Produkce mléka začíná po porodu, ale je ovlivňována už v období před ním. Tento fakt si musí uvědomit každý chovatel, který chce dosáhnout u svých dojnic maximální užitkovosti: Produkce mléka je opakující se vysoký výkon a dojnici je třeba na něj připravit.
Dojnici je po každém otelení nutné udržet ve stavu, kdy bude schopna zpracovat dostatečné množství živin a energie z přijímaných krmiv pro opakování tohoto vysokého výkonu.
Znamená to zvládnout tzv. tranzitní období, tedy tři týdny před porodem a období těsně po porodu.
Zvýšená starost o dojnici a pozitivní stimulace jejího budoucího výkonu v podstatě začíná už při zasušování dojnice.
Během suchostojného období u dojnice probíhají významné změny: zrychlení růstu plodu, regenerace a růst nových mléčných tkání ve vemeni, hormonální změny a zvýšení metabolismu v organismu dojnice a zvýšení fyzické námahy.
Pro chovatele je významné a velmi důležité sledovat tělesnou kondici dojnice (BCS) v tranzitním období.
Doporučuje se hodnotit BCS dvakrát, poprvé při zasušování a znovu těsně před porodu. Používá se bodové hodnocení stupnice 1–5.
Při použití hodnocení BCS by se chovatel měl řídit těmito obecnými doporučeními:
– Hodnota BCS v období stání na sucho má být 3,25–3,50, v období telení pak 3,50–3,75.
– Dojnice s hodnotou BCS přes 3,75 při telení jsou náchylné na ketózy, mléčnou horečku, dysplazii slezu, depresi chuti.
– Dojnice omezuje příjem krmiva, což je způsobeno jejím stavem gravidity a vzniklou prostorovou konkurencí v dutině břišní, kde se zvětšuje děloha a omezuje prostor pro bachor.
V té době je nutné krmit podle potřeby dojnice, aby neztrácela hmotnost, ale nebyla překrmována. U překrmovaných dojnic se vyskytují častěji metabolické problémy během porodu.
Správná organizace chovu a odpovídající výživa
Správná organizace chovu a správná výživa v tranzitním období je pro dosažení maximálního výkonu – užitkovosti s dlouhou perzistencí – nezbytná.
Pokud chovatel není schopen správně organizovat a krmit dojnici v průběhu tranzitního období, může to mít velmi vážné důsledky.
Dojnice, která měla metabolické problémy během tranzitního období, dosahuje o 5–10 litrů nižší maximální produkce mléka. Každé snížení maximální produkce o jeden litr znamená snížení produkce za laktaci o 100 litrů.
V případě, že maximální produkce mléka bude o pět litrů pod očekávaným výkonem, může být celková produkce mléka až o 1000 litrů nižší, než se předpokládalo podle genetické potence dojnice a zkušeností z minulých laktací.
Snížená chuť příjmu krmiva i po porodu vede ke stavu, kdy dojnice musí pro tvorbu své produkce odčerpávat živiny již dříve využité a v organismu dojnice uložené. To samozřejmě vede k jejímu hubnutí, ke ztrátě tělesné kondice.
Teoretické poznatky problematiky metabolických změn v období těsně před porodem by měly být využívány i v chovatelské praxi. Proto je třeba klást zvýšený důraz na celé tranzitní období a především na období před porodem. Řada metabolických změn, včetně deprese chuti příjmu krmiva, hormonální změny spojené s porodem a se zahájením produkce mléka, byla studována a je popsána, včetně možné prevence. A chovatelská praxe by měla těchto poznatků využívat.
Návrh optimální krmné dávky pro dojnice před porodem bude vycházet z krmiv, která jsou k dispozici. Dávka by měla být sestavena tak, aby zajišťovala splnění potřeb dojnice a aby řešila možné metabolické problémy v celém tranzitním období.
Krmná dávka by mohla být sestavena například takto:
12–15 kg kvalitní siláže,
3–4,5 kg neřezaného sena,
4–6 kg. doplňkové směsi pro dojnice.
Toto doporučení je pro denní příjem asi 11 kg sušiny krmné dávky na dojnici. Energetická hodnota dávky by měla být 2,6–2,9 MJ/kg a zastoupení proteinu 14–16 %. Dávka po porodu by měla být vyšší.
