V hledáčku je celý řetězec

Sdružování zemědělců do odbytových družstev a jiné formy jejich spolupráce by mohly významně přispět k posílení jejich vyjednávací pozice v dodavatelském řetězci. Vyplývá to mimo jiné ze Zprávy o stavu potravinářského sektoru, kterou publikovalo v uplynulém týdnu Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise. Jakékoliv výjimky z pravidel hospodářské soutěže pro farmáře zpráva odmítá.

Na zprávě pracovala Evropská síť pro hospodářskou soutěž, kterou tvoří příslušné antimonopolní úřady jednotlivých členských států Evropské unie a Evropská komise. Za Českou republiku je v ní Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
Podle Evropské komise ze zprávy vyplývá, že „aktivní prosazování práva hospodářské soutěže v potravinářském odvětví v celé Evropě – a zejména na úrovni zpracování a produkce – je přínosem pro zemědělce, dodavatele i spotřebitele.“ Přitom právě produkce potravin je pro zmíněné instituce působící v ochraně hospodářské soutěže již několik let prioritou. Jejich činnost v této oblasti se ještě zintenzívnila po propuknutí krize v důsledku růstu cen potravin v roce 2007.
Důležitost fungující hospodářské soutěže Ve vyspělých zemích se ceny zemědělských produktů podílejí na spotřebitelské ceně konečné potraviny z 15 až 30 procent, v některých případech jde dokonce o ještě nižší podíl. Nejvíce, a to ze 70 až 75 procent se do cen potravin promítají náklady na energie a lidskou práci. Výdaje za potraviny činí v průměru Evropské unie 14,1 procenta ze všech nákladů domácností. Rostoucí ceny potravin ovlivňují více nízkopříjmové domácnosti, které za potraviny vydávají relativně více. Ukazuje se, že rostoucí nestálost nákladů na vstupy do zemědělské prvovýroby stejně jako vývoj ve světové nabídce a poptávce agrárních komodit bude mezi nejdůležitějšími faktory růstu cen potravin a nestálosti světových trhů s nimi. Výše nákladů na vstupy přitom souvisí ve velké míře s cenou ropy. Výslednou cenu však ovlivňují i další faktory v dodavatelském řetězci. Zvýšení cen a jejich fluktuace mohou mít na svědomí i obchodníci s komoditami a spekulanti. Také někteří účastníci celého dodavatelského řetězce, zejména velké zpracovatelské podniky a obrovské maloobchodní firmy se silnou vyjednávací pozicí se mohou dopouštět přestupků vůči pravidlům hospodářské soutěže a také nekalých obchodních praktik. Všechny antimonopolní úřady v Evropské síti pro hospodářskou soutěž souhlasí s tím, že zejména v době růstu cen a jejich vysoké fluktuace je důležité, aby hospodářská soutěž dobře fungovala na všech úrovních dodavatelského řetězce.
Roky prověřování V letech 2004 až 2011 vyšetřily evropské orgány pro hospodářskou soutěž v potravinářském dodavatelském řetězci více než 180 případů porušení antimonopolních pravidel, přijaly téměř 1300 rozhodnutí týkajících se spojení podniků a uskutečnily přes 100 kontrolních akcí.
Z celkového počtu přibližně 1300 spojení podniků měly evropské antimonopolní úřady obavy z možného narušení v 82 případech. Tyto obavy se potvrdily zejména v maloobchodu, do kterého spadalo 33 procent veškerých spojení a 31 procent všech problematických spojení. Problematická spojení se však objevila i v mlékárenství (devět procent veškerých spojení podniků a 17 procent ze spojení problematických) a masném průmyslu (deset procent ze všech spojení a 12 procent ze všech problematických spojení). Orgány pro hospodářskou soutěž sice nakonec většinu z 82 problematických spojení připustily, ale pouze na základě závazků jejich účastníků. Zákaz postihl osm navrhovaných spojení podniků, v jejichž případě byly vážné obavy z narušení hospodářské soutěže. Šlo o subjekty produkující pečivo, sýry, maso, nápoje a cukrářské výrobky. Je tedy zřejmé, že na některých trzích nemůže docházet k dalšímu spojování podniků, protože hrozí narušení hospodářské soutěže.
Strukturální problémy Orgány pro hospodářskou soutěž identifikovaly během svého vyšetřování strukturální či regulační faktory, které mohou mít negativní dopad na celkové fungování a konkurenceschopnost potravinářského řetězce. Jedná se zejména o roztříštěnou a izolovanou strukturu zemědělců v některých členských státech, existenci zbytečných mezistupňů v dodavatelském řetězci či regulačních překážek pro vstup na maloobchodní trhy.
Pozici zemědělství v řetězci by měla zvýšit jeho restrukturalizace a konsolidace. Mělo by se jich dosáhnout hlavně zakládáním odbytových družstev a jinými formami posilování spolupráce producentů.
Také zbytek dodavatelského řetězce je třeba racionalizovat odstraněním zbytečných mezistupňů, které vedou ke složitosti, strnulosti a mimořádným nákladům, které se promítají do spotřebitelských cen.
Žádné výjimky Volání po výjimkách z pravidel hospodářské soutěže, které by měly posílit vyjednávací pozici drobných zemědělců vůči velkým podnikům působícím uvnitř řetězce evropské orgány pro hospodářskou soutěž ostře odmítly. Příkladem těchto výjimek je povolení stanovování cen či omezení výroby. Tyto výjimky podle antimonopolních úřadů v dlouhodobém horizontu byly kontraproduktivní, protože by nevedly k větší účinnosti, ale naopak by poškodily spotřebitele a další účastníky řetězce. Problémy, jimž čelí drobní zemědělci v některých členských státech, by se měly řešit spíše podporou restrukturalizace a konsolidace zemědělství. Úřady doporučují různé formy spolupráce schválené v rámci pravidel hospodářské soutěže a společné zemědělské politiky. Jde třeba o přiměřené slučování některých činností (například produkce a skladování nebo uvádění výrobků na trh) a začlenění části hodnoty řetězce (třeba zpracování nebo maloobchodní prodej).
