Trvalé travní porosty jsou nedílnou součástí kulturní krajiny České republiky. Z hlediska ekologického, ale i hospodářského se jedná o mimořádně různorodou skupinu biotopů. Kromě produkční funkce plní porosty i celou řadu mimoprodukčních funkcí. Mají příznivý vliv na vodní režim v krajině, který spočívá v zadržování a infiltraci dešťových srážek ve větším rozsahu, než je tomu u orné půdy.
Trvalé travní porosty (TTP) plní i funkci biologického filtru, která je dána schopností poutat minerální a organické látky, a tak vytvářet přirozenou bariéru proti znečišťování povrchových a podzemních vod (Valihora a kol., 2004).
Neutužené, humózní a strukturní půdy travních porostů mají vysokou infiltrační schopnost. Tento efekt se uplatňuje zejména na svažitých pozemcích, kde trvalé travní porosty zvyšují retenční schopnost půdy, zvlášť při přívalových a dlouhotrvajících deštích (Hrabě, Buchgraber, 2004). Gallayová a Gallay (2006) uvádějí, že zapojený travní porost má průměrně o deset procent vyšší pórovitost než orná půda a má lepší půdní strukturu, což umožňuje plynulý vsak srážek.
Ekologie a ekonomika
Značný podíl trvalých travních porostů je v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními, kde zabírají až 35,9 % plochy. Nejvyšší procento zatravnění (56,3 %) připadá na horské oblasti. A právě v těchto oblastech plní travní porosty i funkci sociální, představují zdroj obživy a umožňují udržet venkovské osídlení (Pozdíšek a kol., 2004).
Ekologický význam trvalých travních porostů je v mimolesní krajině natolik významný, že je s ním nutné počítat i při plánování a tvorbě ekologických sítí.
Tvorba ekologických sítí se v ČR realizuje prostřednictvím Územních systémů ekologické stability (dále jen ÚSES). ÚSES funguje jako nástroj ochrany a tvorby krajiny, přispívá k uchování a podpoře jejího přirozeného genofondu. ÚSES podporuje polyfunkční využívání krajiny, čímž se podílí na naplňování cílů evropského, tzv. multifunkčního modelu zemědělství. Současné multifunkční pojetí zařazuje do zemědělství kromě produkce zemědělských komodit také péči o krajinu, venkovský prostor, tvorbu pracovních příležitostí, rozvoj agroturistiky a propojení na další obory venkovského prostředí (Homolka, 2005).
Podmínkou pro plně funkční travní porost po stránce produkční i mimoprodukční je jeho pravidelná údržba.
V méně příznivých oblastech je údržba travních porostů ve srovnání se standardními podmínkami ekonomicky náročnější. Důvodem jsou jednak přírodní podmínky (svažitost pozemků, zamokření, výskyt remízků, kamenů, maloparcelní plochy apod.), ale taky vyšší náklady na používané mechanizační prostředky. Stroje ve specifických podmínkách často dosahují nižší hodinové výkonnosti a vykazují vyšší náklady na pohonné hmoty a opravy.
Při návrhu technologických postupů k údržbě travních porostů je potřeba respektovat kromě územních zvláštností lokality i požadavky biotopů na typ a četnost zásahů.
Standardně se uplatňují dvě seče. S ohledem na podmínky stanoviště se četnost jednotlivých operací může zvýšit na tři, případně až na čtyři. V případě travních společenstev s výskytem vzácných nebo ohrožených rostlinných druhů se uplatňuje specifický způsob údržby. Opakovaný zásah těžkou technikou by v tomto případě mohl výrazně poškodit biotop.
Četnost zásahů ovlivňuje i použitý stroj. Například při použití mulčovače lámajícího stébla porostu na kusy o délce 80 až 100 mm při výšce strniště 100 až 150 mm, které znamená poměrně šetrný přístup ke stanovišti, vystačíme zpravidla s dvěma až třemi zásahy. Při využití standardní mechanizace (rotačních bubnových žacích strojů) pro dosažení obdobného stavu bude nutné provádět čtyři až pět zásahů za sezónu (Zemánek, Burg, 2008).
V rámci řešení projektu NAZV 1G57004 Komplexní metodické zabezpečení údržby trvalých travních porostů pro zlepšení ekologické stability v zemědělské krajině se zaměřením na oblasti se specifickými podmínkami proběhlo hodnocení ekonomické náročnosti údržby travních porostů na vybraných lokalitách. Sledované lokality ležely v II. a III. zóně Krkonošského národního parku (dále jen KRNAP). V dalším textu je uveden stručný popis lokalit, metodika použitá pro ekonomické hodnocení a získané výsledky.
Lokalita Vítkovice
Lokalita leží v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších a je ve vlastnictví a správě farmy Hucul, která hospodaří v západní částí Krkonoš na rozloze asi 232 ha zemědělské půdy, převážně luk a pastvin zařazených do ekologického systému hospodaření. Je zaměřena na chov huculských koní a k tomu má přiměřenou rostlinnou výrobu.
Vlastní chov však není rentabilní, a proto dalšími doplňujícími činnostmi jsou agroturistika, provoz penzionu, občerstvení a smluvní sklizeň pozemků pro další subjekty. Všechny pozemky farmy leží uvnitř parku KRNAP v III. a II. pásmu.
Na lokalitě byly sledovány strojní soupravy:
A) Zetor 7011 upravený na 7245 a žací stroj Agrostroj Pelhřimov CM 164,
B) SAME Silver 100.4 a žací stroj Pöttinger NOVADISC 265 + CAT NOVA 310 T CRW.
