V Bruselu máme svá tykadla

Nedaleko centra Bruselu v prestižní čtvrti, kde se nachází převážná část zastupitelství ostatních zemí, sídlí stálá mise České republiky při Evropských společenstvích. Jak uvedl Petr Blížkovský, vedoucí jejího úseku pro zemědělství a životní prostředí, plní mise funkce vyplývající z mezinárodních smluv, na jejichž základě se ČR připravuje na vstup do Evropské unie. Řídí ji příslušný odbor Ministerstva zahraničních věcí ČR (dále jen MZV).

Stálá mise zastupuje ČR, udržuje potřebné spojení a napomáhá vyslaným delegacím ČR při jejich jednáních. Také informuje MZV a další orgány ČR o činnosti EU, zasílá odbornou dokumentaci a literaturu týkající se její činnosti a udržuje styky s občany ČR zaměstnanými v sekretariátech mezinárodních organizací. Česká mise se člení na pět úseků. V současnosti má 23 diplomatů, jak kariérních tak expertních, a dále obslužný personál. Do roku 2006 by se měl počet jejích pracovníků zdvojnásobit.
Unie diskutuje o reformě zemědělské politiky
Podle Blížkovského se v EU neustále probíhá diskuse o případné reformě Společné zemědělské politiky (SZP), která má zhruba tři základní aspekty. Na jedné straně je to snaha o posílení důvěry spotřebitele vůči potravinám, a to hlavně v souvislosti s výskytem BSE, dále je to problematika financování, v níž vytváří tlak hlavně Německo na zlevnění SZP, a v neposlední řadě jde o blížící se Midterm Review, které by mělo přinést zhodnocení Agendy 2000. Očekává se, že se pozornost zaměří zejména na olejniny, některé obilniny a mléko.
Zdá se, že tomuto kroku – další reformě SZP - nebude vyhnutí, avšak existují i obavy z jakési časové koincidence, jež by mohla pozdržet integrační procesy při vstupu nových států do EU. Kandidátské země přistupují k této problematice poněkud rozpačitě. Vždyť teď, když jsou právě před cílem onoho složitého procesu adaptace na systémy EU, by pro ně bylo zcela těžko představitelné nově přijaté mechanismy měnit! Nicméně existuje několik způsobů, jak SZP zlevnit. Jedním z nich je možnost spolufinancování, dalším je tzv. modulace založená na vyčlenění části přímých plateb za účelem rozvoje venkova. Blížkovský uvedl, že v současnosti využívá toto řešení zhruba z deseti procent Francie, přičemž Německo a Velká Británie o něm do budoucna uvažují. Třetím řešením je tzv. degresivita, která jednak představuje možnost jednorázového snížení přímých plateb pro velké farmy a na straně druhé možnost snižování kontinuálního, vždy o určité procento ročně. Tato varianta však naráží na odpor farmářů hospodařících na velkých farmách, hlavně z Francie. Kromě výše zmíněných možností existuje také řešení upravující režim pro malé farmáře. Těm by členské státy v podstatě přispívaly na jejich hospodaření. Poslední variantou je zaměření se na posílení programů pro podporu venkova, což fakticky představuje přesun prostředků z pilíře I do pilíře II.
Co čeká české zemědělství
Tým odborníků EU vypracoval studii, která uvádí, že čeští zemědělci dosáhnou i při nulových přímých platbách šedesátiprocentního navýšení příjmů. Při plné výši přímých plateb ba podle studie mělo jít až o 120procentní zvýšení příjmů. Otázkou však i nadále zůstává postavení našich farmářů a jejich konkurenceschopnost v prostředí Evropské unie.
Zajímalo nás, jaké dopady by pro ČR mělo přechodné období v souvislosti s úplnou adaptací na normy, struktury a mechanismy EU. Pro podniky, které by o toto přechodné období požádaly, by to totiž znamenalo zákaz exportu jejich výrobků. Tyto podniky by mohly realizovat své výrobky pouze na území ČR, což by mohlo velmi výrazně oslabit jejich konkurenceschopnost na trhu. U nás zatím požádalo o přechodné období asi kolem 50 potravinářských podniků zpracovávajících živočišné suroviny.
Jako velice problematický faktor se v souvislosti s jednáním o rozšíření jeví nedávné, nadcházející i právě konané volby v řadě členských států. Proto se strategicky s politickým podtextem diskutují témata typu Benešových dekretů, přímých plateb a jiná. Bohužel právě otázka přímých plateb a pozice ČR vůči nabídce Evropské komise se zdá být jedním z oříšků již zmíněných předvolebních kampaní. Objevují se i názory, že by se ČR měla spíše soustředit na zisk jiných výhod, typů dotací a programů, než jen zarputile usilovat o přímé platby. V tomto směru se naše představa snad až příliš liší od záměrů EU. Doufejme tedy, že po volbách se situace v oblasti rozdělování finančních prostředků vyjasní.
Po uzavření všech kapitol se však nepředpokládají problémy s jakýmkoli členským státem, protože Benešovy dekrety nejsou předmětem vyjednávání. Neočekávají se ani těžkosti s Rakouskem v otázce Jaderné elektrárny Temelín.
Problémy v budoucnu by ovšem mohly nastat při nedostatečné kontrole financování. Tomu by měl zabránit kvalitně vyškolený administrativní aparát. V současnosti je již vyškoleno 116 úředníků, ale v budoucnu se počítá s několikanásobným počtem těchto pracovníků.
Potravinová bezpečnost
Při jednáních na mezinárodní úrovni se zejména v poslední době často diskutuje otázka bezpečnosti potravin. Komisař pro zemědělství a rybolov Franz Fischler v této souvislosti prohlásil: „Konečně se bezpečnost potravin stala tématem politiky!“
Historie bezpečnosti potravin má v Evropských společenstvích své počátky v 70. letech, kdy se poprvé začala zkoumat kvalita potravin. V současné době se tato zkoumání stala nutností v důsledku výskytu BSE, slintavky či kulhavky. Z tohoto důvodu EU také podle Milana Kuny, poradce pro věci agrárního obchodu, zřídila dne 21. 1. 2002 Úřad pro bezpečnost potravin (European Food Authority). Zatím nebylo určeno ani jeho oficiální sídlo ani výkonný ředitel, ale předpokládá se, že tato instituce bude již do konce letošního roku plně funkční. Měla by operovat nejen na úrovni EU, ale i samostatně v rámci každého členského státu. Proto také i v ČR vzniklo na ministerstvu zemědělství oddělení bezpečnosti potravin. Tato instituce by se měla zabývat aplikováním nových poznatků v této oblasti a také systémem okamžitého informování občanů (tzv. systémem rychlého varování). Ten by měl fungovat při každém odůvodněném podezření, například okamžitým stažením potravin z trhu či pozastavením výroby apod. Mezi nejdůležitější aspekty bezpečnosti potravin patří zejména zdraví zvířat, ochrana životního prostředí či stanovení standardů kvality. To vše budou muset kandidátské země před svým vstupem sladit s normami EU. V této oblasti vyjednávání nemá ČR žádné problémy, neboť naše fytosanitární a veterinární normy jsou mnohdy přísnější než předpisy EU.
Sapard nezanikne
Podle Blížkovského program nezanikne a bude ve své činnosti pokračovat i nadále. Některá jeho opatření by měla fungovat i po roce 2006. V ČR proběhlo již první kolo přijímání projektů. Teď už jen zbývá všechny nabízené šance účelně využít.