Dodavatelsko-odběratelské vztahy a v souvislosti s tím i chování obchodních řetězců bývají často diskutovanou otázkou. Agrární i potravinářská komora či Zemědělský svaz ČR dlouhodobě poukazují na velké marže a nežádoucí praktiky obchodních řetězců, jako je například přenášení obchodního rizika odběratele na dodavatele, uzavírání smluvních vztahů pod nepřiměřeným nátlakem a podobně. Tento problém zřejmě již tolik bije do očí, že se jím začala zabývat také Ekumenická akademie a provedla výzkum mezi dodavateli. Oslovila 230 firem, z nichž více než 30 souhlasilo s hloubkovým rozhovorem. Daný výzkum je podle této nevládní organizace ojedinělý, protože většina podobných snah ztroskotala na strachu dodavatelských firem promluvit o neférových praktikách. Ekumenické akademii se naštěstí podařilo „klima strachu“ překonat.
Podle šetření se řetězce na českém trhu těší tak významnému postavení, že si mohou diktovat téměř jakékoli podmínky. Dodavatelé se jim téměř vždy podřídí, někdy i za cenu toho, že své zboží prodávají s minimálním nebo nulovým ziskem. Mnozí jsou totiž na řetězcích silně závislí a tento způsob prodeje je pro ně důležitý proto, aby na trhu vůbec přežili. Pro 85 procent českých domácností jsou totiž supermarkety hlavním místem nákupu potravin. Navíc současné legislativní nastavení dodavatele dostatečně nechrání.
Tato situace ovlivňuje však zásadně udržitelnost produkce potravin a jejich kvalitu. Podle některých výrobců je kvůli tlaku firem nutné sahat i po méně kvalitních surovinách, především v oblasti nebalených a pultových potravin. Vysoké marže obchodních řetězců pak zkreslují představu zákazníků o reálné ceně zboží. Ze studie vyplývá, že v konečném důsledku se můžeme kvůli praktikám obchodníků dočkat vyšších cen a mnohem menší rozmanitosti produktů. Takže vlastně tratí i zákazník.*
