Rada ministrů zemědělství na svém posledním jednání opět nedospěla ke kvalifikované většině, kterou by schválila nebo zamítla uvedení dalších tří geneticky modifikovaných odrůd kukuřice na trh unie. Jde o oprávněnou předběžnou opatrnost nebo o krok, který brzdí rozvoj unie a její konkurenceschopnost?
Ministři jednali o odrůdách kukuřice, které mají kladný atest Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) z jara loňského roku. Svým nemastným neslaným postojem odpinkla rada míček rozhodování na stranu Evropské komise. Ta v případě, že odrůdu rada nezamítne kvalifikovanou většinou, může sama rozhodnout o jejím schválení. Podkladem pro tento krok je stanovisko EFSA. Již tak zdlouhavý schvalovací proces se však dále protahuje. Je také otázka, k čemu má tedy Evropská unie svůj úřad pro bezpečnost potravin, když jeho závěrům velká část států v podstatě nevěří.
Pro srovnání, jak se dívají na geneticky modifikované plodiny ve světě a v Evropské unii se vracíme ještě k informacím, které zazněly na zářijové konferenci Biotechnologie v moderním zemědělství a potravinářském průmyslu spolupořádané agrárními resorty USA a ČR a Potravinářskou komorou ČR (viz Zemědělec č. 38).
Deset let s GMO
Zatímco se podle Zdenka Opatrného z Katedry fyziologie rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Itálie, Francie a Nizozemsko teprve rozhodují, jak vůbec svým obyvatelům sdělit, co to jsou geneticky modifikované organismy (GMO) a každá nová GM odrůda musí v unii absolvovat velmi náročnou a dlouhou schvalovací proceduru, na celém světě se tyto plodiny „s úspěchem a bez prorokovaných katastrof“ pěstují již deset let. A jaký je přínos GMO? Kulturní plodiny jsou dnes podle Opatrného již na limitu produkce a klasické šlechtění je může zlepšit jen velmi málo. Daleko větší možnosti v tomto směru poskytuje genetické inženýrství, které je podle Opatrného pro přírodu ekologičtější než jiné postupy. (Omezení používání pesticidů, a s tím spojené menší množství nutných postřiků, tedy méně pojezdů po poli, méně spálených fosilních paliv, méně vyprodukovaných skleníkových plynů.) Základní námitkou proti tomuto způsobu tvorby nových odrůd je to, že se při něm používají organismy, které se v přírodě přirozeně nekříží. Člověk tedy podle kritiků této biotechnologické metody překračuje hranice a možnosti přírody. Na jedné straně se tedy část světa bojí GMO, na druhé straně již dnes 50 milionů lidí hladoví a dalších 850 milionů trpí podvýživou. Přes rozporuplná názory na ně se GM plodiny v roce 2006 pěstovaly ve 22 zemích světa, na téměř 102 milionech hektarů. Na světě je využívá asi 10,3 milionu farmářů.
První až třetí generace
GM plodiny první generace jsou většinou odolné proti škůdcům. Genetické inženýrství však nabízí jiné možnosti. Plodiny II. generace mají změněný obsah nebo složení konečného produktu, tedy toho, co z nich člověk využívá. Mění se například složení a obsah bílkovin, škrobu či vitamínů. Zatímco unie váhavě na svůj trh pouští GM plodiny I. generace, ve světě se již začínají pěstovat GM plodiny III. generace. Ty obsahují nové bílkoviny, nové enzymy, vakcíny apod.
Právě takto biofortifikované potraviny označil Opatrný za trojského koně, který by mohl GM plodinám pomoci proniknout ve větší míře na jídelníček Evropanů. Jde o potraviny „šité na míru“ přímo na daný typ metabolismu či pokrytí určité potřeby v daném regionu se běžně nevyskytujících nebo nedostatkových vitaminů. Příkladem je tzv. zlatá rýže, která na rozdíl od klasické obsahuje karoteny, z nichž vzniká vitamín A. Indie, jejíž velká část obyvatelstva trpí nedostatkem vitamínu A, se však bojí tuto rýži na svém území pěstovat, aby neohrozila svůj export klasické rýže. Pro svou potřebu však produkuje GM zeleninu, například květák či zelí, které nejsou exportním artiklem..
Jako další příklad uvedl Opatrný tzv. obalové brambory, jejichž složka škrobu amylopektin má takové vlastnosti, že z ní lze vyrábět biologicky odbouratelné obaly.
V EU se zatím testovalo asi 68 druhů GM plodin, ve světě již 94. Nejvíce polních pokusů proběhlo z členských států unie ve Francii, Španělsku, Itálii, Velké Británii a v Německu. Pohled členských států
unie není stejný
Všechny členské státy nemají ke GM plodinám stejný vztah. Například ve Španělsku se pěstují již od roku 1998 a rostou zde asi na 50 tisících hektarů, což je 11 procent orné půdy v zemi. V Rumunsku se sklízí transgenní sója již asi devět let, a to ze 87 tisíc hektarů. S odrůdou, která není v unii schválená, se ale musí Rumuni rozloučit. GM sóju považují za nejrentabilnější plodinu na orné půdě.
