Tvrdá zkouška před vstupem

Vloni povodně, letos sucho. Oba extrémy si na vlastní kůži zažili v akciové společnosti Alimex Nezvěstice, která hospodaří na 5500 hektarech zemědělské půdy v bývalém okrese Plzeň – jih. Několikamilionové výpadky v tržbách se v hospodářských výsledcích těchto dvou let musí nutně projevit. Firma stejně jako loni skončí v červených číslech. To ale zdaleka neznamená, že velký podnik zápasí o přežití. Naopak, stále investuje do své budoucnosti – nedávno například zprovoznil nový kravín pro 550 dojnic.

„Vždycky jsem říkal, nečekejme na dotace a hospodařme tak, abychom alespoň žili. Po celou dobu jsme byli v zisku nebo kolem nuly. Poslední dva roky před vstupem do Evropské unie jsou ale tady v naší oblasti skutečně krušné,“ říká předseda představenstva a. s. Alimex inženýr Jaroslav Šíma.
Stesky na počasí a mediální obraz
Záplavy způsobily podniku škody asi za 17 milionů korun, od státu a pojišťovny dostal celkovou náhradu jen zhruba pět milionů. Ztráty, které přineslo letošní sucho, odhaduje šéf firmy na šest či sedm milionů. „Zásobu objemných krmiv máme o třetinu menší než obvykle, nějak ale vystačit musíme. Nechápu, když někdo tvrdí, že má krmení do února – co pak bude s dobytkem dělat?,“ ptá se ing. Šíma.
Nemá dobrý pocit z toho, jak se stále mluví o mimořádné situaci v zemědělství, potřebné pomoci od státu a dotacích vůbec. „Bylo by nejlepší, kdyby stát nedával do našeho odvětví ani korunu a spotřebitelé zaplatili o něco víc na potravinách. Pak by nás nemuseli kvůli dotacím vláčet v médiích.“ Stejně, jak dodává, prvovýrobcům z podpor mnoho nezůstane, o svůj díl si řeknou prodejci hnojiv, osiv, chemie …
„Poslední zima nám také poškodila porosty ozimů. Jak se později ukázalo, na možná 600 až 700 zaoraných hektarů bychom dostali kompenzace. Jenže jsme neměli ty správné informace, jako někteří jiní zemědělci z Moravy, a netušili, že na nepřízeň počasí zase nějaké peníze přijdou. Zaorali jsme tedy pouhých sto hektarů, které byly úplně holé, a ostatní nechali s tím, že výnos řepky bude podstatně nižší než obvykle, takže jsme na odškodném nedostali nic,“ konstatoval Jaroslav Šíma. Řepky nakonec sklízeli z hektaru nejvíce 1,5 tuny, zatímco v jiných letech mívali kolem tří tun.
Být zbytečně aktivní se nevyplácí
K takovému závěru museli v Nezvěsticích nutně dojít poté, co se událo kolem TOZ – trvale se obracejících zásob. „My jsme tyto převzaté závazky postupně spláceli, i s úroky jsme nakonec uhradili 38 milionů korun. Vláda ale letos rozhodla, že tyto dluhy podnikatelům odpustí. Takže ti, kteří nic nevyrovnávali, na tom jedině vydělali,“ nezbylo předsedovi představenstva Alimexu než smířit se s nespravedlností.
Předčasně se podnik připravoval i na systém podpor, který by se našich zemědělců týkal po přistoupení k Evropské unii. „Počítali jsme s tím, že budou stejná pravidla jako v nynějších členských zemích. Pak bylo najednou bylo všechno jinak, kvůli skluzu v přípravě platební agentury. I když jsem absolvoval několik školení, stále nevím, s jakými podporami můžeme příští rok uvažovat. Ke konečnému výpočtu se pořád nemůžeme dobrat,“ vadí ing. Šímovi, který by rozhodně před zjednodušeným systémem přímých plateb dal přednost standardnímu systému uplatňovanému v evropské patnáctce.
