Tvoří se image zemědělství

Co vše by měla obsahovat vládní koncepce agrární politiky? Představy jsou různé, ukazuje diskuse nad připravovaným dokumentem, v němž resortní ministerstvo definuje cíle a cesty pro příští desetiletí. Tvůrci představují nový program nejen jako rámec pro zemědělství. Má současně přesvědčit daňové poplatníky a spotřebitele, že platí na správnou věc.

Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR od koncepce očekávají, že určí rozměr zemědělské produkce a chtějí, aby více pozornosti věnovala vlastnímu zemědělství vedle jeho environmentálních funkcí. Asociace soukromého zemědělství ČR si zase přeje co nejmenší byrokratické zásahy do vlastní zemědělské výroby a míní, že stát by si měl ponechat vliv pouze při zajišťování veřejných služeb a obecně i mimoprodukčních funkcí, které by však měla koncepce zřetelněji vymezit.. Potravináři mají jednu zásadní připomínku – v návrhu koncepce se téměř nenašli.

Nebude chybět vyhodnocení dopadů
„Koncepce vytváří agrárně-politické podmínky, s nimiž by se měl každý podnikatel seznámit a snažit se jim přizpůsobit,“ vysvětluje poslání programu za tvůrčí tým Tomáš Doucha, ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Koncepce vychází nejen ze situace v České republice, ale bere v úvahu i dění v Evropě a celosvětové problémy. Stanoví sedm hlavních dlouhodobých cílů. „Je nutné vysvětlit daňovým poplatníkům a spotřebitelům, že připlácejí na ušlechtilé cíle. Ty ale nebudou vždy definovány v kvantitativní podobě,“ dodává.
Postup při tvorbě české agrární politiky Doucha přirovnává k postupu při reformování společné zemědělské politiky unie: „Komisař Fischler nejprve nastíní politický záměr, pak zjistí, do jaké míry je průchodný, reformní kroky upraví a teprve pak pověří výzkumníky, aby spočítali jejich dopady. Také naše koncepce po odsouhlasení základní orientace vyústí v podrobnější propočty, jak se projeví ve struktuře užití půdy, zemědělské výroby a úrovni soběstačnosti, v ekonomice sektoru, ve výrobě hlavních komodit, ve struktuře podniků, na životním prostředí a v rozvoji venkova, v potravinářském průmyslu, na agrárním trhu i v zahraničním obchodě. V koncepci jsou dopady uváděny na agregované úrovni “ Jak ředitel VÚZE poznamenává, vždy půjde o hypotézy, protože chování podnikatelů nelze nikdy přesně odhadnout. „Máme různé typy podniků a ne všechny budou reagovat stejně. Jinak se například budou chovat manažersky řízené podniky, jejichž hlavním cílem je profit z vloženého kapitálu, a jinak rodinné podniky, které jsou přednostně důchodově orientovány a jejichž cílem je kontinuita hospodaření. V zemědělství, pro které jsou typické výkyvy, je v každém případě pružnost v přizpůsobení se novým podmínkám nemalou výhodou.“

Sedm hlavních cílů
1. Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství a potravinářského průmyslu ČR vůči stávajícím i nově vstupujícím zemím EU a třetím zemím na základě zvyšování efektivnosti výroby, kvality výrobků (založené i na environmentálně šetrných výrobních postupech), bezpečnosti, přidané hodnoty a regionální pestrosti produkce.
2. Zachování přiměřené zaměstnanosti v zemědělství a zlepšení životní úrovně zemědělské populace jako součásti venkovské populace snižováním důsledků zvýšené rizikovosti podnikání v zemědělství a stimulováním multifunkčního charakteru zemědělství, včetně diverzifikace zemědělství do nepotravinářského užití zemědělské produkce a do nezemědělských činností venkova.
3. Snižování rizik opouštění zemědělské půdy (s preferencí konzervace dočasně nadbytečné zemědělské půdy pro možné budoucí zemědělské využití), zlepšování scenerické hodnoty a rekreační funkce zemědělské kulturní krajiny a vesnice, včetně zvyšování rekreační hodnoty zemědělských vodních ploch a uchovávání národního kulturního dědictví významných zemědělských vodních děl, krajinných celků a zemědělské vesnické architektury.
4. Zvyšování schopnosti zemědělsky užívaných ploch zadržovat vodu, stimulováním přeměny orné půdy na trvalé travní porosty (především v záplavových územích a v nivách vodních toků), urychlením pozemkových úprav a revitalizace zemědělských vodních toků se zohledněním přírodě blízkých způsobů retence vod a podporou odbahňování rybníků (při zohlednění jejich mimoprodukčních funkcí).
5. Zlepšení kvality a čistoty povrchových a podzemních vod, které přicházejí do styku se zemědělstvím, také s ohledem na ochranu biologických vlastností a kvality půdního fondu ČR.
6. Soustavné zvyšování biologické rozmanitosti, kvality a biotopické hodnoty zemědělského půdního fondu ČR, včetně zalesňování dlouhodoběji nevyužívané zemědělské půdy nejhorší kvality.
7. Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v ČR a postupné směřování k „energetické soběstačnosti“ venkova z obnovitelných zdrojů.

