Uvažují o vybudování konzervárny

Plochy okurek nakládaček se v České republice v posledních letech snižují. Důvodem jsou i nedostatečné zpracovatelské kapacity. Objevují se však snahy o jejich obnovení. Například družstvo Znojemská okurka, které zahájilo výrobu tradiční sterilované Znojemské okurky v roce 2008, by svoji kapacitu rozšířilo a uvažuje i o vybudování nové regionální konzervárny. Na podrobnosti jsme se zeptali předsedy družstva Zbyška Dřevojana.

Jak jste dospěli k myšlence založit toto družstvo? Znojemská Fruta – Znojmia, která byla pokračovatelkou předválečné tradice výroby proslulých Znojemských okurek a to pod značkou Znojmia, v roce 2003 zastavila výrobu a skončila v konkurzu. Stala se terčem nájezdu loupeživých tunelářů a dnes jsou již zbourány i její výrobní haly na základě demoličního výměru. Poslední roky její činnosti jsou předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení a viníci jsou již částečně obžalováni a budou se zodpovídat před soudem. Dnes okurky pod značkou Znojmia vyrábí společnost Hamé a.s. i když ne ve Znojmě, ale v Bzenci. A tak se nás sešlo pár znojemských patriotů a založili jsme Občanské sdružení Znojemské okurky, abychom se pokusili navázat na to nejlepší z historické tradice konzervování okurky ve Znojmě. Založili jsme družstvo Znojemská okurka, které chce, aby se na Znojemské okurky nezapomnělo, protože se staly součástí našeho národního kulturního dědictví.
Chtěli jsme také zachránit objekt znojemské Fruty. Podali jsme na ministerstvo kultury žádost o jeho zařazení mezi technické památky. Ale kupec, který ho koupil v dražbě, byl tak rychlý, že si během čtvrt roku zařídil demoliční výměr, a dnes je to pryč. Je to škoda, protože to mohlo být kulturní, společenské a obchodní centrum.
Naše občanské sdružení začalo pracovat a naším prvním počinem bylo, že jsme nechali přeložit knížku od Hanse Zuckriegla, který mapoval historii jižní Moravy. Vydali jsme ji za pomoci města a kraje. Později jsme vydali další knihu, zabývající se okurkami. Chtěl bych připomenout, že v současném znojemském hotelu Althanský palác se kdysi konzumovala okurka poprvé jako potravina.
Také nás napadlo, že když se všude pořádají různé regionální akce na podporu místní produktů, tak by se podobně mohly propagovat i okurky. Proto jsme mimo jiné iniciovali pořádání Okurkových slavností, které se konají počátkem srpna.
Mohl byste přiblížit vývoj vašich zpracovatelských kapacit? Občanské sdružení založilo družstvo, které produkuje nakládané okurky a další výrobky, jako je například znojemský macerát. Problém je ale, že nemáme dostatečné prostory. Zatím vyrábíme o prázdninách v jedné znojemské střední škole. Produkujeme přibližně do 20 tisíc kusů sklenic, ale ve spolupráci s nedalekou regionální konzervárnou v Miroslavi bychom mohli vyrábět i více. To však záleží na tom, jestli se nám podaří zajistit stálý odbyt. Uvažujeme i o výstavbě konzervárny, ale chybějí peníze. Je ale fantastické, že máme podporu napříč politickým spektrem.
Chtěl bych říct, že náš výrobek byl i několikrát oceněn prvním místem na výstavě Znojemsko – zahrada Moravy a obdržel též diplom a ocenění v soutěži Zlatá chuť jižní Moravy.
Pokud byste sehnali peníze, kdy by mohla nová konzervárna začít fungovat? Jestliže by se konzervárna budovala stavebnicovým systémem, mohla by vyjít na asi 20 až 50 milionů korun. Zpracovala by dva tisíce nebo i pět tisíc tun okurek. Výrobní program bychom měli na celý rok, kromě tradičních sterilovaných okurek máme odzkoušené i další receptury. Pokud by na to někdo kývl, provoz může být zahájen příští rok. Je to však podmíněné i vlastnictvím pozemků.
Teď jde o to, zda se podaří sehnat nějaké peníze z Evropské unie. Pro potravinářskou výrobu to je složité. Ale když si vezmete, kolik se v tomto státě zbytečně utratí peněz a nenajde se 50 milionů korun na to, aby se postavila regionální konzervárna, která by
zaměstnala lidi a dala by práci i producentům v regionu. Družstvo odebírá okurky od místních pěstitelů. Znojemský region je totiž velmi příhodný pro pěstování okurek. Díky mikroklimatu i složení půd jsou velmi kvalitní po stránce chuti i vůně. Proto používáme okurky výhradně ze znojemského regionu. Pracujeme s takzvanými hruboostnými okurkami neboli bradavičnatými, které jsou typické pro Znojemsko.