Přibližně 70 procent z celkové plochy, kterou podnik obdělává, je v oblasti LFA. „To co se dnes děje, jak se české zemědělství polarizuje, nás donutilo k tomu stát se členy Svazu marginálních oblastí,“ dodává předseda představenstva.
Proč neměli chuť ke sdružování
Jedna špatná zkušenost, kterou v Nezvěsticích před lety udělali s odbytovou organizací, je odradila od toho, aby vstupovali do dalších. „Vždycky jsme chápali, že je potřebné se sdružovat. Protože pěstujeme jablka, celkem máme asi 60 hektarů sadů, vstoupili jsme do družstva CZ Fruit. Fungovali jsme jako jeho obchodní centrum, dodávali kvalitní ovoce, ale na jeho prodeji jsme prodělávali. Nikdo nám neuměl vysvětlit, proč to tak je, tak jsme vystoupili.“ V těchto dnech ale vážně pomýšlejí na to, že jatečný skot a mléko by už neprodávali sami a pomýšlejí na vstup do některého odbytového družstva.
Denně si do Alimexu zajíždí sedlčanská mlékárna pro 15 až 17 tisíc litrů mléka. „Jsme sice dost vzdálený dodavatel, ale určitě ne nevýznamný,“ uvědomuje si jeho šéf. „Přestože stavy krav v republice se prudce snižují a dnes tu chybí velké množství mléka denně, těžko prosazujeme zvýšení ceny.“
Když budou po vstupu do unie doma problémy s odbytem mléka, nebo nespokojenost s nákupní cenou, nebránil by se Jaroslav Šíma jeho vývozu do Německa – na hranice je to z Nezvěstic asi osmdesát kilometrů. „Coby zemědělce by mě vcelku nemuselo zajímat, že se z republiky vyváží surovina. Já potřebuji dobře prodat. Ale jestli by si to nechali líbit bavorští sedláci? Je také otázka, kam by pak tamní mlékárny své výrobky z české suroviny prodávaly.“
Dobytek do podhůří, prasata do nížin
Tímto směrem, kterým by se podle ing. Šímy i představ ministerstva mělo ubírat celé naše zemědělství, vykročili v Nezvěsticích už dříve. Až na omezený počet zvířat ve výkrmu (kolem 1500 za rok) odešli od prasat, zrušili odchov selat a dnes je nakupují. Strategickou živočišnou komoditou se stalo mléko.
Nezvěstická společnost nyní chová 1150 krav, jejich počet chce ještě zvýšit. V posledních letech se tu věnovali překřížení červenostrakatých krav na holštýnky, letos investují do ustájení. Je to pár dnů, co se zatím 330 krav přestěhovalo do nového kravína s kapacitou pro 550 kusů v obci Žákavá. Současně uvedli do provozu novou dojírnu. Nyní stojí podnik před rozhodnutím, zda rekonstruovat sousední starý chlév, nebo ho zbourat, aby na jeho místě vyrostl nový objekt. „Jednoznačně bych byl pro druhou variantu, obě možnosti ale musíme ještě finančně porovnat. Počítat se musí stále víc a víc,“ podotýká ing. Šíma. Zatím stavba kravína, k níž si podnik přizval táborskou firmu Farmtec, vyšla včetně nové kejdového hospodářství a nové dojírny na 28 milionů korun. Na stavbu jímek na kejdu přispěl 3,5 miliony korun Sapard. Z tohoto programu získal podnik ještě 1,6 milionu korun v rámci povodňového kola na nové lehací boxy, další zhruba milion korun na výměnu roštů. „Po dobrých zkušenostech se Sapardem se připravujeme na to, abychom využili prostředky i z Operačního programu zemědělství,“ uvedl šéf Alimexu.