I v ČR se letos sklízela GM kukuřice z více než pěti tisíc hektarů. Kromě těchto zemí a ČR se GM plodiny pěstují v unii také ve Francii, Německu a na Slovensku. Do unie se ročně dováží na krmení asi osm milionů tun GM sóji.
Na straně zásadních odpůrců jsou ze členských států unie Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Rakousko a Řecko.
Podle Karla Říhy z ministerstva zemědělství leží v EU zhruba 46 žádostí o uvedení nových GM odrůd na trh. Většinou jde o kukuřici. V registru GM potravin a krmiv (internetová adresa http://ec.europa.eu/food/dyna/gm_register/index_en.cfm) je deset typů GM kukuřice, pět typů bavlníku, tři typy řepky, dva mikroorganismů (kvasinky, baktérie) a jeden typ sóji.
Názory spotřebitelů
O tom, co si myslí o GM plodinách obyvatelé EU, vypovídá mnohé Eurobarometr z loňského roku. Jak Říha uvedl, došel tento průzkum názorů veřejnosti napříč unií k několika zajímavým závěrům:
- většina Evropanů by zakoupila GM potraviny v případě, že by byly zdravější či by se při jejich produkci použilo méně pesticidů,
- v rámci celé EU však stále převažuje spíše odmítavý postoj veřejnosti ke GM potravinám,
- ze všech členských států je v ČR podpora využití GM plodin na potraviny nejvyšší,
- 42 procent z dotázaných občanů, kteří mají v této věci jasné stanovisko, akceptuje využití GM plodin na potraviny,
- v unii roste důvěra v předpisy, které regulují využívání GMO.
Metry pole na izolaci
Pro splnění podmínky, aby v konvenčních plodinách bylo maximálně 0,9 procenta GM odrůdy, postačí podle Říhy izolační vzdálenost 20 až 25 metrů. U nás je uzákoněno 70 metrů, v jiných státech unie požadují kilometry. V USA stačí podle farmáře Freda Yodera, bývalého prezidenta asociace pěstitelů kukuřice v USA, pouze 17 metrů. V unii musí předepsané izolační pásmo udělat na svém pozemku pěstitel GM plodiny. V USA se tímto pásmem chrání ten, kdo nechce, aby se příměs GMO dostala do jeho plodin konvenčních nebo ekologických, proto musí mít toto pásmo na svém pozemku. Za základní považuje americký farmář schopnost pěstitelů domluvit se mezi sebou.
USA také podle Yodera postupuje poměrně benevolentně ve značení potravin, zda jsou z GMO. „Povinné je uvedení obsahu živin,“ vysvětlil farmář s tím, že napsat na obal výrobku, zda jeho suroviny pocházejí z GMO, nebo jsou z konvenční produkce, není nutné. Takové označování je pouze dobrovolné a používá se, jestliže potraviny díky tomu mají vyšší nutriční či jinou hodnotu než srovnatelné z konvenčních plodin.
Ohrožení krmiváři
Ministři zemědělství členských států unie svým přístupem ke GMO prakticky potvrdili obavy, které v souvislosti s asynchronním schvalováním odrůd GM kukuřice či sóji v unii ve srovnání s hlavními státy, odkud se do EU dovážejí krmiva (tedy zejména sója, kukuřice a produkty z nich), tj. Brazílie, USA a Argentiny, vyjádřilo Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise (DG Agri). Podrobně o tomto problému informoval Zemědělec v čísle 37. Situace je o to horší, že letos přestala platit výjimka, která dovolovala v krmivech 0,5 procenta příměsi GM plodin, které nejsou povolené v unii. Protože i tuto hranici je velmi těžké dodržet a splnit to, aby v krmivu nebylo přítomno ani minimální množství na hranici detekovatelnosti, je prakticky nemožné, varuje DG Agri, že tradiční importéři krmiv mohou se svým zbožím zamířit na jiné, liberálnější trhy. Možnosti jim nabízí zejména zvyšující se poptávka z Číny a Indie.
Všechno nové vždycky
naráželo na odpor
Podle Richarda H. Phippse, zástupce ředitele Centra pro mlékárenský výzkum University of Reading z Velké Británie, ztráty plodin způsobené hmyzími škůdci, chorobami a plevely dosahují 15, 13 a 12 procent. Kromě toho jen v USA se ročně vydá 40 miliard amerických dolarů za pesticidy. GMO poskytují nové možnosti tím, že zvyšují výnosy, zlepšují kvalitu, snižují dopad zemědělství do životního prostředí a zlepšují ekonomiku zemědělství.
Phipps zdůraznil, že na nezávislém hodnocení GM plodin se podílí řada vědeckých světových organizací. Je to například Světová zdravotní organizace (WHO), Organizace pro zemědělství a potraviny (FAO), Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), Francouzská lékařská asociace či Národní akademie věd Spojených států. Připomněl, že díky náročnému testování jsou vlastně tyto plodiny bezpečnější než ty, které vznikly klasickým šlechtěním. Jak zdůraznil, během deseti let se neobjevilo v publikovaných zprávách nic, co by svědčilo o nebezpečí nějakého rizika. I v případě, že se tyto plodiny použijí na krmiva, nic nenasvědčuje, že by živočišné produkty z takto krmených zvířat byly nějakým způsobem pozměněné a znamenaly pro své konzumenty riziko.
