Za měsíc ztráta půl milionu korun, do konce roku čtyři miliony. Tak se krok mlékárny Nutricia v Opočně, která od 1. května snížila nákup mléka o zhruba polovinu, promítne v akciové společnosti Agrospol Bolehošť. Luxus takového propadu u stěžejní komodity si ale podnik nemůže dovolit. Stejně jako ostatních pětadvacet členů odbytového družstva Podorlicko tady spoléhají na pomoc státu a jiného zpracovatele. Jinak budou muset dnešní stádo 550 dojnic zmenšit na polovinu, překopat celé zaměření výroby a propouštět lidi.
„Když jsme od státu dostali před třemi lety mléčnou kvótu, chápali jsme ji jako státní zakázku a vše jsme přizpůsobili výrobě mléka. Změnili jsme skladbu rostlinné výroby, výrazně zvedli užitkovost dojnic a teď by vše – z měsíce na měsíc - mělo přijít vniveč,“ říká s notným rozčarováním ředitel bolehošťské společnosti inženýr Pavel Kupka.
V Bolehošti mají uznaný chov červenostrakatého skotu, v loňském roce ukončili kontrolu užitkovosti v průměru na 7300 litrech, na dalších laktacích dosáhli v průměru 7800 litrů. „Poslední tři roky jsme se věnovali chovu krav a krmivové základně natolik, že nám ročně stoupala užitkovost o 600 litrů, a to při slušné bílkovině a tučnosti. Už dávno jsme se naučili dělat špičkovou kvalitu – třídu Q, protože opočenská mlékárna vždy vyráběla dětskou výživu,“ podotýká ředitel.
Jako blesk z čistého nebe
Do Bolehoště, sousedních Ledců a Očelic, kde má Agrospol umístěné dojnice, zajížděla cisterna z Opočna léta s naprostou spolehlivostí. Stejně dochvilně odběratel každý měsíc perfektně platil, dokonce dával dvě zálohy a doplatek, cena zpravidla mírně převyšovala celostátní průměr, hodnotí ještě nedávnou minulost inženýr Kupka. Žádné zpožďování plateb či jiné signály o ekonomických potížích mlékárny na veřejnost neprosakovaly, Nutricia za celou dobu podle ředitele Agrospolu neavizovala sebemenší problém. Proto zpráva o razantním snížení odběru dopadla na dodavatele mléka jako blesk z čistého nebe.
„Nic jsme netušili. Mlékárna však využila dohodnuté patnáctidenní výpovědní lhůty a oznámila mlékařskému družstvu odstoupení od smlouvy. Pro náš podnik to znamená, že počínaje prvním květnem nám z denní dodávky 8500 až 9000 litrů zpracuje polovinu a druhou půlku si necháme stejně jako všichni kolegové z družstva Podorlicko zpracovat na sušené mléko a sami si ho musíme prodat. To znamená najít někoho s licencí na vývoz, což znamená další mezičlánek, který bude snižovat cenu výrobku,“ konstatuje Kupka.
Výslednou cenu syrového mléka, která se při takovém obchodování rýsuje, označuje za tragickou. „Sušené mléko se dá v přepočtu na litr mléka prodat za 4,90 koruny, když to dobře půjde. Za dodávky mléka na základě smlouvy máme v květnu dostávat základní cenu 7,70 koruny, takže v průměru se u litru dostaneme na 6,30 koruny. Náklady na výrobu jednoho litru jsou však minimálně osm korun,“ propočítává.
Kuriózní připomenutí výročí
Je to zhruba deset let, co společnost Nutricia přišla do Opočna, vzpomíná ředitel bolehošťského podniku. „Tehdy jsme měli v mlékárně pohledávku kolem pěti milionů korun. Nový majitel vše doplatil a postavil nás tak na nohy. V celém svozném obvodu tenkrát dorovnal dodavatelům mléka asi sto milionů korun,“ oceňuje. „Proto jsme se snažili nynější problémy řešit společně s mlékárnou třeba i částečným ústupkem z nákupní ceny. Rádi bychom si tohoto zpracovatele, který už v blízkém okolí zůstal jako poslední, nadále udrželi.“
Firma Nutricia a spolu s ní i opočenská mlékárna se asi před dvěma lety stala součástí společnosti Friesland, holandského uskupení s nadnárodní působností. Mimo jiné podniká na Slovensku a v Maďarsku.
