Trh s bioprodukty u nás roste

Trh s biopotravinami a bioprodukty v České republice roste. Loni jeho obrat podle odhadů stoupl o 16 procent na 214 milionů korun a od roku 2002 se zvýšil téměř o 30 procent. Jak ale vyplývá z údajů agentury Green marketing, růst tohoto trhu byl loni tažen především zbožím z dovozu.

Podle Toma Václavíka ze zmíněné agentury měl vstup do naší země do Evropské unie na trh s biopotravinami velmi pozitivní efekt. Zahraniční výrobci mají podle něj o Českou republiku velký zájem a na trh vstupují i noví čeští podnikatelé. Jejich počet jen za loňský rok narostl o 17 procent na 116 subjektů. Na maloobchodní pulty se tak dostávají nové výrobky a do své nabídky zařazují bioprodukty stále častěji i supermarkety. "Počet biopotravin z dovozu se během roku zdvojnásobil, dnes je na trhu přibližně 1600 produktů, z toho 1100 zahraničních," uvedl Václavík.
Biopotraviny jsou o dvacet i více procent dražší než běžné potraviny, což je to dáno složitější produkcí s velkým podílem ruční práce i náročnějším zpracováním, přesto si jsou zákazníci podle prodejců ochotni připlatit. Ve srovnání s Evropou je ale tuzemské spotřeba bioproduktů nízká a činí méně než 0,1 procenta z celkové spotřeby potravin, přitom průměr Evropské unie je dvě až tři procenta. Každý Čech loni utratil za biopotraviny přibližně 21 korun, tedy zhruba 0,7 eura. Největší část obratu, asi 70 procent, připadala na obchodní řetězce, asi pětinový podíl měly specializované bioprodejny a obchody se zdravou výživou. Přímý prodej z ekologických farem představoval 7,5 procenta odbytu. Průměrná částka, kterou za biopotraviny zaplatí obyvatelé v zemích bývalé evropské patnáctky, dosahuje asi 24 eur (756 korun) na hlavu ročně.
Producenti bioproduktů a biopotravin se snaží prorazit také do oblasti gastronomie. Obchodní zástupce společnosti Pro-Bio Henrich Leško očekává, že zájem zde bude hlavně o těstoviny, tradiční české produkty, jako je pohanka, nebo celozrnné mouky či dovážené třtinové cukry. Restaurace s nabídkou jídel z biopotravin už u nás existují, je jich však velmi málo a v podstatě biovýrobky nabízí jen jako doplňkový sortiment.
Jak vyplývá z údajů ministerstva zemědělství, od druhé poloviny 90. let v České republice plochy ekologického zemědělství trvale rozšiřují. Zatímco v roce 1995 dosahovaly asi 15 tisíc hektarů, loni už to bylo 263 tisíc hektarů. Ve stejném období stoupl počet ekologických farem ze 181 na 836. Plochy zařazené do systému ekologického zemědělství u nás dosáhly 6,16 procenta z celkové výměry zemědělský půdy. V roce 2003 na podporu ekologického zemědělství asi 231 milionů korun. Po vstupu do EU se spektrum dotací rozšířilo. Ekologičtí zemědělci měli podle MZe možnost za loňský rok čerpat až miliardu korun a letos to může být zhruba stejně.
Kvůli rostoucí podpoře i poptávce by se měl podle Václavíka zvyšovat v ekologicky obhospodařovaných pozemcích podíl orné půdy. Zatím jde ale z 90 procent o louky a pastviny a orná půda činí jen 7,5 procenta. Jak uvedl, relativně vysoký podíl ploch ekologického zemědělství je do značné míry dán charakterem české krajiny, kde podhůří, hory a chráněné oblasti jsou pro tento způsob hospodaření příhodné. "Navíc je to v těchto oblastech velmi výhodné z ekonomického hlediska. Bohužel, většina ekofarem má jen funkci udržování krajiny, nikoli produkci, třeba masa nebo mléka," konstatoval Václavík. Obhospodařování travních porostů je podle něj relativně jednoduché, naproti tomu ekologická produkce na orné půdě je velmi náročná pokud jde osevní postupy nebo ochranu proti nemocím a plevelům, kterou lze provádět jen bez chemie. K dispozici je také zatím pouze omezený počet vhodných odrůd plodin.