Snižování minimálních výměr honiteb nevede k efektivnímu snižování stavu zvěře. Na základě studia odborných publikací o životním prostoru zvěře nebo dat o mysliveckém hospodaření v sousedním Rakousku a Německu to uvádí analýza Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Za důležitý nástroj v plánované novele mysliveckého zákona ústav označil vykazování ulovené zvěře a následné plánování lovu na základě evidence. Snižování minimální výměry prosazuje mimo jiné Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL) nebo ekologické Hnutí Duha.
Minimální výměra honiteb je nyní 500 hektarů, což výzkumný ústav doporučuje zachovat. SVOL nebo Asociace soukromého zemědělství ČR naopak prosazuje snížení na polovinu. Novelu zákona by měla vláda projednat letos, ministerstvo zemědělství očekává, že některá sporná témata jako právě velikost honiteb se budou řešit při projednávání ve Sněmovně.
Ústav upozorňuje na to, že plán lovu bude podle novely evidován kontrolním mechanismem. To má zajistit vykazování ulovených kusů, což zákon zatím nijak neřešil. Ministerstvo počítá s digitální evidencí.
Ústav analyzoval biologické potřeby volně žijících kopytníků na základě 83 vědeckých publikací od 70. let do současnost a spočítal průměrnou výměru takzvaného domovského okrsku zvěře, tedy prostoru, který obývá. Na největším prostoru podle něj žije jelen evropský, který obývá v průměru 1039 hektarů. Prase divoké se pohybuje v průměru na 661 hektarech.
Nejmenší prostor využívá srnec obecný, který se podle výzkumného ústavu odlišuje teritoriálním chování a při vhodných podmínkách může žít jen na nižších desítkách hektarech, podle analýzy je to v průměru 82 hektarů.*