Pachtovné podle výpovědní lhůty
Že vláda smetla se stolu návrh ministra zemědělství uzákonit pětiletou výpovědní lhůtu na pronájem pozemků, ing. Šímu příliš nepřekvapilo. „Ne, že bych to nepřivítal, ale je předem jasné, že taková úprava je neprůchodná. I kdyby ji schválily vláda a parlament, zrušil by ji asi Ústavní soud. Myslím si, že není možné někomu nařizovat, za jakých podmínek uzavírat nájemní smlouvy, jde o dobrovolný vztah.“
S některými vlastníky je podle předsedy dohoda o pachtu půdy jednodušší, s jinými složitější. „Někdo souhlasí se šestiletou výpovědní lhůtou, někdo trvá na roční, i když lidem vysvětlujeme, proč je dlouhodobější termín pro obě strany výhodnější. Některé podpory z Horizontálního plánu rozvoje venkova budou vázané na pět let a když bychom o tyto pozemky přišli, museli bychom dotace vracet.“ Alimex proto bude výši pachtovného odstupňovávat podle délky výpovědi. V současné době podnik uzavírá s vlastníky půdy nové smlouvy – důvodem jsou předchozí organizační změny.
Rozpadli se, aby se znovu spojili
Bývalé ZD Nezvěstice, které mívalo kolem 5600 hektarů půdy, se po transformaci rozdělilo na čtyři samostatná družstva – předtím jednotlivá střediska. Ta si ještě založila společné správní a obchodní družstvo, které pro ně zajišťovalo účetnictví, prodávalo a zpracovávalo některou jejich produkci. „Po pár letech ale lidé poznali, že roztříštění byla chyba. Menší podniky nemohly tolik investovat, těžko se dostávaly k úvěrům, zaostávaly. Na podnět zdola se tedy po pěti letech opět spojily, svůj majetek vložily do obchodního družstva, z něhož vznikla nynější akciová společnost. Převzali jsme ještě jedno družstvo se 700 hektary a s výměrou se tak dostali na dnešních 5500 hektarů půdy. Z toho 1600 hektarů jsou louky.“
Alimex má asi 900 drobných akcionářů. Zatímco původní družstvo zaměstnávalo na začátku devadesátých let 560 lidí, nyní jich je o 400 méně. „Ještě bychom mohli ušetřit asi čtyřicet pracovníků. Takhle se často vymýšlí, čím lidi přes zimu zaměstnat,“ dobře zná předseda představenstva rezervy v nákladech. Potřeba pracovních sil je podle něho výrazně nižší díky minimalizaci, kterou uplatňují už sedmým rokem. Nový kravín znamená úsporu deseti lidí. Na druhou stranu doplňková činnost – kovovýroba – dává práci šesti lidem, kteří v sezóně vypomáhají i na poli. „Výroba protipožárních dveří, které se dlouhodobě věnujeme, a kovových kotvení pro montované domky jedné německé firmy nás sice nezachrání, ale její finanční efekt určitě není malý. Ročně představuje kolem osmi milionů korun tržeb. Rentabilitu, kterou u této činnosti máme, v zemědělství nikdy nedosáhneme,“ porovnává ing. Šíma. Ale i v prvovýrobě se snaží o co nejvyšší profit a ten přináší třeba produkce osiv obilí. „Za tunu osiva je cena letos více než dvojnásobná oproti potravinářské pšenici.“
Že by se nějak podstatně zlepšily farmářské ceny, si od samotného členství v EU v Nezvěsticích mnoho neslibují. „Kdybychom za potravinářskou pšenici dostávali 3600 až 3800 korun, jako bylo v unii letos, mohli bychom být spokojení. Za takovou cenu ji všichni umíme udělat. Kdo nebude umět vykrmit prasata za 32 korun, bude mít problém,“ očekává manažer velkého podniku. Hlavní, čeho se obává a na co by čeští zemědělci mohli v unii doplatit, jsou nekompetentní státní úředníci.