Stát si neobjedná produkci, ale změnu chování
Strategie nové agrární politiky pro období od vstupu do Evropské unie do roku 2013 nedávno prodiskutovali její tvůrci s představiteli nevládních organizací. „Taková výměna názorů je nezbytná. Pokud by ti, kterých se koncepce týká, měli na věci jiný pohled a brali ji nepřátelsky, pak je její naplnění ohroženo,“ uvědomuje si Tomáš Doucha. Postupně je však podle něho nutné hovořit i se zástupci dalších zájmových skupin, například vlastníků půdy.
Agrární komora chtěla vyjasnit, zda chceme udržet současný objem zemědělské výroby, nebo jej zvýšit nepotravinářským využitím půdy, naplněním národních limitů a kvót, rozvinutím exportních možností a současně přihlédnout k vývoji domácí spotřeby. Chtěla by znát také marketingovou strategii u hlavních agrárních produktů. Měly by se doplnit souvislosti zásadní změny strategie a návazností programu environmentálního zaměření a čisté vody pro Evropu, které budou znamenat podstatné zpřísnění podmínek pro zemědělství a hospodářskou újmu, včetně její kompenzace, požaduje komora.
„Návrh nové koncepce nemůže být pojat jako prosté zajišťování toho, co bylo vyjednáno s Bruselem, ale zejména musí hledat možnosti efektivního využití agrárního potenciálu České republiky. A to jak v rámci společné politiky EU, tak především vlastní ekonomicky výhodné produkce a navazujících aktivit s cílem zastavit snižování a obnovit růst hrubé zemědělské produkce a příjmů,“ zní připomínka Zemědělského svazu ČR. Koncepci vytýká, že se více přiklání k řešení a podpoře environmentálních a dalších funkcí než k záchraně, udržení a podpoře vlastního zemědělství a jeho produkčních funkcí. „Při opomíjení produkčních funkcí by nebylo schopné další funkce zabezpečovat,“ obává se svaz.
Podle Asociace soukromého zemědělství ČR by koncepce měla především vymezit vliv státu při zajišťování takzvaných veřejných statků. Rozhodování o vlastní zemědělské výrobě by se mělo ponechat i vzhledem k pokračující liberalizaci obchodu výhradně na samotných producentech. „Čím více se zemědělec dobrovolně omezí, aby jeho hospodaření mělo pozitivní vliv na okolí, tím větší finanční podporu od státu musí mít,“ představuje si ASZ. Koncepce by podle ní měla vyvážit potřeby zemědělců, požadavky daňových poplatníků, přispět k udržované krajině a šetrnému chování vůči životnímu prostředí.