Přehled výsledků výpočtů nákladů u sledovaných souprav uvádí tab. 1.
Lokalita Vlašské boudy
Zájmová lokalita spadá do katastru obce Pec pod Sněžkou, nacházející se v severozápadní části okresu Trutnov, na území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma. Sledovaný pozemek leží na území horské farmy Sosna, v nadmořské výšce 1020 metrů.
Na farmě končí naučná stezka, která vede z Horního Maršova kolem hrádku Aichelburg a Tippeltových bud.
Farma začala svou činnost v roce 1990. Majitel farmy, Sosna, obdělává 11 ha půdy (2 ha vlastní, 6 ha v pronájmu, zbytek mu svěřili do péče majitelé okolních chalup). Kromě jednoho ha se všechny plochy nacházejí ve III. zóně KRNAP.
Na lokalitě byl sledován stroj:
Reform 216 KL
Přehled výsledků výpočtů nákladů uvádí tab. 2.
Pro ekonomické hodnocení údržby travních porostů byla použita metodika měření časových snímků (ČSN 470120 – Struktura času nasazení mechanizačního prostředku). Spotřeba pohonných hmot (l/h) byla sledována s využitím metody dolévání do nádrže.
Provozní náklady sestav strojů byly vypočítány na základě podkladů z měření a podle údajů, které poskytl zemědělský podnik. Konečný propočet byl proveden podle metodiky Kavky a kol. (2006).
Jak je patrné z tabulky 1, skutečné náklady na posečení jednoho hektaru travního porostu na lokalitě Vítkovice se u první soupravy pohybovaly ve výši 1474 Kč/ha a u druhé soupravy činily náklady 1728 Kč/ha. Tyto náklady na posečení jednoho hektaru jsou téměř čtyřnásobně vyšší než normativní náklady na posečení jednoho hektaru TTP ve výši 420 Kč/ha uváděné v odborné literatuře (Kavka a kol., 2006). Důvodem vyšších nákladů je především nižší výkonnost soupravy a malá plocha sečených pozemků, což má za následek nedostatečné snížení fixních nákladů.
Výkonnost stroje Reform 216 KL při sečení byla 0,279 ha/h, přičemž pozemek lze označit jako podmáčený. Výkonnost u tohoto typu stroje není výrobcem udávána, protože se značně liší v závislosti na použitém typu kosy, stavu a hustotě porostu i místních podmínkách.
Tabulka 2 uvádí výsledky výpočtu nákladů na lokalitě Vlašské boudy. Zjištěná výše nákladů je dána malou plochou obhospodařovaného pozemku, pořizovací cenou stroje a zvláště pak jeho malým ročním využitím.
Závěr
V zemědělské krajině existují oblasti, které nejsou schopny při běžných zemědělských postupech konkurovat vysoce produkčním oblastem, a to buď z důvodu ochrany zachovaných přírodních prvků, charakteru člověkem vytvořené kulturní krajiny, nebo z důvodu přírodních omezení (tzv. LFA oblasti). Tento nedostatek jim dává na druhou stranu možnost k daleko většímu rozvoji činností, které mohou být v plném souladu s vhodnou péčí o krajinu.
Pro zemědělské podniky, resp. subjekty provádějící údržbu TTP v těchto oblastech to znamená zvolit takový způsob údržby, který by při respektování požadavků na zachování krajinného rázu, ochranu biodiverzity, zejména cenných společenstev a populací významných druhů, umožnil minimalizovat nepříznivé působení zemědělských činností na životní prostředí a dosáhl co nejnižších nákladů. Údržbu je tedy potřeba zabezpečit tak, aby byla ekonomicky i ekologicky přijatelná a vždy je potřeba zohlednit specifické podmínky obhospodařovaného území.
V rámci řešení projektu 1G57004 byly pro zemědělskou praxi zpracovány praktické návody ve formě metodik, které se zabývají návrhem technologických postupů údržby TTP, zásady pro výběr strojů pro zajištění jednotlivých pracovních operací a návody na zpracování přebytečné travní hmoty z údržby TTP technologií řízeného kompostování v pásových hromadách. Jednotlivé metodiky lez objednat na internetových stránkách VÚZT, v. v. i, v sekci Metodiky pro praxi.
Poznatky uvedené v tomto příspěvku byly získány v rámci řešení projektu 1G57004 „Komplexní metodické zabezpečení údržby trvalých trávních porostů pro zlepšení ekologické stability v zemědělské krajině se zaměřením na oblasti se specifickými podmínkami“, který byl podporován NAZV.
(Tabulky naleznete v tištěné verzi Zemědělce)
Klíčové informace
- Méně příznivé oblasti a oblasti s ekologickými omezeními (LFA) nemohou při běžných zemědělských postupech konkurovat vysoce produkčním oblastem. Lze v nich ovšem rozvíjet aktivity, které mohou být v plném souladu s vhodnou péčí o krajinu.
- Způsob údržby trvalých travních porostů by měl minimalizovat nepříznivé působení zemědělských činností na životní prostředí.
- Údržba TTP v LFA oblastech musí být ekonomicky i ekologicky přijatelná a vždy je potřeba zohlednit specifické podmínky obhospodařovaného území.
Ing. Mária Kollárová, Ph.D.,Výzkumný ústav zemědělské techniky, v. v. i., Praha, odbor ekologie zemědělských technologických systémů
Seznam použité literatury je k dispozici u autorky příspěvku.