Různá pochybení Ve zmíněné době zjistily národní antimonopolní orgány členských zemí unie v potravinářském dodavatelském řetězci řadu případů jednání narušujícího jak hospodářskou soutěž, tak trhy. Zakázaly více než 50 kartelů, které spočívaly ve stanovování cen, rozdělování trhů a zákazníků, výměně citlivých obchodních informací a také v používání vylučujících praktik nevýhodných pro zemědělce či další dodavatele. V současnosti vyšetřují dalších více než 30 potenciálních kartelů. V menší míře se jednalo i o vertikální omezení, tj. dohody mezi účastníky trhu na různých úrovních výrobního a distribučního řetězce. Většinou šlo o omezení určování cen, tedy třeba stanovení cen pro další prodej. Jedná se třeba o případy, kdy zpracovatel potravin určil minimální cenu, za kterou maloobchodník musí prodávat jeho produkty. Dalším případem je zneužití dominantního postavení, jako jsou závazky exkluzivity nebo stanovení minimálního prodejního množství.
Jsou i jiné příčiny Z některých kontrolních akcí vyplynulo, že hospodářská soutěž na trzích s potravinami funguje dobře a spotřebitelé z ní mají užitek. Jiná šetření však ukázala nepříznivé tendence vývoje na trhu (například růst cen), jež lze vysvětlit strukturálními či cyklickými faktory, které nutně nesouvisí s omezováním hospodářské soutěže účastníky trhu. Jde například o výkyvy na světových trzích s komoditami, zvyšující se náklady na vstupy u zemědělské prvovýroby, vývoj globální poptávky a nabídky, dostupnost zásob, náklady na energii a pracovní sílu či sezónní produkci některých potravin.
Stížnosti na nekalé obchodní praktiky Stížnosti na nekalé obchodní praktiky, jak je známe u nás, se ozývají i v jiných členských zemích unie. Antimonopolní úřady však zjistily, že většina těchto praktik nespadá do působnosti právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, protože se nepodařilo zjistit poškození spotřebitelů. Proto by se tento problém měl řešit přijetím právních předpisů o nekalých obchodních praktikách či kodexů osvědčených postupů s účinnými mechanismy jejich vymáhání. Některé z těchto praktik by mohly dlouhodobě negativně ovlivnit hospodářskou soutěž, neboť by mohly v konečném důsledku mít negativní dopad na její průběh v rámci dodavatelského řetězce nebo na spotřebitele tím, že povedou ke snižování investic a inovací a omezí zákazníky v jejich výběru zboží.
Ze zprávy vyplývá, že ve většině členských států ovládají maloobchod malé skupinky velkých podniků. Orgány pro hospodářskou soutěž zjistily, že vysoká míra koncentrace maloobchodních trhů, k níž dochází především na místní úrovni, je často spojena s existencí významných překážek pro vstup na tyto trhy. Jejich příčinou jsou hlavně veřejná regulační omezení, například restriktivní právní předpisy v oblasti územního plánování či členění a úřední povolení potřebná k otevření či rozšíření maloobchodní prodejny. Mohou to být i opatření soukromého rázu, například mechanismy kontroly nad pozemky určenými pro maloobchod či jiná smluvní opatření omezující svobodu nezávislých maloobchodníků, pokud jde o přidružení se či přechod k navzájem si konkurujícím obchodním sítím. Antimonopolní úřady proto vyzvaly k odstranění těchto překážek, aby se povzbudila hospodářská soutěž a novým aktérům usnadnil vstup na maloobchodní trhy.
Příklady zásahů Belgická národní asociace pekařů dostala v roce 2008 pokutu za to, že publikovala ve svém měsíčníku index cen a rozpis nákladů z let 2004 až 2007 vycházející z údajů několika pekáren. Pokutu od svého antimonopolního úřadu dostala i slovenská asociace pekařů za cenové doporučení na dva roky, které vedlo k nepřímé fixaci cen v dubnu 2007. V roce 2010 postihla sankce za kartelovou dohodu o rozdělení trhu v celkové výši 81,6 milionu eur patnáct nizozemských, belgických a německých mlýnů. Český ÚOHS překazil spojení dvou největších pekáren, které dodávaly do prodejen v celé zemi.
Německý antimonopolní úřad zakázal v roce 2008 bojkot prodeje syrového mléka zpracovatelům. Německé farmářské organizace tehdy chtěly, aby chovatelé nedodávali mléko do všech hlavních mlékáren v zemi, čímž se snažily dosáhnout vyšší a jednotnou cenu pro syrové mléko v Německu. Bojkot doprovázela blokáda mlékáren, aby nemohly dovézt mléko ze zahraničí.
V roce 2003 překazil irský antimonopolní úřad plán některých zpracovatelů hovězího masa na snížení kapacit o čtvrtinu odstraněním některých konkurentů z trhu. Součástí protiprávní dohody byl i slib, že si zbylé podniky nebudou po dva následující roky konkurovat. Německý úřad na ochranu hospodářské soutěže právě prošetřuje údajný kartel 26 společností, jehož důsledkem je fixace cen a výměna informací mezi producenty uzenin.
Český ÚOHS pokutoval v loňském roce chovatele drůbeže, kteří se podle něj dohodli na cenách pro své hlavní a společné odběratele. Přes prsty klepl ÚOHS i výrobce nealkoholických nápojů Kofola, který určoval výši ceny ve smlouvách s velkoobchodem.