Nejčernější vyhlídky Bolehošťských
Jedinou naději, jak vybřednout z dnešních potíží, spojují dodavatelé opočenské mlékárny z Rychnovska a Náchodska s jiným zpracovatelem, který převezme nyní bezprizorních 70 tisíc litrů mléka denně, a stát mu přidá peníze na vývoz mlékárenských výrobků. „Situace už se vyhrotila tak, že ji zemědělci spolu s mlékaři sami nevyřeší,“ tvrdí ředitel Kupka. Pokud se podle něho nenajde rozumné východisko, podnik bude nucen přistoupit k tvrdé redukci stáda skotu. „Tři sta krav bude muset jít na zaprahnutí, změníme krmení a postupně snížíme stavy. Zároveň to bude znamenat omezení návazné rostlinné výroby, propouštění zaměstnanců, totální snížení hrubé zemědělské výroby podniku, a to mělo vždy za následek jeho blížící se konec,“ obává se nejhoršího ředitel společnosti Agrospol, která dnes hospodaří na 1300 hektarech zemědělské půdy.
Problémy se pochopitelně dotknou i dvou sousedních hospodářů, s nimiž bolehošťský podnik úzce spolupracuje a jejich výroba je navzájem dosti provázaná.
Efektivní už zůstává jen zelí
V mnohých zemědělských podnicích už v poslední době neplatí, že mléko jako jedna z mála komodit drželo ekonomiku. Od roku 2000 jeho cena postupně rostla, konkrétně v Bolehošti ze 7,50 na 7,80 koruny v následujícím roce. Za loňský rok dostávali v průměru 8,28 koruny. Mléko představuje pro podnik skutečně významnou část tržeb – loni přineslo téměř 28 milionů korun ze 43 milionů za živočišnou výrobu. Celkové tržby dosáhly 96 milionů korun. Nemálo se na nich podílela také zdejší specialita – kysané zelí, které zemědělský podnik dodává balené v sáčcích přímo do obchodních řetězců.
Hlávkové zelí tu pěstují na třiceti hektarech a zpracovávají ve vlastní zelárně. „Výrobě kysaného zelí se v republice věnuje jen málo firem a my ji děláme ve velkém, takže s přijatelnou ekonomikou. Díky tomu, že naše zelí je kvalitní, je i žádané a teď už zůstalo jedinou komoditou, která přináší mírný zisk,“ poznamenává ředitel. Jako první rozjížděl Agrospol přímý kontakt s řetězcem Plus Discount. Během deseti let, po která si bolehošťská společnost v této obchodní síti udržuje výsostné postavení, se mezi všemi dodavateli s jednou komoditou vypracovala na první příčku z hlediska obratu. „Tak vysoký obrat jako s námi má Plus Discount s firmami, které však dodávají čtyři či pět druhů zboží,“ porovnává Kupka.
Záplavy, zaorávky, prostě rána za ranou
Samé nepříjemnosti stíhají bolehošťský podnik už od loňského roku. Neminuly ho záplavy, kvůli zamokření tu neoseli plochy ozimů, jak plánovali, a na jaře navíc museli nemalé plochy zaorat. „Na podzim jsme nedoseli asi 50 hektarů ozimých obilnin. Ze 150 hektarů ozimého ječmene jsme mohli nechat jen 46 hektarů, ostatní jsme zaorali. Ze 120 hektarů řepky máme jen asi čtvrtinu,“ přibližuje ředitel následky rozmarů počasí. Ekonomické výsledky zhoršují také prasata – mají tu uznaný rozmnožovací chov, 120 prasnic, a vykrmují 550 až 600 prasat. „Výpadky z prodeje jatečných prasat, chovných prasniček, ale i zástavových býčků a březích jalovic jsme ještě nedávno eliminovali právě díky ziskovému mléku. To je už ale minulost, stejně jako fakt, že po celou dobu existence byla akciová společnost v zisku,“ povzdechl si ředitel.
Jak přiznává, donedávna žil v představě, že mléko a cukr jsou díky tomu, že se dovedly do nějakého tržního pořádku, vyřešené komodity. „Ukázalo se však, že moje představa byla nesprávná. Rozdané kvóty nám nic neulehčí. Když budeme snižovat výrobu, stát nám mléčnou kvótu pokrátí. S jakou produkcí ale budeme jako republika vstupovat do Evropské unie? K čemu je dobré, že můžeme vyrábět vyjednaných 2,68 miliardy litrů mléka ročně?“ ptá se Pavel Kupka. A zdá se mu, že vzhledem k problémům, které se dál a dál valí na české zemědělství, jsou zodpovědní činitelé až moc nad věcí.