Hodnoty uváděné v přehledu jsou praxí prověřené a odpovídají i doporučením našich i zahraničních odborníků z oblasti výživy dojnic.
Trochu problematická jsou doporučení některých minerálních látek. V podstatě je množství minerálních prvků dostatečné a vyhovující. U některých prvků je však nutno připomenou některé novější poznatky, které mohou ovlivnit metabolismus dojnic.
Před porodem v období stání na sucho se doporučuje sledovat zastoupení draslíku a sodíku v krmné dávce, protože oba tyto prvky jsou spojovány s otokem mléčné žlázy. Vysoká koncentrace draslíku v dávce může omezovat dostupnost hořčíku z dávky. Pozor, rostlinná krmiva jsou na draslík bohatší.
Pastviny a jejich využití pro dojnice stojící na sucho jsou dobré a lze je doporučit, ale dávka je v přijatých množstvích obtížně kontrolovatelná. Z tohoto důvodu se doporučuje dojnicím krátce před porodem pastvu ukončit.
Metabolické poruchy
U dojnic po porodu dochází ke zvyšování koncentrací různých metabolitů v krevní plazmě. Zvyšuje se koncentrace mastných kyselin, které pochází nejen z krmiva, ale především v důsledku mobilizace tuku z tukových tkání zvířete. Mastné kyseliny slouží jako potřebný zdroj energie pro tvorbu produktu.
K tomu je nutno poznamenat, že snadnějším zdrojem energie pro tvorbu produktu jsou glukagenní aminokyseliny, které se transformují na glukózu jako zdroj energie. Využívání zdrojů energie z tělesných zásob zvířete znamená pokles hmotnosti. To však není tak významné, jde-li o nízký a krátkodobý proces, který je ukončen s negativní energetickou bilancí.
V NEB dojnice vydává více energie v produkci, než je schopna přijímat v krmné dávce. Mastné kyseliny ze zásobních tkání těla se v buňkách oxidují (ß oxidace), přičemž se uvolňují dvouuhlíkaté zbytky povahy ketonů. Jsou-li převedeny na acetyl CoA, může tento acetyl vstupovat do tzv. Krebsova cyklu, kde při přeměnách trikarboxylových kyselin vzniká energie ve formě ATP. To je významný zdroj volné energie využívané při tvorbě produkce. Může však nastat situace, že ne všechny uvolněné mastné kyseliny jsou využity přes acetylCoA jako zdroj energie. Potom dochází k tomu, že dvouuhlíkatý zbytek po betaoxidaci mastných kyselin působí v organizmu dojnice jako keton a stává se příčinou metabolické poruchy – ketózy.
Jak organizovat chov a jak krmit dojnice, aby se metabolické poruchy neobjevily? Začíná to už před porodem.
Vyrovnanou dávkou v období stání na sucho by nemělo dojít k tomu, aby dojnice dosáhly vyšší hodnoty BCS než 3,50–3,75. Při vyšším bodovém hodnocení BCS se téměř vždy objevují po otelení metabolické poruchy.
V období porodu by se příjem krmiva neměl snížit více než o 30 %. Jestliže to dovolí organizace chovu, je dobré vytvářet před porodem skupiny dojnic ve stejném stavu březosti. Příjem krmiva se ve skupině vyrovnává a dosahuje se vyššího příjmu u všech dojnic.
Zvýšení množství zkvasitelných sacharidů v krmné dávce před porodem je další strategie pro snížení metabolických problémů. Bylo prokázáno, že vyrovnaná krmná dávka s vyšší nutriční hodnotou zlepšila nutriční i zdravotní stav dojnic po porodu. Mimo to takováto dávka snižuje obsah plazmových neesterifikovaných mastných kyselin (NEFA) a také jaterních triglyceridů v období před porodem.
Dyk et al. (1995) uvádí, že dojnice s nižšími koncentracemi NEFA měly menší výskyt ketózy, zadržení placenty i dislokace slezu. Žádný rozdíl však nebyl zjištěn ve výskytu mléčné horečky.
Naproti tomu Sharma et al. (1995) ve svých pozorováních s kvalitnější dávkou u dojnic před porodem nezjistili žádné ovlivnění zlepšení výskytu poruch děložních kontrakcí, mléčné horečky, zadržení placenty, ketózy ani dislokací slezu. Nezjistili vliv na příjem sušiny KD po porodu ani na produkci mléka po porodu.
