Unie bude jednat i za nás

S velkým očekáváním jsou spojena jednání páté ministerské konference Světové obchodní organizace WTO, která proběhne od 10 do 14 září v mexickém Cancúnu. Jedním z důležitých problémů, které by mělo řešit, je otázka obchodu se zemědělskými výrobky.

Podle Huga Roldána z odboru komunikace ministerstva zemědělství probíhají v současné době v Ženevě na půdě WTO jednání, jejichž cílem je najít společný průsečík různých zájmů. Výsledkem zářijové konference by mělo být hlavně rozhodnutí, jak dále postupovat. Připomeňme si, že zejména rozvojové státy obviňují vyspělé země a hlavně EU z toho, že svými exportními subvencemi, podporou domácích výrobců a vysokou ochranou vnitřního trhu likviduje jejich zemědělství a produkci potravin. Unie sice s podporou argumentů studie, kterou vypracoval francouzský výzkumný institut INRA, dokládá, že její trh je pro dovoz zemědělských výrobků z rozvojových zemí velmi otevřený. Podle studie je to díky speciálním obchodním režimům vůči těmto zemím, zejména preferenčním clům a bezcelním přístupům na její trh. Pokud jednání v Cancúnu dospějí k nějakému závěru, je možné, že se výrazně dotknou i společné zemědělské politiky EU a ovlivní tvář její nové reformy. I tu je možné považovat za jeden z trumfů, s nimiž jde unie do Cancúnu.
S čím EU a USA přicházejí
Na tři základní pilíře, a to na domácí podpory, přístup na trh a konkurenci ve vývozu, se orientuje společný materiál o otázkách obchodu se zemědělskými výrobky, který 13. srpna zveřejnily Spojené státy americké a Evropská unie. Jde o jakýsi rámec, s nímž jdou tyto země na zářijové jednání WTO. Ke každému ze zmíněných pilířů materiál stručně nastiňuje, jakým směrem, by se měla jednání ubírat. Chybí však podrobnosti, tedy to, co je pro farmáře unie, a tím i pro naše zemědělce, podstatné. Materiál neuvádí míru, do jaké se opravdu budou muset – pokud vůbec dojde k nějaké dohodě - exportní subvence a domácí podpory. To by mělo vyplynout z cancúnských jednání.
Pokud jde o domácí podpory zemědělců, dokument počítá s tím, že ty členské země WTO, které uplatňují subvence deformující trh, je podstatným způsobem omezí. Přičemž naznačuje, že redukce podpor by měla být tím větší, čím vyšší jsou současné subvence. Oba partneři však tvrdí, že snahu v tomto směru musí prokázat všechny země.
V přístupu na trh se počítá s citlivými produkty i s flexibilitou. Mimoto by měl existovat ještě pojistný mechanismus, který by chránil rozvojové země před nadbytečnými dovozy. Materiál zdůrazňuje důležitost preferenčního přístupu rozvojových zemí na trhy rozvinutých států a také bezcelního dovozu určitého podílu zboží.
V oblasti konkurence ve vývozu materiál jasně definuje paralelu mezi regulováním subvenčních refundací v exportu a vývozními úvěry. Navrhuje částečnou eliminaci exportních subvencí u těch výrobků, u nichž je to z hlediska rozvojových zemí důležité a které jsou na společném seznamu. Navrhuje však snížení exportních podpor i u výrobků, které na tomto seznamu nejsou. Důležitá je rovněž regulace potravinové pomoci, aby se zamezilo jejímu zneužívání, a také regulace transakcí uzavíraných státními obchodními organizacemi.
Materiál uvádí také řadu otevřených otázek, aniž předkládá návrh na jejich řešení. Jde o některé věci, které se netýkají přímo obchodu a také například o otázky geografického označování.
Půjde i o GMO
EU je terčem kritiky nejen za své, podle mínění ostatních států, trh deformující podpory pro domácí zemědělce a pro export agrárních výrobků. Mnohé země, zejména USA, ale také třeba Kanada a Argentina na ni tlačí, aby uvolnila svůj trh pro dovoz geneticky modifikovaných organismů (GMO). V závěru srpna, potvrdila Evropská komise, že neustoupí americkému tlaku a neotevře trh unie třiceti americkým geneticky modifikovaným organismům (GMO), které zatím marně čekají na schválení v Evropě. Spojené státy proto podaly na EU u Světové obchodní organizace žalobu. Zároveň spolu s Kanadou a Argentinou požádaly WTO o zřízení rozhodčího panelu, který má s konečnou platností rozhodnout, zda má ve vleklém sporu o GMO pravdu Evropa nebo Amerika. EK sice proti návrhu podala okamžitě odpor, ale tento krok může udělat jenom jednou. Pokud panel přesto vznikne, lze jeho závazné rozhodnutí očekávat do 18 měsíců. USA namítají, že faktické pětileté embargo EU na dovoz tří desítek amerických geneticky upravených plodin a výrobků bylo v rozporu s pravidly volného obchodu. Pokud by spor vyhrály, musela by unie nejen otevřít svůj trh, ale zřejmě i zaplatit ušlý zisk americkým farmářům. Ten se jen za nevyvezenou geneticky modifikovanou kukuřici odhaduje na 300 milionů dolarů ročně.
Argentina argumentuje tím, že agrární produkty představují více než polovinu jejího celkového exportu a že je druhým největším producentem a vývozcem GMO na světě. Tvrdí, že chování Evropské komise bere odvahu dalšímu rozvoji biotechnologických procesů. Jeho škodlivost vidí zejména v tom, že unie je schopná ovlivnit další členy WTO.
Zmíněné tři státy obviňují EU, že vytváří mimotarifní bariéry obchodu. Toto nařčení odmítl komisař pro obchod Pascal Lamy s tím, že unie nedávno zavedla naprosto jasný, průzračný, rozumný a nediskriminační systém schvalování GMO. Komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová k tomu dodala, že Evropané geneticky upraveným potravinám nevěří. Jak uvedla, je podle ní nutné důvěru v tyto potraviny vytvořit a také umožnit lidem, aby si mohli vybrat, co chtějí jíst.
EU nové GMO nepovolovala od roku 1998. V červnu pro jejich povolování, označování a sledování „z pole až na talíř“ schválila nová pravidla. Předpokládá se, že členské státy tuto úpravu zavedou do konce letošního roku. Podle Američanů jsou však nová pravidla zbytečně přísná, diskriminační a vyžadují dodatečné náklady. Podle nich si unie počíná ochranářsky, podvazuje svým postojem produktivitu zemědělství a napomáhá tak hladomorům v rozvojových zemích. Brusel však poukázal na to, že GMO odmítají i Afričané. Existují také průzkumy, podle nichž si 92 procent Američanů přeje, aby se na etiketách dověděli, zda potraviny, které jedí, obsahují GMO nebo ne. Je samozřejmé, že postoj unie podpořili ochránci životního prostředí, kteří se na GMO dívají s velkým despektem.