Nejen obchodníci, ale zejména výrobci potravin dnes velmi dobře vědí, že přesvědčit konzervativního českého spotřebitele, aby nakupoval konkrétní zboží, je velmi obtížné a především nákladné. Ještě složitější je to u kvalitnějších a tedy dražších výrobků. Pravda, v poslední době přibývá lidí, kteří na vyšší kvalitu slyší a také jsou ochotni za ni zaplatit. Stále je jich však velmi málo ve srovnání s těmi, u nichž je tou hlavní motivací pro nákup nízká cena. Je proto dobře, že Evropská unie věnuje nejen pozornost ale také značné finanční prostředky na propagaci kvalitních evropských potravin.
Systém chráněných označení původu či tradičních specialit již v rámci unie funguje relativně dlouho, avšak povědomí, které o nich mají naši spotřebitelé je minimální. A to i přesto, že seznam evropských specialit tvoří pomyslný vrchol gastronomických lahůdek našeho kontinentu, který zahrnuje i proslulé delikatesy ze zemí s vyhlášenou kuchyní, jakými jsou třeba Francie či Itálie. Mezi ně samozřejmě patří například české pivo, speciality našich uzenářů, jihočeské sýry, lázeňské oplatky a některé další výrobky, které se s těmi ostatními na evropském seznamu mohou směle měřit. Je jich zatím jen něco přes třicet a jediným, co je odlišuje v regálech od ostatních potravin, je malé kulaté logo s oním chráněným evropským označením, o němž většina zákazníků velkých supermarketů nemá ani tušení. Také potravináři, kteří takto označené potraviny vyrábějí, z jejich zařazení na evropský seznam nijak neprofitují a ochrannou známku berou často spíš jako obranu proti nekalou konkurenci. Alespoň zatím. Tříletá kampaň na podporu kvalitních evropských potravin, kterou vyhlásila minulý týden potravinářská komora, by to totiž mohla změnit. Důležité však bude, jak efektivně se podaří těch více než padesát milionů korun v jejím rámci utratit.