Existují dubiózní zjištění, proto je třeba pečlivé, individuální starostlivosti o konkrétní dojnice.
Výživa otelených krav
U otelených krav v prvních 2–3 týdnech po porodu probíhají významné změny v důsledku přechodu na intenzivní produkci mléka.
Příjem krmiva je obvykle nízký a nutriční nároky dojnice, díky vysoké produkci mléka, jsou vysoké.
Klíčem k úspěchu je docílit stavu, aby dojnice přijímaly plné dávky krmiva po otelení tak rychle, jak je to možné.
Důležitým aspektem pro dojnice po otelení je ad libitní příjem kvalitního, dieteticky působícího, chutného krmiva a snadný přístup k čisté vodě. U dojnic, které mohou přijímat vodu brzy po otelení, se vyskytuje méně metabolických problémů.
Otelené dojnice potřebují v dávce více efektivní vlákniny než před porodem, ale i více než dojnice na vrcholu laktace nebo ve fázi maximálního příjmu krmiva. Vyšší zastoupení vlákniny v dávkách pro dojnice těsně po porodu stimuluje chuť k žrádlu, snižuje výskyt možných trávicích problémů, především dislokaci slezu a bachorovou acidózu.
Při sestavování KD je nutno vyšší pozornosti při hodnocení zastoupení sacharidů. Obecně platí, že příliš vysoké zastoupení nevláknitých sacharidů (NFC) v dávkách po porodu může zapříčinit výskyt acidóz. Stejně tak platí i skutečnost, že vysoké zastoupení neutrálně detergentní vlákniny (NDF) v dávce působí negativně, ovlivňuje příjem krmiva.
V období po porodu se doporučuje rozdělení otelených dojnic na skupinu prvotelek a skupinu dojnic na vyšší laktaci. Při takovéto organizaci chovu bylo prokázáno zvýšení produkce mléka u prvotelek.
Přikládá se to důvodu, že prvotelky nejsou schopny přijímat stejné množství krmiva a přijímají ho pomaleji než ostatní dojnice.
Je to způsobeno jednak nižší živou hmotností a jednak konkurencí při příjmu krmiva ve stádě mezi prvotelkami a dojnicemi na vyšších laktacích. Prvotelky potřebují delší čas na příjem krmiva. V průměru se zdržují u krmiva déle až o 35 minut za den.
Zamezení konkurence při příjmu krmiva znamená vyšší příjem krmiva a živin a to znamená i vyšší produkci mléka.
Opodstatnění oddělení prvotelek od starších dojnic prokázal ve srovnávacím pokuse už Phelps v roku 1992, když sledoval dvě skupiny prvotelek. První skupina byly oddělené prvotelky a druhá skupina byly prvotelky spolu s dojnicemi ve vyšší laktací.
Průměrná dojivost prvotelek první skupiny byla o 800 litrů za laktaci vyšší než u druhé skupiny.
Na začátku laktace potřebují dojnice více energie, než jsou schopny v krmné dávce přijímat, proto musí využít tělesné zásoby pro produkci mléka – pro vyrovnání bilance energie vydané v produkci a přijímané v krmivu.
To je u vysokoužitkových dojnic normální a fyziologické.
Znamená to však ztrátu tělesné hmotnosti, což může být u některých dojnic problémem. Kritické období v laktaci je od porodu do dosažení maximální produkce mléka (asi 5–7 týdnů).
Toto období souvisí i s možností dojnice přijímat maximální množství krmné dávky. Maximální příjem krmiva se zpožďuje za maximální produkcí zhruba o 14 dní.
Zde je nutné podívat se i na projev říje a dobu, kdy chceme dojnici připustit.
Na připuštění by dojnice měla být připravena, ale jestli po otelení do plánovaného připuštění klesne její BSC proti období při porodu o víc než 0,5 bodu, mohou se vyskytnout problémy s oplozením.
Tyto problémy ukazují velmi zřetelně, jak musí chovatel organizovat chov a výživu dojnic po porodu. Cílem jeho programu na začátku laktace je stimulovat příjem krmiva u dojnic a tím zvýšit produkci mléka, mimo to podporovat zdraví zvířat a přivést dojnici co nejdříve po porodu zpět do pozitivní energetické bilance.
