tele dostalo svou dávku mleziva co nejdříve.
Druhým faktorem, který se přidává do nepříznivé synergie působící proti snaze člověka pomoci vybavit tele prvotní imunitou, je fakt, že i množství imunoglobulinů produkovaných matkou klesá s časem, který uběhl od porodu.
Vědci z irského Teagascu v průběhu jedné ze svých studií, kdy sledovali více než 600 dojnic, objevili nejen to, že nejkvalitnější mlezivo produkovaly krávy na páté laktaci, ale hlavně to, že pouze mlezivo z prvního podojení obsahuje odpovídající množství imunoglobulinů (tedy minimálně 50 mg/ml IgG).
V době mezi prvním a druhým dojením došlo k poklesu množství protilátek i o více než polovinu. Je tedy zcela zřejmé, že v tomto případě hraje čas významně proti nám a to je důvodem, proč se nevyplácí s prvním napojením příliš dlouho otálet.
Jak napojit?
Čekat, až se tele dokáže samo postavit na nohy a získá mlezivo sáním od matky, což se na první pohled jeví jako nejpřirozenější způsob, není zrovna tou nejlepší cestou. Určitě nechceme strávit spoustu času sledováním toho, zda se tele vůbec k nějakému napití dopracuje, ale navíc (a to je ještě horší než čas strávený sledováním novorozeněte) nemáme ani kontrolu nad tím, kolik mleziva tele přijme.
Proto je mnohem lepším postupem oddojení mleziva matky, nebo využití zamražených zásob kvalitního mleziva, které by v žádném podniku neměly chybět, a napojení telete z lahve.
Další z možností, a to velice moderní a účinnou, je využití jícnové sondy. Díky ní docílíte toho, že je dostatečně napojeno i tele, které nemá, nejčastěji v důsledku komplikovanějšího porodu, příliš velký zájem o příjem mléka.
Ačkoliv tato metoda nebývá občas přijímána s velkými ovacemi, zejména z pohledu laiků či zastánců „tradičních“ metod, je třeba tento odmítavý postoj trpělivým vysvětlováním měnit. Jícnová sonda, pokud je správně zavedena a použita, teleti neublíží. Právě naopak! Telatům, jejichž sací reflex není z jakéhokoliv důvodu nejsilnější, může dokonce zachránit život.
Mléčná výživa telat
Po několika dnech, kdy jsou telata napájena mlezivem, nastupuje takzvané období mléčné výživy, kdy je telatům předkládáno buď mléko, které je z nějakého důvodu nevhodné pro dodávky do mlékárny, nebo mléčný nápoj připravený z průmyslově vyráběné mléčné krmné směsi (MKS). Ve valné většině případů je využívána kombinace obou těchto způsobů.
„Odpadní“ mléko, které zvažuje chovatel podávat telatům, musí splňovat několik základních požadavků.
V žádném případě by nemělo být od krav klinicky nemocných, obsahovat rezidua antibiotik nebo dalších látek, které mohou mít negativní vliv na zdravotní stav nebo vývoj telat a především jaloviček.
Nezapomínejme, že právě jalovičky jsou kategorií, která, ač se v období odchovu nachází pouze na straně nákladových položek, po otelení se stává tím nejdůležitějším článkem dobře fungujícího chovu – zdrojem pravidelných tržeb.
V případě použití mléčné krmné směsi máme jednu velkou výhodu – pokud dodržujeme návod, podáváme zvířatům nápoj o stálé živinové a energetické kvalitě, čehož se v případě zkrmování „odpadního“ mléka či kombinování s MKS dosáhnout nedá.
Ať se tele nepo…
Mléko telatům lze podávat z lahve či kbelíku s gumovým cucákem. Tento způsob je pro tele přirozenější než napájení z volné hladiny.
Ovšem tyto způsoby mají svá úskalí.
Musíme počítat s tím, že napájení z lahve je časově náročnou činností – ať už z hlediska vlastního napájení, ale také z pohledu přípravy na krmení a následné sanitace vybavení. Poměrně značné problémy mohou nastat ve chvíli, kdy netrpělivá obsluha udělá do gumového „struku“ příliš velký otvor. Tele pak může mléko nebo mléčný nápoj snadno vdechnout, nebo se v důsledku nedostatečného proslinění dostaví spíše zažívací potíže namísto optimálního přírůstku.