Požadavky na řádné hospodaření budou náročnější
Podle Douchy by koncepce měla vytvořit můstek mezi současností a budoucností. Vnímá, že některým podnikatelům se úplně nelíbí trošku větší „natření zemědělství nazeleno“ a postrádají zdůrazňování klasických aspektů výroby. „Je to pokus odstartovat změny, ke kterým musí dojít. Nelze je přitom čekat z roku na rok, budou dlouhodobé. Podpory na zvyšování příjmů zemědělců a snížení rizikovosti jejich podnikání se budou zvyšovat. K jejich získání bude ale potřeba dodržovat zásady správné zemědělské praxe,“ připomíná Doucha vazbu, která má vyprovokovat změnu v chování těch hospodářů, kteří nemají právě citlivý vztah k životnímu prostředí. Zásady správné praxe, jak je Česká republika definuje na nadcházející tříleté období, jsou zatím poměrně mírné. Asi nikdo nepochybuje o tom, že se budou v prostředí unie postupně zpřísňovat.
České zemědělství zasadit do evropsky pojatého malého a středního podnikání byla také jedna z připomínek, s níž přišla Agrární komora ČR. „Evropský model zemědělství je založený na malém a středním podnikání rodinného typu. Taková je politická linie EU, která je v reformě zemědělské politiky EU prosazována tzv. modulací a snižováním podpor větším podnikům. Evropa stojí o rodinné farmy a sedláka kvůli tomu, že žije na venkově a pracuje tam. U nás ani v unii se přitom nebude žádný typ podnikání zatracovat. Ti větší – s ročními podporami nad pět tisíc eur, tedy zhruba 150 tisíc korun - však musí počítat s tím, že se jim budou snižovat postupně až o třetinu,“ poznamenává ředitel VÚZE. V naší republice by tímto snižováním, které se na nás bude vztahovat až kolem roku 2010 po vyrovnání přímých plateb s úrovní u dnešních členů, bylo podle něho za současných podmínek dotčeno asi 95 procent půdy. Neboli téměř celá zemědělská plocha ČR by brala o třetinu méně podpor, než kdyby tu hospodařili pouze malí. „Větší podniky musí s krácením podpor počítat a snažit se, aby byly o to víc efektivní a snižovaly náklady či doplňovaly své příjmy dalšími činnostmi,“ upozorňuje Doucha.

Potravináři chtějí více pozornosti
Produkce potravin nejvyšší kvality při respektování stále přísnějších standardů bezpečnosti potravin je jeden ze čtyř pilířů evropského modelu zemědělství, který připomínali právě potravináři. „Jeho zapracování do české koncepce ale chybí,“ vytýká Potravinářská komora ČR. Současně upozorňuje, že zpracovatelský průmysl a obchod zemědělskými produkty včetně podpory jejich spotřeby agrární politika MZe trvale neřeší. Navrhuje proto doplnit do koncepce část věnovanou potravinářskému průmyslu, výrobě krmiv a nepotravinářskému užití zemědělské produkce včetně jejich provázanosti na prvovýrobu, nebo vypracovat samostatnou politiku a projednávat ji souběžně s agrární.
„Potravináři v připravované koncepci jsou a bude se jim ještě věnovat o něco víc. Z nastíněných podmínek si musí vyvodit závěry pro svůj sektor. Zvláštní politika potravinářského průmyslu ale nikde není,“ říká Tomáš Doucha. Co se týče budoucích podpor, budou podle něho mířit spíše do menších zpracoven na venkově. „Velké podniky budou moci využít operační programy - zejména pro sektor průmyslu. Program MZe bude hlavně pro zemědělství a venkov,“ rozlišuje.
V podstatě pozitivní posudek dostala chystaná koncepce MZe od ministerstva životního prostředí, které podle Douchy také upřesnilo některé termíny, k nimž má tento resort blíž.
Vyjádřili se také zemědělští akademici. Zdá se jim, že materiál věnuje mnohem větší pozornost vodě než půdě. „Půda se v koncepci zmiňuje hlavně v souvislosti s vážným ohrožením v důsledku eroze. Půda je většinou v soukromém vlastnictví a musí být starostí vlastníků, aby byla řádně obdělávána a pro budoucí užití neznehodnocována,“ konstatuje Doucha. „Koncepce se proto týká i vlastníků půdy, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že přes devadesát procent půdy je v průměru na našich farmách od nich pronajímáno. Mnozí vlastníci však nemohou zatím sledovat, co se děje s jejich půdou, když ani nevědí, která pole jsou jejich a nemají k nim přístup,“ dodává. Péče o pozemky je většinou na uživatelích – někteří se starají lépe, jiní hůř.