Díky tomu, že na území hlavního města hospodaří hodně fyzických osob, silná je i pražská asociace soukromého zemědělství. Má asi 110 členů s celkovou výměrou kolem 14 tisíc hektarů. Mezi nimi jsou ovšem i sedláci z bývalých okresů Praha východ a západ.
„Zemědělství jako takové je všude stejné. V této oblasti jsou dobré pozemky, takže se nám tu hospodaří dobře nebýt dvou velkých problémů. Těmi jsou lidé a půda,“ říká předseda celostátní i pražské ASZ Stanislav Němec. Ještě mnohem hůř než jinde se tu shánějí lidé na práci do zemědělství, když nezaměstnanost je prakticky nulová a platy vysoké. K tomu je tu velký boj půdu, ať o nájem či prodej, přitom zemědělských pozemků ubývá. „Vlastníci už většinou vidí na polích na okraji Prahy hypermarkety a podle toho si představují i ceny, za které by prodali. Koupit půdu pro hospodaření se moc nedá,“ ví Němec i z vlastní zkušenosti. Vloni se mu podařilo získat asi 2,5 hektaru, ale na nabídku odkoupit půdu, kterou rozeslal asi čtyřiceti vlastníkům, nereagoval ani jeden.
Praha se rozrůstá a zemědělci přitom nemají kam couvat. „Konkrétně kousek od nás má vést dálnice, kterou obce patřící pod Středočeský kraj sice nechtějí, ale Praha ji má v územním plánu. I mně to fyzicky ztíží hospodaření,“ konstatuje sedlák z Radonic, který nyní obdělává 450 hektarů v deseti katastrech, z toho zhruba 70 hektarů je na území hlavního města. Počítá, že kvůli různé výstavbě plánované v nejbližších deseti letech ztratí kolem 60 hektarů.
Blízkost velkoměsta na druhou stranu nabízí šanci najít si i jiné aktivity ke svému hospodaření, konstatuje Němec. „Někdo se třeba stará o údržbu městské zeleně. Jeden ze členů naší asociace na svých pozemcích vybudoval golfové hřiště. Musel ale přizvat investory, protože jde o finančně náročnou akci s dlouhodobou návratností. Někdo se dal na chov koní, ale zase nemůže být jízdárna v každé vesnici. Možnosti pro agroturistiku jsou tu omezené – najdou se sice krásná místa, ale také nepředstavitelný nepořádek. Černé skládky se táhnou podél menších silnic, kudy vedou i cyklistické stezky. Klidně také najdete uprostřed pole s pšenicí fůru cihel svrženou z náklaďáku. Prostě okolí Prahy je dnes spíš zdevastované. Staré původní vesnice jsou většinou v dezolátním stavu a kolem nich jsou vystavěné satelity. Ani příroda zpravidla nemá mnoho co nabídnout,“ myslí si Stanislav Němec. On sám šel cestou diverzifikace už dávno. „Moje mlékárna funguje, ale abych měl výhodu z toho, že je odtud patnáct kilometrů na Václavské náměstí, to jsem nepocítil. Spíš je problém sehnat zaměstnance,“ poznamenal.
Soukromí zemědělci, kteří se poznali díky členství v asociaci, drží podle jeho předsedy při sobě a různě si vypomáhají. Příkladem je třeba i to, že téměř všechno mléko, které zpracovává Němcova mlékárna v Radonicích, je od členů ASZ. „Protože většina ze zemědělců v naší oblasti je víceméně úspěšných, nic je netlačí do odbytových družstev. Dá se však říci, že můj sklad na ječmen s kapacitou devět tisíc tun v podstatě funguje jako odbytové družstvo pro Sladovny Soufflet. Kromě jednoho či dvou podniků je všechen uskladněný ječmen od sedláků.“ Velké potíže však letos nastanou u pšenice, kterou nebude po žních kam uložit, očekává Němec. Odhaduje, že soukromníků, kteří mohou celou úrodu uskladnit, je v Praze a okolí jen asi desetina.