Dalším rizikem může být kontaminace patogeny při nedostatečném očištění nádob či při ne příliš kvalitním materiálu cucáků, ve kterém se po čase používání vytvoří póry a praskliny, v nichž mohou patogeny ve zbytcích mléka vesele přežívat a množit se. Z tohoto důvodu je vhodné naučit telata co nejdříve přijímat mléčný nápoj z kbelíku, tzv. z volné hladiny. Ušetří to spoustu času nejen při napájení, ale také při přípravě a čištění.
Kvalita mléčného nápoje je důležitá, nejen co se týká živin a energie, ale také z pohledu hygienického. Při dodržení návodů a správných sanitačních postupů s tím obvykle nebývají problémy.
Nicméně, existuje ještě jeden velice důležitý faktor, jehož význam pro bezproblémové fungování trávicí soustavy telete je klíčový, a často může být hlavním problematickým bodem procesu napájení telat. Tím je dodržení teploty podávaného nápoje.
Neodpovídající teplota nápoje může být mnohem častějším spouštěčem trávicích potíží a průjmů, než si dokážeme představit, či jsme ochotni připustit. V jednom chovu jsme se k tomuto faktoru dozvěděli, že v případě výskytu průjmujících telat se v první řadě kontroluje teplota předkládaného nápoje. Obvykle je tím příčina problému odhalena, a jakmile je uvedena do pořádku, již nic dalšího většinou není potřeba měnit či napravovat.
Počet telat, která musí ošetřovatelé několikrát za den obsloužit, a vzdálenost od přípravny k telatům jsou faktory, které je třeba brát do úvahy při volbě postupu předkládání mléčného nápoje a případně pořízení některého z dostupných zařízení, které dokáže udržet jeho odpovídající teplotu.
V podstatě máme opět dvě možnosti. Tou nejsofistikovanější je mléčný krmný automat, zpravidla řízený počítačem, který dokáže ohlídat nejen parametry podávaného mléka či spíše mléčné krmné směsi, ale i množství vypité jednotlivými telaty v případě skupinového odchovu.
Druhým, o něco pracnějším způsobem je použití zařízení, které umí mléčný nápoj namíchat a udržovat jeho stálou teplotu během rozdělování telatům tak, aby jak první, tak i poslední tele mělo zajištěnu nejen standardní kvalitu, ale hlavně odpovídající teplotu nápoje.
V nejednom chovu si už prospěšnost takového přístroje ověřili. Jak k tomu řekl jeden chovatel: „Dříve se mi k telatům pomalu nechtělo chodit, protože jsme tam pořád museli s doktorem něco řešit, ale od té doby, co máme tenhle ‘vozík na mléko’, je radost se tam jít podívat.“
Ale ani v tomto případě, kdy pomáhá moderní technika, není možné zapomenout na pečlivé dodržování hygieny spočívající především v dokonalém vyčištění a sanitaci veškerých součástí přicházejících do styku s mléčným nápojem a telaty.
Podávání mleziva a mléčná výživa telat se může mnohým zdát naprosto banálním a stále dokola omílaným tématem, ale i zde platí, že opakování je matkou moudrosti, a velmi často se setkáváme s tím, že i takové „banální“ téma má svá úskalí.
Jelikož se jedná o naprosto zásadní úsek života mláděte, který může rozhodovat doslova o životě a smrti (nebo „pouze“ o kvalitě a ekonomice následné produkce), je třeba mu neustále věnovat bedlivou pozornost a sledovat nejnovější vědecké výsledky a technologické novinky a snažit se je uvádět do praxe, aby telata co nejlépe prospívala už od prvních okamžiků svého života.
To je hlavním důvodem, proč si toto téma a zejména malá telata zaslouží velkou dávku pozornosti péče a lásky nejen zootechniků, ale i ošetřovatelů. Ať se vašim telatům daří!
Ing. Ota Beran
Ing. Anna Marcinková
BM Profit – poradenství a vzdělávání