To vyžaduje především vyrovnanou výživu. Je známo, že vysoké dávky energie jsou žádoucí, zároveň však vysoké dávky energie bez adekvátního množství vlákniny vede k metabolickým problémům.
Zkoušely se i jiné krmné programy, které měly zlepšit kritickou situaci v období po porodu, například přídavky tuku. Toto opatření se ukázalo pozitivní v případě používání obdukovaného tuku, chráněného proti mikrobiálnímu trávení v bachoru. Zmíněné přípravky zvyšují energetickou úroveň krmné dávky a vytváří tak předpoklad vyšší produkce mléka.
Každý přídavek tuku však musí být vyrovnán se zdrojem dusíku, aby stimulační účinek dostatku energie měl účinek i pro tvorbu mléka.
Přídavky biologicky účinných látek se používají a stále se hledají i další nové potenciálně účinné látky, které vychází ze snah o stabilizaci bachorového prostředí. Základem produkce mléka u dojnic je dostatek energie a dostatek zdrojů dusíku. Krmiva používaná ve výživě dojnic, především rostlinná objemná krmiva, nejsou dostatečným zdrojem ani energie, ani dusíku.
Je však známo, že v bachoru přežvýkavce dochází k přeměně živin přijímaných krmiv. Rostlinné proteiny nižší kvality jsou bavorovými mikroorganismy tráveny až na amoniak, který je pak hlavním zdrojem dusíku pro jejich vlastní život a množení.
Aby mohly žít, potřebují mikroorganismy i energii. Tu získávají ze sacharidů krmiv. Polysacharidy rostlinných krmiv včetně lignosacharidového komplexu – vlákniny, zase mikroorganismy tráví až na monosacharidy, především na glukózu. Monosacharidy jsou následně zkvašovány, přičemž se uvolňuje energie, kterou využívají pro svůj život mikroorganismy.
Konečnými produkty kvašení jsou mastné kyseliny. A ty jsou po přechodu do organismu přežvýkavce využívány jako hlavní zdroj energie.
Jestliže chceme kvalitně zvládnout kritickou situaci rané laktace, musí být organizace výživy dojnic zaměřena na řízení bachorového metabolismu, přeměn přijímaných proteinů a sacharidů.
Jak vidíme, je výživa přežvýkavců (včetně vysokoužitkových dojnic) výživou zprostředkovanou přes bachorové mikroorganismy. Tuto skutečnost musí mít chovatelé vždy na paměti, protože je to cesta k úspěšnému překonávání metabolických problémů i u vysokoprodukčních dojnic.
Závěr
Doporučuje se, aby dojnice v období stání na sucho vykazovaly hodnoty BCS 3,25–3,75, nevyskytovaly se u nich žádné nemoci, metabolické poruchy ani problémy s končetinami.
V poporodním období je důležité věnovat se dojnicím s cílem snížení stresu a zvýšení jejich komfortu. Dojnice jsou těsně před porodem, při porodu a krátkou dobu po porodu méně přístupné ošetřování.
Je třeba si tuto skutečnost uvědomit a zaměřit se na maximální snížení sociálního i environmentálního stresu.
Klíčové informace
– Před porodem by měla být použita vyrovnaná krmná dávka stejného nebo podobného složení, jako bude používána po porodu. Tedy dávka, která obsahuje vyrovnaný poměr živin a energie a je adekvátní i v obsahu, minerálů, vitamínů a vlákniny.
– Krmná dávka musí být v první fázi laktace složena z kvalitních krmiv pro stimulaci chuti k příjmu krmiva. Musí být nejen nutričně vyvážená, ale měla by být natolik dietetická, aby pomohla dojnici překonat dopad minulého stresového období.
– Příklady z výživářské praxe dokazují, že toto kritické období u vysokoprodukčních dojnic lze zvládat.
– Existují ověřené výživářské postupy, jak stimulovat produkci mléka a jak při tom stimulovat fyziologický stav dojnice pro zvládání kritické situace v časné laktaci. Je to především otázka kvality práce chovatelů a nezávislých krmivářských poradců.
Použitá literatura je k dispozici u autora příspěvku.
Prof. Ing. Zdeněk Mudřík, CSc.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
Katedra mikrobiologie, výživy a dietetiky
